Kostel svatého Jana Křtitele v Sudicích v okrese Opava je novogotická trojlodní bazilika s transeptem postavená v roce 1906 podle návrhu architekta Josefa Seyfrieda z Kravař. Spolu s přilehlými stavbami, tj. farou, hospodářskými budovami, hrobkou a ohradní zdí se vstupní branou, je od roku 1990 prohlášen ministerstvem tehdejší ČSR za kulturní památku. Stavba slouží jako farní kostel římskokatolické církve.

Historie V 19. století stál v severní části obce Sudice (tehdy německé Zauditz) poblíž současné stavby kostel zasvěcený také svatému Janu Křtiteli. Podle inventáře z roku 1897 měřil starý kostel přibližně 34 metrů na délku a 16 metrů do šířky. Z dochovaných černobílých fotografií můžeme s jistotou tvrdit, že měl dřevěnou čtvercovou loď s kamenným a zděným presbytářem zaklenutým křížovou žebrovou pozdně gotickou klenbou a věž s cibulovou bání s lucernou a makovicí.

V důsledku neustále rostoucího počtu obyvatel sudického církevního okrsku upozorňoval již v roce 1821 tehdy dosluhující farář Josef Glatzl na nutnost výstavby větší svatyně. To potvrdila i generální vizitace ve svém protokolu z roku 1842, kdy působil v sudické farnosti František Botzian. Ani jeho pokračovateli Františku Philippovi se však během jeho bezmála padesátileté služby nepodařilo zajistit dostatečné finanční prostředky, a to ani při příslibu uhrazení patřičného patronátního dílu tehdejšího generálního ředitele panství Dolního Benešova Viléma Wetekampa.

Majetková situace před vznikem současného kostela Úředně byla v té době sudická farnost pod správou dominia Dolního Benešova, které získal v roce 1831 Eduard Maria Lichnovský; od roku 1839 jej vystřídal belgický bankéř Jan Jakub Lejeune; jeho dědicové panství prodali v roce 1856 Rothschildům, kterým spravoval místní majetek vrchní účetní, či zmíněný ředitel zdejších statků Vilém Wetekamp; od nich zakoupil v roce 1879 sudický majetek s patronátem švec Raida, který brzy poté odstoupil vlastnictví ševcovskému tovaryši Schwenznerovi. Posledně zmínění pocházeli z oblasti Rudyšvaldu a Chałupek, obcí na území dnešního Polska. V roce 1890 byl statek Sudice úředně zrušen a majetek byl zapsán katolickým školám v Sudicích a Petřatíně.

vlevo|náhled|upright|Architekt Josef Seyfried.

Založení kostela V letech služby faráře Františka Philippa, viz chronologie níže, zasáhly Sudice katastrofální požáry, které se nevyhnuly ani kostelu a tedy ekonomické pozici obce. Při jedné z oprav v roce 1885 registrujeme dokonce i nařízení o novostavbě kostela, nicméně Philipp se již nového chrámu nedočkal.

Počátek výstavby současného kostela spadá do období, kdy vedl sudickou farnost mezi lety 1897–1945 agilní a oblíbený páter Arnošt Jureczka, po kterém je dnes pojmenováno i náměstí před kostelem. Již v prvním roce svého působení v Sudicích předestřel farníkům a místním obyvatelům svůj záměr zřídit nový kostel a vyložil jim majetkoprávní situaci.

Páter Jureczka se ze svých studijních cest znal s Josefem Seyfriedem z Kravař, synem zednického mistra, který, ačkoliv absolvoval hudební konzervatoř ve Vratislavi a měl v oblibě hru na varhany, věnoval se nakonec po dlouholeté nemoci také kreslení, ve kterém vynikal, samostudiu architektury a posléze i odbornému studiu stavitelství v Holzmindenu. V roce 1894 již měl Josef Seyfried, později známý s přízviskem stavitel chrámů, zkušenosti s projektováním svého prvního kostela svatého Bartoloměje v Kravařích. V podobném duchu severoněmecké pseudogotiky se o několik let později v roce 1898 osvědčil také jako profánní architekt stavbou pošty nebo dále klášterem Služebnic Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v roce 1905 taktéž v Kravařích. Mimoto v roce 1895 navrhoval i kostel sv. Jana Křtitele ve Velkých Hošticích ve slohu novobarokním.

V roce 1901 se sice definitivně rozhodlo o výstavbě nového kostela na zasedání kostelního představenstva a zastupitelstva kostelní obce, avšak realizaci stavby zpozdil vleklý soudní spor s dominiem Dolního Benešova o plnění patronátních povinností. Ten byl v roce 1904 rozhodnut ve prospěch panství, protože prodej v roce 1879 zahrnoval i patronát. Příslušné finance se kostelní obec zavázala obstarat a kostel se mohl začít stavět.

Časové vymezení stavby Dne 1. března 1904 začala podle plánů a pod vedením vrchního stavbyvedoucího Josefa Seyfrieda samotná stavba. Základní kámen byl položen 5. dubna 1904. Současně s kostelem se stavěla rovněž hospodářská stavení a nová třípodlažní vilová fara, v prosinci měla již střechu a první říjnový den roku 1905 se do ní farář Arnošt Jureczka nastěhoval. Dne 15. září roku 1906 podlehl požáru starý kostel a sousední novostavba byla do značné míry také poškozena. Ze staršího shořelého kostela se dochovala socha Jana Křtitele, která je dodnes součástí hlavního oltáře kostela stávajícího. Téhož roku však byl i přes komplikace svatostánek dostavěn. Dne 18. 11. 1906 olomoucký sufragán Karel Wisnar posvětil 4 nové zvony a dne 19. listopadu 1906 byl slavnostně konsekrován celý chrám.

Další milníky z historie kostela Během první světové války v roce 1917 byly odvezeny zvony pro vojenské účely. Roku 1926 proběhla dostavba hlavního oltáře, v roce 1929 byla postavena kazatelna a v roce 1931 oltáře svatého Josefa a svatého Františka, vše zásluhou Františka Czihala. Při elektrifikaci v roce 1934 byly pořízeny 3 nové zvony poháněné elektrickým motorem, stejně tak varhany a kostel byl dále vybaven rozvody světla. Během druhé světové války v roce 1944 byl zvony opět pro vojenské účely odvezeny. 2. června 1990 posvětil olomoucký biskup Jan Graubner tři nové zvony nesoucí jména Jan, Josef a Hedvika, které byly následně zavěšeny 9. června 1990 a používají se dodnes. Od roku 1996 probíhá dle možností v etapách rekonstrukce celého komplexu, zahrnující opravu velké a malé věže, střechy, elektřiny, výmalby.

Chronologie farářů sudické farnosti náhled|371x371pixelů|Farář Arnošt Jureczka. Matyáš Vojtěch Stussig (1729–1747) Ondřej Leopold Hainz (1747–1754) Jan Adam Schreyer (1754–1760) Jan Knopp (1760–1781) Josef Glatzl (1782–1821) František Botzian (1822–1848) František Philipp (1848–1896) Karel Papesch (1896–1897) Arnošt Jureczka (1897–1945) Josef Konečný (1946–1994) Jan Vidlák (1995–1997) Grzegorz Majetný (1998–2001) Jan Szkandera (2001–2005) Lucjan Jan Lasoň (2005–2014) Jacek Domanski (2014–2019) Aleš Písařovic (od 2019)

Popis Při navrhování chrámu v novogotickém stylu se architekt Josef Seyfried inspiroval gotickou katedrálou v Kolíně nad Rýnem. Vzhledem k velikosti obce, která dnes čítá méně než 650 obyvatel, zvolil relativně velkorysé měřítko. Stavbu pojednal jako orientovanou trojlodní baziliku s transeptem.

Exteriér Vnějšek stavby opatřený opěrnými pilíři je charakteristický svým červeným zbarvením lícových režných cihel v kombinaci s pískovcem. Katedrální okna s gotickými lomenými oblouky zdobí třílaločné a čtyřlaločné kružby. Střechu pokrývá černá břidlice s nazelenalým vzorem při hřebeni. Ve střechách hlavní i příčné lodi se vyskytují drobné vikýře, nad jejich křížením je umístěn čtyřboký sanktusník.

Východní závěr kostela zakončuje v půdoryse pět stran osmiúhelníku. Vystupující pravoúhle zakončenou příčnou loď podpírají ramena 8 symetricky rozmístěných kapliček. Dvě místa pod kapličkami slouží jako sakristie a skladová místnost. Na západní straně je chrám ukončen jedinou čtyřbokou věží vysokou 64 metrů, kterou zastřešuje podobně jako vedlejší prostory bočních předsíní a kapliček polygonální jehlanová střecha. náhled|361x361pixelů|Hlavní loď s východním závěrem.

Interiér V přízemí věže se vstupuje do kostela skrze hlavní předsíň, nad kterou se nachází hudební kruchta s dvoumanuálovými varhany postavenými v roce 1908 firmou Rieger–Kloss z Krnova. Samostatný prostor v horní části věže nad kruchtou je vybaven hodinovým strojem s ciferníky orientovanými na každou ze světových stran a od roku 1989 je v něm zavěšena trojice elektronicky řízených zvonů nesoucích jména Jan, Josef a Hedvika.

Hlavní prostory baziliky jsou zaklenuty poli žebrové klenby jednoduchých hvězdicovitých vzorů, v závěru presbyteria je jen poloviční hvězdicovitá klenba. Profilovaná žebra nesou oblé, od podlahy vybíhající přípory s patkou a hlavicí s rostlinným dekorem. Jednotlivé lodi oddělují arkády s hrotitými oblouky, nad nimi se nachází katedrální triforium. Sloupořadí oddělující hlavní a vedlejší lodi je v křížení s příčnou lodí přerušeno, aby bylo z každého místa vidět na hlavní oltář a kazatelnu. Žebrová klenba nad křížením lodí vytváří obraz Johanitského kříže.

Vnitřní vybavení chrámu bylo ukončeno přísunem hlavního oltáře v roce 1926 a kazatelny v roce 1928. Celý oltář, kazatelna a křtitelnice jsou vyrobeny z bílého mramoru z italské Carrary. Obrazovou výzdobu kostela namaloval mezi lety 1902 – 1910 hlučínský rodák Jan (Johaness) Bochenek, absolvent akademie umění v Berlíně. Konkrétně se jedná o obraz Františka Serafinského (1902), obraz Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (1903), 14 zastavení Křížové cesty (1907), smrt svatého Josefa (1908), obraz svatého růžence na Mariánském oltáři, obraz Všech svatých při hlavním oltáři a obraz Bolestného Krista pod kůrem.

Odkazy Reference

Literatura

Externí odkazy

Kostel v epizodě pořadu Křesťanský magazín Historie kostela na webu obce Josef Seyfried na webu města Kravaře Josef Seyfried na webu Archiv výtvarného umění

Jana Křtitele Sudice Sudice Sudice Kategorie:Kulturní památky v okrese Opava Kategorie:Sudice (okres Opava)