Kulturní buddhistické památky v Číně jsou památky nacházející se v Čínské lidové republice. Rozprostírají se po celém území Číny, tedy v různých oblastech. Památky nebyly vytvořeny v jednom časovém období ani jednotným stylem. Většina památek je zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.
Severozápad náhled náhled|Meditační socha Buddhy v jeskyni 259 je známá jako „Východní Mona Lisa"
Jeskyně Mo-kao Jeskyně Mo-kao (čínsky 莫高窟, pinyin mò gāo kū), známé též jako Jeskyně tisíce buddhů (Čchien-fo-tung) LIŠČÁK, Vladimír. Dobrodružství Hedvábné cesty - ukázka (s. 259-267) [online]. [cit. 2008-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-12. či Tunchuangské jeskyně, se nacházejí v provincii Kan-su (čínsky 甘肃, pinyin Gānsù). Jsou rozsáhlým komplexem jeskynních staveb. Oblast byla osídlena již od starověku a ležela na jedné z důležitých křižovatek pozemní hedvábné stezky. Byly vystaveny v průběhu období jižních a severních dynastií, dynastií Suej, Tchang, období Pěti dynastií a deseti království, období západní Šia a dynastie Jüan. Jeskyně zahrnují nejen starou Čínu ale i tradiční kulturu západních regionů Číny. Proto si získala pověst „World Art Gallery“, „Museum on the Wall“ a „World Art Treasure“ díky nástěnným malbám a barevných plastik. Jeskyně Mo-kao od popularizace utrpěly mnoho škod způsobených člověkem, ztratilo se velké množství kulturních památek a většina jich bylo poškozeno. Společně s jeskyněmi Jün-kang a Lung-men patří mezi tři největší jeskyně v Číně. V roce 1961 byly jeskyně prohlášeny Státní radou Čínské lidové republiky. V prosinci 1987 byly jeskyně Mo-kao zapsány na seznam světového kulturního dědictví.náhled|Hedvábná malba tibetské bódhisattvy v jeskyni 17. Nyní ve sbírce muzea v Jimei, Francie, Paříž
Historie Podle legendy mnich Le Cun v roce 366 prošel horou a uviděl, jak svítí zlaté světlo Buddhovo.Fokan Ji 《佛龕記》 Original text: 莫高窟者厥，秦建元二年，有沙门乐僔，戒行清忠，执心恬静。当杖锡林野，行至此山，忽见金光，状有千佛。□□□□□，造窟一龛。 První jeskyně byla vyříznuta ve skalní stěně. Později zde mistr Faliang a další stavěli jeskyně, aby zde praktikovali meditaci, zvanou „Mogao Grottoes", což znamená „vysoko v poušti". Vládci severní dynastie Wej, západní dynastie Wej a Severní dynastie Čou podporovali buddhismus a vystavování konstrukcí jeskyní. Během dynastií Suej a Tchang společně s prosperitou Hedvábné stezky vzkvétali i jeskyně.Xiuqing Yang (2007). Dunhuang Sees Great Changes Over the Years. China Intercontinental Press. . V průběhu období Uikchur se jeskyně dosáhly největšího vrcholu. Za dynastie Jüan, kdy dochází k opuštění Hedvábné stezky se stavba jeskyní postupně zastavuje až mizí. Na tyto jeskyně byla znovu upoutána pozornost až po 40 letech císařem Kchang-ši za dynastie Čching.
Rozložení Jeskyně jsou rozděleny na severní a jižní oblasti. V jižních částech, které jsou hlavním orgánem jeskyní je místo, kde se mniši mohou věnovat náboženským činnostem. V severních částech je místo, kde mniši cvičí, žijí a pochovávají se po smrti. Nachází se zde celkem 462 jeskynní s nástěnnými malbami, které pokrývají 45 000 metrů čtverečních a 2 415 sochami. Nástěnné malby se nacházejí po všech stěnách, stropu a buddhistickém oltáři. Obsah je rozsáhlý a hluboký, zejména sedm druhů témat, jako jsou sochy Buddhy, buddhistické příběhy, buddhistická historická místa, změny osnov, bohové, dárci, ozdobné vzory a další představení. Vyskytují se zde i obrazy ze všech aspektů společenského života, jako je lov, zemědělství, textil, doprava, válka, stavba, tanec, manželství a pohřeb.
Objev knihovny V roce 1900 taoistický mnich Wang Jüan-luLIŠČÁK, Vladimír. Dobrodružství Hedvábné cesty – ukázka (s. 259-267) [online]. [cit. 2008-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-12., který žil v jeskyních Mo-kao provádí rozsáhlé čištění, aby přeměnil část jeskyně na taoistickou. Když čistil bahno pro jeskyni 16, náhodou objevil malé dveře na zdi Jung-tao na severní straně.Wenjie Duan (1 January 1994). Dunhuang Art: Through the Eyes of Duan Wenjie. Abhinav Publications. p. 52. .Mikanowski, Jacob (October 9, 2013). "A Secret Library, Digitally Excavated". The New Yorker. Tato jeskyně obsahovala více než 50 000 kulturních památek. Jeskyně jsou velmi významným objevem v čínské archeologii, byly zde nalezeny rukopisy, ryté skripty, buddhistická písma, konfuciánské klasiky, romány, poezie, historické záznamy, katastrální záznamy, účetní knihy, kalendáře, dopisy atd.
Odcizení Poté, co mnich Wang Jüan-lu objevil tibetskou jeskyni písem, opakovaně informoval vládu Čching, ale byl ignorován. Toto chování okamžitě přilákalo mnoho západních archeologů a průzkumníků, kteří od Wang Jüan-lu koupili velké množství cenných knih a nástěnných maleb.
V roce 1907, britský archeolog Aurel Stein Aurel Stein, Serindia vol. II pg. 801-802vyměnil 24 krabic spisů a 5 krabic uměleckých děl. V roce 1914 přichází znovu a vyměňuje 570 dokumentů. Většina této sbírky je věnována Britskému muzeu a muzeím v Indii. Britské muzeum vlastní největší sbírku kulturních památek Dunhuang na světě.
V roce 1908, francouzský archeolog Bercy (francouzsky Paul Eugène Pelliot) vyměňuje přes více než 10 000 dokumentů. Většina je věnována Francouzské národní knihovně.
V roce 1909 představuje knihy vědcům v Pekingu. Výsledkem bylo, že více než 50 000 tibetských písem je umístěno v Čínské národní knihovně.
V roce 1914, ruský buddhistický učenec Oldenburg vykopal tibetské buddhistické jeskyně a získal více než 10 000 kusů kulturních památek, které jsou v současnosti ukryty v Ústavu orientálních studií na Ruské akademii věd.
Oxid uhličitý produkovaný dýcháním může potenciálně poškodit nástěnné malby, takže počet denních návštěvníků je omezený.
Chrám Ping-ling náhled|388x388pixelů Chrám Ping-ling (čínsky 炳灵寺石窟, pinyin bǐng líng sì shíkū), se nacházejí v provincii Kan-su (čínsky 甘肃, pinyin Gānsù). Jsou rozsáhlým komplexem jeskynních chrámů s tesanými buddhistickými reliéfy. Zdejší chrámy se vyvíjely více než tisíc let od roku 420 na konci vlády západní dynastie Ťin. Styl každé jeskyně lze snadno propojit s typickým uměleckým stylem odpovídající dynastie. V minulých dobách známé jako Tchang jeskyně (čching jazyk) Duch jeskyně, dynastie Ming Ping-ling "jako tibetský „Sindibád Zjednodušení je význam „tisíců Buddhů“ a „sto tisíců mil“ Maitréja."
V průběhu staletí však eroze, zemětřesení a rabování způsobily, že mnoho jeskyň a vyobrazení bylo značně poničeno či úplně zničeno. V současné době je zde až 183 jeskyní, kdy každá souží jako samostatný chrám. Kdy má často vlastní buddhistické sochy, obrazy apod. Těmto jeskyním dominuje obří Maitréja Buddha, který měří přes více než 100 stop.
V roce 2014 byl Chrám Ping-ling zapsán na seznam světového kulturního dědictví.
Severovýchod
Chrám Fo-kuang Chrám Fo-kuang (čínsky 佛光寺, pinyn fóguāng sì), se nachází v provincii Šan-si (čínsky 山西, pinyin Shānxī). Východní hala (东大殿) sloužící také jako hlavní hala chrámu byla postavena v roce 857 za vlády dynastie Tchang. Dle archeologických nálezů se jedná o třetí nejstarší dochovanou dřevěnou stavbu v Číně. O tento objev se zasloužil tým badatelů s vedením historika architektury Lianga S'-čchenga, který se postaral i o objev chrámu Nan-čchan. Fo-kuang mimo hlavní halu zahrnuje ještě další dvě haly, které pocházejí z roků 1137 a druhá z období vlády dynastie Ming. V místě chrámu se také nachází druhá nejstarší pagoda v Číně, jejíž počátky sahají až do 6. století (nejstarší pagodou je Sung-jüe v Che-nanu)Qin (2004), str. 342.. V červnu 2009 byl zapsán na seznam světového kulturního dědictví.
Chrám byl založen v 5. století za císaře Wu-cung, který zakázal v Číně buddhismus. Chrám byl vypálen a k jeho nové výstavbě byla poskytnut kapitál od ženy Ning Kung-jü, kdy samotná stavba byla provedena pod vedením mnichy Jüan-čcheng. V roce 1147 za vlády dynastie Ťin byla na severní straně chrámu postavena Mandžušrího hala. Foguang Temple [online]. UNESCO [cit. 2008-10-19]. Dostupné online.
Jih náhled|398x398pixelů
Socha sedícího Buddhy Socha sedícího Buddhy (čínsky 乐山大佛, pinyn lèshān dàfó), známé též jako Ta-fo (Velký Buddha), se nacházejí v provincii S'-čchuan (čínsky 四川省, pinyin Sìchuān shěng), ve městě Le-šan s vlastním účelovým letištěm cestovního ruchu (čínsky 乐山旅游机场场, pinyin Yàoshān lǚyóu jīchǎng), které je vzdáleno 25 km. Byla vytesána do hory z útesu červených pískovců na hoře E-mej-šan a nachází se na průsečíku tří řek (Min-ťiang, Ta-tu-che a Čching-i-ťiang), a činí ji tak největší kamennou sochou. Socha Buddhy byla vystavěna v dynastii Tchang za 90 let. Socha má představovat MaitréjuThe Leshan Giant Buddha under Special Protection [online]. Chengdu [cit. 2008-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-11-18. (anglicky), který byl nástupcem Buddhy. Během let byl Buddha mnohokráte opraven, protože během období Čínské republiky byl částečně zničen spojeneckými vojsky s Jang Senem. Po založení Čínské lidové republiky byl Buddha řádně chráněn a udržován. V prosinci 1996 byl zapsán na seznam světového kulturního dědictví.
Socha Socha byla poprvé zdokumentovaná mnichem Chaj TchungemLeshan giant Buddha [online]. The Buddhist Channel [cit. 2008-03-29]. Dostupné online. (anglicky). Jeho cílem bylo aby oslabil vodní potenciál na soutoku řek tím, že lodě bude chránit socha Buddhy.Buddha v nadživotní velikosti [online]. Tiscali Cestování [cit. 2007-04-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-11-02. Po dostavění sochy mnoho místních lidí darovalo soše Buddhy mnoho vzácných darů. Když vládní pracovníci zjistili, že mnich získal velké finanční bohatství požadovali po něm, aby zaplatil daně. S tím však mnich nesouhlasil a sdělil úředníkovi, že mu raději dá své oko než peníze určené na stavbu sochy, načež si vydloubl oko a nabídl jej úředníkovi. Ten se zděšením odešel a už se nikdy nevrátil.The Statue of the Leshan Buddha [online]. Gardens-Fountains.com [cit. 2007-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-04-29. (anglicky) Po smrti mnicha Chaje se stavba Velkého Buddhy najednou zastavila. V roce 746 pokračoval ve stavbě jeho žák Cang Čchou, přesto byla stavba opět pozastavena. V roce 758 pokračuje ve stavbě další žák Wej Kao.
Ochrana a restaurace Navzdory tomu, že stavitelé sochy již od počátku mysleli na ochranu sochy, aby nepodléhala ničení byla několikráte opravována. Ochrana spočívala především v drenážním systému, umístěného přímo v soše a třináct pater pod dřevěným krytem. Kryt měl sloužit jako ochrana před větrem a deštěm, avšak za války mongolské dynastie Jüan byl zničen. A na dlouhou dobu byla socha vystavena povětrnostním podmínkám.Big Buddha of Leshan [online]. Newsfinder [cit. 2008-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-28. (anglicky) Opravy spočívali v:
za vlády dynastie Sung, 4. císař Žen-cung provedl na Buddhovi rozsáhlou opravu společně s dřevěným pavilonem na vnější straně, který byl také přestavěn. V roce 1898 místní válečník Chen Hongfan investoval velké finanční prostředky na udržení Buddhy. Výsledkem bylo, že velké množství místních červených pískovců v Le-šanu bylo rozbito na kamenné proužky a přímo zasazeny do tváře Buddhovi. Prvky obličeje byly přímo namalovány, protože je bylo obtížné je opravit. Nakonec byl použit červený písek na namalování obličeje Buddhy a opravený Buddha byl od zcela nerozpoznatelný. V roce 1898 pod vedením Yang Sen tuto sochu použili jako cvičný cíl pro děla na vojenský výcvik. V roce 1927 byla díra, kterou vytvořili děla opravena místním laikem.