Bitva u Ridgefieldu (anglicky: Battle of Ridgefield) byla bitva a následná řada potyček mezi americkými a britskými silami během americké revoluční války. Hlavní bitva se odehrála u vesnice Ridgefield v Connecticutu dne 27. dubna 1777. Další potyčky se odehrály příští den mezi Ridgefieldem a pobřežím poblíž Westportu v Connecticutu.
Přípravy na boj Dne 25. dubna 1777 dorazila mezi Fairfiel a Norwalk (nyní Westport) britská armáda pod vedením newyorského královského guvernéra generála Williama Tryona. Pochodovali do Danbury, kde zničili zásoby kontinentální armády poté, co přemohli malou vojenskou posádku. Informace o Britech v Danbury se v Connecticutu dostali k velitelům milicí. Generálmajor David Wooster, brigádní generál Gold Selleck Silliman a brigádní generál Benedict Arnold povolali zhruba 700 vojáků kontinentální armády a bojovníky milicí aby se postavili proti útočníkům. Nedostali se sice do Danbury včas, aby se zabránili zničení zásob, ale rozhodli se napadat Brity během jejich návratu na pobřeží.
Kontinentální armáda pod vedením generála Woostera dvakrát zaútočila na Tryonův zadní voj během jejich pochodu na jih dne 27. dubna. Generál Wooster byl při druhém střetnutí smrtelně zraněn a o pět dní později zemřel. K hlavní bitvě došlo v Ridgefieldu, kde několik set vojáků milic pod Arnoldovým velením čelilo Britům; ti je sice přinutili utíkat hlavní ulicí města, ale přesto se Američanům podařilo způsobit Britům ztráty. Dorazila posila dalších vojáků milice a další den Američané pokračovali v napadání Britů vracejících se na Compo Beach ve Westportu, kde na ně čekala jejich flotila. Arnold seskupil milice a nějaké dělostřelectvo, aby se postavil proti Britům poblíž jejich kotviště, ale jeho pozice byla napadána z obou stran a jeho síla byla ničena dělostřelectvem a bajonetovými útoky.
Bitva byla pro britské síly taktickým úspěchem, ale napadení Ridgefieldu zvýšilo podporu Patriotů v Connecticutu.
Pozadí Connecticut se v prvních dvou letech americké revoluční války konfliktu vyhýbal, a to i přesto, že v dubnu 1775 se do války zapojil sousední Massachusetts. Hlavní město státu New York, město New York v roce 1775 obsadila britská armáda a na podzim 1776 se rozhořela válka v New Jersey.Johnston, s. 36, 46, 126–127, 448Ward, s. 202–253 Generálmajor William Howe velel britským silám v New Yorku a vypracoval plán na rok 1777. Hlavním cílem byl útok a obsazení amerického hlavní města Filadelfie. Podle plánu síla bránící New York před Američany měla zahrnovat brigádu 3 000 provinčních vojsk pod vedením bývalého newyorského královského guvernéra Williama Tryona, který byl na jaře 1777 dočasně povýšen na „hlavního generála provincií“. V Howeově plánu bylo i povolení pro Tryona operovat buď na řece Hudson nebo „vstoupit do Connecticutu, a to podle okolností“.Nelson (1990), s. 150 Tryon velel jedné z prvních operací sezóny, útok na sklad zásob kontinentální armády v Danbury v Connecticutu. Howe se dozvěděl o existenci skladu prostřednictvím britského špióna Guye JohnsonaBurr (1906), s. 141 (byl to irský rodák a královský diplomat během americké války za nezávislost. Jako mladý muž se přestěhoval do provincie New York a spolupracoval se strýcem Sirem Williamem Johnsonem, britským superintendantem pro indiánské záležitosti v severních koloniích). Povzbuzen byl také jistým úspěchem dřívějšího útoku proti základně kontinentální armády v Peekskill v New Yorku.Burr (1906), s. 142 Pro útok byla sestavena flotila skládající se z 12 transportních a jedné nemocniční lodi a dalších malých plavidel, vše pod velením kapitána Henryho Duncana.
Nalodilo se 1 500 vojáků pravidelné armády ze 4., 15., 23., 27., 44. a 64. pluku, 300 Loyalistů z regimentu Prince of Wales American Regiment pod velením Montforta Browneho a z malého kontingentu „17th Light Dragoons“. Vrchními veliteli byli generál Sir William Erskine, 1. baronet a brigádní generál James Agnew.Case (1927), s. 12 Velení celé operace bylo svěřeno generálu Williamu Tryonovi. Flotila odplula z New Yorku 22. dubna 1777.Ward (1952), s. 492
náhled|Mapa z roku 1780 ukazující přesuny před bitvou: A: Britský přesun do Danbury B: Americká pochod směrem k Danbury C: Britský přesun směrem k Ridgefieldu D: Americký přesun směrem k Ridgefield (horní šipka: generál Wooster, dolní šipka: generál Arnold) Sklad vojenského materiálu v Danbury byl založen v roce 1776 na základě objednávky druhého kontinentálního kongresu, a především sloužil pro síly operující v údolí řeky Hudson.Ives (1900), s. 429 V dubnu 1777 armáda začala shromažďovat armádu pro boje v tomto roce. V Danbury bylo asi 50 vojáků kontinentální armády a 100 bojovníků místních milic pod velením plukovníka Josepha Platta Cookeho.Ives (1900), s. 431
Dunbary Komodor Duncan zakotvil se svou flotilou 25. dubna u ústí řeky Saugatuck. Tryon se svými jednotkami se vylodil na východním pobřeží na místě zvaném Compo Point ve Westportu v Connecticutu, který byl v té době stále součástí Fairfieldu. Britové se přesunuli asi 13 km do vnitrozemí, zřídili tábor ve Westonu a brzy odpoledne dorazili do Danbury. Po celou dobu pochodu na ně střílely americké milice a snažily se zpomalit jejich postup. Cookeovi vojáci odpochodovali do Dunbary aby zachránili zásoby. V potyčkách zabili nejméně tři Brity a dva zajali.Bailey (1896), s. 67, 69 Brzy ráno před odchodem Britové zničili mimo jiné 4 000 až 5 000 sudů vepřového, hovězího a mouky, 5 000 párů bot, 2 000 bušlů zrna a 1600 stanů; vojska také spotřebovala značné množství rumu. Domy konzervativců měly na svých komínech označení aby se vyhnuly vypálení.Bailey (1896), s. 69
Britská flotila byla poprvé spatřena, když míjela Norwalk. Ještě než se vojáci vylodili Američané vyslali posly Patriotů s varováním pro obyvatele Danbury a vůdce místních milicí. Generálmajor David Wooster a brigádní generál Benedict Arnold byli v New Haven, když k nim 26. dubna dorazili poslové a Wooster okamžitě poslal místní milice do Fairfieldu. Když Wooster s Arnoldem dorazili do Fairfieldu, dozvěděli se, že generál Silliman, velitel milicí okresu Fairfield, již odešel do Reddingu v Connecticutu s rozkazy, aby se všichni vojáci milicí dostavili do nejrychleji do Danbury. Tam se okamžitě vydal i Wooster s Arnoldem.Bailey (1896), s. 61 Silliman shromáždil asi 500 členů milicí a 100 vojáků kontinentální armády.Ward (1952), s. 494 Informace o napadení města byla vyslána až do Peekskill, kde Alexander McDougall, vrchní generál kontinentální armády, začal mobilizovat své vojáky. Bylo nutno být v pohotovosti pro případ že by Tryon zaútočil na Westchester County ve státě New York.Martin (1997), s. 317 Jednotky se daly na pochod směrem k Danbury i přes silný déšť. Do 23 hodin vojáci dorazili pouze k Bethelu v Connecticutu, asi 2 km (3 km) od Danbury. Pro silný déšť jim zvlhl střelný prach, což znemožňovalo bitvu, takže zde přenocovali, místo aby pochodovali dále k Danbury.Bailey (1896), s. 63
Ridgefield náhled|vpravo|upright|Umělecké pojetí portrétu Davida Woostera (1776 mezzotinta, autor Thomas Hart)
Tryon byl upozorněn na přítomnost Američanů v Bethelu kolem 1 hodiny ráno 27. dubna. Rozhodl se změnit plán, nezůstat ve městě další den.Bailey (1896), s. 72 Vzbudil své vojáky, nařídil vypálit domy Patriotů; celkem bylo zničeno více než dvacet domů.Bailey (1896), s. 72–73 S počínajícím úsvitem vojáci opustili Danbury a pochodovali na jih směrem k vesnici Ridgefield ve snaze vyhnout se vojsku generála Woostera. Generál Wooster doufal, že se mu podaří zpomalit Tryona než dorazí posily. Hlavní síla, asi 400 mužů, pochodovala s generály Arnoldem a Sillimanem do Ridgefieldu, kde se k nim připojila stovka vojáků milicí. Narychlo stavěli barikády v ulicích. Generál Wooster pronásledoval Brity se zbývajícími 200 vojáky a za pomoci místních Patriotů. Vytvářeli zábrany, zpomalovali návrat útočníků k lodím, včetně zničení přinejmenším jednoho mostu.Bailey (1896), s. 75 Wooster využil momentu překvapení a zaútočil na Tryonův zadní voj, když se kolona zastavila na snídani asi 4,8 km severně od města Ridgefield a zabil nejméně dva britské vojáky a zajal nejméně čtyřicet mužů. Poté ustoupil do blízkého lesa. Znovu to zkusil o hodinu později, ale to už byli Britové připraveni, měli rozmístěna tři děla. 67letý generál Wooster byl smrtelně zraněn v okamžiku kdy křičel: "No tak, chlapci! Jsme asi 2 míle (3,2 km) od centra města Ridgefield!" Bez velení ovšem jeho nezkušené milice propadly zmatku.Burr (1906), s. 147 Wooster zemřel o pět dní později v Danbury v domě Nehemiaha Dibble, jehož dům také sloužil jako dočasný byt generála Tryona v Danbury. Woosterova poslední slova byla zaznamenána takto: "Umírám, ale se silnou nadějí a přesvědčením, že moje země získá nezávislost." Woosterovy útoky na britské vojáky snažící se dostat do přístavu poskytly Arnoldovi a Sillimanovi dostatek času na přípravu obranných pozic v Ridgefieldu.Martin (1997), s. 319
Britové dorazii k barikádám na severním konci centra města Ridgefield někdy po poledni. Po hodinové dělostřelecké palbě na barikády vyslal Tryon průzkumníky, aby otestoval americké pozice. Generál Silliman takovou akci předvídal, poslal posily, které zadržely první náraz. Tryon převyšoval bojovou sílu Patriotů v poměru více než tři ku jedné, a proto se rozhodl zaútočit na všech třech frontách včetně jednotky se šesti sty muži pod krytím dělostřelecké palby. Útoku proti barikádě velel generál William Erskine. Tryon nařídil generálovi Agnewovi, aby vyslal střelce, jejichž soustředěná palba by barikádu narušila. Po proražení barikády Britové pronásledovali Patrioty po celé délce hlavní ulice a nakonec získali kontrolu nad městem. Na příkaz generála Arnolda Američané s 12 mrtvými a 24 zraněnými ustoupili. Během ústupu se generál Arnold ocitl mezi svými muži a postupující nepřátelskou četou. Jeho kůň byl zasažen devíti střelami z muškety. Kůň upadl a Arnold zůstal bezmocně zamotaný ve třmenech.Bailey (1896), s. 81 Jeden britský voják ho vyzval, aby zavolal že se vzdává. Ale Arnold zakřičel „Ještě ne“ a toho vojáka zastřelil. Poté utekl ke své jednotce s lehce zraněnou nohou. Celé toto střetnutí trvalo asi patnáct minut.Bailey (1896), s. 78
Britský návrat k lodím Po noci strávené jižně od Ridgefieldu britské síly město opustily a nechaly v plamenech šest domů a biskupský kostel (zásobovací sklad Patriotů a polní nemocnice). Během noci se milice přeskupily pod velením plukovníka Jedediaha Huntingtona z kontinentální armády a poté, co dorazily další milice z Connecticutu se jejich počet zvýšil asi na 500 mužů. Dorazily také milice ze sousedního Dutchess County ze státu New York pod velením plukovníka Henryho Ludingtona. Tato spojená síla neustálými útoky ztěžovala cestu Britů na jih. Připomínalo to britský ústup z bitvy u Concordu na začátku války. Zezadu, ukryta za vhodnými kamennými zdmi, stromy a budovami milice neustále střílela na Brity, mířící k pláži Compo.
náhled|vlevo|320px|Mapa z roku 1780 upravená tak, aby ukazovala pohyby po bitvě v Ridgefieldu:A: Britský přesun k plážiB: Americký pohyb při pronásledování a útoku na BrityC: Arnoldova pozice, pokus zablokovat Britům návrat na plážD: Britové se vracejí do New Yorku