náhled|220px| Město Domažlice. Dům čp. 163 ve Spálené ulici. Pamětní deska Josefa Pelnáře nad dveřmi. Josef Pelnář (16. listopadu 1872 DomažliceMatriční záznam o narození a křtu farnost Domažlice – 29. října 1964 Praha) byl český lékař, jeden za zakladatelů českého vnitřního lékařství. Vytvořil vědeckou školu, ze které vzešla řada významných českých internistů.
Život Josef Pelnář se narodil v rodině obuvnického mistra Tomáše Pelnáře a jeho ženy Barbory. Vystudoval domažlické gymnázium a poté pokračoval ve studiuMatriky Univerzity Karlovy, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy – Pelnář Josef, 16. 9. 1872, Domažlice na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Zde jej nejvíce inspirovaly osobnosti profesora vnitřního lékařství Josefa Thomayera a patologa Jaroslava Hlavy.
Na II. lékařské klinice začal pracovat už v době studia, které ukončil roku 1897. Poté zde pokračoval jako externista. Prošel také ústavem patologické anatomie, posádkovou nemocnicí na Pohořelci nebo patologickým ústavem prof. Obrzuta ve Lvově. V letech 1901–1902 byl asistentem na Kuffnerově psychiatrické klinice, poté pět let na Thomayerově klinice. V roce 1905 se habilitoval pro patologii a internu. Podnikl studijní cesty do řady evropských zemí. Od roku 1907 pracoval jako soukromý odborný lékař. Roku 1912 byl jmenován mimořádným profesorem odborné patologie a terapie nemocí vnitřních, o pět let později skutečným mimořádným profesorem.
Za 1. světové války jako štábní lékař pracoval v Srbsku, poté vedl vojenské nemocnici v Celje a italském Terstu. V roce 1920 získal titul řádného profesora. O rok později se stal přednostou II. interní kliniky Lékařské fakulty UK v Praze. V roce 1939 byl nuceně penzionován. Na kliniku však docházel po zbytek života tak dlouho, dokud mu to zdraví dovolilo.
Z prvního manželství s Libuší Hübnerovou, dcerou domažlického továrníka Emanuela Hübnera, měl tři syny, Josefa (1908 – 2000), Jiřího a Přemysla (1914 – 2009). Po smrti manželky se znovu oženil s Růženou Boettingerovou, rozenou Ottovou, vdovou po malíři Hugo Boettingerovi.
Zemřel roku 1964 a byl pohřben na Vyšehradském hřbitově.
Dílo Třes ve svých tvarech, podstatě a klinické ceně (1912), přeloženo do němčiny Choroby z poruch mimokorové šedi mozkové (1923) – tato monografie ovlivnila vývoj české neurologie a byla jednou z prvních v Evropě o fyziologii extrapyramidového systému Pathologie a therapie nemocí vnitřních (1932–1934, se spoluautory) – pětidílná učebnice, základní dílo českého interního lékařství. dalších 170 prací o infekčních nemocech, cévních chorobách, hepatologii, nemocech pohybového aparátu, endokrinologii, gastroenterologii a poruchách metabolismu, nefrologii, kardiologii a dalších oblastech interní medicíny
Ocenění Řád Františka Josefa, rytířský stupeň Důstojnický kříž Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž (1917) 50px|řád st. sávy Řád svatého Sávy I. a II. třídy Čestné občanství města Domažlic (1932) 50px|řád legie Důstojnický kříž Čestné legie (1933–1938) Purkyňova cena hl. města Prahy (1948) Státní cena (1949) 50px|řád republiky Řád republiky (1956)
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Čeští internisté Kategorie:Narození v roce 1872 Kategorie:Narození 16. listopadu Kategorie:Narození v Domažlicích Kategorie:Úmrtí v roce 1964 Kategorie:Úmrtí 29. října Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na Vyšehradě