United States Army Air Forces (USAAF nebo AAF, armádní letectvo Spojených států) byly hlavní pozemní složkou leteckého boje Armády Spojených států a de facto samostatnou složkou ozbrojených sil USA pro letecký boj během druhé světové války a těsně po ní (1941–1947). Vznikly 20. června 1941 jako nástupce předchozího armádního leteckého sboru United States Army Air Corps a jsou přímým předchůdcem Letectva Spojených států (USAF), které je dnes jednou ze šesti složek ozbrojených sil USA. AAF byly složkou Armády USA, která byla 2. března 1942 na základě výkonného nařízení funkčně rozdělena do tří autonomních složek: Army Ground Forces (Pozemní síly armády), United States Army Services of Supply (Zásobovací služby armády, které se v roce 1943 změnily na Army Service Forces) a Army Air Forces. Každá z těchto složek měla svého velitelského generála, který podléhal přímo náčelníkovi štábu armády.
AAF spravovaly všechny oblasti vojenského letectví dříve rozdělené mezi Air Corps, General Headquarters Air Force (Všeobecné velitelství letectva) a velitele velitelství pozemních sil, čímž se staly první leteckou organizací v rámci americké armády, která řídila své vlastní základny i podpůrný personál. V době vrcholného rozmachu během druhé světové války sloužilo v AAF přes 2,4 milionu mužů a žen, disponovaly téměř 80 000 letadly (v roce 1944) a v prosinci 1943 provozovaly 783 domácích základen.Nalty (1997), pp. 176 and 378. Also, see growth tables above. Do Dne vítězství v Evropě měly Letecké síly armády v zahraničí 1,25 milionu mužů a působily z více než 1 600 letišť po celém světě.AAF Statistical Digest, Table 215 – Airfields in CONUS 1941–1945; Table 217 – Airfields outside CONUS 1941–1945.
Letecké síly armády byly vytvořeny v červnu 1941 s cílem poskytnout letecké složce větší autonomii pro efektivnější rozvoj, zajistit strukturu pro další velitelské úrovně vyžadované výrazně zvětšenou silou a ukončit stále více rozštěpující administrativní bitvu uvnitř armády o kontrolu nad doktrínou a organizací letectva, která probíhala již od vytvoření letecké sekce v rámci Spojovacího sboru americké armády v roce 1914. AAF nahradily jak Letecký sbor, který byl statutární složkou vojenského letectva od roku 1926, tak GHQ Air Force, jež bylo aktivováno v roce 1935, aby utišilo požadavky letců po nezávislém letectvu podobném Royal Air Force, které bylo ve Spojeném království zřízeno už v roce 1918.
Přestože jiné národy již měly samostatná letectva nezávislá na pozemním vojsku nebo námořnictvu (jako britské Royal Air Force či německá Luftwaffe), AAF zůstaly součástí armády až do poválečné reorganizace obrany. Ta vyvrcholila schválením Zákona o národní bezpečnosti Kongresem Spojených států a vytvořením nezávislého Letectva Spojených států amerických v září 1947.
Během svého rozmachu a vedení války se AAF staly něčím více než jen složkou nadřazené organizace. Do konce druhé světové války se Letecké síly armády staly fakticky samostatnou složkou. Podle předpisů a výkonných nařízení sice šlo o podřízenou složku Ministerstva války USA (stejně jako Army Ground Forces a Army Service Forces) pověřenou pouze organizací, výcvikem a vybavováním bojových jednotek s pravomocemi omezenými na kontinentální území USA. Ve skutečnosti však velitelství AAF řídilo všechny aspekty letecké války ve všech částech světa, určovalo leteckou doktrínu a vydávalo rozkazy bez jejich předávání prostřednictvím náčelníka štábu armády. Tento „kontrast mezi teorií a skutečností je... zásadní pro pochopení AAF.“Craven and Cate, Vol. 6, pp. 28–29
Historie náhled|upright|Propagandistický plakát z doby války
Ministerstvo války zřídilo Armádní letectvo Spojených států dne 20. června 1941. Velel mu generálmajor Henry „Hap“ Arnold. Na konci roku 1941 armádní letectvo tvořilo 354 161 příslušníků, z toho 24 521 důstojníků a 329 640 vojáků a 12 297 letadel, z nichž bylo 4477 klasifikováno jako bojové. V průběhu následujících tří let se letectvo ještě výrazně zvětšilo. Jeho personální maximum dosáhlo 2 411 294 osob. Nejvýce letouny armádní letectvo disponovalo v červenci 1944. Tehdy jich bylo 79 908 kusů.
V době vzniku armádního letectva patřily mezi jeho nejmodernější typy těžké bombardéry B-17 Flying Fortress, střední bombardéry B-25 Mitchell a B-26 Marauder, nebo stíhací letouny P-38 Lightning, P-39 Airacobra a P-40 Warhawk.
Dne 18. září 1947 bylo armádní letectvo vyčleněno z Armády Spojených států amerických a stalo se samostatnou vojenskou službou, pojmenovanou Letectvo Spojených států amerických.
Historický vývoj letectva Aeronautical Division, U.S. Signal Corps 1. srpna 1907 – 18. července 1914 Aviation Section, U.S. Signal Corps 18. července 1914 – 20. května 1918 Division of Military Aeronautics 20. května 1918 – 24. května 1918 U.S. Army Air Service 24. května 1918 – 2. července 1926 U.S. Army Air Corps 2. července 1926 – 18. září 1947Air Corps se 20. června 1941 stala podřízenou částí Army Air Forces a do roku 1947 zůstala jako část armády USA. U.S. Army Air Forces 20. června 1941 – 18. září 1947 United States Air Force od 18. září 1947 dosud
Odkazy Poznámky
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Zaniklá vojenská letectva Kategorie:Armáda USA Kategorie:Letectvo USA Kategorie:Dějiny vojenství USA