Fr. Odkolek, akciová společnost, parní mlýn a továrna na chléb, Vysočany, zapsaná v obchodním rejstříku 5. dubna 1912, vlastnila největší pekařské impérium v Českých zemích Rakouska-Uherska, které svým uceleným a moderním provozem patřilo mezi evropské špičky tehdejších velkopekáren vůbec. Otcem myšlenky byl pražský židovský velkoobchodník a průmyslník z Královských Vinohrad Alexander Schück, který se inspiroval zejména projektem velkopekárny Hammerbrotwerke ve Vídni od architekta Huberta Gessnera. Jemu také svěřil realizaci továrny ve Vysočanech a později i její stavební rozšíření. K úspěšné realizaci celého projektu A. Schückovi pomohlo akcionování již známé pražské pekařské firmy František Odkolek za spolupůsobení Pražské úvěrní banky a pražské filiálky Anglo-rakouské banky.
Ve 30. letech 20. století získala majoritu v akciové společnosti agrárnická „Kooperativa“ (obchodní centrála hospodářských družstev). Po druhé světové válce byla společnost v roce 1947 znárodněna a nesla název Odkolek, národní podnik, který byl v roce 1950 přejmenován na Pražské pekárny a mlýny, národní podnik (PPaM). Po převzetí družstevních pekáren vznikl v roce 1953 Pražský pekárenský trust, jehož součástí se staly Vysočanské pekárny, národní podnik. V roce 1958 došlo k vyčlenění Smíchovských pekáren a Středočeských mlýnů, které po sloučení s Vysočanskými pekárnami utvořily Pražské pekárny a mlýny, národní podnik.
náhled|Mlýn a pekárna Odkolek, Vysočany 1913
Výroba v továrnách na chleba na zač. 20. století Majitelé strojních velkopekáren se stávali se zavedením strojní výroby do jisté míry nezávislými na zručnosti a dobré vůli pekařských dělníků, přičemž dosahovali mnohem lépe jednotné a stálé jakosti chleba. Nemohli však vyrábět rozmanité druhy pečiva jako pekárny ruční. Levnější výroby dosahovali nejen využitím strojního zařízení, ale také nepřetržitým provozem pecí. Právě nepřetržitý chod pecí se vyplácel, pokud továrna produkovala jeden nebo několik druhů chleba. Pekárny se tak stávaly továrnami na chléb a podle toho musely být též řízeny.
V případě nepřetržitého chodu pecí bylo zapotřebí nepřetržitého odbytu pečiva, tak aby čerstvý chléb byl včas rozprodán. Do zásoby či na sklad mohla továrna vyrábět jen pečivo nepodléhající rychlé zkáze (sušenky, suchary). Velkopekárny se proto často uchylovaly k produkci černého žitného chleba, který vydržel déle. Majitel továrny na chleba musel počítat se zvýšenými výlohami na distribuci k zákazníkovi. Strojní pekárna se tedy vyplácela v případě, že výlohy na distribuci byly eliminovány na nejnižší možnou míru, budovaly se při velkých městech, kde byl zaručen stálý a pravidelný odběr, při železnici. Další podmínkou bylo, aby velkopekárna zpracovávala stále stejnou mouku. Jen tak mohla docílit stejné a stálé jakosti výrobku. To byl také důvod, proč areály továren na chleba budovaly vlastní mlýny.Mlynář: orgán spolku mlynářů českomoravských. Praha: Jan Vávra, 16.05.1908, 29(10). s. 149-150.
Velkopekárna ve Vysočanech
Pražští židovští obchodníci Alexander Schück (* 30. září 1871, † 2. listopad 1935 Praha), Gustav Langendorf (* 9. listopad 1872 Praha, † 15. dubna 1943 KT Treblinka) a Alfréd Katz (* 27. leden 1873 Praha), spolčení ve firmě „Schück, Katz a spol.“, se rozhodli v Praze postavit moderní parní mlýn s pekárnou, přičemž využili nabídky JUDra. Lad. Pinkase a vzoru nové vídeňské dělnické pekárenské továrny Hammerbrotwerke podle projektu Franze a Huberta Gessnera, uvedené do provozu 20. června 1909.
V srpnu 1911 se v tisku objevila zpráva, že bude firma František Odkolek přeměněna Pražskou úvěrní bankou a Anglo-rakouskou bankou na akciovou společnost, přičemž při akciové společnosti bude vybudována nová moderní továrna na chléb.Národní listy. Praha: Julius Grégr, 6.8.1911, 51(215, ranní vydání). s. 17.Mlynář, 16.08.1911, s. 248 Během slavnostního otevření nové radniční budovy ve Vysočanech v lednu 1912 zprávu potvrdil také starosta Vysočan Jan Němec.Národní listy. Praha: Julius Grégr, 17.1.1912, 52(16, večerní vydání). s. 2: „...že se započíná stavba velikého parního mlýna a pekárny firmy Fr. Odkolek, akciové společnosti ve Vysočanech, dle způsobu velikých podniků tohoto druhu ve světových městech, který má zásobovati velikou Prahu moukou a chlebem a že se vyjednává o koupi několika bloků na stavbu továrny.“
Následně ministerstvo vnitra po dohodě s ministerstvem obchodu povolilo Pražské úvěrní bance v Praze ve spojení s filiálkou Anglo-Rakouské banky v Praze a firmou „F. Odkolek“ v Praze zřízení akciové společnosti pod firemním názvem: František Odkolek, akciová společnost, parní mlýn a továrna na chléb / Fr. Odkolek, Aktiengesellschaft, Dampfmühle a Brotfabrik se sídlem ve Vysočanech u Prahy.Čas. V Praze: Jan Herben, 1912, 26(97). s. 19. Výnosem c. k. místodržitelství pro království české v Praze ze dne 12. února 1912 byly nové akciové společnosti schváleny stanovy a k jejímu založení došlo 3. března 1912.Mlynář, 16.03.1912, s. 88. Dne 5. března 1912 oznámil akcionování firmy „Fr. Odkolek“ předseda Vilém Götzl na 42. valné hromadě Pražské úvěrní banky, kde mimo jiného uvedl, že akciová společnost pekáren spojená s parním mlýnem povede po převzetí firmy „Fr. Odkolek“ pod touto firmou obchod ve zvětšených rozměrech.
Zakládající valná hromada Fr. Odkolek, akciová společnost, parní mlýn a továrna na chléb ve Vysočanech u Prahy, konala svou ustavující valnou hromadu dne 3. března 1912. Valná hromada schválila zřízení společnosti a přijala schválené stanovy, dále schválila převzetí podniku firmy Fr. Odkolek v Praze, od které převzala nejenom veškeré krámy v Praze a předměstích, ale i veškeré zásoby zboží, živý a mrtvý inventář. Také schválila zakoupení rozsáhlého staveniště ve Vysočanech v sousedství železničních tratí severní a severozápadní dráhy a erární silnice, vedoucí k Brandýsu n. Lab.Mlynář: orgán spolku mlynářů českomoravských. Praha: Jan Vávra, 16.03.1912, 33(6). s. 88.
Základní kapitál 1 000 000 K byl rozdělen na 5 000 akcií po 200 K nom., z nichž 4 700 bylo hotově splaceno. Přínosy fy Fr. Odkolek částkou 60 000 K byly vloženy na akciový kapitál. Členy představenstva se stali: JUDr. Ladislav Pinkas, advokát v Praze čp. 503-III, Bohumil Ryšánek, burzovní rada v Praze čp. 97-V, Hugo Schwarz, komerční rada, ředitel Anglo-rakouské banky ve Vídni I., Zelinkagasse 6, Vincenc Götzl, spolumajitel velkostatku v Praze čp. 503-III, Karel Pohl, ředitel cukrovaru v Libňovsi, Alexander Schück, obchodník na Král. Vinohradech, Božetěchova ul. č. 8, Alfred Katz, obchodník v Praze II., Olivová ulice čp. 10, Gustav Langendorf, obchodník na Král. Vinohradech, Žižkova ul. čp. 8 a Jan Němec, starosta obce ve Vysočanech. Většinu kapitálu drželi společníci Schück, Katz, Langendorf. Vrchním ředitelem závodu se stal Alexander Schück (* 30. září 1871, † 2. listopadu 1935), V srpnu 1913 proběhl výmaz původní fy Fr. Odkolek.
Slavnostní otevření a spuštění provozu Stavba velkopekárny byla svěřena karlínskému stavitelství Matěje Blechy (zastávajícího post místopředsedy Pražské úvěrní banky) a architektonický projekt vypracoval Hubert Gessner. Po zakoupení pozemků na začátku roku 1912 přistoupila akciová společnost 1. dubna 1912 k prvním výkopovým pracím. Nejprve byla vybudována pro dovoz stavebního materiálu spojovací kolej se stanicí Vysočany, která pak sloužila jako vlečná kolej pro dovoz obilí. Dne 5. dubna 1912 byla v obchodním rejstříku Obvodního soudu pro Prahu firma «Fr. Odkolek, akciová společnost parní mlýn a továrna na chléb, Vysočany» zapsána. Částečný provoz závodu byl spuštěn 31. ledna 1913, kolaudace proběhla v dubnu 1913 a slavnostní otevření 8. května 1913.
Slavnostního otevření se účastnili: nejvyšší zemský maršálek princ Ferdinand Lobkowitz, policejní ředitel Karel Křikava, starosta Prahy JUDr. Karel Groš se svými náměstky (MUDr. František Kašpar a císařský rada Josef Schrötter), Ladislav Pinkas, americký konzul Josef Brittain a vicekonzul John L. Bouchal, prezident Obchodní a živnostenské komory v Praze Václav Němec a Emil Sýkora, ředitel České severní dráhy Josef Fortwängler (s inspektory a přednostou stanice Vysočan), komerční rada Rudolf Bárta, generální ředitel Emil Kolben, ředitel c.k. všeobecné nemocnice v Praze vládní rada dr. Tichý, předseda správní rady Pražské úvěrní banky Vilém Götzl, velkoprůmyslníci Frey z Freyenfelsu, Mořic Ehrenreich, Štěpán Staffen, mnoho velkoobchodníků a továrníků, zástupci zásobujících firem, stavební projektant architekt Matěj Blecha a stavební vedoucí architekt Hubert Gessner, za žižkovský okres starosta Winter, za město Žižkov náměstek Kotlan, za městskou radu v Karlíně císařský rada Josef Engelmann a vrchní rada Paul, za městskou radu v Bubenči Václav Zářecký a Bohdan Bouček, všichni členové městského zastupitelstva ve Vysočanech v čele se starostou Němcem, za burzovní radu sekretář Bedřich Fischel a Karel Mandl, za grémium krupařů Karel Gehorsam, zástupci vojenského zásobovacího sboru, zástupci všech pražských deníků a mnoho dalších.
Přítomné hosty uvítal jménem správní rady Fr. Odkolek AS Ladislav Pinkas, který je po svém proslovu pozval na prohlídku závodu, přičemž uvedl, že zhlédnou provoz továrny od zpracování obilí až po hotový chléb, kterého se až na jediný hmat lidská ruka (od obilí, přes mouku až k těstu) nedotkne. Nejprve si prohlédli 30 metrů vysoké silo, potom samotný automatický mlýn s denní kapacitou na 50 000 kg mouky. Mlýn v nejvyšším patru spojoval s pekárnou most krytý skleněnou střechou. Přes něj se dopravovala mouka z nádrží mlýna do nádrží v nejvyšších patrech pekárny. Zde byla znova prosívána a předehřívána na určenou teplotu. Samočinné váhy pak odměřovaly množství mouky, které padalo do hnětacích strojů. Po pěti minutách se zadělané těsto dopravovalo širokým potrubím o patro níže, kde bylo strojově odměřováno a strojově formováno do bochníků. Teprve zde přicházelo vytvarované těsto do rukou pekařů, kteří je odebírali a kladli na rákosové ošatky, putující nejprve do kvasírny a potom do pekárny s velkokapacitními pecemi vytápěných párou. Následně se hotový chléb dopravoval do skladišť a nakládal do vozů.
V přízemí pekárny byla hned při vchodu umístěna dělnická šatna s větratelnými skříňkami a bíle vykachlovaná koupelna s mramorovými vanami. Naproti se nacházela odpočinková místnost, která mimo přestávek sloužila také jako jídelna. V prvním patře nad místnostmi, určenými pro zotavení a zdravotní požadavky dělníků, se nalézala chemická laboratoř ke zkoušeni obilí a sledování průběhu kvašení. Chodba, kde se chléb nakládal, propojovala pekárnu s třípatrovou kancelářskou budovou. Opodál stály stáje pro 50 koní a kůlny, za mlýnem strojovna s parním strojem a elektrická centrála.
Strojní zařízení dodala brunšvická firma G. Luther AG (např. válcovou stolici mlýna, dva hnětací a mísící stroje „Universal“ s kapacitou 800 l, 8 dvojposchoďových pecí „Telescocar“ vytápěné párou na 240 metrických centů chleba za 24 hod.), parní stroj dodala První československá továrna na stroje, generátor k výrobě elektrického světla a k pohonu mlýna i pekárny „Elektrotechnická akciová společnost“ (dříve Kolben a spol.) Zprvu disponovala velkopekárna jen nově označenými filiálkami, které převzala od bývalé firmy František Odkolek: Praha I. Martinská ulice čp. 418 Praha I., Bazar, Ovocný trh 573 Praha II., Václavské nám. čp. 820 Praha II., Žitná ul. čp. 1656 Praha II., Vodičkova ul. čp. 677 Praha III., Severovy mlýny čp. 503 Praha III., Radeckého nám. 272 Praha VII., Belcrediho tř. čp. 601 Libeň, „Na Palmovce“ čp. 305 Žižkov, Prokopovo nám. čp. 472 Král. Vinohrady, Havlíčkova 141 Král. Vinohrady, Slezská ulice 760 Smíchov, Jakubské nám. čp. 1029 Smíchov, Kinského třída čp. 316 Karlín, Královská třída čp. 240Čas. V Praze: Jan Herben, 1912, 26(145). s. 16.