Malik Mir Sultan Khan (pandžábsky a urdsky میاں سلطان خان) (1905 – 25. dubna 1966) byl nejsilnějším asijským šachovým mistrem své doby. Spolu s plukovníkem Umarem Hayatem Khanem odcestoval z britské Indie do Británie, kde porážel tehdejší mistry. V mezinárodní šachové kariéře kratší než pět let (1929–1933) vyhrál celkem tři šachové britské šampionáty ze čtyř (1929, 1932, 1933). Jeho výsledky byly takové, že jej zařadily mezi 10 nejlepších hráčů světa. Sir Umar ho poté přivedl zpět do vlasti, kde přestal hrát šachy a vrátil se ke svému skromnému životu.
V únoru 2024 mu FIDE zpětně udělila čestný titul velmistra.
Život Mládí a uvedení k Siru Umarovi I když přesné datum narození Sultana Khana není známo, podle Kinga se narodil v roce 1905, a to do chudé muslimské rodiny žijící v obci Mitha Tiwana vzdálené asi 500 kilometrů severozápadně od Nového Dillí, odlehlé části Paňdžábu, tehdy části Britské Indie (dnes Pákistán). Byl jedním z 10 bratrů, přičemž jeho otec Nizamuddin byl náboženským vůdcem tamní komunity. Sultan Khan se naučil nazpaměť celý Korán, náležel mu tedy čestný titul háfize. Zda však obdržel nějaké další vzdělání, není jasné. Šachy jej naučil hrát jeho otec v Sultanových devíti letech, nicméně se jednalo o indickou verzi šachu.
Jak později Sultan Khan uvedl, otec své syny do hraní šachu nutil, podle Kinga byl Khanův vztah se svým otcem napjatý. I tak byl Sultan Khan již ve svých 21 letech považován za nejlepšího šachistu v Pandžábu. V té době si jej všiml bohatý plukovník Sir Umar Hayat Khan, který Sultana Khana vzal do své domácnosti s myšlenkou naučit jej evropskou verzi šachu. Ze začátku se však dostával do potíží, často nechával svého krále dlouho nekrytého, musel se také naučit úplně nové pozice v koncovce. Zároveň si musel navyknout na hraní na čas. K tomu, aby se Sultan Khan západním šachům naučil, zaměstnal Sir Umar 3 indické šachisty: Kišana Lal Sardu, který byl považován za nejlepšího indického šachistu 20. let, Gurubakše Raie a Ramsucha Kaka.
Mistrovství Indie a odjezd do Londýna Prvním turnajem, kterého se Sultan Khan zúčastnil a o kterém existují písemné zmínky, byl turnaj v roce 1926 v Šimle, který Sultan Khan vyhrál. O rok později ve finále turnaje v Dillí, který Sir Umar sponzoroval, porazil svého trenéra/partnera Gurubakše Raie, a i to Sira Umara přesvědčilo, že Khan byl připraven na větší výzvu. V roce 1928 se tak zúčastnil Mistrovství Indie v Dillí (All-India Championship). Prvních 8 partií vyhrál, a když už bylo rozhodnuto, v posledním 9. kole remizoval se S. V. Bodasem. Získal tedy 8½ bodu z 9. Porazil i V. K. Khadilkara, prvního Inda, který hrál na britském šachovém šampionátu (v roce 1924) a jenž byl jedním z nejlepších indických šachistů tehdejší doby. V pátém kole si také zahrál s N. J. Roughtonem, jediným neindickým hráčem v turnaji. V tomto turnaji měl Sultan Khan z devíti partií 6krát bílé a 3krát černé figury.
V témže a následujícím roce vyhrál Sultan Khan ještě několik menších turnajů v Indii, než se s Sirem Umarem vydali do Anglie. Z Bombaje dorazili do Londýna 26. dubna 1929. Sultan Khan se ihned objevil v britském denním tisku. Dva dny po příjezdu, tedy 28. dubna, si Sultan Khan zahrál v St John's Wood ve Westminsteru v simultánce proti bývalému mistrovi světa Capablancovi – a jako jeden ze tří (z 35) vyhrál. Sultan Khan a Sir Umar byli po dobu svého pobytu v Londýně členy prestižního šachového klubu Imperial Chess Club, pobývali v hotelu ve West Endu.
Měsíc po Sultanově příjezdu byl pro něj v šachovém klubu The Gambit uspořádán tréninkový turnaj. Zúčastnili se jej Khan, A. G. Conde, Fred Yates a William Winter. S Condem skončil Sultan Khan s 1½ body poslední, vyhrál a remizoval pouze jednou (s Condem). Podle Sunnucksové byl Khanův neúspěch zapříčiněn nedostatkem zkušeností (s turnaji) a neznalosti šachové teorie, King jeho zahájení označil za mizerná (v originále poor). Blížil se britský šampionát, a i přes tento špatný výsledek na tento turnaj od Britské šachové federace dostal Khan pozvánku – přesvědčily je zejména Khanovy úspěchy v Indii, a i přímluva Sira Umara a jeho přítele Johna Allsebrooka Simona, člena Dolní sněmovny. Následně jej Winter a Yates na tento turnaj připravovali a trénovali s ním.
Britské mistrovství v Ramsgate a odjezd do Indie Turnaj probíhal od 29. července do 9. srpna 1929 v budově gymnázia Chatham House v pobřežním městě Ramsgate, účastnilo se jej 12 hráčů. Sultan Khan byl ubytován v židovském penzionu, kde bydlel společně s Harrym Golombkem, který hrál v nižší sekci turnaje. První dvě kola se Khanovi nepovedla, první partii prohrál s 60letým Francisem Hamondem, a druhou remizoval. Následující tři partie však vyhrál, a po 6. kole, kde remizoval, byl Sultan Khan se 4 z 6 bodů na průběžném děleném 3. místě, a to za F. Hamondem a R. Michellem, kteří měli o půl bodu víc. Další dvě kola Khan vyhrál, a po 8. kole se tak dostal do vedení turnaje. V devátém kole porazil právě R. Michella, a v 10. kole se utkal s původním favoritem turnaje, Williamem Winterem, tedy se svým trenérem, kterému se však příliš nedařilo a měl pouze 5 bodů z 9 (Khan o dva víc). I tak byl paradoxně, Winter stále považován za favorita, ve vyhrané pozici však udělal hrubou chybu a partie skončila remízou. V posledním kole mu tedy stačila jen remíza, a tak i partie s Arthurem Evou skončila. Khan tedy turnaj s 8 z 11 bodů šampionát vyhrál, a to k překvapení všech. Stalo se tak poprvé, kdy šachista pocházející z britských kolonií šampionát vyhrál.
Reakce na Khanovo vítězství byly smíšené. Například Winter později napsal, že Khan „měl obrovské štěstí“ (v orig. „It must be confessed that he was extremely lucky.“), britský tisk také zmiňoval nepřítomnost britské šachové špičky na turnaji – George Alana Thomase a Freda Yatese, kteří hráli na turnaji v Karlových Varech. I když si ostatní hráči stěžovali na vedro, Sultana Khana trápil studený vítr a déšť. V Indii se předtím nakazil malárií, v Ramsgate však i přes vysoké horečky odmítl z turnaje odstoupit. V té době neměl Khan v podstatě žádný šachový repertoár a zahájení podle Kinga hrál špatně, ale ve střední hře a koncovce byl značně lepší. Indický tisk byl Khanovým vítězstvím nadšen.
Po vítězství se Khan vrátil do Londýna, kde 28. září v hotelu na Park Lane odehrál simultánku. Z 33 partií Sultan Khan 26 vyhrál, 3 remizoval a 4 prohrál. Porazili ho W. M. Brown, F. W. Chambers, E. Irving (šachový korespondent The Illustrated London News) a Charles Wreford-Brown (bývalý kapitán anglického fotbalového týmu, v roce 1924 se zúčastnil 1. neoficiální šachové olympiády v Paříži). O týden později odehrál další simultánku, kde prohrál 5 partií. Následně se ale se Sirem Umarem musel vrátit do Indie, a 27. listopadu odjeli z Londýna do Bombaje.
Návrat do Londýna a turnaj ve Scarborough Do Londýna se se Sirem Umarem vrátili 11. dubna 1930, tentokrát si Sir Umar pronajal dům u Regent's Park. Hned následující den později Sultan Khan odehrál za svůj klub zápas proti Siru Richardu Barnettovi (bývalý člen Dolní sněmovny, irský šachový šampion) z klubu National Liberal Club. Dne 20. května odehrál partii proti W. Veitchovi v zápase jeho klubu proti klubu Lorda Kylsanta. V tu dobu Sultan Khan dál trénoval, například s Geraldem Abrahamsem (s ním se předtím utkal na britském šampionátu v Ramsgate).
Jako úřadující britský šachový šampion byl Sultan Khan pozván na mezinárodní turnaj ve Scarborough, který se konal od 23. června do 4. července. Ze zahraničních hráčů se zúčastnili Rubinstein, Maróczy, Grünfeld, Colle, Ahues a Věra Menčíková, z britských Sultan Khan, Yates, Thomas, Winter, E. G. Sergeant a R. Michell. Khan posledních 11 měsíců na žádném turnaji nehrál, a tento turnaj měl tak být testem jeho šachové síly.
V prvním kole porazil E. G. Sergeanta, v druhém kole se však utkal s Akibou Rubinsteinem, jedním z nejlepších hráčů světa tehdejší doby. Khan partii po dlouhém odolávání o půlnoci prohrál. Ve třetím kole porazil Freda Yatese, další kolo vyhrál proti úřadujícímu německému šampionovi Carlu Ahuesovi, a průběžně byl tak společně s Collem s 3 body třetí, půl bodu za Rubinsteinem. V pátém kole Khan prohrál s 60letým Gézou Maróczym, v šestém porazil mistryni světa v ženském šachu Věru Menčíkovou, v sedmém prohrál v prohrané pozici na čas s Winterem a byl tak na průběžném děleném 3. místě se 4 body. V osmém kole porazil George Alana Thomase, v devátém remizoval s Ernstem Grünfeldem. V předposledním kole prohrál s lídrem turnaje Edgardem Collem, když nevhodně obětoval figuru. V posledním kole porazil R. P. Michella a celkově tak skončil 4., za Collem, Maróczym a Rubinsteinem. Skončil však před Grünfeldem, Thomasem či Yatesem.
Turnaj se tak jevil jako výborná příprava na mezinárodní turnaj družstev v Hamburku (později šachová olympiáda), který začínal již za týden.
Šachová olympiáda v Hamburku a turnaj v Lutychu Od 13. do 27. července se v Hamburku v budově Veliké lóže zednářské v Německu konala 3. šachová olympiáda. Zúčastnilo se 18 družstev, přičemž každý tým hrál s každým. Hrálo se na čtyřech šachovnicích, každé družstvo mohlo vyslat také jednoho náhradníka. Za britský tým (pod názvem Britská říše, v orig. British Empire) hráli: Sultan Khan, Thomas, Yates, Winter a Theodore Tylor (náhradník). Favority byli Maďaři, kteří vyhráli obě předchozí šachové olympiády.
V prvním kole Sultan Khan prohrál proti německému Carlu Ahuesovi a jeho tým prohrál celkově 3 : 1. V druhém kole však vyhráli proti slabým Norům, ve třetím proti Nizozemcům (Khan porazil Henriho Weeninka). V čtvrtém kole remizoval s Rakušanem Kmochem, v pátém prohrál Dánovi Karlu Rubenovi, v šestém remizoval s Maďarem Sándorem Takácsem. V sedmém, osmém a devátém kole vyhrál, porazil Čechoslováka Amose Pokorného, španělského hráče de la Torrienteho a francouzského hráče Louise Betbedera Matibeta. Na turnaji ještě vyhrál v 11., 13., 14. a 16. kole, remizoval v 15. (proti Isaacu Kashdanovi) a 17. (proti Gideonu Ståhlbergovi) a prohrál v 10. a 12. kole (proti Rubinsteinovi, který zde získal 15 bodů ze 17 partií).
Celkově tedy na olympiádě ze 17 partií 9krát zvítězil, 4krát remizoval a 4krát prohrál, s 11 body a úspěšností 64,7 % skončil na individuálním 10. místě (z 88 hráčů). Britská výprava skončila celkově osmá, turnaj vyhrál tým z Polska před Maďarskem a Německem. Na to, že (evropské) šachy hrál teprve 4 roky a že nemohl benefitovat z šachové literatury, jelikož byl negramotný, byl Khanův výsledek na olympiádě podle Sunnucksové obzvlášť dobrý (v orig. remarkable).
Již za 3 týdny se Sultan Khan zúčastnil turnaje v belgickém Lutychu. Turnaj měl silné obsazení, silnější než ve Scarborough, a měl tak opět Khana otestovat. První tři kola vyhrál, když porazil Victora Soultanbeieffa, Henriho Weeninka a Carla Ahuese. Ve čtvrtém kole porazil v 26 tazích velmistra Franka Marshalla a vyhrál i následující dvě kola. Poté remizoval s Akibou Rubinsteinem, se kterým předtím prohrál jak ve Scarborough, tak v Hamburku. Po sedmém kole byl tak Sultan Khan s 6½ na prvním místě, a to s náskokem jeden a půl bodu před Saviellym Tartakowerem. Následující čtyři partie ale prohrál, a turnaj tak nakonec vyhrál Tartakower s 8½ body, Sultan Khan skončil druhý s 6½ body.
Podle British Chess Magazine během posledních kol turnaje měl Sultan Khan chřipku, což jej hendikepovalo. V průběhu dvou měsíců odehrál Sultan Khan 39 partií, během kterých se podle Kinga jeho zahájení významně zlepšila. Když ve Scarborough nestačil na Rubinsteina či Colleho, v Lutychu jim již byl silou roven.
Turnaj v Hastingsu 1930/31