Josef Sušánek (5. září 1896 Vrbno nad Lesy – 20. března 1945 Malá pevnost Terezín) byl československý dobrovolný hasič, velitel Okresní hasičské jednoty Slaný a odbojář umučený nacisty.
Biografie
Mládí a služba v armádě Narodil se 5. září 1896 ve Vrbně nad Lesy v rodině strojníka a domkáře Josefa Sušánka (* 1868) a Anny Raifové (* 1874). V rodném Vrbně nad Lesy navštěvoval obecní školu a následně tzv. pokračovací školu v sousedním Panenském Týnci.
Dne 16. prosince 1915 nastoupil službu u c. a k. zeměbraneckého pluku č. 9 (pozdějšího střeleckého pluku). Bojů první světové války se neúčastnil. Jeho prvotním domovským okresním velitelstvím byl Chomutov, po vzniku Československa Most s výzbrojní stanicí v Terezíně (pěší pluk č. 42). Dne 15. prosince 1920 byl převeden do I. zálohy. Vojenská knížka dokládá jeho účast na pravidelných vojenských cvičeních; poslední záznam o cvičení ve zbrani pochází z roku 1929.
Pracovní a rodinný život Žil ve Slaném, kde pracoval jako soustružník kovů v ČKD. Zde se také osobně účastnil prvorepublikových dělnických stávek. Během svého pracovního života vystřídal několik povolání; pracoval jako strojník v městských vodárnách a později jako autodopravce. Ve dvacátých letech 20. století byl aktivním členem Dělnické tělocvičné jednoty Slaný. Působil také ve Federaci dělnických tělocvičných jednot a v Jednotě proletářské tělovýchovy, kde zastával funkci náčelníka jednoty a později krajského náčelníka. Při vzniku KSČ v roce 1921 se jako příznivec dělnického hnutí stal jejím členem. Později své členství ukončil kvůli nesouhlasu s dalším vývojem strany.
Původně bydlel na adrese Všehlušická č. p. 414, v budově tehdejších městských vodáren ve Slaném. Později zakoupil parcelu v městské části Slaný–Na Skalkách, kde postavil dům č. p. 841. Žil zde s manželkou Marií Sušánkovou, rozenou Procházkovou (* 1899), s níž měl dceru Věru a syna Jiřího.
Josef Sušánek byl blízkým přítelem JUDr. Miroslava Hakena, s nímž udržoval přátelské vztahy také v rámci hasičského sboru. Sušánkova dcera Věra (* 1920) později pracovala jako administrativní pracovnice v Hakenově advokátní kanceláři ve Slaném.
Hasič Byl členem dobrovolného hasičského sboru města Slaný, v němž zpočátku působil v záloze jako ochranný člen. V této funkci byla jeho činnost omezena na příležitostnou výpomoc a setrval v ní až do roku 1931. Tehdy se po aktivní účasti při hašení požáru budovy pod Slánskou horou rozhodl vstoupit do řad aktivních československých hasičů. Učinil tak na návrh velitele sboru Šámala, kterému při zásahu pomohl dopravit na místo motorovou stříkačku. Od roku 1939 působil Sušánek jako hlavní velitel Okresní hasičské jednoty č. 40 (I. obvod Slaný–Vrabíčkův).
Na tuto důležitou etapu svého života později vzpomínal v Památníku vydaném při otevření hasičského domu ve Slaném:
Slánští hasiči v roce 1940 slavnostně otevřeli novou budovu Hasičského domu v Lázeňské ulici, kterou dnes využívá Hasičský záchranný sbor České republiky. Velitel Josef Sušánek byl ve slánském hasičském sboru velmi aktivní. Spolu s kolegy se podílel přímo na výstavbě nové budovy a osobně na ní odpracoval celkem 1084 hodin.
Protektorát Čechy a Morava, odbojové hnutí Během německé okupace se Josef Sušánek jako dobrovolný hasič a vlastenec aktivní v občanské společnosti první republiky zapojil do protinacistického domácího odboje. Ačkoli byl podle dostupných informací politicky levicově orientován, jeho odbojová činnost byla organizována výhradně v hasičském prostředí.
Před zatčením Miroslava Hakena gestapem a jeho následnou popravou v červnu 1942 ukryl Sušánek společně se zpravodajem slánského hasičského sboru Františkem Herinkem materiály, které jim Haken v obavách z prozrazení předal. Starosta sboru Haken z pověření Ministerstva národní obrany přechovával zbraně, munici a písemnosti. Následný úkryt materiálů se pravděpodobně nacházel pod úrovní terénu v prostoru zahrady manželů Herinkových.
Sušánkova vlastní odbojová činnost spočívala rovněž v přechovávání dalších zbraní, munice a písemných materiálů. Podle informací vycházejících z poválečného dopisu jeho spoluvězně z Terezína šlo o odbojovou činnost organizovanou Svazem českého hasičstva s centrálou v Plzni.
Zatčení, výslechy a smrt náhled|267x267bod|Protektorátní hasičská legitimace velitele Josefa Sušánka z roku 1942
Josef Sušánek byl kladenským gestapem pro ilegální činnost zatčen dne 27. října 1944. Po krátké vyšetřovací vazbě byl začátkem listopadu téhož roku uvězněn ve věznici v Malé pevnosti Terezín. Byl obviněn z přechovávání zbraní a účasti v hasičském odboji. V jeho osobních spisech byla uvedena poznámka o nežádoucím návratu s doplněním výborný organisátor.
V Malé pevnosti Terezín prošel Sušánek sérií krutých výslechů. Zejména 31. prosince 1944 byl brutálně mučen příslušníky kladenského gestapa a podle poválečné výpovědi spoluvězňů mu byly doslova rozbity ledviny. Dne 20. března 1945 zemřel v Krankenreviu Malé pevnosti na následky věznění a krutého mučení. Za mrtvého byl prohlášen téhož dne ve 2:00, jak je uvedeno v kartě vězně. Zapsaný čas úmrtí se v různých dokumentech liší; v seznamu Československého červeného kříže je uvedeno 23:30.
V životopisném dokumentu sepsaném 23. ledna 1975 jeho potomky ve Slaném je zaznamenáno jméno příslušníka kladenského gestapa, který jejich otce nejvíce týral. Tímto příslušníkem byl Hans Skalak (* 1903), syn Jana Skalaka a Marie Tobiášové, ženatý a bytem v Kladně č. 2818. Skalak měl na kladenské služebně nejhorší pověst a byl nechvalně proslulý svou brutalitou. Zpracovával ilegální organizace, podílel se na zatýkání členů Národního odboje a byl rovněž přímým účastníkem vyhlazení Lidic. Lidickým ženám před transportem do koncentračních táborů osobně odebíral děti a cennosti. V posledních dnech války měl být zlynčován partyzány ve starém lomu nedaleko Nového Strašecí. Dále byl uváděn jako nezvěstný, nebyl stíhán ani souzen.
Vzpomínky na utrpení během věznění v Malé pevnosti Na přátelství, utrpení a smrt Josefa Sušánka vzpomínal jeho spoluvězeň, respicient finanční stráže František Vaňásek ve svém dopise ze dne 20. června 1945 napsal:
Ocenění náhled|267x267pixelů|Československý válečný kříž 1939
Dne 24. září 1946 byl prezidentem Edvardem Benešem Sušánkovi udělen Československý válečný kříž 1939 in memoriam. Dne 7. září 1947 byla v Hasičském domě ve Slaném slavnostně odhalena pamětní deska se jmény Josefa Sušánka, Miroslava Hakena a Josefa Černého. Sušánkovo jméno je uvedeno také na pomníku obětem nacismu na Hlaváčkově náměstí ve Slaném a na pamětní desce budovy bývalé základní školy v rodném Vrbně nad Lesy. Pohřben je na Národním hřbitově v Terezíně v hrobě číslo 264 prvního oddělení.
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
Související články Miroslav Haken František Herink
Externí odkazy
Historická konference ve Slaném odhalila neprobádaná témata minulého století
Kategorie:Čeští hasiči Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Narození v roce 1896 Kategorie:Narození 5. září Kategorie:Narození ve Vrbně nad Lesy Kategorie:Úmrtí v roce 1945 Kategorie:Úmrtí 20. března Kategorie:Úmrtí v koncentračním táboře Terezín Kategorie:Muži Kategorie:Dobrovolní hasiči Kategorie:Vězni koncentračního tábora Terezín Kategorie:Osobnosti hasičského odboje během druhé světové války