náhled|200px|Hrob pěvce Jana Hilberta Vávry, člena ND na Vinohradském hřbitově v Praze Jan Hilbert Vávra, křtěný Jan Josef Jaromír, uváděn též jako Hilbert Vávra (9. dubna 1888 PrahaMatriční záznam o narození a křtu Jana Vávry farnosti při kostele Kostel Nejsvětější Trojice v Podskalí v Praze – 8. ledna 1950 Praha), byl český operní pěvec, hudební pedagog, malíř a sochař.

Život Narodil se v Praze v rodině herce Národního divadla Jana Vávry a jeho manželky Filipiny, rozené Kaurové (1869-1951)(která v letech 1926 až 1949 hrála pod jménem Karolína Vávrová v cca 60 filmů). Rod Vávrů byl starobylý, jeho děd Jan Vávra byl mlynářem a z jeho šesti synů byli tři úspěšní umělci spjatí z Národním divadlem. Jan Hilbert měl mladšího bratra Miloše, který vystudoval medicínu, ale celý svůj život "ochotničil". Jeho strýčkové Antonín a Václav Vávrové byli členové Národního divadla. Matka Filipina, rozená Kaurová, pocházela z rodiny architektů, jejím dědečkem byl ing. arch. Josef Kaura starší, otcem byl pražský architekt Josef Kaura mladší (1843-1898).Archiv hl.m. Prahy, Praga Publica: Pobytová přihláška rodiny Kaurových

V umělecké tradici rodiny pokračoval i on. Zpěvu ho zprvu učil jeho strýc Antonín Vávra a později v letech 1906–1907 se školil u italského barytonisty a pedagoga Mattia Battistiniho. Následně se studiu věnoval také v Berlíně (1913–1914) a mezi roky 1914 až 1915 pokračoval ve studiu u barytonisty Dinha Gillyho v Paříži. Mezi tím se roku 1913 v Praze oženil s Boženou Fuchsovou (1889), se kterou měl dcery Boženu provdanou Rozsypalovou (1916-2003) a Janu (1920).Matriční záznam o sňatku Jana Hilberta Vávry s Boženou Fuchsovou farnosti při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském Po rozvodu se v roce 1937, oženil s Janou Čechovou (1910-1989), s kterou měl dceru Jelenu (1937-1941).

Kromě herectví se věnoval rovněž malbě a sochařině. V těchto oborech mu byli učitelé Jaroslav Šetelík (malba), Hanuše Folkmann a Jaroslav Brůha (v sochařství). Vávra tvořil hlavně portréty a busty hudebních osobností.

V roce 1911 se stal sólistou opery opavského německého divadla, kde absolvoval svůj divadelní debut. V následujícím roce hostoval v Národním divadle v roli Evžena Obětina a v červnu téhož roku vystoupil v opeře Nikolaje Rimského-Korsakova „Sněguročka“ v roli Mizgira, tehdy již jako člen Národního divadla. V Národním divadle setrval s přestávkami v letech 1914, 1916, a 1919 až do roku 1930. Později zde však ještě několikrát hostoval. V letech 1932–1933 byl ředitelem divadla Uranie a byl také dlouholetým pedagogem, neboť v letech 1939–1950 vyučoval zpěv na pražské konzervatoři.

Jan Hilbert Vávra hostoval i na jiných operních a operetních scénách: v Národním divadle Brno (1911–1916, konec 20. let), ve Východočeském divadle (1919, 1927), v Divadle na Vinohradech (1919, 1931), v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě (1925), v divadle Uranie (1929), ve Velké operetě (1930) a v Malé operetě (1931). Zajímal se jako všestranný umělec i o loutkové divadlo,Moravská zemská knihovna v Brně, Světozor, Číslo 33, Datum vydání: 15.08.1941, O dobrou loutkovou hru…. v roce 1917 např. realizoval a inscenoval maňáskové představení opery „Čarostřelec“. Objevil se jednou rovněž ve filmu v malé roli zpěváka v hospodě „U kanónu“ v Lamačově a Burianově slavné komedii. „C. a k. polní maršálek“ (1930).

Jan Hilbert Vávra zemřel 8. ledna 1950 v Praze a pohřben byl v rodinné hrobce na Vinohradkém hřbitově s bustou svého otce, kterou sám vytvořil.

Ve Vávrově uměleckém životě bylo období, kdy se věnoval převážně svým malířským a sochařským aktivitám. Objektem jeho zájmu byli vynikající umělci z řad členů Národního divadla a další významné osobnosti tehdejšího veřejného života.

Významné role na scéně Národního divadla v Praze (výběr) 1892–1893 v roli Silvia v opeře R. Leoncavalla Komedianti 1895–1896 v roli Valentina v opeře Ch. Gounoda Faust a Markéta 1900–1901 v rolích Dona Josého a Morallese v opeře G. Bizeta Carmen 1902–1903 v roli Radovana v opeře B. Smetany Libuše 1903–1904 v roli Evžena Oněgina v opeře P. I. Čajkovského Evžen Oněgin 1908–1909 v rolích Míchy a Jeníka v opeře B. Smetany Prodaná nevěsta 1909–1910 v roli Bohuše z Harasova v opeře A. Dvořáka Jakobín 1910–1911 v roli Kiliana v opeře C. M. von Webera Čarostřelec v roli Cesare Angelottiho v opeře G. Pucciniho Tosca 1911–1912 v roli Lovce v opeře A. Dvořáka Rusalka 1912–1913 v roli Renata v opeře G. Verdiho Maškarní ples v roli Belamyho v opeře A. Maillarta Poustevníkův zvonek 1913–1914 v roli Knížete v opeře A. Dvořáka Šelma sedlák 1914–1915 v roli Jiřího Germonta v opeře G. Verdiho Violetta 1918–1919 v roli Fréderica v opeře L. Delibese Lakmé 1919–1920 v roli Dona Juana v opeře W. A. Mozarta Don Juan v roli Malíře v opeře G. Charpentiera Louisa 1920–1921 v roli Fentona v opeře G. Verdiho Falstaff 1921–1922 v roli Pelléase v opeře C. Debussyho Pelleas a Melisanda v roli Hraběte z Luny v opeře G. Verdiho Trubadúr 1925–1926 v roli Alfonsa v opeře Z. Fibicha Bouře v roli Dr. Lišky v operetě J. Strausse ml. Netopýr 1926–1927 v roli Pinga v opeře G. Pucciniho Turandot v roli Alberta v opeře J. Masseneta Werther 1927–1928 v roli Benátského hosta – trhovce v opeře N. A. Rimského-Korsakova Sadko 1928–1929 v roli Státního zástupce v opeře O. Jeremiáše Bratři Karamazovi v roli Lumíra v opeře A. Dvořáka Vanda 1929–1930 v roli Paula Aubiera v operetě R. Heubergera Ples v opeře 1930–1931 v roli Spalanzaniniho v opeře J. Offenbacha Hoffmannovy povídky 1935–1936 v roli Figara v opeře G. Rossiniho Lazebník sevillský 1944–1945 v roli Květenského v opeře F. Škroupa Dráteník

Umělecké dílo (výběr) Pamětní deska Rudolfa Zamrzly na jeho rodném domě v Rokycanech

Výstavy 1943 – Rubešův salon, Topičův salon, Mazáčova síň

Galerie

Odkazy Reference

Literatura 1988 – Národní divadlo a jeho předchůdci (Slovník umělců divadel Vlasteneckého, Stavovského, Prozatímního a Národního) 1993 – Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L–Ž) 2008 – Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2008 (XIX. V–Vik)

Externí odkazy

Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910, Vávra, Jan (Hilbert) (*1888) s rodinou Opera+, Od Oněgina až k Daliborovi: Jan Hilbert Vávra, pěvec, ale také výtvarník a pedagog

sochařství info.cz, Jan Hilbert Vávra

Archiv národního divadla, Hilbert Jan Vávra

Kategorie:Čeští operní pěvci Kategorie:Čeští barytonisté Kategorie:Operní pěvci Národního divadla Kategorie:Pedagogové na Pražské konzervatoři Kategorie:Čeští hudební pedagogové Kategorie:Čeští sochaři Kategorie:Čeští malíři 19. století Kategorie:Narození v roce 1888 Kategorie:Narození 9. dubna Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 1950 Kategorie:Úmrtí 8. dubna Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Vinohradském hřbitově Kategorie:Muži Kategorie:Čeští malíři 20. století