The Rolling Stones v Československu je článek popisující první koncert britské rockové skupiny The Rolling Stones v Československu. Rolling Stones vystoupili 18. srpna 1990 na Velkém strahovském stadionu v Praze v rámci Urban Jungle Tour. Byla to jedna z prvních významných raně postkomunistických událostí, mnohými označovaná jako počátek tzv. „druhé revoluce“ (myslí se tím doba prvních velkých koncertů zahraničních skupin v porevolučním Československu). Koncert byl vnímán jako potvrzení pádu komunistického režimu v Československu a slogan „Tanks are rolling out, The Stones rolling in“ (Tanky se valí ven, Stouni se valí sem) odkazoval zároveň na probíhající odchod sovětských vojsk z československého území. Účast se odhadovala na 100 000 návštěvníků (do té doby největší koncert), mezi nimiž byl i československý prezident Václav Havel.

Přípravy

Hledání produkce koncertu náhled|upright|Václav Havel Nabídku k uskutečnění koncertu v Praze přinesla na jaře roku 1990 Diana Sternbergová do kanceláře Vladimíra Hanzela, tehdejšího tajemníka prezidenta Václava Havla. Hanzel informaci oznámil prezidentu Havlovi, který byl několikaletým fanouškem skupiny, a ten ho pověřil, aby vyhledal tuzemskou agenturu schopnou realizovat takový koncert. Hanzel oslovil svého přítele a dlouholetého šéfa pražského klubu Na Chmelnici Luboše Schmidtmajera, který tvořil se čtyřmi dalšími členy družstvo MARS. Družstvo, které vzniklo koncem roku 1989 jako produkční společnost a získalo první zkušenosti s mimořádně důležitým Koncertem pro všechny slušný lidi nebo s koncerty českých rockových skupin (např. Hudba Praha nebo Pražský výběr), nabídku uspořádat tak velký koncert Rolling Stones přijalo.

„Musím říci, že se tentokrát jedná o něco naprosto mimořádného, dokonce o něco naprosto mimořádného i ve světovém měřítku, protože pokud jsme měli možnost se bavit s producenty ze světa, v podstatě koncert Rolling Stones pro každého lokálního promotéra je prubířský kámen toho, jestli schopen zvládnout potom všechno dál.“ - Jiří Růžek (člen MARS PRODUCTION) v pořadu Kulatý stůl, 1990.

Junior klub Na Chmelnici Junior klub Na Chmelnici byl pražský večerní klub, který působil v 80. letech jako místo koncertů, výstav, přednášek o výtvarném umění nebo kinematografii, divadelních představení, ale také poslechové diskotéky hudebních publicistů Jiřího Černého nebo Josefa Vlčka. Důležité postavení v klubu měly především koncerty tehdy zakázaných a komunistickým režimem nenáviděných skupin jako Jasná Páka/Hudba Praha nebo Pražský výběr, Visací zámek nebo Krausberry. Tehdejší undergroundovou scénu navštěvoval v klubu i tehdejší disident a signatář Charty 77 Václav Havel, kterého sledovala Státní bezpečnost.

Cesta do Mnichova Družstvo MARS, tvořené Lubomírem Schmidmajerem, Milanem Pešíkem, Jiřím Růžkem, Jakubem Mejdřickým a Michalem Ambrožem, nabídku organizování koncertu přijalo, ovšem takový koncert nebyl v podmínkách doznívajícího socialismu ekonomicky možný. Mezi družstvem MARS a managementem R.S. probíhala komunikace nejprve korespondenčně: jediným komunikačním prostředkem byl fax, který do Prahy přivezl Karel Schwarzenberg z Vídně. Čeští producenti (tehdy neuměli moc anglicky, takže jim lidé z týmu Stones potupně přezdívali yes men pro jejich jednoduché odpovědi yes, maybe nebo possible) se poté i s Vladimírem Hanzelem vypravili 2. června 1990 do Mnichova, kde u příležitosti tamního koncertu Rolling Stones měli s manažery již vážně jednat o pražském vystoupení. K manažerům skupiny se dostalo mylné oznámení, že se k nim chystá delegace od československého prezidenta, členové družstva MARS však do mnichovského hotelu dorazili v neformálním, byť podle jejich slov v nejlepším oblečení. Termín pražského koncertu byl stanoven na 18. srpna, tedy mezi koncertem v německém Gelsenkirchenu a dvojicí koncertů v Londýně na stadionu Wembley, kde mělo být turné završeno. Během jednání se řešila cena koncertu: manažeři oznámili, že náklady koncertu budou stát jeden a půl milionu dolarů; cena vstupenek zajímala i samotného Micka Jaggera, který se na to dotázal přímo Vladimíra Hanzela a dostalo se mu odpovědi, že "vstupenka bude levnější než originální rockové album ze Západu.“

Záloha platby Management skupiny netrpělivě a intenzivně faxoval, kdy agentura složí zálohu. Prezident Havel družstvu MARS věnoval 30 000 $ ze získaného ocenění, tuto informaci faxem získala strana manažerů Stones, kteří ale netrpělivě čekali na slíbenou zálohu částky tří set tisíc dolarů. Nakonec se díky tehdejšímu ministru průmyslu Vladimíru Dlouhému podařilo situaci vyřešit, ten tehdy působil jako poslední předseda Státní plánovací komise a on spolu s tehdejším generálním guvernérem československé státní banky Josefem Tošovským půjčil 300 000 dolarů. Čeští promotéři pak zapůjčené peníze vrátili.

Smlouva ve Vídni Agentura MARS se tedy vypravila podepsat smlouvu do Vídně, kde Rolling Stones odehráli v pořadí již 34. koncert jejich evropského turné Urban Jungle. Mezitím Mick Jagger poslal prezidentu Havlovi osobní dopis, kde se zmínil o tom, „že celou dobu sledoval politický vývoj dění v Československu a bude pro něj velká čest se s ním setkat a odehrát zde koncert.“ Podepsání smlouvy nebylo na první pohled tak jednoduché, jak se zdálo. Podle vzpomínek Jakuba Mejdřického se ve smlouvě několikrát škrtalo a management skupiny dokonce požadoval podpis některého ministra z tehdejší československé vlády, což nebylo možné. Nakonec smlouvu o pětadvaceti stranách podepsali za českou produkci Lubomír Smidmajer a jako tajemník československého prezidenta Vladimír Hanzel.

Kameny se valí do Prahy náhled|Mick Jagger v roce 2003. Do Vídně přijel také štáb Československé televize v čele s Janem Rubešem, ten v ČST začínal jako režisér dokumentárních filmů a usiloval o to, aby byl jako první československý filmař, který se skupinou natočí krátký rozhovor. Jeho cílem bylo, aby si českoslovenští fanoušci mohli rozšířili povědomí o Rolling Stones, protože tu čtyřicet let stínila tzv. „železná opona“ a tehdy se do socialistického státu velmi vzácně distribuovala jen hudba. Nějaký čas jednal s manažery Stones (na přípravě otázek přes fax spolupracoval se svým přítelem, americkým novinářem Peterem Greenem) a shromažďoval otázky, které musely projít zvláštní cenzurou, protože některé nevinné otázky pro Jaggera a Richardse byly zamítnuty. Jednou z otázek byla např. otázka tykající se několik let trvající spolupráce Jaggera s Richardsem, když jsou oba od sebe odlišní v životosprávě, chování, načež jim management otázku zamítl s odůvodněním, „že jsou prý stejní“. Nakonec i přes spory s neúprosným managementem byli ochotní samotní Rolling Stones, kteří byli bezprostředně vstřícní a štábu dovolili zeptat na cokoliv. S Mickem Jaggerem štáb hovořil dlouho (dokonce i mimo kameru) a samotného ho zajímalo, jaká je pro ně ona „znovunabytá svoboda a demokracie“. Během rozhovoru měla Československá televize za úkol natočit s Jaggerem televizní upoutávku pro prodej vstupenek, načež vznikl slavný slogan: Kameny se valí do Prahy! (slogan vymyslel Alexej Guha, filmový producent a později jeden z tvůrců dokumentárního cyklu Bigbít), který se zalíbil samotnému Jaggerovi. V hotelovém apartmá štáb natočil také rozhovor s Keithem Richardsem, který prozradil, že hrát někde, kam předtím nesměl, znamená pro něj něco extra. Během rozhovoru s Richardsem nechyběla krabiček cigaret a panák bourbonu. Kromě rozhovoru, Rubeš natočil také záběry ze zákulisí koncertu, ladění kytar, ovšem měl vyslovený zákaz natáčet lešenáře při stavbě pódia, protože by se prý (podle managementu) mohli začít předvádět a z konstrukce spadnout.

Prodej vstupenek Vstupenky se začaly prodávat již počátkem srpna, ovšem jenom v Praze, protože tehdy neexistovala žádná distribuční síť vstupenek (společnost Ticketpro založil kanadský promotér Serge Grimaux až v roce 1992), lístky na koncert se tedy prodávaly nejprve v obchodu s hudebními nosiči baskytaristy Jana Ivana Wünsche a později ve dvou maringotkách (zapůjčených od pořadatele pražských Matějských poutí, Václava Kočky st.) umístěných na Staroměstském náměstí a pražském Výstavišti, kde družstvo MARS sídlilo. Zanedlouho pořadatelé problém vyřešili a tak již 6. srpna bylo možné vstupenky zakoupit ve všech okresních městech republiky, jak také bylo významně ohlášeno den předtím v Československé televizi v pořadu Týden v kultuře. Pro polské fanoušky platila vstupenka jako výjezdní doložka. Již tehdy "řádili" překupníci vstupenek, kteří původní vstupenky kopírovali pouze z přední strany a volně je prodávali. V předprodeji vstupenky stály 250 Kčs a na místě 280 Kčs, zástupci Rolling Stones požadovali, aby ceny vstupenek dosahovaly 1 000 Kčs, ovšem kvůli tehdejší průměrné hrubé mzdě, která činila 3 286 Kčs, se návrhu opustilo. Pracovníci Pražského hradu (např. architekt Zdeněk Lukeš) a nejužší společenský kruh kolem Václav Havla (např. gymnastka Věra Čáslavská) měli vstupenky modré (normální vstupenky byly tisknuty ve žluté barvě) s vtisknutým nápisem HRAD a vstup měli zcela zdarma. Prodej vstupenek vytvořil nevídaný počin, za pouhých 18 dní se jich prodalo přes 100 000.

Výběr předkapely Na turné se skupinou jako předkapela jezdila americká funkrocková skupina Dan Reed Network, ovšem československým fanouškům chtěli Stones vybrat domácí skupinu. Česká produkce poslala samotnému Jaggerovi (přezdívanému the Boss) magnetofonovou pásku s nejnovější nahrávkou Dvacet deka duše od skupiny Etc... v čele se zpěvákem Vladimírem Mišíkem. Jagger si je bez dlouhého přemýšlení jako předskokany vybral. Pro samotnou skupinu to byl velký úspěch, ovšem trochu také problém, protože skupina měla již dovolenou a proto nebyla na koncert dostatečně připravena. Před koncertem byl velmi nervózní hlavně zpěvák Mišík, který si na vystoupení přinesl prázdný futrál bez kytary.

Výběr místa náhled|295x295pixelů|Velký strahovský stadion - místo koncertu. Bylo potřeba zvolit místo koncertu, při výběru lokace pomáhal Jan Rubeš (ten, který se skupinou natočil rozhovor ve vídeňském hotelovém apartmá, byl českou produkcí osloven, aby díky své dobré angličtině vypomohl při výběru místa konání koncertu), dějištěm měl být bezpochyby Strahovský stadion, který již nehostil obří spartakiádu, která byla zrušena resp. přejmenována na Pražské sportovní hry, a ty se konaly na sousedním stadionu Evžena Rošického. Zástupcům Stones se stadion na Strahově zalíbil a tudíž byl vybrán jako ideální místo s rozměry 310,5 x 202,5 m, s rozměry plochy 62 876 m² a senzační kapacitou 250 000 diváků. Aby na Strahovském stadionu skupina vůbec mohla vystoupit se s velkou zásluhou postarala olympijská gymnastka Věra Čáslavská.

Stavba pódia