Section d’Or

náhled|La Section d'Or, zvláštní číslo, 9. října 1912

Section d'Or (Zlatý řez), skupina známá také jako Groupe de Puteaux (nebo Puteaux Group), byla tvořena skupinou malířů, sochařů, básníků a kritiků spojených s kubismem a orfismem. Umělci se pravidelně scházeli domě bratrů Duchampových v Puteaux a ve studiu Alberta Gleizese v Courbevoie.Le Salon de la Section d'Or, Octobre 1912, Mediation Centre Pompidou Section d'Or byla aktivní od roku 1911 do roku 1914. Na jaře roku 1911 se členové skupiny objevili na výstavě Salonu nezávislých. Výstavy se účastnili Albert Gleizes, Jean Metzinger, Robert Delaunay, Henri le Fauconnier, Fernand Léger a Marie Laurencin (ta na žádost Apollinaira). Výstava způsobila skandál, který na kubismus poprvé upozornil širokou veřejnost.

Historie Salon de la Section d'OrExhibit catalog for Salon de „La Section d'Or“, 1912. Walter Pach papers, Archives of American Art, Smithsonian Institution, výstava konaná v říjnu 1912 – největší a nejdůležitější veřejné představení kubistických děl před první světovou válkou – představil kubismus širokému publiku. Po válce s podporou prodejce Léonce Rosenberga se kubismus vrátil do přední linie pařížské umělecké činnosti. Umělci ze skupiny „Groupe de Puteaux“ uspořádali v letech 1920 a 1925 dvě další rozsáhlé výstavy „Section d'Or“ s cílem odhalit celý proces transformace kubismu od jeho počátku.

Zdá se, že skupina přijala název „Section d'Or“ jako poctu matematické harmonii spojené s Georgem Seuratem a odlišuje se od užšího stylu kubismu, který paralelně vyvinuli Pablo Picasso a Georges Braque v pařížské čtvrti Montmartre. Název měl zdůraznit, že kubismus představoval pokračování staré tradice, nikoli izolovanou uměleckou formu: zlatý poměr, neboli zlatý řez, (ve francouzštině: Section d'Or) fascinoval západní intelektuály různého zaměření po dobu nejméně 2 400 let.Jeunes Peintres ne vous frappez pas !, La Section d’Or: Numéro spécial consacré à l’Exposition de la „Section d’Or“, première année, n° 1, 9 octobre 1912, pp. 1–2.Jeunes Peintres ne vous frappez pas !, La Section d’Or: Numéro spécial consacré à l’Exposition de la „Section d’Or“, première année, n° 1, 9 octobre 1912, str. 1–7 , Bibliothèque Kandinsky

náhled|Felix Tobeen, Peloton, olej na plátně, 147,5 x 115,5 cm

Skupina Puteaux (odnož la Société Normande de Peinture Moderne) uspořádala svou první výstavu pod názvem „Salon de la Section d'Or“ v Galerii La Boétie v Paříži v říjnu 1912. Albert Gleizes a Jean Metzinger v přípravě na otevření této výstavy publikovali svou práci na obranu kubismu s názvem Du „Cubisme“.From Du Cubisme, Paris, 1912, str. 9–11, 13–14, 17–21, 25–32. In English in Robert L. Herbert, Modern Artists on Art, Englewood Cliffs, 1964, PDF Art Humanities Primary Source Reading 46Tate, Raymond Duchamp-Villon retrieved February 12, 2010Mark Antliff and Patricia Leighten: A Cubism Reader, Documents and Criticism, 1906–1914, University of Chicago Press, 2008

náhled|vlevo|Výstava spolku La Section d'Or, 1925, Galerie Vavin-Raspail, Paříž

Po výstavě na Salonu nezávislých v roce 1911 se skupina tvořená Le Fauconnierem, Metzingerem, Gleizesem, Légerem a R. Delaunayem rozšířila o několik dalších umělců jako například Alexander Archipenko, Joseph Csaky, Roger de La Fresnaye, Juan Gris a Jean Marchand byli veřejnosti před touto výstavou prakticky neznámí. Začali navštěvovat Puteaux a Courbevoie. František Kupka žil v Puteaux několik let ve stejném komplexu jako Jacques Villon.Peter Brooke, Albert Gleizes, Chronology of his life, 1881–1953 , English version of a text which first appeared in C. Briend et al: Le Cubisme en majesté, Albert Gleizes, exhibition catalogue, Musée Picasso, Barcelona; Musée des Beaux-Arts, Lyon, 2001 Francis Picabia byl skupině také představen, pravděpodobně jej přivedl Guillaume Apollinaire (obvykle doprovázen Marií Laurencin), se kterou se nedávno spřátelil. Nejdůležitější byl kontakt navázaný mezi Metzingerem a bratry Duchampovými, kteří vystavovali pod jmény Jacques Villon, Marcel Duchamp a Duchamp-Villon. Účast mnoha z těchto umělců ve sdružení „Les Artistes de Passy“ v říjnu 1912 byla pokusem o přeměnu pařížské čtvrti Passy na další umělecké centrum; byla to další známka rostoucího důrazu na společnou činnost, která by vyvrcholila výstavou Section d'Or.

Vznik názvu Section d'Or Myšlenka založení umělecké skupiny „Section d'Or“ vznikla v průběhu rozhovorů mezi Gleizesem, Metzingerem a Villonem. Název skupiny navrhl Jacques Villon poté, co si přečetl překlad Trattato della Pittura (Pojednání o malbě) Leonarda da Vinciho z roku 1910 od Joséphina Péladana. Peladan připisoval velký mystický význam zlatému řezu a dalším podobným geometrickým konfiguracím. Pro Villona to symbolizovalo jeho víru v řád a význam matematických zákonů, protože odrážejí vzorce a vztahy vyskytující se v přírodě. Jean Metzinger a bratři Duchampové se vášnivě zajímali o matematiku. Jean Metzinger, Juan Gris a možná i Marcel Duchamp v této době byli spolupracovníky Maurice PrincetaPeter Brooke, soukromá komunikace, amatérského matematika, jemuž je připisováno zavedení racionálních vědeckých argumentů do kubistických diskusí. Název „La Section d'Or“ představoval současně kontinuitu s minulými tradicemi a současnými trendy v souvisejících oborech a ponechávalo do budoucnosti otevřený umělecký vývoj. Historik umění Daniel Robbins argumentoval, že termín „Section d'Or“ je spojený kromě matematických zákonitostí užívaných v kubistických obrazech vystavených na Salonu, ale odkazuje také na jméno předešlé skupiny „Bandeaux d'Or“, se kterou Albert Gleizes a další bývalí členové Abbaye de Créteil byli spojení.Roger Allard, Sur quelques peintre, Les Marches du Sud-Ouest, June 1911, str. 57–64. In Mark Antliff and Patricia Leighten, A Cubism Reader, Documents and Criticism, 1906–1914, The University of Chicago Press, 2008, str. 178–191, 330

náhled|vlevo|Georges Seurat, Cirkusové představení, se zlatým středním překrytím

Salon de la Section d'Or, rok 1912 Salon de la Section d'Or z roku 1912 byl patrně nejdůležitější kubistickou výstavou před první světovou válkou. V předchozím roce kubisté a mnoho dalších umělců vystavovali v „Galerie de l'Art Contemporain“ (Galerii současných umění) na ulici Tronchet v Paříži pod záštitou „Société Normande de Peinture Moderne“. Tato výstava si získala pozornost tisku (l'Autorité a Paris Journal), ačkoli vzhledem k rozmanitosti prezentovaných děl byla označována jako výstava fauvistů a kubistů. Nicméně, Salon de la Section d'Or byl obecně přijímán jako úplně první skutečná kubistická výstava. Bylo vystaveno přes 200 děl a skutečnost, že mnozí umělci ukázali umělecká díla představující jejich vývoj během let 1909 až 1912, dodala výstavě půvab kubistické retrospektivy.

Přestože byli kubisté v „Salle 41“ překvapeni skutečně vášnivými reakcemi, které vyvolaly obrazy vystavené na Salonu nezávislých roku 1911, zdá se, že přímo dychtili upoutat co největší pozornost na svůj „Salon de la Section d'Or“. Inaugurace se konala od devíti do půlnoci. Jediným precedentem takové slavnosti bylo otevření Podzimního salonu v roce 1903. Bylo rozesláno mnoho pozvánek a tak mnohým hostům musel být vstup na zahajovací slavnost odepřen (9. října 1912). Svůj proslov zde měl nejen Apollinaire ale také Olivier Hourcade a Maurice Raynal. Recenze o výstavě byla publikována v časopise La Section d'Or a ve stejném znění i v Vernissage. Své příspěvky zveřejnili Guillaume Apollinaire, Roger Allard, René Blum, Olivier Hourcade, Max Jacob, Maurice Raynal, Pierre Reverdy, André Salmon, André Warnod a další.La Section d'Or, Numéro spécial, 9 Octobre 1912

Skutečnost, že výstava z roku 1912 byla uskutečněna pod odborným vedením aby ukázala vývojové etapy, kterými kubismus prošel, a že publikace „Du “Cubisme„ byla při této příležitosti vydána naznačuje úmysl umělců učinit svou práci srozumitelnou pro co nejširší veřejnost: umělecké kritiky, sběratele a prodejce umění. Nepochybně se díky velkému úspěchu výstavy stal kubismus uznávaným jako umělecký směr, žánr nebo styl v moderním umění se specifickou společnou filosofií a cílem: vznik nového avantgardní hnutí.

náhled|vlevo|Juan Gris, 1912, Zátiší s květinami, rok 1912, olej na plátně, 112,1 cm x 70.2 cm náhled|Pierre Dumont, Kadedrála v Rouenu, kolem 1912, olej na plátně, 192,4 x 138,7 cm náhled|Theo van Doesburg, design plakátu

Zlatý řez Stále existuje debata zda práce vystavené na “Salonu de la Section d'Or„ v roce 1912 využívaly zlatý řez či ne. Navzdory obecnému zájmu kubistů o matematickou harmonii je obtížné určit, zda obrazy vystavené na této slavné výstavě využívaly ve svých kompozicích zlatý řezWilliam A. Camfield, Juan Gris and the Golden Section, Art Bulletin, 47, no. 1, březen 1965, 128–34. 68. Analýza Christophera Greena naznačuje, že Juan Gris pravděpodobně zlatý řez ve svých obrazech využil.Christopher Green, Juan Gris, Whitechapel Art Gallery, London, 18 September – 29 November 1992 ; Staatsgalerie Stuttgart 18 December 1992–14 February 1993 ; Rijksmuseum Kröller-Müller, Otterlo, 6. března – 2. května 1993, Yale University Press, 1992, str. 37–38, David Cottington, Cubism and Its Histories, Barber Institute's critical perspectives in art history series, Critical Perspectives in Art History, Manchester University Press, 2004, str. 112, 142,

Historik umění David Cottington píše:

Camfield píše v La Section d'Or že použití zlatého řezu je spíše obecné:

Z názvů děl, dat a předchozích výstav uvedených v katalogu Salon de la Section d'Or z roku 1912 bylo od té doby identifikováno mnoho obrazů, například Gleizesův Les Baigneuses (Koupání) a Metzingerovy obrazy Le goûter (Čas čaje) La Femme au Cheval (Žena s koněm) a mnoho dalších děl Gleizese, Metzingera a dalších. Výjimkou jsou díla Juana Grise, protože pod jeho jménem nejsou v katalogu uvedeny žádné názvy. Z publikované korespondence mezi umělcem a prodejcem Léoncem Rosenbergem je však známo, že bylo vystaveno 13 Grisových obrazů, z nichž většina byla identifikována podle jejich názvů, dat a rozměrů.

Albert Gleizes vystavoval Les Baigneuses v roce 1912 na Salonu de la Section d'Or (katalogové číslo 40). Poměry plátna přesně odpovídají zlatému obdélníku (poměr 1: 1,618 ± 0,01). Tato práce má vzácný rozměr 105 x 171 cm. Gleizes, jako většina umělců v té době, obecně používal standardní formát, který není zlatým řezem.

V Du Cubisme bylo argumentováno, že kubismus sám nebyl založený na nějaké geometrické teorii, ale neeukleidovská geometrie odpovídala umělcům lépe než klasická euklidovská geometrie, k čemu kubisté dodávali: „jestliže bychom chtěli spojit kubistické vidění světa s geometrií, měli bychom se odkazovat na neeuklidovskou matematiku; měli bychom si do jisté míry prostudovat Riemannovu větu.“

Kompozice Juana Grise z roku 1912 byly podle historika umění Christophera Greena

Pocta Seuratovi Skupina Section d'Or založená některými z nejvýznamnějších kubistů byla ve skutečnosti poctou Georgesovi Seuratovi. V jeho obrazech z kaváren, kabaretů a koncertů, což byla témata u avantgardy také oblíbená, znovu objevili kubističtí umělci základní matematickou harmonii, kterou lze lehce použít pro zobrazení pohybu a dynamické konfigurace.Robert Herbert, Neo-Impressionism, New York: The Solomon R. Guggenheim Foundation, 1968Zatímco Cézanne ovlivňoval vývoj kubismu v letech 1908 až 1911, v následujících letech 1911 až 1914 přitahoval pozornost kubistů a futuristů Seurat ve svém nejexpresionističtějším období, kdy vytvářel plošší geometrické struktury. Podle Apollinaira pro kubisty byl atraktivní způsob, jakým Seurat prosazoval absolutní „vědeckou jasnost početí“. Kubisté pokračovali ve svých matematických harmoniích, geometrickém strukturování pohybu a formy, nadřazenosti myšlenky nad přírodou (něco, co symbolisté také přijali). Seurat v jejich očích „učinil zásadní krok ke kubismu svým návratem k intelektu a obnovením řádu v umění poté, co toto impresionismus popřel“ (Robert Herbert, 1968).