náhled|Shawn Thornton (vlevo) v bitce s Wadem Brookbankem (vpravo) Bitka v ledním hokeji je událost v průběhu zápasu ledního hokeje, kdy se v rozporu s oficiálními pravidly pustí dva nebo více hráčů do pěstního souboje. Avšak dle slov Garyho Bettmana, prvního komisaře NHL, jsou bitky neodmyslitelnou součástí ledního hokeje.Бэтмен: Драки неотъемлемая часть игры. Livesport. 24. prosince 2008. Dostupné online V Severní Americe se jedná o neoficiální tradici s dlouhou historií od profesionálů z NHL až po amatérské ligy, kdy se některé staly součástí hokejových dějin.Bernstein, Ross (2007). Bitkařův kodex – nepsaná pravidla bitek v NHL. Egmont. Lední hokej je totiž jediným sportem, kde jsou bitky mezi hráči do jisté míry tolerovány a nemají pro účastníky na rozdíl od jiných sportů zvlášť závažné důsledky.De Piccioto, Elad. Should the NHL ban fighting in hockey? The Perspective. 2019. [cit. 2019-09-15] Dostupné online This is why fighting is allowed in pro hockey. Kanál Business Insider, YouTube. 2. března 2017. Dostupné online
V NHL se do bitek obvykle zapojují hráči, jejichž rolí je ochrana hvězd týmu nebo provokace soupeře (tzv. enforceři, vymahači, bitkaři) a účastníci hokejových bitek dodržují systém nepsaných pravidel, kterým sami hráči, trenéři, ale i rozhodčí nebo funkcionáři říkají „kodex bitkaře.“ Někdy dojde k bitce v zápalu hry během hokejového utkání, jindy je mezi dvěma soupeři dohodnutá předem. Rozhodčí po jejím skončení účastníkům bitky rozdají tresty za hrubost a obvykle takové situace řeší na svém zasedání disciplinární komise dané soutěže.
Bitky v ledním hokeji se stávají terčem kritiky ze strany některých fanoušků nebo odborné veřejnosti kvůli jejich názoru, že do hokeje nepatří, nebo kvůli bezprostřední hrozbě zranění pro účastníky nebo kvůli hrozícím dlouhodobým zdravotním následkům. Zastánci hokejových bitek naopak považují hokejové bitky za neodmyslitelnou součást hry, která by nevymizela ani v případě zákazů. Dále dle nich přitahují tomuto sportu pozornost a v Americe chodí někteří diváci na hokej primárně proto, aby nějakou bitku uviděli, dále hrozba bitek slouží jako prevence před jinými typy nedovolené a nebezpečné hry, pro ochranu hvězdných hráčů týmu před nefér útoky soupeře, navíc mezi spoluhráči vytváří pocit sounáležitosti a solidarity.
Historie Pěstní souboje během hokeje byly součástí tohoto sportu již v 19. století, kdy docházelo k prudkému nárůstu jeho popularity v Kanadě. Existuje množství teorií, proč se bitky mezi hráči v ledním hokeji staly běžnými, například kvůli nejasným pravidlům v počátcích tohoto sportu, kdy byli hráči cíleně nabádáni k fyzickému napadání soupeře, aby nad ním získávali výhodu. Dalším faktorem, který nahrával bitkám, bylo zavedení modrých čar oddělujících třetiny ledové plochy v roce 1918 a pravidel pro postavení mimo hru, neboť v prostoru kolem nich docházelo k častým fyzickým střetům protihráčů. Proto nedlouho poté vybraní hráči týmů začali nést speciální roli ochránců útočníků držících kotouč před drsnými zákroky soupeře, kteří se obětovali k tomuto účelu pro tým a po bitce byli vyloučeni z utkání.
V roce 1922 bylo v NHL zavedeno pravidlo 56, které poprvé formálně stanovilo pravidla pro bitky neboli pro boje se shozenými rukavicemi (fisticuffs). Místo trestu do konce utkání začali bitkařům rozhodčí ukládat pouze pětiminutové větší tresty. Přestože bylo toto pravidlo zavedeno pouze pro NHL, brzy proniklo i do nižších zámořských soutěží a dokonce i do tamních juniorských soutěží. Promotér Tex Rickard z Madison Square Garden, který kromě hokejových zápasů organizoval i boxerské turnaje, spatřil ve 20. letech 20. století v hokejových bitkách finanční příležitost a zahájil marketingovou kampaň, soustředěnou na rivalitu mezi týmy a jejich bitkaři. V současných pravidel pro NHL bylo pravidlo pro bitky (fisticuffs) odstraněno a tento prohřešek nyní spadá pod pravidlo 46. Rozhodčím tedy byla dána volnost v posuzování bitek a ve vyměření trestů.NATIONAL HOCKEY LEAGUE: Official Rules 2010–2011. NHL. Dostupné online Největší změnou však je, že mohou být uloženy tresty zvlášť těm hokejistům, kteří dle sudích bitku vyprovokovali a těm, kteří si před ní sundali helmu.Johnston, Mike. NHL to adopt penalty for removing visor in fight. Sportnet. 19. června 2013. Dostupné online
Ačkoliv se od konce 20. let až do 60. let staly poměrně vzácným jevem,Kahane, Leo H.; Shmanske, Stephen, eds. (2012). The Oxford Handbook of Sports Economics: Volume 1: The Economics of Sports. Oxford University Press. . byly často v té době vedeny velmi brutálním způsobem. Ross Bernstein je okomentoval slovy, že místo moderního hokeje spíše připomínaly ragby na bruslích. Tehdy také hvězdní hráči upřednostňovali bojovat sami za sebe a bitkaři vymizeli.Chambers, Mike. History of fighting in hockey. Denverpost. 1. prosince 2013. Dostupné online V roce 1936 také došlo k vůbec první hromadné bitce mezi všemi hráči, tedy i těch na střídačce, když se hrálo finále o Stanley Cup mezi Detroit Red Wings a Toronto Maple Leafs, což byla v té době událost nevídaná. Jakmile došlo na konci 60. let k rozšíření NHL mimo Original Six, došlo k rozmělnění hvězdných hráčů mezi více týmů a na scénu se opět vrátili bitkaři, nyní nazývaní ranaři (goons), kteří nevládli hokejovému umění tak dokonale. Tehdy se bitkám začalo dostávat velké mediální pozornosti.
Slavnou se stala například bitka mezi Tedem Greenem z Boston Bruins a Waynem Makim ze St. Louis Blues během přípravného utkání v roce 1969, kdy spolu bojovali do krve nejen pěsti, ale i hokejkami a Green skončil v nemocnici s frakturou lebky a zraněním mozku. NHL poté Makiho potrestala zákazem startu na 30 dní a Greena na 13 soutěžních zápasů.Legends of Hockey — NHL Player Search — Player — Wayne Maki. Hokejová síň slávy. [cit. 2019-09-15]. Dostupné online Další slavnou bitkou byla v roce 1978 v soutěži World Hockey Association mezi bitkařem Davem Hansonem z Birmingham Bulls a Bobbym Hullem Winnipeg Jets, při které se Hanson zmocnil Hullovy paruky. Tento boj se dostal do hlavního televizního vysílání a po zápase se rozzuření fanoušci Winnipegu pokusili Hansona napadnout, když odcházel z arény.
Jedna z nejslavnějších bitek byla hromadná bitka mezi juniorskými reprezentanty Kanady a Sovětského svazu během mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 1987. Oba celky byly za své počínání z turnaje vyloučeny a Kanada přišla o v té době již jistou medaili.
Bitka v pravidlech dle IIHF Dle aktuálních pravidel ledního hokeje, vydaných IIHF, spadá bitka pod pravidlo č. 46 a je definována jako ochota zapojit se do bitky a pokračovat v ní.Pravidla ledního hokeje 2023/24. Český hokej, IIHF. 2023. Dostupné online . Níže uvedená ustanovení jsou uplatněna v soutěžích pořádaných IIHF, tedy např. na Mistrovství světa v ledním hokeji nebo během olympijských her. V nejnovější edici pravidel jsou zohledněny praxe z jednotlivých lig, které se dříve v mnohém lišily od pravidel mezinárodních. Tedy jsou lépe vymezeny pojmy a dávají rozhodčím větší volnost v posuzování odpovědnosti účastníků bitky za vzniklou situaci.
46.1: „Ochotní bitkaři“ jsou hráči, kteří se zapojí úmyslně do bitky. Budou potrestáni rozhodčími a mohou být dodatečného potrestáni disciplinární komisí. „Bitka“ je událost, při níž alespoň jeden hráč opakovaně udeří jiného či pokud spolu hráči zápasí tak, že je pro rozhodčí náročné tyto bijce od sebe oddělit. Hráči, jenž pokračuje nebo se snaží pokračovat v bitce i poté, kdy mu rozhodčí nařídili přestat, či který brání sudím ve výkonu jeho povinností, bude uložen větší trest za bitku (5 minut) a osobní trest do konce utkání. 46.2: „Šarvátka“ je událost, do které se zapojí alespoň dva hráči a minimálně jeden z nich je potrestán. 46.3: „Iniciátor“ je hráč, který si počíná jako původce šarvátky a splňuje některá následující kritéria: ujetá vzdálenost, shodil rukavice jako první, zasadil první ránu, dopustil se vyhrožování postojem či slovy, oplácel incidenty z tohoto zápasu či z dřívějších utkání. Hráči označenému jako iniciátor šarvátky se uloží menší trest (2 minuty) plus větší trest za bitku (5 minut) a osobní trest do konce utkání. Je-li iniciátor zároveň agresorem, uloží se mu dva menší tresty (2+2 minuty za iniciátora a agresora) plus větší trest za bitku (5 minut) a osobní trest do konce utkání. 46.4: „Agresor“ je hráč, jenž pokračuje v zasazování úderů protihráči, jenž se již nachází v bezbranné pozici, nebo jenž je označen za „neochotného bitkaře“. Sudími musí být za agresora označen bijec, jenž bitku jednoznačně vyhrál, ale pokračuje v mlácení soupeře, jenž se již nemůže bránit, s cílem ho ztrestat nebo zranit. Hráči označenému jako agresor šarvátky se uloží menší trest (2 minuty) plus větší trest za bitku (5 minut) a osobní trest do konce utkání. Navíc bude jako agresor zaznamenán i pro potřeby následného disciplinárního řízení. 46.5: „Nebezpečný hráč“ nebo „Zákeřný hráč“ je ten účastník bitky, jenž má na rukou od zápěstí k prstům pásku či jiný materiál a způsobí tím protihráči tržnou ránu či jiné zranění. Za nebezpečného či zákeřného hráče je považován i ten, kdo udeří nic netušícího protihráče či „neochotného bitkaře“. Kromě příslušných trestů za bitku je uložen další větší trest (5 minut) a osobní trest do konce utkání. 46.6: „Bránící se hráč“ nebo „Neochotný bitkař“ je takový hráč, jenž se jen několika málo údery brání proti agresorovi či iniciátorovi šarvátky, a zároveň se prát nechce a nechce prodlužovat šarvátku. Takovému hráči je uložen pouze menší trest za hrubost (2 minuty) nebo větší trest za bitku (5 minut) bez uložení trestu do konce utkání v případě, že úderů bylo více než několik málo. 46.7: „Třetí hráč v bitce“ je hráč, jenž se jako první zapojí do již probíhající šarvátky. Třetímu hráči v bitce se uloží osobní trest do konce utkání v případě, že se v původní šarvátce takový trest nebude ukládat. Sudí třetího hráče potrestá i za další prohřešky během stejného incidentu. Pravidlo lze uplatnit na další hráče, kteří se během přerušení hry zapojí do téže šarvátky. 46.8: „Vyklizení oblasti bitky“ se odehraje, když vypukne bitka. Hráči, kteří do ní nejsou zapojeni, jsou povinni neprodleně opustit hrací plochu na své střídačky. Pokud bitka vypukne přímo na střídačce, odeberou se nezapojení hráči do svého obranného pásma. Brankáři při bitce zůstávají v bráně s výjimkou případů, kdy šarvátka nastane v blízkosti brankoviště-pak jsou povinni uposlechnout pokynu rozhodčích. Hráčům, kteří nedodrží toto pravidlo, je možné uložit tresty za zapojení do bitky a mohou být dodatečně potrestáni disciplinární komisí. 46.9: „Bitka jindy než během hracích částí utkání“ je šarvátka před zahájením utkání, po ukončení utkání či během přestávky. Provinivším hráčům se uloží vyšší trest (5 minut) a osobní trest do konce utkání. Agresor a iniciátor bude potrestán dle příslušného pravidla (46.3 resp. 46.4). Bitky po skončení hracích částí (třetin) nebo po skončení utkání budou nahlášeny příslušné disciplinární komisi. Tým, jehož hráči se do takové šarvátky zapojí, může být rovněž jako celek potrestán disciplinární komisí. Potrestáni nebudou hráči, kteří vstoupili na led po skončení hrací části a před začátkem šarvátky, během níž zůstali poblíž střídačky a do šarvátky se nezapojili. 46.10: „Bitka před vhozením puku“ je šarvátka před zahájením utkání či hrací části bezprostředně před standardním vhozením puku. Taková bitka bude potrestána stejně, jako by vznikla během řádné hrací doby. Pokud však sudí před koncem utkání dojdou k závěru, že byli před vhazováním vystřídáni hráči neobvykle tak, aby následně vznikla šarvátka, budou uloženy příslušné tresty provinivších se hráčů a incident bude po skončení utkání nahlášen k příslušnému orgánu pro účely dodatečného potrestání. 46.11: „Bitka mimo hrací plochu“ je šarvátka uskutečněná mimo led. Hráči, kteří se do ní zapojí, nebo se zapojí do bitky s hráčem, který se nachází mimo hrací plochu, je uložen osobní trest do konce utkání společně s dalšími příslušnými tresty za bitku.