Jako Čerokíové či Čerokézové ( Cherokee, ah-ni-yv-wi-ya v jejich vlastním jazyce) jsou označováni příslušníci indiánského kmene Severní Ameriky, kterým se podařilo vybudovat rozvinutou společnost s bohatými tradicemi, vlastním písmem a jedinečnou kulturou. Vývoj společnosti, která je charakteristická svojí vysokou úrovní ve srovnání s četnými sousedními kmeny, byl fatálně ovlivněn příchodem bílého obyvatelstva.
Pravěké osidlování amerického kontinentu náhled|Vlajka Cherokee Nation náhled|Vlajka Západní skupiny čili United Keetoowah Band of Cherokee Indians Dlouhá cesta původních amerických kmenů započala v hlubokých sibiřských lesích před 30–40 tisíci lety. Tehdejší obyvatelé asijského kontinentu se živili převážně sběrem plodů a bobulí v letním období. Svůj jídelníček obohacovali lovem mamutů a pravěkých bizonů. Typickým domovem těchto lidí byla přístřeší, zhotovená z kůží ulovené zvěře. Pravěcí lidé doslova migrovali v souladu s pohybem jejich kořisti. Nejvíce používanou loveckou zbraní v tomto období byl oštěp a kámen.
Takový způsob života neumožňoval usídlování na jednom místě a vyžadoval neustálý pohyb obyvatelstva, které bylo v podstatě bez přestání na cestě za potravou. V té době ještě mohly tyto kmeny přejít suchou nohou z východní Asie na Aljašku, protože oba kontinenty byly spojeny ledovým masivem. Právě touto cestou se při lovu zvěře přesunuly četné kmeny na území Ameriky, aby se o mnoho generací později staly těmi, které dnes nazýváme Indiány.
Pohyb původního sibiřského obyvatelstva tímto směrem probíhal v dlouhodobém časovém rozsahu a omezil se, avšak zcela neustal, až v době, kdy se začala vytvářet Beringova úžina.
Kmeny, které se takto bez nejmenšího tušení ocitly v „Novém světě“, se začaly rychle rozšiřovat na jih a západ Ameriky a v rámci této expanze zažívaly období nebývalé prosperity. Ve srovnání se způsobem života v Asii nabízela nová teritoria hojnost zvěřiny a mnohem příznivější klimatické podmínky. Již nebylo pravdou, že přežijí pouze nejsilnější, kteří uspějí v každodenní honbě za potravou, a následná populační expanze ještě urychlila další osidlování. V souladu s populačním růstem se kmeny naučily zdokonalovat také předměty denní potřeby. Vyráběly kvalitnější oblečení, lepší přístřeší, která poskytovala ochranu v zimních obdobích. Klíčový význam v zásobování potravou měly ženy, které se postupně naučily sběru místních plodin a bobulí, dostupných v blízkosti tábořišť. Technika lovu se také začíná zdokonalovat a muži ve větší míře využívají přírodních pastí a součinnosti při lovení zvěře. První kmeny, které přicházely z Asie do Severní Ameriky, nalézaly rozsáhlá loviště zejména na západní části kontinentu, kde se před jejich příchodem nacházelo rozlehlé vnitrozemské jezero, nyní rozsáhlé rovinné pláně s ideálními podmínkami pro pastvu. Postupem času se ovšem i tento zdroj potravy stával nedostačujícím pro stále narůstající počet kočovných obyvatel. Takto se některé kmeny specializovaly na sběr plodů a bobulí, jiné časem zdokonalovaly např. způsob rybolovu.
Tak se dostali přes Velké planiny až na jih Severní Ameriky předkové Aztéků a Mayů, kteří konečně nalezli prostředí, ve kterém nebylo třeba všechen čas věnovat honbě za potravou a byli schopni rozvíjet další oblasti lidské činnosti. Důkazem jejich snažení je rozvinutá kultura.
Mezníky v pravěkém vývoji kmene Pro předky kmene Čerokíů nastal významný posun v období kolem roku 5000 př. n. l., kdy se poprvé objevuje používání luku, zhotoveného ze zvířecích šlach napnutých na prohnutém kusu dřeva. Tento vynález dnešní potomci kmene Čerokíů prezentují jako druhý nejvýznamnější krok v životě jejich raných předků, po začátku využívání ohně. Tato nová zbraň umožňovala lovení zvěře z bezpečné vzdálenosti a hlavně s podstatně vyšší spolehlivostí než dříve používaný oštěp a kámen. Dalším významným objevem byla možnost využívání sladkovodních mušlí jako potravy. Ty se nacházely v hojném množství v prostředí amerických vodních toků.
O dalších cca 1 500 let později došlo k dalšímu významnému objevu, první keramice. Nejranější keramické předměty byly nahrubo vymodelovány z jílu a používány ženami při sběru plodů a vaření. Postupem času se objevuje umělecká činnost spojená s těmito předměty, takže dnes mohou archeologové s vysokou mírou jistoty určit, jaký kmen vyráběl jaké nádoby, a tudíž v jakém regionu a jakým způsobem žil.
V této době kmeny pořád ještě kočovaly za potravou, avšak v průběhu roku se vracely na jednotlivá tábořiště tak, že většinou každé obývaly po určitou dobu jednou do roka. Ženy přinášely nasbírané plody a bobule do tábořišť a postupem času docházelo k tomu, že ze zbylých semínek nespotřebované potravy začínaly v bezprostředním okolí tábořišť vyrůstat hledané rostliny. Tato skutečnost byla opět ženami v průběhu mnoha generací vypozorována a lidé si začínali uvědomovat význam existence zdrojů potravy v blízkosti svých obydlí. Postupně začali semínka okolo tábořišť ponechávat cíleně a v průběhu dlouhého, pomalého procesu poznali, co je potřeba pro zvýšení pravděpodobnosti jejich vzrůstu. Poznali, že je třeba kypřit půdu a že z největších semínek vzrůstají nejkvalitnější rostliny. Tímto způsobem docházelo také zcela přirozeně k prvnímu šlechtění kukuřice, která se ze své původní podoby časem vyvinula v kultivovanou rostlinu, jak ji známe dnes. To vše znamenalo zvýšení životních jistot, protože plodiny, které bylo možno uskladnit v již dostupných nádobách, byly schopny pokrýt nutriční potřebu obyvatel po většinu roku a závislost na lovu zvěře postupně klesala. V souvislosti s tím postupně klesala potřeba stěhování z místa na místo.
V této fázi, kdy potřeba zajišťování potravy byla již z podstatné části trvale pokryta, začínali lidé svoji energii upínat jinými směry. Zdokonalují se způsoby stavby příbytků, které nabízí větší bezpečnost a ochranu v zimních měsících. Zároveň se zvyšuje i potřeba nástrojů a zbraní pro ochranu před okolními kmeny.
Charakter osad náhled|Replika čerokíjské kánoe Většina osad v jihovýchodní části Severní Ameriky byla situována v bezprostřední blízkosti větších vodních toků, zejména pak na soutoku s menšími řekami. Významnější z nich byly obehnány silnými palisádami. Jednotlivé pilíře palisád byly proplétány keři a révou, aby se tak zvýšila jejich neprostupnost, a hradba byla opatřena vstupní branou, která byla buďto zavíratelná, nebo se jednalo o snadno hájitelný volný průchod. Domy ve vesnicích byly stavěny ze svislých dřevěných pilířů, rovněž propletených pruty a révou, zeď byla dokončena nanesením silné vrstvy hlíny z obou stran. Střechy byly tvořeny z trávy a rákosu, upevněné na kopulovité konstrukci zhotovené z propletených prutů. Ohniště na vaření byla zpočátku venku, mimo obydlí, později byla zakomponována do střední části domu, s otvorem na unikání kouře ve střeše.
Ženy už se nevěnovaly sběru v širokém okolí tábořišť, svůj čas trávily obděláváním pozemků. Každá žena se starala o svoji parcelu. Dcery od raného věku provázely svoje matky při této práci a učily se tak pěstovat, plít, šlechtit a sklízet kukuřici, zeleninu a další plodiny. Starší dcery dědily parcely po svých matkách, nebo zakládaly vlastní. V prvopočátku bylo ke kypření půdy zřejmě používáno zašpičatělých dřevěných kůlů, později se vyvíjejí motyky, rýče a jiné nástroje. Muži se zemědělství věnovali pouze okrajově, jejich hlavní činností zůstal lov a výroba nástrojů.
U kmenů, které rozvinuly zemědělství, v této době pozorujeme obrovský rozvoj a nebývalý populační růst. Původní malé vesnice se překotně rozšiřují a vznikají první města s permanentními domy, sklady potravin, veřejnými shromaždišti a společenskými prostory. Nabízí podstatně vyšší úroveň ochrany nejen před povětrnostními vlivy, ale hlavně před sousedními nepřátelskými kmeny. Muži objevili způsob výroby kánoí, což ještě zefektivnilo rybolov. Rapidně se snižuje úmrtnost mladých lovců a válečníků, kteří již nebyli nuceni pokládat životy při hazardním lovu. Nastupují generace, které hojně dorůstají do silných válečníků a starých rádců, kteří jsou schopni předávat životní znalosti a zkušenosti dalším potomkům.
Takovou životní úroveň byly schopny rozvinout kmeny na více místech Severní Ameriky, za předpokladu, že životní prostředí lidem nabízelo dostatečné zdroje pro zemědělství. Oproti tomu v méně úrodných oblastech, jako je Středozápad a Severozápad, byly kmeny nuceny zachovat kočovný systém života, díky nutnosti lovit. Často rozvinuly komplexní sociální struktury, ovšem v praktickém způsobu života se moc nelišily od původních příchozích z Asie.
Kmen Čerokíů byl jedním z jihovýchodních indiánských kmenů, které žily v rozvinutém, komplexním systému v době, kdy první bílí přistěhovalci vstoupili na břehy Ameriky. Čerokíové žili v domech, zhotovovali kvalitní oblečení, vyráběli keramiku a hlavně byli organizováni ve vyspělém systému kmenové konfederace.
První písemné zmínky a raný kontakt s bílým obyvatelstvem 250px|náhled|Čerokíjský náčelník Stojící krocan (Kunakatoka) na obraze Francise Parsonse, 1762 Zřejmě první písemné reference o kmeni Čerokíů byly nalezeny v dopisech jednoho z průvodců španělského dobyvatele a objevitele řeky Mississippi Hernanda de Sota. Popisuje je jako domorodý kmen, žijící na území dnešní Jižní Karolíny. Není přesně známo, jakou cestou se do tohoto teritoria dostali, ale všeobecně se domníváme, že byli součástí irokézských lidí, kteří migrovali od západu, resp. severozápadu cca 3 500 let před příchodem bílého obyvatelstva. Do této doby dokázali dokonale přizpůsobit svůj život místním přírodním podmínkám.
První cestovatelé, kteří přišli do kontaktu s místním původním obyvatelstvem, se přirozeně nezabývali detailním studiem či rozbory jejich kultur. Většinou pouze pozorovali a zaznamenali vnější projevy jejich chování a nerozebírali jeho příčiny. Tím pádem jako jediný způsob poznání původních amerických obyvatel této doby zůstává studium nalezených předmětů či detailnější zprávy pozdějších cestovatelů.
V době, kdy byly zaznamenávány první informace o kmeni Čerokíů, jednalo se o jednu z nejrozvinutějších kultur původních obyvatel Severní Ameriky
Charakter a způsob života kmene Sociální struktura kmene měla rodový charakter. Celkem existovalo sedm různých rodů, v rámci kterých byli všichni členové pokládáni za pokrevní bratry či sestry a byli vázáni ctí chránit ostatní členy rodu před vnějším nebezpečím. Každý rod byl v kmenové radě reprezentován svým rádcem.
Čerokíjské rody Bird – pták Paint – barva Deer – jelen Wolf – vlk Blue – modrý Long Hair – dlouhé vlasy Wild Potato – divoký brambor
Náčelník kmene byl zvolen z jednoho z těchto rodů a jeho úřad nebyl dědičný. V podstatě existovali náčelníci dva, a to jeden pro období míru, jiný pro období války.
Způsob předávání generačního odkazu náhled|Čerokíjské děti Výchova dětí byla v režii žen, u mladých chlapců však jen do určité doby, kdy začali být trénováni svými staršími mužskými příbuznými v dovednostech stopování, lukostřelby a sebeobrany. Existovala určitá skupina úkonů a požadovaných výkonů, kterých měli mladí hoši dosáhnout. Pakliže splnili požadované cíle, byli považováni za dospělé a jako symbol plnohodnotného válečníka obdrželi orlí pero, které nosili coby součást svého oděvu po celý zbytek svého života.
Existovaly však výjimky. Některé děti se většinou na přání svých rodičů stávaly kněžími či šamany. Takové děti byly v raném věku vyčleněny ze společnosti ostatních vrstevníků a jejich staří předchůdci jim postupně předávali svoje znalosti a dovednosti.