náhled|Myslivec se psem Myslivecká mluva je charakteristický útvar jazyka osob pohybujících se v mysliveckém oboru. Myslivecká mluva je součástí mysliveckých zvyků a tradic, které usnadňují komunikaci a soudržnost mysliveckého společenství. V myslivecké mluvě se vyskytují slova slangová i výrazy spisovné. Například výraz „slechy“ je podle Slovníku spisovného jazyka českého spisovný („slech“ označuje „boltec zvěře a loveckých psů“) a výraz „klovák“ je součástí mysliveckého slangu (označuje „zobák pernaté zvěře“)
Vznik Myslivecká mluva se začala vytvářet jako součást nově vznikajícího mysliveckého řemesla na přelomu 14. a 15. století a odrážela nové způsoby lovu feudální šlechtou. Od té doby se přenášela z generace na generaci a pomocí mysliveckých literátů a zásluhou nevolníků jakožto honců při lovech. Znalost mysliveckého názvosloví musel mít uchazeč o myslivecký výuční list a byla jedním z předpokladů k vykonání zkoušky z myslivosti.
Povinnost užití v minulosti Výnosem ministerstva zemědělství se dne 22. 10. 1946 (čj. 122585/4640-VI/6/46) uložila povinnost užívat mysliveckou mluvu všem členům mysliveckých spolků.
V roce 1987 vydal Úřad pro normalizaci a měření rozsáhlou (195 s.) oborovou normu č. 48 0016 Myslivost – názvy a definice určující mj. pojmy k užívání myslivci při všech činnostech spjatých s myslivostí. Platnost oborové normy zrušila novela zákona 142/1991 k 31. prosinci 1993.
Příklady Výběr obecných označení, se kterými se lze běžně setkat (řazeno abecedně):
+ Příklad pro spárkatou zvěř Příklad pro vodní ptactvo náhled|Trofej jelena siky|alt=|180x180pixelů|vlevo světla – oči běhy – končetiny veškeré zvěře srstnaté a loveckých psů paroh – kostní útvar vyrůstající z pučnice na hlavě samců jelenovitých větrník – nos zvěře spárkaté svírák – tlama u spárkaté zvěře náhled|Divoká kachna|alt=|150x150bod|vlevo límec – barevný proužek mezi ptačím týlem a šíjí kačírky – zatočená pírka na ocase kačera březňačky nehet – špička zobáku ptáků vrubozubých plováky – nohy vodního ptactva – kachen, lysky, kormorána a potápek zrcadélko – pestře a odlišně zbarvené, zpravidla kosodélníkové políčko peří na křídelních krovkách divokých kachen, lysek, hřivnáče, sojky
Příklad myslivecké mluvy:
Odkazy
Reference
Literatura, chronologicky KOCH, Hugo. Der wohlerfahrene Jäger: ein Handbuch für Jäger und Jagdliebhaber; nebst einem Wörterbuch der Jagdkunstsprache und einem Jagdkalender [Zkušený lovec: příručka pro lovce a nadšence pro lov; spolu se slovníkem mysliveckého jazyka a mysliveckým kalendářem]. Ulm: J. Ebner’sche Buchhandlung, 1834. 448 s.
MIDLOCH, Adolf. Mluva myslivecká. Praha: Čes. jednota lesnická, 1919. 64 s. ROZMARA, Josef Václav. Mluva myslivecká. V Praze: Jos. V. Rozmara, . 202 s. Knihovna Loveckého obzoru, č. 6. ŠIMAN, Karel. Z české mluvy myslivecké. Naše řeč. 1941, roč. 25, č. 3, s. 69–80. SEKERA, Jiří. Česká myslivecká mluva. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1972. 165 s. (pouze v prostorách NK ČR nebo MZK)
Kategorie:Myslivost Kategorie:Mluvené slovo Kategorie:Lidská komunikace