Československé zemědělské školství po roce 1952 prošlo na základě usnesení ÚV KSČ a vlády ze dne 3. června 1952 o upevnění a dalším rozvoji JZD a vládního usnesení ze dne 23. prosince 1952 č. 108/1952 Sb. z. o změně působnosti v oboru škol zemědělských a lesnických rozsáhlými změnami. Vrchní správa a dozor nad povinnými i výběrovými zemědělskými školami včetně příslušných internátů, školních statků a školních budov příslušela ministerstvu zemědělství, které vedle denního řádného studia a odborného vzdělávání mládeže na zemědělských učilištích, středních zemědělských technických školách a vysokých zemědělských školách vytvořilo celou řadu zkrácených forem odborného vzdělávání a zvyšování kvalifikace pro vedoucí zemědělské funkcionáře JZD (předseda, účetní, agronom, zootechnik), pro zemědělský stranický a úřední aparát a pro zemědělské kádry (například jednoletý kurz zemědělské školy pro předsedy JZD, zakončený maturitou z odborných předmětů, tříleté inženýrské studium na vysokých zemědělských školách).Zdeněk Černohorský: Dějiny zemědělského školství v Československu, 1980.Věstník Československé akademie zemědělských věd, 1954-1961 Praha.

Výchozí situace

Ve školním roce 1936/1937 existovala v Československu ustálená soustava zemědělských škol: Vysoké školy (4), Vyšší střední školy (23), Nižší střední školy (245), Pokračovací školy (1 193) a Státní pedagogické semináře pro učitele zemědělských škol (3). Po druhé světové válce došlo k obnovení téměř všech učebních zařízení zemědělského a lesnického školství. První změny v odborném vzdělávání pracujících přinesly v září roku 1945 Školy práce ÚRO. Další vývoj zemědělské výuky byl ovlivněn zákonem č. 95/1948 Sb. o základní úpravě jednotného školství, který zavedl tři typy (stupně) zemědělského školství a v rámci jednotné soustavy učebních oborů studium zemědělství a lesnictví. Při výběrových zemědělských školách byly zřizovány a rozšiřovány školní objekty pro praktická cvičení žáků.

V období probíhající kolektivizace v letech 1952-1960 proběhly v zemědělském vzdělávání rozsáhlejší změny. Z rozhodnutí strany a vlády byla v roce 1952 vytvořena socialistická soustava přípravy mládeže a vzdělávání pracujících, při všech školách zemědělského typu docházelo k budování internátů a školních statků. V letech 1954-1958 byly otevírány zimní školy zemědělské mládeže pro základní odborné vzdělání pěstitelsko-chovatelského zaměření, učiliště státních pracovních záloh pro vzdělávání v mechanizačních oborech. Úkolem dvouletých zemědělských účetnických škol se stala příprava kvalifikovaných pomocných účetní pro JZD a pro socialistické zemědělské podniky. Střední technické pracovníky připravovaly čtyřleté zemědělské a lesnické technické školy (dříve Vyšší střední školy). Dvouleté denní studium na zemědělských (a po roce 1955 i lesnických) mistrovských školách sloužilo k výchově a vzdělávání uchazečů o funkce vedoucích výrobních (pracovních) skupin. Na základě zákona č. 86/1960 Sb. byla celá soustava zemědělských a lesnických škol zařazena pod školy II. stupně.Jana Mašková: Zrušené zemědělské, hospodářské, průmyslové, živnostenské a učňovské školy okresu Plzeň-jih, Státní okresní archiv Plzeň-jih se sídlem v Blovicích, Blovice 2007.

Vylučování studentů z politických důvodů po roce 1948 Od školního roku 1948/1949 se výrazně změnilo postavení studentů na vysokých školách, jednak zavedeným systémem postupových a souborných zkoušek, za neúčast na přednáškách a cvičeních u studentů prvních ročníků hrozilo vyloučení ze studia, došlo k zavedení přijímacího řízení. Při přijímacích pohovorech hrála významnou roli kádrová oddělení, která byla zřízena na počátku padesátých let. K prvnímu vylučování studentů došlo bezprostředně po uchopení moci KSČ a po ustavení tzv. Akčních výborech Národní fronty. Největší počet studentů na Vysoké škole zemědělského a lesnického inženýrství (VŠZLI) byl z politických důvodů vyloučen teprve v prvních měsících roku 1949 při tzv. studijních prověrkách, které proběhly na všech vysokých školách v Československu.

Další etapa nového vylučování začala v roce 1952 a souvisela s dříve zahájenou „Akcí Kulak“, která měla postihnout selský stav a připravit tak cestu ke kolektivizaci zemědělství. Sekretariát ÚV KSČ uložil ministru Zdeňku Nejedlému připravení návrhu „očisty vysokých škol zemědělských a veterinárních od vesnických boháčů a městské buržoazie“. Tím byly ze středních a vysokých škol odstraněny poslední zbytky selské mládeže, která v té době ještě v určitém počtu studovala. Rozšířením směrnic i na „městskou buržoazii“ postihly čistky i studenty z rodin bývalých majitelů továren, realit či větších firem, ale také živnostníků, bývalých úředníků a dokonce i studenty z rodin příslušníků inteligence (pokud se otevřeně nevyjádřili pro budování nového řádu). Již ve školním roce 1950/1951 začali například na VŠZLI studovat první absolventi dělnických přípravek, kteří nastoupili na místa vyloučených studentů.

Nedostatek zemědělského personálu a kádrů Dlouhodobým problémem zůstávala v zemědělství otázka personální, kdy se nedařilo zajistit potřebný počet zaměstnanců. S otázkou personální úzce souvisela i otázka kádrová, neboť se nedostávalo zejména tzv. dělnických kádrů, kteří by byli dostatečně ideově motivováni k práci. V roce 1949 bylo otevřeno Ústřední učiliště státních statků pro dělnické kádry v Pohořelicích u Brna (ředitel ing. Svatopluk Čalkovský), ze které vyšlo několik set absolventů. Dále se zřizovala odborná učiliště a později rovněž závodní školy práce na statcích a hospodářstvích.Věstník Československé akademie zemědělské, ročník 27, číslo 1-6, s. 128. V roce 1950 byla na zámku Horky nad Jizerou otevřena Ústřední politická škola pro výchovu kádrů agronomů a zootechniků.

Formy zemědělské výchovy k povolání a zvyšování kvalifikace Od léta 1948 byla budována organizační struktura kádrových komisí a oddělení, provádějících výběr a rozmísťování pracovníků, obzvláště do řídících funkcí. Na všech stranických úrovních vznikly samostatné orgány kádrové práce pro uskutečňování kádrové politiky KSČ (uplatňování kritérií výběru, rozmisťování, výchova a kontrolu kádrů, organizace školení, kurzů a výběr jejich posluchačů, instruktorů, vedení evidence a kartotéky). Na celorepublikové úrovni působilo „Ústřední kádrové oddělení” (ÚKO). Zvláštní zřetel měl být věnován zejména dělnickým kádrům, které byly upřednostňovány na vedoucí místa. Pro uvádění kádrové politiky do praxe vydal ÚV KSČ „Zásady kádrové politiky v průmyslu, peněžnictví a obchodu“. Jednou z těchto zásad bylo všechny dělnické kádry odborně kvalifikovat (se zřetelem na případné politické školení).Pavel Šinkovec: Funkce Kádrových a personálních útvarů v Československu v období 1948-1989, Praha 2015, bak. práce: NA ČR, fond 100/1 - Generální sekretariát ÚV KSČ (1945–1951).

Ke zvyšování vzdělanosti a odborné kvalifikace pracujících v zemědělství sloužila od roku 1952 celá řada různých forem studia, které vláda KSČ přizpůsobovala a upravovala svým politickým potřebám. Výnos MŠK ze dne 29. 2. 1960 upravoval nomenklatury skupin, směrů a oborů studia na vysokých a odborných školách a doplňoval postup při plánování potřeby nových odborných kádrů z vysokých a odborných škol (v roce 1974 nahrazen výnosem o úpravě nomenklatury skupin, směrů a oborů studia na vysokých školách, konzervatořích, středních odborných a odborných školách).Zdeněk Černohorský: Dějiny zemědělského školství v Československu, SPN, 1980.Sbírka zákonů, Československá socialistická republika, Federální statistický úřad, 1974, s. 274. V roce 1960 bylo možné tyto formy zemědělské kvalifikace rozdělit do čtyř hlavních skupin:

výchova a odborné vzdělávání mládeže pro povolání formou učebního poměru, probíhající na středních zemědělských technických školách a vysokých zemědělských školách vzdělávání funkcionářů KSČ a osvědčených pracovníků formou denního zkráceného vysokoškolského a středoškolského zemědělského studia a formou zkráceného studia na zemědělských mistrovských školách vzdělávání pracovníků v zemědělství formou studia pracujících při zaměstnání na vysokých a středních odborných školách, především ve studiu zemědělských oborů zvyšování kvalifikace pracujících v podnikových formách studia, v závodních a družstevních školách práce

Se získáváním plánovaného počtu mládeže do zemědělství úzce souvisela výchova mládeže na středních zemědělských technických školách. Ve školním roce 1963/64 plánoval ÚV KSČ studium pro 8 872 mladých lidí, z toho 7 758 pro studium v I. ročnících čtyřletých škol, do kterých měla být i nadále přednostně přijímána mládež z učebního poměru a z praxe, a 1 114 pro studium na dvouletých nástavbových středních technických školách (pro absolventy tříletých zemědělských učebních oborů). Od vedení středních zemědělských technických škol a zemědělských odborných učilišť strana očekávala, že budou věnovat náležitou pozornost výběru učňů I. a III. ročníků a že budou napomáhat při jejich uvolňování. Vedení zemědělských podniků mělo učně ve studiu plně podporovat.

Vysokoškolské zemědělské studium v Praze, Č. Budějovicích, Brně, VŠP Nitře a Košicích mělo být v daném roce umožněno 2 500 studentům (přijímaných do I. ročníků). Značnou část těchto kvót pro vysokoškolské zemědělské studium tvořili absolventi dvanáctiletek (více než 40 %) a absolventi středních zemědělských technických škol. Upřednostněni byli především absolventi dvanáctiletek z pohraničních oblastí na úkor absolventům z vnitrozemských okresů, čímž ÚV KSČ plánoval, že se podaří po ukončení vysokoškolského studia odstranit mnohé problémy při umísťování a stabilizaci absolventů (na tzv. umístěnky).

Zemědělské technické školy pro středně technické kádry na příkladu Libereckého kraje (1957) Absolventi osmiletek z Libereckého kraje mohli nastoupit do výběrových zemědělských technických škol následujících oborů:

chovatelský (Turnov), pěstitelský (Roudnice nad Labem a Hořice v Podkrkonoší), mechanisační (Mladá Boleslav), zahradnický (Děčín-Libverda), veterinární (Kroměříž), drůbežářský (Prostějov).

Některé z těchto škol byly přístupné i pro absolventy jedenáctiletek, pro které byly spíše určeny dvouleté zemědělské technické školy. Děvčata mohla absolvovat dvouleté zemědělské účetnické školy. Přednost na těchto školách se dávala absolventům zimních škol zemědělské mládeže (Vysoké nad Jizerou). Podmínkou k přijetí do uvedených škol byl dobrý prospěch na osmiletkách a vztah k zemědělství. Sociálně slabším žáků bylo poskytováno na podkladě čistého měsíčního příjmu rodičů měsíční stipendium ve výši od 40 do 310 Kčs. Počet míst do těchto výběrových zemědělských škol byl velmi omezený.Cesta míru: týdeník Krajského výboru Komunistické strany Československa v Liberci. Liberec: KV KSČ, 16.04.1957, 6(30), s. .

Čtrnáctiletá mládež, která nemohla studovat na výběrových zemědělských školách, volila zemědělské učňovské školy, které se zaměřovaly na výchovu pracovních kádrů pro státní statky. Teprve nejlepším absolventům bylo umožněno studium na výběrových zemědělských školách, popřípadě byli po nastoupení praxe zemědělským závodem vysíláni do zemědělských mistrovských škol.

Jednoleté zemědělské učňovské školy nabízely obory:

pěstitel hospodářských plodin, chovatel hospodářských zvířat (Horní Libchava a Království u Šluknova) a drůbežář (Jánská u České Kamenice - Huttenberggut).

Ve dvouletých učňovských školách se žáci mohli vyučit oboru: zahradník (Dětenice), kolář (Oselce, Plzeňský kraj), sedlář (Šluknov).

S těmito absolventy se počítalo především v JZD. Další možností se staly lesnické učňovské školy (Harrachov a v Hejnice).

Vzdělávání funkcionářů a osvědčených pracovníků v denním studiu s přerušením zaměstnání