Madona z Nesvačil (kolem 1410) patří k nejkvalitnějším dřevěným madonám pozdního krásného slohu v Čechách. Je považována za mladší repliku Madony plzeňské. Za autora byl označen tzv. Mistr nesvačilských soch, který se patrně vyučil v dílně Mistra Týnské Kalvárie. Socha pochází z kostela Nalezení svatého Kříže v Nesvačilech a je vystavena v expozici středověkého umění Národní galerie v Praze.Chlíbec J, 1990, s. 63-64
Popis a zařazení Socha z lipového dřeva, vzadu opracovaná, se starou (možná původní) polychromií, výška 137 cm. Restauroval F. Kotrba (1946).
Autor byl řezbářem význačných kvalit,Kutal A, 1984, s. 279 který v poněkud tužší a těžkopádnější formě s velkou jistotou využíval klasické schéma krásného slohu.Kutal A, 1972, s. 126 Madona ve výrazném esovitém prohnutí drží dítě na boku nad levou nohou, ale rytmus pohybu ustrnul a tvář postrádá někdejší živost výrazu.Kutal A, 1962, s. 113 Základní symetrické schéma drapérie s mísovitými záhyby, kličkovitými prohlubněmi, dvěma kaskádami trubicových záhybů po stranách a horizontálním lemem ve výši kolen má původ v parléřovské huti. Z 80. let 14. století pochází také typ šikmo ležícího nahého dítěte, které Panna Marie předkládá věřícím. Mohutná, plně plastická a blokovitě uzavřená figura s nevýrazným kontrapostem je komponována pro čelní pohled. Originální obměnou detailu, známého z Krumlovské madony, je vyčnívající cíp pláště, který Ježíšek přidržuje levou rukou, v níž svírá jablko.Kutal A, 1970, s. 173 Sochař použil i další široce užívané motivy – např. gesto, jímž Ježíšek drží matčinu roušku (ta představuje symbol panenství Marie před porodem i po něm), nebo motiv velkého dolního záhybu šatu s "nosem". Nejde však o eklektické přejímání vzorů, ani pouhou redukci složitého tvaru Plzeňské madony, ale spíše o novou formulaci tradičního typu.
Stylem řezby socha souvisí s některými díly Mistra Týnské Kalvárie – např. Pannou Marií z dumlosovské Kalvárie a Madonou z kostela sv. Alžběty (levá strana s kaskádou záhybů), nebo sv. Janem Evangelistou z Týnské Kalvárie (partie kolena volné nohy). Motiv záhybu drapérie na přední straně je shodný s Madonou z františkánského kostela v Plzni (1415), rovněž řazené do okruhu dílny Mistra Týnské Kalvárie. Podle některých historiků umění byl autorem sochy řezbář, který v této dílně pracoval a kolem roku 1410 se osamostatnil.Homolka J, 1983, s. 463
Detaily a příbuzná díla
Reference
Literatura Homolka Jaromír, Chlíbec Jan, Šteflová Milena: Mistr Týnské kalvárie, katalog výstavy NG, Praha 1990 Albert Kutal, Gotické sochařství, in: Dějiny českého výtvarného umění I, Academia, Praha 1984 Jaromír Homolka, Sochařství, in: Poche, Emanuel, Praha středověká: čtvero knih o Praze. 1. vyd. Panorama, Praha 1983 Albert Kutal, České gotické umění, Artia/Obelisk Praha 1972 Albert Kutal, Sochařství, in: Kavka F (ed.), České umění gotické 1350–1420, Academia, Praha 1970 Albert Kutal, České gotické sochařství 1350–1450, SNKLU, Praha, 1962
Externí odkazy
Kategorie:České gotické sochařství Kategorie:Dřevěné sochy v Praze Kategorie:Sochy Madony s dítětem v Česku