Pieta z Nesvačil (kolem 1410–1415) je považována za dílo řezbáře označovaného jako Mistr nesvačilských soch, který se patrně vyučil v dílně Mistra Týnské Kalvárie.Kutal A, 1962, s. 114Erben V, 1978Kutal A, 1984, s. 279Homolka J, 1983, s. 463 Socha pochází z kostela Nalezení svatého Kříže v Nesvačilech a je vystavena v expozici středověkého umění Národní galerie v Praze.Chlíbec J, 1990, s. 65-66 Popis a zařazení Socha z lipového dřeva, vzadu vyhloubená, s původní polychromií, výška 97 cm. Roku 1930 byly doplněny chybějící nohy Krista, při restaurování sochy opět odstraněny. Roku 1946 sochu restauroval F. Kotrba.
Pieta z Nesvačil se řadí k symetrickým pietám vrcholného krásného slohu. Kompaktností vychází z tradice parléřovských piet, odkud převzala horizontální polohu Kristova těla s rukama přeloženýma přes sebe i úzkou trnovou korunu. Z této předlohy pochází i kompozice Mariina šatu pod koleny, ale schématem mísovitých záhybů a postranních kaskád drapérie již tato pieta patří k období poklasického krásného slohu. Tradičním českým motivem je plochý lem, položený přes pravé koleno Marie i límcovité uspořádání šatu nad pasem. Některými rysy se shoduje s jinými díly Mistra Týnské Kalvárie a okruhu jeho dílny, zejména s Pietou z Litoměřic nebo Madonou z františkánského kostela v Plzni, ale odlišuje ji typika tváří a chybí expresivní náboj. Oproti blízké Pietě z Jedlky je nesvačilská socha masivnější a oživena vzájemným nakloněním hlav Marie a Krista. Delikátní gesto Marie, která levou ruku klade na bezvládnou ruku syna a sklání k němu tvář navozuje psychickou atmosféru tichého smutku.
Tzv. Mistr nesvačilských soch je autorem kvalitní Madony z Nesvačil. S atribucí Piety stejnému sochaři se neztotožnili Jiří Fajt a Jan Royt.Jiří Fajt, Jan Royt, Několik poznámek k výstavě Mistra týnské kalvárie. Umění XXXIX, 1991, s.355-361 Také Jan Mikeš nalezl předlohy nesvačilské Piety spíše ve skupině soch zahraničního původu, zejména Pietě z Nonnbergu a Pietě z Lienz. Ty jsou typické tím, že Marie sedí poměrně nízko a prodloužením jejího těla sochař vyrovnává proporčně dlouhé tělo Krista. Mariina rouška splývá vpravo v bohatých kaskádách a na levé straně je podstrčena pod klopou pláště. Pro celou skupinu těchto piet je typickým rysem až přehnané nakupení skladů Mariina pláště pod Kristovou ranou nad jejím pravým kolenem. Může jít o detail s ikonografickým významem, který odkazuje ke korporálu – přehozu pod mešní víno a hostie.Mikeš J, 2007, s. 72
Příbuzná díla Pieta z Litoměřic Pieta z Jedlky, Národní galerie v Praze Pieta z kostela sv. Alžběty, Wroclaw Pieta z kláštera v Nonnbergu Pieta z Lienz Pieta ze Seeonu Pieta z kaple Hochbergů, Muzeum Narodowe ve Wroclawi
Reference
Literatura Jan Mikeš, Pieta z Nesvačil, in: Dřevěné piety 1. poloviny 15. století v Čechách, diplomová práce, SDU, FF MUNI Brno 2007, s. 69–73 Homolka Jaromír, Chlíbec Jan, Šteflová Milena: Mistr Týnské kalvárie, katalog výstavy NG, Praha 1990 Albert Kutal, Gotické sochařství, in: Dějiny českého výtvarného umění I, Academia, Praha 1984 Jaromír Homolka, Sochařství, in: Poche, Emanuel, Praha středověká: čtvero knih o Praze. 1. vyd. Panorama, Praha 1983 V. Erben, Mistr Týnského ukřižování, diplomová práce, FF UK Praha 1978 Albert Kutal, Sochařství, in: Kavka F (ed.), České umění gotické 1350–1420, Academia, Praha 1970 Albert Kutal, České gotické sochařství 1350–1450, SNKLU, Praha, 1962
Kategorie:České gotické sochařství