Knihovna Antonína Marka v Turnově je veřejnou městskou knihovnou.Profil knihovny v databázi Národních autorit ČR. [cit. 26. 9. 2019] Pracuje systémem ústřední knihovny se čtyřmi pobočkami rozmístěnými na území města – Turnov II, Mašov, Malý Rohozec, Výšinka. Podnět k jejímu založení dal v roce 1820 římskokatolický kněz, básník a jazykovědec Antonín Marek.

Knihovna poskytuje pestrou paletu služeb, nabízí velký výběr beletrie a naučné literatury, periodik, audiovizuálních knih, na dětském oddělení například i společenských her.

Jsou zde pořádány početné kulturní pořady pro školy, školky a veřejnost. Je zde k dispozici i několik počítačů s připojením k internetu. Knihovna spolupracuje i s penziony a pečovatelskými domy (besedy, přednášky) a také je zde centrum a působení Virtuální univerzity třetího věku pro seniory. Nedílnou součástí turnovské knihovny je také Informační centrum pro mládež.

Počátky knihovnictví v Turnově – začátek 19. století Začátky knihovnictví v Turnově sahají do 19. století, kdy se – stejně jako v ostatních městech českého národa – začaly objevovat první myšlenky v duchu národního obrození. Předním představitelem těchto snah byl turnovský rodák – římskokatolický kněz, básník, překladatel a jazykovědec Antonín Marek, jehož jméno je v současné době uvedeno v oficiálním názvu knihovny.

Antonín Marek sepsal 27. 12. 1820 podnět k založení knihovny s názvem Prowolánj k pánům wlastencům města Turnowa. V něm vyzývá turnovské radní, aby po příkladu jiných měst nechali založit čtenářskou společnost: „A Turnov, na pomezí českém ležící, měl by zůstati pozadu? Ne, milí vlastencové, důvěřuji se k Vám, svým krajanům, s celou jistotou, že národní čest je Vám až po tu chvíli drahá a vážená, že nepatříte k těm, kteří naučivše se několik cizích slov bídně problekovati, hanbou poněmčilosti juž nestydatě znamenají čela svá a na hrob plijí předkův svých, že nebyli než Čechy.“ alt=|vlevo|náhled|Dokument psaný Antonínem Markem Tyto čtenářské společnosti, vznikající po celém území českého státu, se později měnily v tzv. „Besedy“ a jejich hlavním cílem bylo naplnit rostoucí kulturní potřeby měšťanstva i českých lidových vrstev a pozvednout úroveň českého jazyka a národní uvědomělosti. Spolu se školami se stali nejdůležitějšími zdroji vzdělávání.

Právě Antonín Marek, stěžejní osobnost národního obrození severočeského regionu, propagoval jako prostředky k probuzení českého národa české divadlo (podnítil na Turnovsku vznik ochotnických her) a české knihy. Turnovská knihovna byla založena jako jedna z vůbec prvních společenských knihoven na českém území a po jejím vzoru byly zakládány další knihovny v kraji. náhled|Antonín Marek V dokumentu, který Antonín Marek sepsal, se tento vlastenec zmiňuje i o možném potenciálním zdroji příjmů. Pro nákup nových knih do knihovny navrhuje mimo jiné činnost ochotnického divadla.

Pod tímto Provoláním se nakonec Markovi podařilo získat 69 podpisů turnovských občanů, kteří se zavázali přispívat ročně ve prospěch knihovny 2–10 zlatých, výnos za rok tak činil celkem 160 zlatých.

Konec roku 1820 tedy můžeme považovat za okamžik založení turnovské knihovny – vznikla tzv. Společnost turnovské knihovny. V roce 1821 byl zahájen první nákup knih a vybavení. Společnost byla umístěna ve škole a neměla ještě charakter klasického spolku, ve spolkový útvar Čtenářské besedy se změnila až o několik let později.

Velký kulturní rozkvět Společnosti turnovské knihovny přinesla 40. léta 19. století. Její členové se pravidelně scházeli, pořádali české besedy a diskutovali o české literatuře a kultuře. Na jaře roku 1848 byla na turnovském náměstí založena čítárna – také jako jedna z prvních v zemi. U turnovských občanů byla velmi oblíbená a hojně navštěvovaná.

Druhá polovina 19. století Pro Turnov a jeho kulturní působení byl dalším významným milníkem rok 1850. Došlo totiž k reorganizaci státní správy a Turnovsko se tak nejprve stalo samostatným soudním a v polovině 50. let i politickým okresem a Turnov samotný dokonce okresním městem.

Po době politického útisku v 50. letech přinesla léta šedesátá opět kulturní a společenský rozvoj, jehož velmi důležitou součástí byl vznik čtenářských spolků. Ani Turnov nezůstával pozadu a Čtenářský spolek vznikl jako v pořadí šestý povolený spolek v Turnově. náhled|Dům U Jelena na turnovském náměstí V roce 1867 byl vydán Zákon o spolčovacím právu, díky kterému byla umožněna veřejná shromáždění v uzavřených místnostech i venku, což podstatně přispělo k uvolnění a rozšíření spolkového života. Také na Turnovsku vznikla poměrně široká síť nejrůznějších tělovýchovných, technických, hospodářských, pěveckých a vzdělávacích spolků, z nichž většina měla své vlastní soukromé knihovny. Tyto knihovny spolků obsahovaly pouze omezený počet svazků a byly dostupné jen úzkému okruhu čtenářů – svých členů.

V témže roce byl turnovský spolek přejmenován na Čtenářskou besedu. Již změna názvu naznačovala, že nepůjde pouze o půjčovnu knih, ale že „účelem spolku jest obecné vzdělání občanské i živnostnické a společenská zábava.“ Beseda měla v té době 200 členů a organizovala mnoho společenských a kulturních akcí města. náhled|Pozvání k valné hromadě Čtenářské besedy

Sedmdesátá a osmdesátá léta 19. století V 70. letech 19. století došlo opět k zpřísnění režimu, a to kvůli obavám z možné politické angažovanosti spolků. Docházelo tak k různým perzekučním opatřením (např. zakladatel turnovského spolku byl dán pod policejní dozor a někteří další členové byli dokonce bezdůvodně obžalováni ze zločinu veřejného násilí). I přes nepřízeň úřadů však turnovská Čtenářská beseda fungovala dál – šířila osvětu, pořádala vlastenecké a literární besídky, zinscenovala několik divadelních představení.

Knihy do fondu Besedy byly v této době přidávány pouze jako dary jejích členů. V roce 1875 byla sbírka obohacena o mnoho knih z pozůstalosti advokáta Antonína Šlechty v celkové hodnotě 400 zlatých. V roce 1888 měla knihovna Čtenářské besedy již 2100 svazků. Spolek měl v této době celkem 180 členů.

V roce 1882 byl v Turnově postaven Městský dům Slavia (dnes je to restaurace s ubytovnou), kde byla na několik let Čtenářská beseda umístěná. V roce 1897 zde byla také zřízena veřejná čítárna.

Turnovská knihovna ve 20. století

První polovina 20. století

Od roku 1901 do konce 2. světové války Na začátku 20. století – v roce 1901 – byla besední knihovna moderně upravena. Všechny knihy byly roztříděny podle vědních oborů a označeny přírůstkovým číslem. Byl vypracován seznam knih a odstraněny byly všechny knihy „staré bezcenné“ a „krváky“.

V době první světové války – od roku 1914 – byla činnost Čtenářské besedy pozastavena. Ani po válce nebyla situace příznivá, Čtenářská beseda se musela potýkat s řadou problémů, zejména s nedostatkem místa a nedostatkem členů.

Přesto postupně nastával v roce 1918 obrat k lepšímu, a to díky pokrokové myšlence a snaze založit knihovnu veřejnou, která by byla přístupná všem občanům Turnova i okolí. Tuto myšlenku o rok později podpořil a zlegalizoval zákon č. 430 Sb. O veřejných knihovnách obecních z 22. července 1919, který ukládal všem obcím povinnost založit veřejnou knihovnu.

Z knihovny Čtenářské besedy se tedy v roce 1920 stal solidní základ pro založení knihovny veřejné, spolek se rozpadl a majetek pro tyto účely odevzdal obci. Knihovna Čtenářské besedy byla zrevidována, celkový počet knih byl 1 346. Veřejná knihovna i s čítárnou zůstávala v hotelu Slavie, jehož prostory však byly nadále nedostatečné. Také finančních prostředků byl nedostatek – nových knih se kupovalo vzhledem k jejich vysokým cenám málo, ustala také osvětová činnost.

Nakonec se podařilo fond veřejné knihovny rozšířit, a to sloučením všech větších spolkových knihoven města (Řemeslnicko-dělnického podporovacího spolku, Studentstva turnovského a Národní jednoty severočeské). Knihovna města Turnova byla oficiálně otevřená 24. 4. 1921 a nadále její sídlo zůstávalo ve Slavii.

Dvacátá a třicátá léta se vyznačovala opětovnou snahou o kulturní vzestup národa. Stav knihovního fondu k 31. 12. 1926 činil celkem 3 628 titulů, z toho 2 264 knih zábavných, 770 poučných a 565 časopisů; počet čtenářů byl 842. Přírůstek fondu byl však v průběhu těchto let téměř neměnný. Nejčtenějšími autory byli např. A. Jirásek, K. Klostermann, E. Zola, K. V. Rais nebo G. de Maupassant. Půjčovalo se čtyřikrát týdně, vždy od 19 do 21 hodin.

Veřejná knihovna byla nakonec přesunuta do přízemí budovy radnice. V letech 1925–1939 byl knihovníkem spisovatel Jan Knob, který se velkou měrou zasloužil o její propagaci a vzrůst počtů výpůjček a čtenářů. I přesto však kultuře obecně doba politických a hospodářských krizí neprospívala; tyto nepokoje nakonec vyústily v druhou světovou válku (1939–1945).

Během ní bylo vše české potlačováno, z fondu knihovny také musely být vyřazeny všechny tituly podporující demokratické smýšlení a autoři, kteří se stavěli proti fašismu. Nepřípustné byly také knihy připomínající předválečné státoprávní poměry, legionářská literatura, knihy spisovatelů židovského původu a také knihy autorů pocházejících ze států Německu nepřátelských. Také kulturní snažení muselo mít v těchto dobách proněmecký charakter. Jan Knob se v roce 1939 své funkce knihovníka vzdal. I přesto však v době okupace stoupají počty nových čtenářů i výpůjček.

Čtyřicátá léta 20. století V roce 1940 se musela turnovská knihovna přestěhovat z prostor radnice do bývalého hostince U Jelena (budova na náměstí Českého ráje), kde byly ale prostory pro funkci knihovny velmi stísněné. V tomto roce měla knihovna 1 045 čtenářů a 17 040 výpůjček při 6 325 svazcích. náhled|Bohuslav Bystrý Po skončení války v roce 1945 a obnovení Československa došlo k několika výrazným změnám. Byla založena instituce knihovnických inspektorů, jejichž úkolem bylo pomáhat rozvoji knihoven. Tím turnovským se stal zkušený učitel českého jazyka Bohuslav Bystrý, který se mimo jiné také zasloužil o přemístění knihovny do více vyhovujících prostor bývalého hotelu Svoboda (dnes zde sídlí Žlutá ponorka Turnov – středisko volného času) v Husově ulici. Zde knihovna působila až do roku 1986.

Po roce 1948 však pod vlivem další vlny nepříznivých politických podmínek došlo opět k negativnímu ovlivnění chodu knihovny. Znovu se objevily seznamy zakázaných autorů, kteří museli být z fondu vyřazeni (zejména kvůli jejich politickým – protikomunistickým – postojům, dále se vyřazovala také literatura legionářská a braková).

Knihovna od roku 1950

Padesátá léta 20. století V prosinci roku 1950 vydalo Ministerstvo informací a osvěty směrnici, která ukládala za povinnost zřídit v místech okresních národních výborů okresní knihovny. Na základě této směrnice se v roce 1951 stala turnovská městská knihovna knihovnou okresní – získala status Okresní lidová knihovna – a situace se opět začala zlepšovat.

V 50. letech se knihovna značně profesionalizovala, stala se metodickým centrem pro obecní knihovny turnovského okresu, rostl počet knih, čtenářů i zaměstnanců. Knihovna také dostávala mnohem vyšší finanční prostředky. Došlo k řadě reorganizací – rozšířil se sklad knih, bylo založeno samostatné oddělení pro mládež, oddělení pro lidovou tvořivost a oddělení ruské literatury v originále, dále se pořídil výběrový regál s novými knihami pro dospělé čtenáře, začalo se se sepisováním čtenářského a knižního jmenného katalogu (později i katalogu názvového, systematického a tematického), zabalilo se 5 000 knih.

Kromě půjčování knih se turnovská knihovna věnovala také publikační činnosti, pořádání čtenářských besed, rozhlasových relací, výstav, hudebních pořadů a dalších kulturně výchovných akcí. Provoz knihovny se rozšířil na celodenní, vznikají také nové pobočky v Mašově, Daliměřicích a v nemocnici. Jsou zavedeny čtenářské legitimace, půjčovní poplatek se stanovil na 50 Kčs pro dospělé, děti a mládež mohli využívat knihovní služby zdarma. Každá kniha byla opatřena knižním lístkem.