Sir Roger Owen Douglas (* 5. prosince 1937 Auckland, Nový Zéland) je bývalý novozélandský politik. Sloužil jako ministr ve dvou labouristických vládách. Známým se stal především pro svou prominentní roli při radikální restrukturalizaci novozélandské ekonomiky v 80. letech. Politika čtvrté labouristické vlády tehdy dostala název „Rogernomics“ (Rogernomika).
V letech 1969 až 1990 byl labouristickým poslancem. V době jeho působení na postu ministra financí (1984 až 1988) zavedla vláda plovoucí kurz novozélandského dolaru, prosazovala korporátní postupy ve státních službách, rozprodávala státní aktiva a odstranila řadu předpisů a regulací. Někteří příznivci labouristické strany považovali Douglasovu ekonomickou politiku za zradu levicového programu a výše zmíněné kroky byly u veřejnosti a řadových straníků velmi nepopulární. Jeho podporovatelé naopak tyto reformy obhajovali jako nezbytné pro oživení ekonomiky, jež byla za Muldoona z New Zealand National Party tvrdě regulována (Muldoon byl ministrem financí v letech 1975 až 1984). V důsledku svého návrhu rovné daně se Douglas dostal do konfliktu s premiérem Davidem Langem a nakonec rezignoval na svůj post ministra financí. Když byl Douglas v roce 1989 do kabinetu znovu zvolen, Lange sám rezignoval na post premiéra, čímž vyjádřil demisi labouristické vlády.
V roce 1993 založili Roger Douglas a Derek Quigley Sdružení spotřebitelů a daňových poplatníků (předchůdce strany ACT New Zealand) jako platformu pro další šíření svých politických názorů. V roce 2008 se Douglas vrátil do parlamentu jako řadový poslanec za ACT, aby nakonec politiku opustil roku 2011.
Mládí a počátky kariéry Douglas se narodil 5. prosince 1937 v Aucklandu. Jeho rodina měla silné vazby na odborová hnutí a aktivně se angažovala v politice.COLLINS, 1987. S. 2 Jeho dědeček William Anderton byl ministrem vnitra v druhé labouristické vládě v letech 1957–1960 a zřídil Radu umění.COLLINS, 1987. S. 2-4 Jeho otec Norman Vazey Douglas (1910–1985), bývalý odborový tajemník, sloužil jako poslanec pro Auckland Central v letech 1960–1975 a jako opoziční mluvčí pro práci, vzdělávání a sociální zabezpečení v letech 1967–1972.COLLINS, 1987. s. 6 Rogerův bratr Malcolm Douglas byl krátce labouristickým členem parlamentu (1978–1979).
Vysokoškolský titul z účetnictví získal Douglas na Auckland University College v roce 1957 COLLINS, 1987. S. 5 a v roce 1961 se přestěhoval do Mangere, kde se stal předsedou výboru voličů Labouristické strany v Manukau. V roce 1963 také působil jako vedoucí kampaně úspěšného labouristického kandidáta Colina Moyla.
Politická kariéra Již s jistou zkušeností z místní samosprávy začal Douglas svou kariéru v celostátní politice, když vyhrál parlamentní volby a stal se labouristickým poslancem. Od roku 1969 do roku 1978 působil jako poslanec za Manukau a od roku 1978 do roku 1990 za Manurewu.
Vládní ministr (1972–1975) Labouristé pod vedením Normana Kirka vyhráli volby v roce 1972 a jejich poslanecký klub zvolil tehdy čtyřiatřicetiletého Douglase do pozice ministra. Douglas se tak stal nejmladším ministrem vlády za 50 let.COLLINS, 1987, s. 8
V této třetí labouristické vládě působil Douglas jako generální ředitel pošty a ministr pro vysílání až do Kirkovy nečekané smrti v roce 1974. Kirkův nástupce Bill Rowling pak Douglase jmenoval ministrem pro bydlení . Ministrem pro vysílání zůstal až do roku 1975, kdy byl tento úřad zrušen. Ministrem pro bydlení a ministrem cel byl až do porážky Labouristické strany Národní stranou pod vedením Roberta Muldoona ve volbách v roce 1975.
Douglas byl sice nejmladším členem kabinetu, ale brzy si získal uznání svou tvrdou prací a schopnostmi.Bassett 1976, s. 24–25 Jeho jmenování ministrem pro bydlení v roce 1974 mu vyneslo veřejné uznání jako talentu kabinetu. Jednalo se o významné a z politického hlediska citlivé portfolio.Bassett 1976, s. 171
Také byl nadšeným propagátorem vládních plánů povinného příspěvkového systému penzijního připojištění, které by doplnilo systém starobních důchodů. Jistou formu povinného připojištění obsahoval již jeho návrh zákona z roku 1972, kdy ještě působil v opozici. V kabinetu byli Rowling, tehdejší ministr financí, a Douglas do značné míry odpovědní za white paper z roku 1973, který stanovil návrhy vlády na penzijní připojištění. Kromě zvýšení individuální rezervy na odchod do důchodu měl být tento plán rovněž zdrojem kapitálu pro investice do domácí ekonomiky.Bassett 1976, např. s. 42, 82-83 Toto schéma vešlo v platnost v podobě novozélandského zákona o penzijním připojištění z roku 1974.
Opozice (1975–1984) Vlivem neuspokojivých hospodářských výsledků, přehmatů a skandálů ztráceli v letech 1972 – 1975 labouristé důvěru stran kompetence při správě národního hospodářství.Lange 2005, s. 142. Douglas tvrdil, že přístup Labouristické strany k hospodářské politice byl roztříštěný a založený na nerealistických slibech.Douglas & Callan 1987, s. 11–17. Rovněž věřil, že vedení strany zasluhuje oživení a podpořil neúspěšnou kandidaturu Davida Langeho na vedení strany v roce 1980. V neformální politice labouristů se Douglas stal členem takzvané „Fish and chip brigády“"Seafood – The Fish and Chip Brigade – Te Ara: The Encyclopedia of New Zealand". Teara.govt.nz. 2 March 2009. Archived from the original on 10 July 2009. Retrieved 6 February 2011. která sdružovala Rowlingovy přední protivníky. Zde Douglas našel nejbližší spolupracovníky v Richardovi Prebblem, Mikovi Moorovi a Michaelu Bassettovi. Douglas & Callan 1987, s. 17–20. David Lange v té době podporoval Douglasův přístup k ekonomickým otázkám coby novátorský a po svém jmenování lídrem Labouristické strany učinil Douglase tiskovým mluvčím pro finanční otázky. Ačkoli sám Douglas se tehdy těšil pověsti radikála, jeho ekonomické myšlení bylo stále ukotveno v keynesiánském přístupu.Easton 1989, s. 13–15, 35. Na konci roku 1983 se však posunulo výrazně doprava.Easton 1989, s. 19–20.
Ministr financí (1984–1988) Labouristé se vrátili k moci po volbách v roce 1984. Jednalo se o čtvrtou labouristickou vládu Nového Zélandu. Lange se stal předsedou vlády a Douglas ministrem financí . Na žádost Douglase jmenoval Lange dva přidružené ministry financí: Davida Caygilla, který byl zároveň ministrem obchodu a průmyslu, a Richarda Prebbleho, který byl zároveň ministrem dopravy.Douglas & Callan 1987, s. 65. Douglas a jeho přidružení ministři dostali přezdívku „Trojka státní pokladny“ nebo jen „Trojka“.Easton 1997, s. 74.
Odstupující vláda provedla krátce po volbách Douglasem podporovanou devalvaci. Představitelé státní pokladny a rezervní banky byli tehdy toho mínění, že devalvace je jediný způsob, jak zastavit měnovou krizi, která následovala po oznámení předčasných voleb.Gustafson, Barry. His way: a biography of Robert Muldoon. Auckland University Press, 2000, p. 390
Za nestabilního politického klimatu v období okolo předčasných voleb a měnové krize měl Douglas v kabinetu silné postavení. Lange uvedl v roce 1986, že hospodářské a politické klima v roce 1984 Douglasovi poskytlo vliv, který by neměl, kdyby byla vláda zvolena v listopadu 1984 a předložila svůj první návrh rozpočtu v červnu 1985. „Když krize v červenci 1984 zasáhla, byl to právě především Roger Douglas, kdo se zamyslel nad ekonomickými otázkami. Proto když kabinet potřeboval přehodnotit ekonomickou filozofii, Douglas hned jednu měl.“National Business Review, Auckland, 11 July 1986
Labouristická strana během volební kampaně slíbila „ukázat karty“, čímž z velké části narážela na Muldoonův údajně tajný a ad hoc přístup k ekonomickému řízení. Douglas k věci přistoupil tak, že souhlasil se zveřejněním briefingu ministerstva financí pro nadcházející vládu pod názvem Řízení hospodářství.The Treasury. "Economic Management". Treasury.govt.nz. Archived from the original on 24 June 2012.
Douglas trval na tom, že současná hospodářská politika je výsledkem plánu, který vytvořil už v roce 1980Douglas & Callan 1987, s. 9 a nikoli reakcí na krizi. Tím vystavil vládu nařčením z nepoctivosti.Russell 1996, s. 79–80.
Samotný rozpočet na rok 1984 byl radikálním odklonem od zavedeného přístupu labouristů k ekonomice. Douglas reagoval na kritiku, že vládní záměry nebyly voličům vyjasněny tím, že řekl, že celý svůj program vyložil Radě vlády, která podle něj pochopila a schválila jeho záměry. Tvrdil, že podrobnosti nebyly zpřístupněny veřejnosti, protože ta by nebyla schopna je pojmout v tak krátkém čase.Douglas & Callan 1987, s. 38.
Rozpočet nebyl téměř nijak poplatný programu Labouristické strany. Jeho obsah naopak souhlasil s pohledem ministerstva financí stanoveným v Řízení hospodářství.Easton 1989, s. 19. Douglas dospěl definitivně ke shodě s ministerstvem financí v roce 1985. Mezi kroky státní pokladny přijaté vládou, které nebyly oznámeny před volbami v roce 1984, patřilo zavedení všeobecné daně ze spotřeby, plovoucí dolar (čemuž Douglas oponoval až do roku 1984) a korporativizaci obchodních aktivit vlády. Tyto kroky byly oznámeny na konci roku 1985.Easton 1989, s. 101, 123–4.
Pohled ministerstva financí na hospodářskou politiku byl neoklasický a monetaristický a jako základ pro jeho rozhodování sloužila komerční kritéria.Easton 1989, s. 64, 114. Douglas si nepřipouštěl, že by jej tyto názory řadily na pravou stranu politického spektra. Trval na tom, že sociální cíle vlády byly stejné jako cíle první labouristické vlády a že změněné okolnosti vyžadovaly, aby strana k dosažení svých cílů použila odlišné ekonomické prostředky.Douglas & Callan 1987, s. 236–7. Hájil ministerstvo financí proti obviněním, že jeho doporučení byla v rozporu s politikou Labouristické strany a tvrdil, že jeho úlohou bylo poskytovat tato doporučení na základě zájmů národa jako celku. Podle jeho názoru ministerstvo financí nemělo povinnost pomáhat vládě při implementaci jejího programu. Naopak, jeho povinností bylo radit ministrovi způsobem prostým stranické politiky nebo ideologie.Douglas & Callan 1987, s. 129–9.
Termín „ Rogernomika“ se používal nejméně od roku 1985 jako zkratka pro politiku hospodářské reformy čtvrté labouristické vlády.For example, in The New Zealand Herald, Auckland, 18 March 1985 Douglasova obliba u veřejnosti v té době rostla a zejména v rámci podnikatelské komunity získal pro vládu širokou podporu.Bassett 2008, s. 223.
Po vítězství Labouristů ve všeobecných volbách v roce 1987 byl Douglas opětovně jmenován do čela resortu financí, kde zůstal do prosince 1988. Toto jeho druhé funkční období bylo poznamenáno postupně se prohlubujícím konfliktem s premiérem Langem, který vyústil v Douglasovu rezignaci k 14. prosinci 1988. Sám Lange ve straně ale necítil dostatečnou podporu a rezignoval v srpnu 1989 poté, co se strana vyslovila pro Douglasův návrat do čela resortu financí.Lange 2005, s. 271–2..
Pozdější kariéra Langův nástupce Geoffrey Palmer nevrátil Douglase zpět do čela ministerstva financí. Místo toho jej jmenoval ministrem policie a ministrem pro imigraci.Bassett 2008, s. 516. Roku 1990 Douglas nekandidoval v parlamentních volbách, které jeho strana prohrála. Nová ministryně financí Ruth Richardson ale vedla resort v podobném duchu.Brenton 2016, s. 9.
ACT New Zealand