Český myslivecký svaz (ČMS) vznikl na základě ústavního zákona o československé federaci rozdělením Československého mysliveckého svazu do dvou federativních svazů: Českého mysliveckého svazu (Česká socialistická republika) a Slovenského poľovníckeho zväzu (Slovenská socialistická republika), jejichž společným koordinačním a poradním orgánem byl 25. června 1970 ustaven „Federální výbor mysliveckých svazů v ČSSR” (FV MS). Ustavující sjezd Českého mysliveckého svazu se konal v Praze 12. září 1969. ČMS byl socialistickou dobrovolnou společenskou organizací, která jako jediná na území ČSR sdružovala československé občany, vykonávající právo myslivosti. Při posledním sjezdu 12. září 1992 organizace zanikla a byla obnovena tradice demokratické myslivecké organizace pod názvem Českomoravská myslivecká jednota.
Historie
Na IV. mimořádném sjezdu Československé myslivecké jednoty (28. a 29. ledna 1961) v Praze bylo přijato rozhodnutí o vytvoření jednotné celostátní myslivecké organizace Československý myslivecký svaz, sjezd schválil nové stanovy a novou organizační struktura ČSMJ (základní jednoty, okresní a krajské). Po vydání zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, došlo k oddělení práva myslivosti od vlastnictví půdy. První sjezd Československého mysliveckého svazu se uskutečnil ve dnech 29.–30. května 1964.
Zákon o myslivosti č. 23/1962 upravoval oblast myslivosti až do nabytí účinnosti nového zákona o myslivosti v roce 2002. Po politických socializačních změnách v 50. letech, pro které postačoval zákon z roku 1947, se ÚV KSČ rozhodlo nahradit zákon novou socialistickou doktrínou, která by zahrnovala i zemědělství. Již úvodní ustanovení nového zákona charakterizovalo myslivost jako odvětví zemědělské a lesní výroby zajišťující podle potřeb socialistické společnosti v souladu se státním plánem rozvoje národního hospodářství řádný chov, zušlechťování, ochranu a lov zvěře, jakož i hospodářské zužitkování ulovené zvěře. Zákon z roku 1962 se odlišoval především tím, že právo myslivosti oddělil od vlastnictví půdy.
Držení a nošení loveckých zbraní (1948–1990) Zákon č. 162/1949 Sb., o zbraních a střelivu, nabyl účinnosti dnem 1. února 1950. Držet střelnou zbraň nebo střelivo mohl jen ten, kdo k tomu obdržel od okresního národního výboru povolení (zbrojní list), nosit jakoukoliv zbraň nebo střelivo směl pouze ten, komu k tomu bylo okresním národním výborem vydáno povolení (zbrojní pas), přičemž musela být splněna podmínka, že u osoby nebyla obava ze zneužití a musela taktéž prokázat potřebu zbraň nosit. Okresní národní výbor mohl určité osobě držení těchto zbraní zakázat.
Držení a nošení brokových zbraní upravovala vyhláška ministerstev zemědělství a vnitra č. 7/1955 Ú.l., o loveckých zbraních. Držení a nošení kulových zbraní pak upravovala vyhláška ministerstva vnitra č. 124/1961 Sb., o střelných zbraních a střelivu, která povolovací řízení převedla na oddělení Veřejné bezpečnosti, ta také zavedla tzv. hromadné povolení.
Ke konci června roku 1962 byla nařízením ministerstva vnitra vydána tajná směrnice č. 34/1962, která podávala oddělením Veřejné bezpečnosti přesné instrukce k jejich povolovacímu řízení střelných zbraní (potažmo loveckých zbraní). Povolení pro držení a nošení loveckých kulových zbraní bylo zcela v kompetenci náčelníka VB (popřípadě zástupce náčelníka VB) a ten se řídil článkem 5 směrnice. Kulové zbraně mohly „držet a nosit jen prověřené a spolehlivé osoby oddané socialistickému zřízení”. Zbrojní průkaz mohl opravňovat buď jen k držení zbraně, nebo i k jejímu nošení. U loveckých zbraní se zapisovalo povolení držet a nosit zbraň (zbraně) do loveckého lístku.Petr Sedláček: Právní úprava držení a nošení zbraní v letech 1945 – 1989, dipl. práce Brno 2009/2010.
Zákon č. 147/1983 Sb., o zbraních a střelivu a související předpisy reagoval na změny v zájmových organizacích (Svazarm) a stanovil, že některé zbraně slouží obecně prospěšné zájmové činnosti a potřebám našich občanů, jako je například výkon práva myslivosti či sportovní střelba. Držet a nosit kulovou zbraň mohl ten, komu bylo vydáno okresní správou Sboru národní bezpečnosti povolení k držení a nošení kulové zbraně. Zbrojní průkaz mohl být vydán osobě starší 18 let, občansky bezúhonné, fyzicky, duševně a odborně způsobilé k používání kulové zbraně, pokud tato osoba skýtala záruku, že zbraně nebude zneužito, a nebránil-li tomu veřejný zájem. Okresní správa SNB mohla zbrojní průkaz odejmout, jestliže nastala změna některé z těchto podmínek. Zákon umožňoval taktéž tzv. hromadné povolení pro kulové (a dále pro lovecké brokové) zbraně. K držení a nošení loveckých brokových zbraní (v nichž se používá brokových nábojů nebo kulových nábojů pro brokové zbraně) opravňoval lovecký lístek vydaný podle zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti. Organizacím bylo možné udělit hromadné povolení (např. k zabezpečení jejich činnosti, k výuce na lesnických školách, výcviku apod.)
Poplatkové odstřely a hony Od roku 1952 byl národní podnik zahraničního obchodu Čedok pověřen zcela novým úkolem realizace výzkumu v oblasti „zpřístupnění a hospodářského využívání přírodních hodnot a jiných zajímavostí cestovního ruchu”, dále obstaráváním „úkolů státního pohostinství pro zahraniční návštěvy republiky”. Právě s posledním úkolem souvisely služby Čedoku, který ve státních honitbách zprostředkovával pro zahraniční hosty (členy diplomatického sboru, jejich přátele a ostatní zahraniční hosty) i domácí lovecké hosty poplatkové odstřely a hony na zvěř všeho druhu.Mücke, Pavel, Krátká, Lenka: Turistická odysea: Krajinou soudobých dějin cestování a cestovního ruchu v Československu v letech 1945 až 1989, Charles University in Prague, Karolinum Press, 2019, s. 264: NA fond Úřad předsednictva vlády, běžná spisovna (1945–1959), Poplatkové odstřely a hony, 15.8.1952.
V letech 1948–1989 tvořili v Lánské oboře převážnou část loveckých návštěv hosté ze Sovětského svazu (například L. I. Brežněv, N. S. Chruščov, R. J. Malinovskij), z Jugoslávie (J. B. Tito), z NDR (E. Honecker), z Maďarské a Bulharské lidové republiky, velvyslanci Mongolska, Argentiny, Indonésie, Číny, KLDR, Kuby, Ghany, Mali, Libanonu, Tuniska, Turecka, Indie, Švýcarska, Francie, Itálie, Kanady, Nizozemí, Sýrie, Polska atd. V roce 1968 do Lán začínají jezdit první hosté (zejména ze SRN a Francie) za účelem poplatkových lovů. V šedesátých letech byla uprostřed Lánské obory postavena pro prezidenta Antonína Novotného lovecká chata „V Luhu”. V roce 1978 v Lánech lovil libyjský plukovník M. Kaddáfí. Lovy měly formu individuálních doprovodů na vybranou spárkatou zvěř, diplomatické návštěvy a představitelé vlády se účastnili honů na drobnou zvěř v „bažantnici Amálie”.
Interlov Praha V letech 1961–65 se myslivost řídila ročními plány (např. rozpis dodávky zvěřiny a odchyt živé zvěře). V roce 1966 ÚV KSČ na 13. sjezdu strany rozhodl o změně stanov ČSMS, které vycházely ze zásad, že základními organizacemi ČSMS budou myslivecká sdružení (základní organizace s honitbou). Dosavadní základní organizace (jednoty) a krajské výbory byly zrušeny, ponechané okresní výbory nadále řídil ústřední výbor ČSMS. Okresní výbory pak řídily myslivecká sdružení jako základní organizace, a to i po výrobní stránce.
Navýšení počtu členů mysliveckých sdružení bylo dosaženo snížením stanovené výměry na jednoho člena, u polní honitby ze 40–50 ha na 30–50 ha, ze 70–100 ha na 50–100 ha u lesní honitby. Přičemž ČSMS měl i nadále organizovat a zajišťovat odchyt zvěře, její vývoz do zahraničí, nákup zvěře, komorování a odbyt zvěře v tuzemsku. Členové mysliveckých sdružení se podle nových stanov měli určitým procentem podílet na čistém zisku mysliveckého sdružení. Byl zrušen direktivní rozpis dodávek zvěřiny a od 1. ledna 1967 mohla myslivecká sdružení a ostatní uživatelé honiteb prodávat veškerou zvěřinu volně. Po navýšení cen za zvěřinu tak byly od 1. 1. 1967 zavedeny volné ceny, upraveny nákupní a prodejní ceny živé zvěře tak, aby myslivecká sdružení byla na zajišťování odbytu zvěře hmotně zainteresována.Lesnická práce, Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství ve státnim zemědělském nakl., 1966, svazek 45, s. 241.
Dosavadní závod „Odchyt zvěře Čs. mysliveckého svazu” (se středisky pro komorování zvěře: Praha-Spořilov, Bášť u Prahy, Hradec Králové, Tři Sekery u Chebu, Přerov, Napajedla a Židlochovice) byl v roce 1969 přeměněn na „Interlov”, hospodářské zařízení ČSMS. Interlov zajišťoval odchyt zvěře, její výkup, komorování i odchyt, umělý chov zvěře, doplňkovou zemědělskou výrobu, výrobu asfaltových terčů, poplatkové lovy pro zahraniční lovce, výkup zvěřiny, její odbyt a export (hlavně do Itálie, Francie, Švýcarska, NSR, Belgie a USA), preparaci úlovků, výrobu suvenýrů s mysliveckými motivy, jejich odbyt a poskytování služeb myslivcům.Živa, Praha: Academia, 1978, čís. 4, s. 151-152.
Český myslivecký svaz 7.–8. prosince 1973 II. sjezd Českého mysliveckého svazu v Praze 20.–21. října 1978 III. sjezd Českého mysliveckého svazu v Praze 26.–27. srpna 1983 IV. sjezd Českého mysliveckého svazu v Praze 19.–20. srpna 1988 V. sjezd Českého mysliveckého svazu v Praze 31. března 1990 VI. mimořádný sjezd Českého mysliveckého svazu v Praze 12. září 1992 VII. sjezd Českého mysliveckého svazu
Předsedové
Československý myslivecký svaz 1961–1963, 1963–1966: Josef Skála 1966–1969, 1969–1970: Vítězslav Zásměta
Předseda Ústředního výboru ČMS 1973–1978, 1978–1983, 1983–1988, 1988 – listopad 1989: Rudolf Jindrák starší, nar. 28. 2. 1934, člen ÚV KSČ, od r. 1959 předseda JZD Rudá hvězda Modletice, r. 1978 Řád práceRudé právo, Ústřední orgán Komunistické strany Československa, 6.4.1976, s. 3. 1989–1990, 1990–1992, 1992–1995: prof. Ing. Josef Hromas , CSc. (24. ledna 1935 Malá Chuchle – 12. června 2012 Brno), vysokoškolský profesor na Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy univerzity v Brně, autor vědeckých prací a učebnic myslivosti, místopředseda Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu zvěře v letech 1991–1993
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Myslivost – zákony a předpisy
Kategorie:Národní fronta Čechů a Slováků Kategorie:Myslivecké organizace Kategorie:Organizace založené roku 1969