Grónsko (, ) je severoamerické autonomní území Dánského království.*
Je největší zemí v rámci království a jednou ze tří zemí, které tvoří království, dalšími jsou vlastní Dánsko a Faerské ostrovy; občané všech tří zemí jsou občany Dánska a tedy i občany Evropské unie přestože samotné Grónsko není součástí EU. Hlavním a největším městem Grónska je Nuuk. Grónsko leží mezi Severním ledovým a Atlantským oceánem, východně od Kanadského arktického souostroví. Je největším ostrovem světa. Mys Morris Jesup, ležící na poloostrově Pearyho země, byl až do 60. let 20. století považován za nejsevernější pevninské místo na Zemi, ale překonává jej ostrov Kaffeklubben, ležící 37 km východně od něj, a případně některá další místa, jako je Oodaaq a 83-42 (vedou se spory, zda se jedná o ostrovy nebo o naplaveniny štěrku).
Ačkoli je Grónsko součástí severoamerického kontinentu, je politicky a kulturně již více než tisíc let spojeno s Evropou (konkrétně koloniálními mocnostmi Norskem a Dánskem), a to od roku 986.The Fate of Greenland's Vikings, by Dale Mackenzie Brown, Archaeological Institute of America, 28 February 2000. Grónsko bylo v posledních 4 500 letech s přestávkami osídlováno arktickými národy, jejichž předkové sem přišli z území dnešní Kanady. Neobydlenou jižní část Grónska osídlili v 10. století Vikingové, kteří předtím osídlili Island. Inuité přišli ve 13. století. Ačkoli bylo Grónsko pod neustálým vlivem Norska a Norů, formálně se pod norskou korunu dostalo až v roce 1261. Norské kolonie zanikly koncem 15. století poté, co Norsko postihla epidemie moru (černé smrti) a nastalo období hlubokého úpadku.
Na počátku 17. století se dánsko-norští mořeplavci opět dostali do Grónska. Po rozdělení Dánska a Norska se Grónsko v roce 1814 stalo dánským státem a v roce 1953 bylo plně začleněno do dánského státu na základě dánské ústavy, která z obyvatel Grónska učinila dánské občany. V roce 1979 Dánsko udělilo Grónsku domovské právo; v roce 2008 Gróňané v referendu odhlasovali zákon o samosprávě, který přenesl více pravomocí z dánské vlády na místní grónskou vládu. V rámci nové struktury Grónsko postupně převzalo odpovědnost za řadu vládních služeb a oblastí působnosti. Dánská vláda si ponechala kontrolu nad občanstvím, měnovou politikou a zahraničními záležitostmi včetně obrany. Většinu obyvatel Grónska tvoří Inuité, kteří se soustřeďují především na jihozápadním pobřeží, zbytek ostrova je osídlen jen řídce. Tři čtvrtiny Grónska pokrývá jediný stálý ledový příkrov mimo Antarktidu. S 57 000 obyvateli je Grónsko nejméně zalidněnou zemí na světě. Celých 70 % výroby elektřiny pochází z obnovitelných zdrojů, převážně z vodních elektráren.
Název vlevo|náhled|Pohled na Grónsko z vesmíru. Arktický mořský led není zobrazen První severští osadníci pojmenovali ostrov Grœnland (Zelená země). Podle islandských ság byl islandský rodák Erik Rudý vypovězen z Islandu za neúmyslné zabití. Se svou rozvětvenou rodinou a svými poddanými (otroky nebo nevolníky) se vydal na lodích prozkoumat ledovou zemi, o níž bylo známo, že leží na severozápadě. Poté, co našel obyvatelnou oblast a usadil se tam, pojmenoval ji Grœnland (v překladu Zelená země), údajně v naději, že příjemné jméno přiláká osadníky.„How Greenland got its name“. The Ancient Standard. 17 December 2010. Sága o Eriku Rudém uvádí: „V létě se Erik vydal usadit do země, kterou našel a kterou nazval Zelená země, protože si říkal, že tam bude lidi lákat, když bude mít příznivé jméno.“ Český výraz Grónsko je převzat z dánského Grønland, Zelená země.
Oficiální název země v grónštině zní Kalaallit Nunaat, kde kalaallit je plurál od kalaaleq, což znamená obyvatel Grónska či Gróňan, a Nunaat má význam země (v množném čísle). Kalaallit Nunaat se proto dá přeložit jako Země Kalaallitů, čili Země Gróňanů, což jsou grónští Inuité, kteří obývají západní oblast země.
Historie
Rané paleoinuitské kultury náhled|Oblasti kultur Independence I a Independence II v okolí fjordu Independence V pravěku žilo na území Grónska několik po sobě jdoucích předinuitských kultur, které jsou dnes známy především díky archeologickým nálezům. Předpokládá se, že nejstarší příchod předinuitských kultur do Grónska se odehrál kolem roku 2500 př. n. l. Přibližně od roku 2500 př. n. l. do roku 800 př. n. l. obývala jižní a západní Grónsko kultura Saqqaq. Nejvíce nálezů pozůstatků z tohoto období bylo nalezeno v okolí zátoky Disko, včetně lokality Saqqaq, podle níž je kultura pojmenována.
Od roku 2400 př. n. l. do roku 1300 př. n. l. existovala v severním Grónsku kultura Independence I. Byla součástí arktické tradice drobného nářadí, objevila se i města, včetně Deltaterrasserne. Kolem roku 800 př. n. l. kultura Saqqaq zanikla a v západním Grónsku se objevila raná dorsetská kultura a v severním Grónsku kultura Independence II. Dorsetská kultura byla první kulturou, která se rozšířila po celém grónském pobřeží, na západě i východě. Trvala až do úplného nástupu kultury Thule, tedy do roku 1500 n. l. Lidé dorsetské kultury se živili především lovem velryb a sobů.
Severské osídlení vlevo|náhled|Kingittorsuaqský runový kámen z ostrova Kingittorsuaq (středověk) Od roku 986 bylo západní pobřeží osídleno Islanďany a Nory prostřednictvím flotily 14 lodí vedených vikingským mořeplavcem Erikem Rudým. Založili tři osady – Východní osadu, Západní osadu a Střední osadu – na fjordech poblíž jihozápadního cípu ostrova.Kudeba, N. (19 April 2014). Chapter 5, „Norse Explorers from Erik the Red to Leif Erikson“, in Canadian Explorers. O ostrov se dělili s obyvateli pozdní dorsetské kultury, kteří obývali severní a západní část, a později s obyvateli kultury Thule, kteří na něj pronikli ze severu. Norští Gróňané se v roce 1261 podřídili norské nadvládě v rámci Norského království. V roce 1380 uzavřelo Norské království personální unii s Dánskem a od roku 1397 bylo součástí Kalmarské unie.
Norské osady, jako například Brattahlíð, prosperovaly po staletí, než v 15. století, snad s nástupem malé doby ledové, zanikly. Kromě některých runových nápisů se z norských osad dochovaly pouze dobové záznamy nebo historiografie o jejich kontaktu s Islandem nebo Norskem. Středověké norské ságy a historická díla se zmiňují o grónském hospodářství, biskupství v Gardaru a vybírání desátků. Kapitola v knize Konungs skuggsjá (Královské zrcadlo) popisuje vývoz, dovoz a pěstování obilí v severském Grónsku. vlevo|náhled|Jedna z posledních dobových písemných zmínek o severských Gróňanech zaznamenává svatbu, která se konala v roce 1408 v kostele v Hvalsey, dnes nejzachovalejší severské zřícenině v Grónsku. Manželé poté odcestovali na Island, a proto se tato zpráva dochovala. Islandské ságy o životě v Grónsku vznikly ve 13. století a později a nejsou primárním zdrojem pro dějiny raně severského Grónska. Tyto zprávy mají blíže k primárním pro dobově starší zprávy o pozdně severském Grónsku. Moderní poznání proto závisí především na fyzických poznatcích z archeologických nalezišť. Interpretace údajů z ledových jader a lastur mlžů naznačuje, že v letech 800–1300 n. l. panovalo v oblastech kolem fjordů v jižním Grónsku relativně mírné klima, o několik stupňů Celsia teplejší, než je obvyklé v severním Atlantiku,Arnold C. (June 2010) „Cold Did In the Norse“, Earth Magazine. p. 9. rostly zde stromy a byliny a choval se dobytek. Ječmen se pěstoval jako plodina až k 70. rovnoběžce. Ledová jádra ukazují, že v Grónsku došlo v posledních 100 000 letech mnohokrát k dramatickým teplotním změnám. Podobně Islandská kniha osídlení zaznamenává hladomory během zim, při nichž „staří a bezmocní lidé byli zabíjeni a házeni ze skal“.
Na západním pobřeží Grónska bylo postaveno sedmnáct katolických kostelů, bylo tu biskupské sídlo, katedrála a dva kláštery, jeden pro jeptišky, zasvěcený sv. Benediktovi, druhý pro mnichy, zasvěcený sv. Augustinovi a sv. Olafovi.
Tyto islandské osady zanikly během 14. a počátkem 15. století.„Why societies collapse “. ABC Science. Zánik západního osídlení se shoduje s poklesem letních a zimních teplot. Studie sezónní variability teplot v severním Atlantiku během malé doby ledové ukázala výrazný pokles maximálních letních teplot přibližně od přelomu 14. a 15. století – až o 6 až 8 °C níže než současné letní teploty. Studie také zjistila, že nejnižší zimní teploty za posledních 2000 let nastaly koncem 14. a začátkem 15. století. Východní osídlení bylo pravděpodobně opuštěno na počátku až v polovině 15. století, tedy v tomto chladném období. vlevo|náhled|378x378pixelů|Rozsah dánsko-norského panství (1536–1814) náhled|Odhadovaný rozsah arktických kultur v Grónsku v letech 900 n. l. až 1500 n. l. Barevné oblasti na jednotlivých mapách označují rozsah a migrační vzorce dórských, thuleských a severských kultur v průběhu času. Teorie vycházející z archeologických vykopávek v Herjolfsnesu ve 20. letech 20. století naznačují, že stav lidských kostí z tohoto období svědčí o podvýživě severského obyvatelstva, pravděpodobně v důsledku eroze půdy, která byla důsledkem ničení přirozené vegetace Seveřany při zemědělství, sekání trávy a řezání dřeva. Podvýživa mohla být také důsledkem rozsáhlých úmrtí na pandemický mor, poklesu teplot během malé doby ledové a ozbrojených konfliktů se Skrælingy (severský výraz pro Inuity, což znamená „bídáci“). Nejnovější archeologické studie poněkud zpochybňují obecný předpoklad, že severská kolonizace měla dramatický negativní vliv na životní prostředí a vegetaci. Údaje podporují stopy možné norské strategie úpravy půdy.Bishop, Rosie R., et al. „A charcoal-rich horizon at Ø69, Greenland: evidence for vegetation burning during the Norse landnám?.“ Journal of Archaeological Science 40.11 (2013): 3890–902 Novější důkazy naznačují, že Norové, jejichž počet nikdy nepřesáhl asi 2 500, postupně opouštěli grónské osady v průběhu 15. století, protože mroží slonovina, nejcennější vývozní artikl z Grónska, ztrácela na ceně kvůli konkurenci jiných zdrojů kvalitnější slonoviny, a že ve skutečnosti existuje jen málo důkazů o hladovění nebo potížích.
Byla navržena i jiná vysvětlení zániku severských osad:
Nedostatek podpory ze strany vlasti. Nájezdníci z lodí (například baskičtí, angličtí nebo němečtí piráti) spíše než Skrælingové mohli Gróňany vyplenit a vysídlit. Byli „obětí skrytého myšlení a hierarchické společnosti ovládané církví a největšími vlastníky půdy. Ve své neochotě považovat se za něco jiného než Evropany Gróňané nepřijali druh oděvu, který Inuité používali jako ochranu před chladem a vlhkem, ani si nepůjčili nic z inuitského loveckého náčiní“. Ta část grónského obyvatelstva, která byla ochotna přijmout inuitské způsoby a prostředky, se smísila s inuitskou komunitou a asimilovala se s ní. Velká část dnešního grónského obyvatelstva má smíšený inuitský a evropský původ. V roce 1938, kdy Stefansson psal svou knihu, nebylo možné rozlišit mezi sňatky před ztrátou kontaktu s Evropany a po jeho obnovení. „Struktura severské společnosti vytvářela konflikt mezi krátkodobými zájmy těch, kteří byli u moci, a dlouhodobými zájmy společnosti jako celku“.
Kultura Thule (1300 – současnost) náhled|Obrázky z Grónska asi z roku 1863 Thuleové jsou předky současného grónského obyvatelstva. V současné populaci Grónska nebyly nalezeny žádné geny předinuitské kultury. Kultura Thule migrovala na východ z území dnešní Aljašky kolem roku 1000 n. l. a do Grónska dorazila kolem roku 1300. Kultura Thule jako první zavedla v Grónsku takové technologické inovace, jako jsou psí spřežení a překlápěcí harpuny.