náhled|Znak Uherského království Toto je seznam šlechtických rodů v Uherském království.

Vévodské a knížecí rody JménoRodový erbRok udělení uherského tituluNaturalizace v UherskuPoznámkyReference Auerspergové Odstavec 118 z roku 1655 Říšští baroni od roku 1573, říšská hrabata od roku 1630, respektive 1673, říšská knížata od roku 1653, resp. 1791. Jedna z linií rodu i nadále užívala hraběcího titulu. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Jana Weikharda z Auerspergu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. Batthyány-Strattmannové Jedna z linií rodu Batthyányů. Česká knížata od roku 1763, říšská knížata od roku 1764. Jméno Batthyány-Strattman bylo uděleno Karlu Josefu Batthyányovi roku 1755. Poté, co tato linie vymřela, přešly v roce 1915 knížecí titul a jméno na Ladislav Batthyány. Dědičné členství Batthyány-Strattmannů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. Celjští (†) Říšská hrabata od roku 1341, resp. 1372, říšská knížata od roku 1436 (potvrzeno roku 1443). Heřman II. hrabě z Celje obdržel panství ve Slavonsku roku 1397 a používal titul hrabě ze Zagorje. Rod vyhasl v roce 1456. Coburg-Koháryovébezrámu|132x132pixelů Odstavec 71 z roku 1790/91, odstavec 41 z roku 1827 Jedna z linií sasko-kobursko-gothajsko dynastie (z původní dynastie Wettinů). Poslední portugalští králové a bulharští carové pocházeli z tohoto rodu. Dnešní členové rodu se nazývají Sachsen-Coburg und Gotha. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil knížeti Ferdinandovi Sasko-Kobursko-Gothajskému dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. Korvínové / Corvinus (†) 1479 (vévodové liptovští) Nelegitimní větev královského rodu Hunyadiů. Hrabata od roku 1479, vévodové opavští. Rod vyhasl v roce 1505. Czartoryští Odstavec 6 z roku 1805. Říšská knížata od roku 1433 (potvrzeno roku 1442, 1569 a 1785). Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížete Adama Czartoryského dědičné členství v Horní komoře Zemského sněmu Uherského království. Erba-Odescalchibezrámu|147x147pixelů 1910 (svolení užívat italského titulu) 1831 Vévodové z Monteleone (italská šlechta) od roku 1906. Esterházyovéalt=|141x141pixelů Uherští baroni od roku 1613, uherská hrabata od roku 1620, říšská knížata od roku 1687. Další dvě linie rodu i nadále užívaly hraběcí titul. Dědičné členství Esterházyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. Festeticsové 1910 (primogenitura) Uherská hrabata od roku 1766, 1772 a 1874, říšská hrabata od roku 1857. Další tři rodové linie i nadále užívaly hraběcí titul. Dědičné členství Festeticsů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. Hercegovićové Svatosávští vévodové od roku 1448 (okolnosti nabytí titulu nejsou známy). Vladislav Hercegović obdržel dvě pevnosti v Križevském hrabství ve Slavonsku roku 1467. Dubrovnická republika vyplácela stipendium jeho potomkům kteří žili v Sedmihradském knížectví až do počátku 17. století. Khevenhüller-Metschové Odstavec 73 z roku 1638, odstavec 100 z roku 1649 a odstavec 44 z roku 1764/65 Říšští baroni od roku 1566, rakouská hrabata od roku 1673, říšská hrabata od roku 1725, česká a říšská knížata od roku 1763 (primogenitura). Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížete Jana Josefa z Khevenhüller-Metsche dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. Kinští Odstavec 37 z roku 1687, odstavec 124 z roku 1723 a odstavec 68 z roku 1741 Říšská hrabata od roku 1628 (potvrzeno roku 1676 a 1687), česká knížata (primogenitura) od roku 1746, říšská knížata od roku 1747. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Filipa Josefa Kinského dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. Koriatovyčové Kníže Fjodor Koriatovyč obdržel panství Munkács (dnešní Mukačevo na Ukrajině). Jeho rod vymřel v roce 1414. Lichtenštejnové Odstavec 27 z roku 1608, odstavec 27 z roku 1687 a odstavec 129 z roku 1715 Říšská knížata od roku 1608. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížat Karla, Maxmiliána, Jana Adama, Maxmiliána, Antonína Filipa, Hartmana, Antonína Floriána, Jana, Hartman, Jana Václava, Emanuela a Jana Antonín z Lichtenštejna dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. Lobkovicové (Lobkowiczové) Odstavec 131 z roku 1659 Říšští baroni od roku 1459, říšská knížata od roku 1624. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížete Václava Eusebia z Lobkovic dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. Lónyayové (†) 1917 Uherští baroni od roku 1627, uherská hrabata od roku 1871, 1896 a 1910. Elemér Lónyay, jenž byl roku 1917 odměněn knížecím titulem, zemřel bezdětný v roce 1946. Další tři rodové linie i nadále užívaly hraběcí titul. Rod měl další dvě linie bez šlechtického titulu. Dědičné členství Lónyayů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. Metternichovébezrámu|126x126pixelů Odstavec 38 z roku 1827 Říšští baroni od roku 1635, říšská hrabata od roku 1679, říšská knížata (primogenitura) od roku 1803. Baroni v Rakousku od roku 1813. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížete Klemense Václava z Metternichu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. Odescalchibezrámu|147x147pixelů 1697 (rozšíření říšského titulu) Odstavec 40 z roku 1751 Říšská knížata od roku 1689 (potvrzeno roku 1698). Rodové jméno a knížecí titul Livia Odescalchiho byl poskytnut jeho synovci, markýzovi Balthasaru Erbovi. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížete Livia Odescalchiho dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. Paarovébezrámu|138x138pixelů Odstavec 119 z roku 1655 Říšští baroni od roku 1623, říšská hrabata od roku 1652 (potvrzeno v Čechách od roku 1654), říšská knížata (primogenitura) od roku 1769. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Františka Paara dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. Pálffyové z Erdödu (†) Baroni od roku 1581, říšská hrabata od roku 1599, uherská hrabata od roku 1634, rakouští kníže (primogenitura) od roku 1807. Dědičné členství Festeticsů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. Poslední člen rodu s knížecím titulem, Ladislav Pálffy, zemřel v roce 1947. Pálffy-Daunové (†) 1879 (rozšíření rakouského titulu) Rakouská hrabata od roku 1853, knížata z Teana od roku 1876. Poslední člen rodu s knížecím titulem, Josef Pálffy-Daun, zemřel v roce 1963. Perényiové 147x147pixelů Říšský kníže ("kníže ze Siklóse") od roku 1517 (potvrzeno roku 1541). Rod nikdy veřejně neužíval knížecího titulu. Schwarzenbergové Odstavec 131 z roku 1659 Říšští baroni od roku 1492, říšská hrabata od roku 1599, říšská knížata (primogenitura) od roku 1670, říšská knížata (všichni potomci knížete Josefa ze Schwarzenbergu) Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Jana Schwarzenberga dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. Thurn-Taxisové 1885 (uznání knížecího titulu v Uhrách) Odstavec 51 z roku 1840 Baroni od roku 1608, říšská hrabata od roku 1624, od roku 1681 hrabata ve Španělsku a Nizozemí, říšská knížata od roku 1695. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížete Egona z Thurn-Taxisu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. Trauttmansdorffovébezrámu|144x144pixelů Odstavec 66 z roku 1625, odstavec 133 z roku 1715 Baroni v Rakousku od roku 1598, říšská hrabata od roku 1623, česká a říšská knížata od roku 1805 (primogenitura). Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Maxmiliána z Trauttmansdorffu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. Újlakiové / Iločtí (†) 1472 Původně starý chorvatský rod Orehovických (maďarsky Raholcai). V roce 1364 jim král Ludvík I. z Anjou daroval ilocké panství Vavřinec Ilocký / Újlaki byl knížetem po otci, Mikuláš V. byl titulárním králem Bosny. Rod vyhasl v roce 1524. Windischgrätzové Odstavec 119 z roku 1655, odstavec 40 z roku 1751 Říšští baroni od roku 1551, říšská hrabata od roku 1658, říšská knížata od roku 1804 (primogenitura), 1822. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Františka Josefa z Windischgrätze a baronů Adama a Gottlieba Windischgrätzových dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.

Markýzové JménoRodový erbRok udělení uherského tituluNaturalizace v UherskuPoznámkyReference Csáky-Pallaviciniovébezrámu|199x199pixelů 1876 Hrabata Zikmund a Děpolt Csákyové v roce 1876 dostali královské svolení přijmout jméno a titul svého adoptivního otce, markýze Rogera Pallaviciniho. Pallaviciniové

Hrabata Abensberg-Traunové - Buttlerové