Letecký útok na Plzeň 17. dubna 1943 neboli Operace byla operace britského Královského letectva () na jaře 1943, v průběhu druhé světové války. Při nočním náletu bombardérů na západočeské město Plzeň měly být především poškozeny Škodovy závody. Šlo o několikátý neúspěšný pokus o bombardování významné zbrojovky, namísto továrny bylo mohutně poškozeno město Dobřany a přilehlé vsi.
Pozadí Plzeňské Škodovy závody, od začátku okupace součást koncernu strojíren , byly pro nacistické Německo velmi důležité, neboť byly jednou z největších zbrojních továren v Evropě. Právě z těchto důvodů se plzeňská Škodovka stala cílem číslo jedna britských a následně také amerických vzdušných útoků, neboť zničení Škodových závodů mělo výrazně omezit německé možnosti pokračovat ve válce. Německý zbrojní průmysl byl citelně zasažen během březnových a dubnových náletů na německé město Essen v roce 1943, kdy byly notně poškozeny Kruppovy závody. Následně byla řada pracovníků přesunuta do Škodovky, kde v dubnu dosáhli počtu 67 tisíc pracovníků.
Předchozí útoky V letech 1940 a 1941 se několikrát pokusilo zaútočit na Plzeň, nálety byly ale výjimečné, protože Plzeň byla v té době na samé hranici doletu britských bombardérů, tedy přibližně 1200 kilometrů. Nálety byly připraveny pro malé počty letadel, které neznamenaly pro rozsáhlý areál Škodovky zásadní hrozbu. Významným problémem dálkových nočních náletů byla přesnost navigace na cíle ve střední Evropě. Prakticky to znamenalo, že při provedených náletech na Plzeň v říjnu 1940 a říjnu 1941 shodila letadla pumy na jiné cíle. Při bombardování 26. dubna 1942 se bombardéry poprvé dostaly na Plzeň, ale přes pomoc československých parašutistů se nepodařilo továrnu zasáhnout. Opakovaný nálet 5. května 1942 byl také neúspěšný, když cíl nebyl zasažen. Útoky bombardérů komplikovala také plzeňská protivzdušná obrana zajišťovaná západní Čechy s několika kanóny Flak 88.
Nové bombardéry a taktika Na přelomu let 1942 a 1943 zařadilo do své výbavy další typy letounů. Jednalo se o čtyřmotorové bombardéry a vyvinuté podle stejné specifikace. Jejich technické parametry umožnily provádět letecké útoky ve skupinách o větším počtu letadel. Zároveň šlo o letadla s větším doletem na 2650 až 4000 kilometrů. Letouny měly též pokročilou komunikační výbavu a lepší obrannou výzbroj posádky obsahující např. 10 kulometů Browning ráže 7,7 milimetrů v motoricky ovládaných věžích. K náletům letadla startovala s několika tunami pum a více než 7500 litry paliva – bývala tak přetížená, že dalo práci je odlepit od země.
V únoru 1942 se velitelem bombardovacích operací stal , který se přiklonil k odlišné strategii bombardování. Od četných náletů malých skupin letounů na řadu cílů se posunul k soustředěným útokům stovek bombardérů na jeden či několik málo cílů. Proud několika set bombardérů cestou k cíli lépe odolával obraně nepřítele a útok letounů byl pro cíl zničující. Memorandum z října 1942 stanovilo, že na územích okupovaných Německem útočí výhradně na vojenské cíle a předchází zbytečným ztrátám civilního obyvatelstva, ale toto omezení neplatilo na územích států Osy. Zlepšovalo se také navádění na cíl s využitím nově vyvinutého systému a palubního radiolokátoru , který byl schopen přibližně zobrazovat podobu terénu. V souvislosti s tím došlo na jaře k další úpravě taktiky pro noční nálety: Letadla letící na špici formace navigovala s využitím palubních radarů směrem k cíli. Ten následně označila pomocí světlic a iluminačních fosforových bomb různých barev a předávala zbylým letadlům ve formaci pokyny pro zahájení bombardování. Značkování cílů prováděla pro tento účel sestavená elitní peruť .
Letecký útok Letecký útok na Plzeň proběhl v noci z 16. na 17. dubna 1943 a byl součástí letecké bitvy o Porúří, která probíhala od března do července 1943. Název operace , česky „sfoukávač pěny“, byl zvolen s ohledem na pivovarskou historii Plzně. Vrchní velitel bombardovacího letectva maršál vyslal nad Plzeň 327 letounů, konkrétně 197 Lancasterů a 130 Halifaxů. O stejné noci startovalo 271 letadel k útoku na továrny v a jeho okolí. Téměř 600 letadel mířících nad Evropu bylo v té době jedním z největších sestavených bombardovacích svazů v historii vůbec.
Posádky letadel patřily ke zkušeným jednotkám a také taktika náletu s využitím navigátorů byla již zavedena a vyzkoušena. Proud bombardérů nemířil z Anglie přímo na Plzeň, aby německá armáda nemohla snadno odhadnout cíl náletu. Letci mířili k určenému bodu u městečka severně od francouzského města , kde se stočili k východu. Po přeletu Francie prolétali severně od směrem k dolnobavorskému . Letci u něj shodili žluté signální pumy, aby navigátoři mohli spočítat trasu do cíle. Z Plzně se vraceli přes německý a lucemburskou vesnici Rambrouch k městečku , odkud sledovali příletovou trasu (předepsaná trasa posádky Halifaxu W7873 na mapě).
Zatímco běžně bombardéry létaly ve výšce 4,5 až 6 kilometrů, při této operaci byla zopakována taktika z náletu na : letadla měla po vzletu vystoupat do výšky 4 až 4,5 kilometru nad pobřežním , aby následně při ztrátě výšky nabírala rychlost pro kratší přelet nad nepřátelským pobřežím. Nad kontinentem měla letadla udržovat nízkou výšku nepřesahující 600 metrů a teprve na určeném místě rychle vystoupat do bombardovací výšky 2,7 km. Při přeletu nepřátelského území za jasné noci bez mraků se svaz bombardérů setkal se značně aktivními nočními lovci, mezi městy jej ostřelovaly lehké flaky, nad městy těžké flaky. Řada letadel byla sestřelena již při přeletu k Plzni, nad kterou se dostalo jen 291 letadel.
Při vyhlášení leteckého poplachu v Plzni v 1.09 přilétala od Řezna první letadla, která měla označit cíl. Po útoku protivzdušné obrany a v záři světlometů shodila letadla značky jihozápadně až západně od města, dříve než dosáhla Plzně. Pumy dopadaly v pruhu od Křimic přes Novou Ves až k Dobřanům (přejmenovaným za války na ), které již ležely v odtrženém území tzv. Sudet. Přes úplněk došlo k záměně cíle: letci od 83. perutě z si spletli plzeňskou zbrojovku s jižněji ležícím areálem psychiatrického ústavu v Dobřanech a označili tento civilní objekt jako cíl bombardování. Rozsáhlý areál léčebny s budovami, komíny a cestami ležící na desítkách hektarů připomínal podle historika Karla Fouda továrnu. Dalším cílem se stala kasárna s výcvikovým střediskem wehrmachtu vzdálená 1 km od léčebny. Pouze 6 posádek se vrátilo s fotografiemi bombardování oblasti do 3 mílí od továrny. Letecký poplach skončil v 3.08 a bombardéry do té doby shodily trhaviny o celkové hmotnosti 617 tun. Konec leteckého poplachu neznamenal konec nebezpečí – podle radčického kronikáře Josefa Soukupa časové bomby vybuchovaly ještě v úterý 19. dubna.
Na českém území šlo o první bombardování obcí, které nebyly strategicky významné pro vedení války a ve kterých nenacházel žádný význačný podnik.
Nálet byl zcela neúspěšný. Záměna cíle zůstala nevysvětlena, připisována je kombinaci navigační chyby při přeletu nad Německem, podobnosti orientačních bodů i areálu léčebny s továrnou, silné reakce protiletecké obrany Plzně a snad svedení svazu letadel poškozeným Lancasterem R5622 hledajícím na jih od Plzně plochu pro nouzové přistání.
Zúčastněné jednotky Náletu se zúčastnily britské perutě , konkrétně 10., 35., 49.–51., 61., 76.–78., 83., 100., 102., 103., 156. a 158. peruť. Další zapojené perutě, 408., 419., 460. a 467., byly perutě , a spadající pod velení .
Následky a škody náletu Neúspěšný nálet však způsobil velké škody na civilních objektech a řadu obětí: zemřelo více než 250 civilistů, na 1100 lidí přišlo o střechu nad hlavou, zcela zničeno bylo 23 obytných budov, vyhořelo na 80 hospodářských stavení. Denní tisk však o náletu mlčel až do 24. dubna kvůli narozeninám Adolfa Hitlera.
Chybný útok britských bombardérů využily německé úřady pro protispojeneckou propagandu a o útoku natočily dokumentární film.
Britské letectvo nejprve netušilo, že bombardovalo nesprávný cíl, a ministerstvo letectví vydalo téhož dne zprávu o zničení Škodových závodů s citací jednoho z letců o obří hořící ploše, ve kterou se proměnil rozsáhlý areál továrny. Po zjištění skutečnosti přišlo rozčarování.
Pro britské letectvo se stal nálet naprostým neúspěchem i pro ztrátu 36 letounů, z toho 18 Lancasterů a 18 Halifaxů, včetně většiny jejich posádek (v některých zdrojích je uváděno 38 ztracených letounů). Nálet byl naplánován na noc v úplňku, aby měsíční svit umožnil lepší navedení na cíl a zabránil útokům nočních lovců. Místo toho měsíc německým stíhačům usnadnil útoky na bombardéry. Počet sestřelených letadel znamenal pro Velitelství bombardérů dosud nejhorší ztráty za jedinou noc.
Zahynulo 199 členů posádek a 52 vojáků se stalo válečnými zajatci. Třinácti vojákům se po sestřelení nad nepřátelským územím podařilo dostat zpět do Británie. Cesta však byla náročná a zdlouhavá, např. po sestřelu Halifaxu HR663 u francouzsko-belgické hranice se pilot , velitel 102. perutě, do Británie vrátil po 66 dnech, když se předtím skrýval a putoval přes Francii, Španělsko a .
Sestřelený Lancaster R5622 Lancaster s registrací OL-C (R5622) patřil k 83. peruti , která měla za úkol označit a osvětlit cíl. Sedmičlenná posádka odstartovala na svou dvanáctou akci a svůj poslední let z letiště v . Posádku tvořilo pět britských vojáků a dva Kanaďané ve věku 22 až 29 let. Kromě pilota letadla, poručíka , to byl nadporučík na pozici druhého pilota a navigátor, kapitán na pozici navigátora, rotný na pozici palubního mechanika, četař A. Podolsky na pozici střelce-operátora a rotný a četař na pozicích střelců.
Nad Plzní, nejspíše nad borským letištěm, byl Lancaster zasažen palbou jedné lehké a dvou těžkých jednotek . Pravděpodobně ve snaze o nouzové přistání se letoun dostal k Dobřanům, v jejichž blízkosti začal v široké spirále klesat k zemi. Při nouzovém přistání nejspíše vybouchlo palivo v křídle, to se utrhlo a na něm zavěšená dvojice motorů dopadla na dobřanské náměstí. Již neřiditelné letadlo minulo domy a zřítilo se poblíž dobřanského nádraží. Let zasaženého Lancasteru na jih možná zmátl ostatní piloty a přispěl k záměně cíle s léčebnou.
Celá posádka při pádu zahynula. Letci byli pohřbeni v Dobřanech u hřbitovní zdi vedle veřejných záchodků, po válce byla posádka exhumována a pochována v britském vojenském sektoru pražských Olšanských hřbitovů. Šlo o první sestřelené spojenecké letadlo a první zemřelé spojenecké vojáky na českém území. Dobřanský Klub vojenské historie v roce 2021 znovu lokalizoval místo dopadu spojeneckého letounu a hodlá k němu v roce 2023 umístit informační desku.
Nejasnosti desítky let po válce Osudy některých posádek a letadel z náletu zůstávaly nejasné i desítky let po skončení války. Jedním z bombardérů, které se z náletu nevrátily do Británie, byl Lancaster ED427 pilotovaný Alexandrem Bonem. Při návratu letadlo zasáhly flaky u nedaleko . Letadlo se zřítilo do pole před a zabořilo se až 5 metrů hluboko. Britské velitelství však osud letadla neznalo a označilo jej za pohřešovaný beze se stop, později předpokládalo zřícení při zpáteční cestě. V roce 1946 se vyšetřovatel dozvěděl o pádu hořícího čtyřmotorového letadla u , které při dopadu vybuchlo. Posádka zahynula, protože Němci na místě dopadu našli jeden trup těla a další ostatky 6–7 mužů. se podařilo vypátrat dva hroby neznámých britských letců na hřbitově v patřící k tomuto zřícení. Přestože předal zprávu identifikující letadlo ED427, zpráva se nedostala k rodinám posádek a desítky let po válce nevěděli, kde a jak posádka zahynula. Zprávu objevil až v roce 2006 při přípravě knihy a předal ji německým archeologům. Těm se podařilo vypátrat přesné místo dopadu a v roce 2012 provedli vykopávky. Objevili zbytky Lancasteru i stovky zlomků lidských kostí posádky, které následně na místě pohřbili.
Škodovy závody