Jaroslav Veris (původním jménem Jaroslav Zamazal) (10. července 1900, VsetínMatriční záznam o narození a křtu farnost Vsetín – 28. října 1983, Kutná Hora) byl český akademický malíř, ilustrátor, autor divadelních výprav a publikace o francouzském sochaři a malíři Bourdellovi.
Život
Rodina a studia Jaroslav Zamazal se narodil 10. července 1900 ve Vsetíně na Valašsku (na Moravě) v rodině tamního obvodního lékaře Josefa Zamazala. Otec pocházel z východních Čech, matka se jmenovala Žofie Nováčková Zamazalová, pocházela ze Vsetína a byla rovněž lékařkou. Bratr Jaroslava Zamazala se jmenoval Josef Zamazal a mimo jiné se také věnoval malířství. Oba sourozenci navštěvovali stejnou školu a v Praze později oba bratři studovali i na AVU. V roce 1910 se rodina Zamazalových přestěhovala do Brna a Jaroslav zde navštěvoval klasické gymnázium. (Zde jej ovlivnili dva pedagogové: akademický malíř a profesor Bohumil Hnátek a Dr. Josef Vydra.) V Brně navštěvoval Jaroslav malířské kurzy v ateliéru Vojtěcha Doležila.
Od roku 1917 oba bratři Jaroslav i Josef Zamazalovi zahájili studium na pražské Akademii výtvarných umění v Praze (AVU). Jaroslav nejprve studoval jeden semestr ve třídě vedené akademickým malířem Janem Preislerem. Další jeden semestr strávil Jaroslav pod vedením profesora Vratislava Nechleby. V roce 1919 zahájil Jaroslav studium na speciálně zaměřené malířské škole u profesora Karla Krattnera a studoval zde až do roku 1923.
Studijní cesty Během studia Jaroslav podnikal sám krátké studijní cesty (1920 Německo, 1921 Rakousko, 1923 Německo) při nichž většinou navštěvoval místní muzea s díly starých mistrů. Po skončení studia na AVU ještě několikrát navštívil Vídeň a Mnichov. První cestu do Paříže podnikl Jaroslav v roce 1922 a po jejím skončení se ještě vrátil zpět do Prahy. Na delší dobu se do Paříže dostal až v roce 1924. Toho roku (1924) přesídlil do Paříže a zůstal zde trvale prakticky až do roku 1938, kdy se začalo schylovat ke druhé světové válce.
Ve Francii Ihned po příjezdu do Paříže začal Jaroslav Veris studovat na Academii Julienne a navštěvoval přednášky Františka Kupky. V Louvre se zajímal o díla starých mistrů (benátské koloristy 16. století, např. Paola Veroneseho a Tintoretta) a o Monu Lisu od Leonarda da Vinci. V roce 1928 uspořádal Jaroslav Veris v Paříži v Galerii Bernheim-Jeune vlastní výstavu. V roce 1929 se Jaroslav Veris stal členem Pozimního salonu (Salon d'automne) a také Salonu nezávislých umělců (Salon des Indépendants).
Kontakty s umělci Ve Francii se Jaroslav Veris stýkal nejen s dalšími Čechy (tam usazenými) – Františkem Kupkou, Jindřichem Štyrským, Toyen (Marií Čermínovou) nebo Otakarem Kubínem ale i s Pablem Picassem, Marcem Chagallem nebo Paulem Kleem. Také se tu seznámil s dalšími umělci: Františkem Foltýnem a Georgem Karsem. Kromě výše jmenovaných se Veris přátelil také s Františkem Muzikou a Zdeňkem Burianem.
Cesty za inspirací Během svého pařížského pobytu Jarslav Veris hledal náměty a inspiraci při svých cestách jak po Francii (Provence, Cote d'Azure, Saint Tropez a Korsika) tak i po Itálii (navštívil Řím, Florencii, Benátky, Boloň, Ravenu, Janov a Orvieto). Procestoval a poznával některá španělská území a další místa v jižní Evropě jakož i v Holandsku a Německu. V roce 1933 podnikl Veris cestu do Maroka a v roce 1936 cestoval (spolu se svojí manželkou) do Alžíru, Tuniska, Egypta a Palestiny.
Práce dopisovatele vpravo|náhled|České slovo Jaroslav Veris ve 20. a 30. letech 20. století žil a tvořil střídavě v Praze a v Paříži. Od roku 1925 vykonával Jaroslav Veris funkci pařížského dopisovatele a ilustrátora deníku České slovo a německy psaného levicového deníku Prager Presse.
Kontakty s politiky a průmyslníky Jaroslav Veris se osobně znal s prezidentem T. G. Masarykem (portrétoval nejen T. G. Masaryka, ale i jeho ženu Charlottu). Veris se stýkal rovněž s Edvardem Benešem (ten od Verise koupil obraz Port Royal v Paříži.) Akty žen od Jaroslava Verise zakoupili i Dr. Emil Hácha a průmyslník Tomáš Baťa. Jaroslav Veris se také přátelil s politikem a diplomatem Štefanem Osuským i s průmyslníkem, mecenášem a sběratelem umění Jindřichem Waldesem.
Druhá světová válka vpravo|náhled|Terezín Po roce 1938 Veris do Paříže již nemohl dále cestovat. Verisova manželka Anne Verisová Zamazalová (rozená Meislová) byla židovského původu. Před svým zatčením maloval Jaroslav Veris obrazy s tématy proti fašismu a válce. Během druhé světové války spolu se svojí ženou prošel Jaroslav Veris dvěma koncentračními tábory (vězněn byl v Terezíně a v koncentračním táboře Klettendorf u Vratislavi). Během věznění v KT Klettendorf u Vratislavi v letech 1944 až 1945 zemřela Verisova první manželka. V tomto koncentračním táboře se Jaroslav Veris seznámil s hercem Vladimírem Šmeralem, kterého zde portrétoval. Za svoji protiněmeckou činnost byl Jaroslav Veris po skončení druhé světové války vyznamenán dekretem prezidenta ČSSR za odboj proti fašismu.
V socialistickém Československu vpravo|náhled|Socialistický realismus Po skončení druhé světové války a změně politického režimu v Československu v únoru 1948 se Veris do Francie již nemohl vrátit a zůstal natrvalo usazen v Čechách. Verisův příklon k modernímu malířství i „západní“ esprit a šarm vyzařující z jeho děl se však neslučoval s estetikou tzv. socialistického realismu. (A malíř sám se nedokázal ztotožnit s nastupujícím komunistickým režimem a jeho novým pojetím výtvarného umění.) V totalitním Československu postupně akademický malíř Jaroslav Veris upadl v zapomnění. Našel svoje uplatnění ve scénografii a kostýmních návrzích pro divadelní inscenace. V 60. letech 20. století pobýval Veris na Sázavě, kde zachycoval českou krajinu s náměty z průmyslového prostředí (maloval např. tamní sklárny). V roce 1966 zemřela Verisova druhá manželka. Po její smrti se Veris oženil potřetí a z tohoto manželství se mu narodil syn Jaroslav – „Kiku“. V 70. letech 20. století se začaly u Jaroslava Verise objevovat zdravotní komplikace a začal se mu zhoršoval zrak. V roce 1976 ještě podnikl svoji poslední studijní cestu do Paříže a Itálie. Jaroslav Veris zemřel 28. října 1983 v nemocnici v Kutné Hoře. Jeho syn Jaroslav zemřel v roce 1987 při dopravní nehodě.
Dílo Obrazy vytvářel Jaroslav Veris po způsobu starých italských a holandských mistrů (a to včetně napodobování dobové obrazové patiny) V pozdějším tvůrčím období přešel Jaroslav Veris k impresionistickému portrétu francouzského typu a k novoklasické hladké malbě. Ve Vídni a v Paříži se Veris věnoval dalšímu studiu malířských technik. Dobová kritika vyzdvihovala ve Verisovo dílech, jenž byly inspirovány klasickou krásou, zejména jednotu, harmonii a čistotu.
Výstavy V meziválečném období patřil Veris k uznávaným malířům jak v Československu, tak i ve Francii. První samostatnou výstavu měl Veris v Praze již roku 1925 a v roce následujícím (1926) další v Rudolfinu a v roce 1927 v Topičově salonu. V roce 1928 pak následovaly výstavy v Brně a Ostravě a také v galerii Bernheim-Jeune v Paříži. Ve 30. letech 20. století následovala další série jeho výstav.
Jaroslav Veris vystavoval ve Francii, v Čechách (například v Praze, Košicích, Brně, Moravské Ostravě, Hradci Králové a Olomouci.) a na Slovensku.
Autorské výstavy 1927/duben, květen – Jaroslav Veris: Obrazy z Paříže, Topičův salon (1918–1936), Praha 1928/duben – Jaroslav Veris, Dům umění města Brna, Brno-město 1931/duben – Jaroslav Veris, Dům umění města Brna, Brno-město 1934/září, říjen – Jaroslav Veris, Dům umění města Brna, Brno-město 1953 – Jaroslav Veris, Síň Sdružení výtvarníků Purkyně, Praha 1959 – Jaroslav Veris, Síň Sdružení výtvarníků Purkyně, Praha 1974/srpen, září – Jaroslav Veris: Obrazy, kresby a plastiky, Galerie bratří Čapků, Praha 2005/prosinec – 2006/únor – Jaroslav Veris, Grafický kabinet, Zlín 2005/prosinec – 2006/únor – Jaroslav Veris: Petit Testament, Grafický kabinet, Zlín 2019/září, říjen – „Veris/Paris“, Arthouse Hejtmánek, Praha
Kolektivní výstavy 1928/květen až říjen – Výstava soudobé kultury v Brně, Obchodně – průmyslový palác, Brno-město 1946/květen – Člověk a práce, Pavilon Myslbek, Praha 1949/prosinec – 1950/leden – Výtvarní umělci k II. všeodborovému sjezdu, Dům výtvarného umění, Praha 1952/listopad, prosinec – Členská výstava 1952, Obecní dům, Praha 1967/červenec, srpen – 1. pražský salon, Bruselský pavilon, Praha 1969/září, říjen – 2. pražský salón obrazů, soch a grafik, Dům U Hybernů, Praha 1970/září, říjen, listopad – Výtvarníci Prahy 3 a 10, Galerie bratří Čapků, Praha 1971/květen, červen – Obrazy, grafika a plastiky 18 výtvarníků, Galerie bratří Čapků, Praha 1974/leden, únor – Výstava obrazů, plastik, grafiky, Galerie bratří Čapků, Praha 1977/červen, červenec – Cestami života a umění: Výstava třinácti výtvarníků, Galerie bratří Čapků, Praha 1982/duben, květen – Cestami života a umění: Výstava obrazů, soch, kreseb a grafiky jedenácti výtvarníků, Galerie Československý spisovatel, Praha 1983/září, říjen, listopad – Česká kresba 20. století ze sbírek Oblastní galerie výtvarného umění v Olomouci, Kabinet grafiky, Olomouc 1984/březen, duben – Česká kresba 20. století ze sbírek Oblastní galerie výtvarného umění v Olomouci, 2. část, Kabinet grafiky, Olomouc 1990/prosinec – 1991/únor – Aventinská mansarda: Otakar Štorch Marien a výtvarné umění, Dům U Kamenného zvonu, Praha 2008/leden, únor, březen – Vzplanutí / Expresionistické tendence ve Střední Evropě 1903 – 1936, Muzeum umění Olomouc – Muzeum moderního umění, Olomouc 2008/říjen – 2009/únor – Bytosti odnikud: Metamorfózy akademických principů v malbě 1. poloviny 20. století, Městská knihovna Praha, Praha 2009/březen – 2009/červen – Bytosti odnikud: Metamorfózy akademických principů v malbě 1. poloviny 20. století, Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno-město 2013/duben, květen – Metamorphoses. Proměny ženy ve výtvarném umění, Galerie Diamant, Praha 2015/září, říjen, listopad – Má vlast: Pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu, Praha 2016/duben – 2016/říjen – Portrét a figura ze sbírky Kooperativy, Galerie Kooperativy, Praha 8 2016/duben – 2016/září – Uhlem, štětcem, skalpelem…, Muzeum umění Olomouc – Muzeum moderního umění, Olomouc 2017/duben – 2017/říjen – Zátiší ze sbírky Kooperativy, Galerie Kooperativy, Praha 8 2019/červen – 2019/září – Obrazy Kooperativy, Muzeum a Pojizerská galerie Semily, Semily
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura Toman, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. Svazek 1. 5. opravené vydání Praha: Ivo Železný, 2000. 605 stran, 218 stran. . Toman, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. Svazek 2. 5. opravené vydání Praha: Ivo Železný, 2000. strany 219 až 782, 224 stran. . Rakušanová, Marie. Bytosti odnikud: metamorfózy akademických principů v malbě první poloviny 20. století v Čechách. Vydání 1. Praha: Academia, 2008. 508 stran. . Dolenský, Antonín, ed. Kulturní adresář ČSR: biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. V Praze: Josef Zeibrdlich, 1934–1936. 2 svazky (585, 672 stran). (Českolipská knih a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936) Toman, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 4., nezměněné vydání Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1993–1994. 3 sv. . (II. díl; L – Ž) Poznámka: Kompletní reprint původního vydání z roku 1947–1950 včetně Dodatků z roku 1955; Obsahuje 1. díl. A-K. 1993. 605 stran; 2. díl. L-Ž. 1993. 782 stran; Dodatky. 1994. 224 stran. Pavliňák, Petr a kol. Signatury českých a slovenských výtvarných umělců. Vydání 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1995. 263 stran. Prameny a dokumenty. .
Externí odkazy
Kategorie:Muži Kategorie:Narození v roce 1900 Kategorie:Narození 10. července Kategorie:Narození ve Vsetíně Kategorie:Úmrtí v roce 1983 Kategorie:Úmrtí 28. října Kategorie:Úmrtí v Kutné Hoře Kategorie:Čeští výtvarníci Kategorie:Čeští malíři 20. století Kategorie:Čeští ilustrátoři Kategorie:Čeští malíři 19. století