náhled|Počátky pojmu pravice sahají do období Velké francouzské revoluce, kdy zastánci starého řádu (reakční a monarchističtí aristokraté – Feuillanti) při jednání generálních stavů zasedali napravo od předsedajícího. Pravice je zastřešující označení pro řadu politických ideologií, které považují určitou společenskou hierarchii za nevyhnutelnou, přirozenou, normální nebo žádoucí. Tyto postoje obvykle vychází z představ o přirozeném právu, ekonomii, autoritě, vlastnictví, náboženství, biologii nebo tradicích.T. Alexander Smith, Raymond Tatalovich. Cultures at war: moral conflicts in western democracies. Toronto, Canada: Broadview Press, Ltd, 2003. p. 30. "That viewpoint is held by contemporary sociologists, for whom 'right-wing movements' are conceptualized as 'social movements whose stated goals are to maintain structures of order, status, honor, or traditional social differences or values' as compared to left-wing movements which seek 'greater equality or political participation.' In other words, the sociological perspective sees preservationist politics as a right-wing attempt to defend privilege within the social hierarchy."Left and right: the significance of a political distinction, Norberto Bobbio and Allan Cameron, p. 37, University of Chicago Press, 1997.Seymour Martin Lipset, cited in Fuchs, D., and Klingemann, H. 1990. The left-right schema. pp. 203–34 in Continuities in Political Action: A Longitudinal Study of Political Orientations in Three Western Democracies, ed.M.Jennings et al. Berlin:de GruyterLukes, Steven. 'Epilogue: The Grand Dichotomy of the Twentieth Century': concluding chapter to T. Ball and R. Bellamy (eds.), The Cambridge History of Twentieth-Century Political Thought. pp.610–612 Hierarchie a nerovnost mohou být považovány za přirozený výsledek tradičních společenských rozdílůSmith, T. Alexander and Raymond Tatalovich. Cultures at War: Moral Conflicts in Western Democracies (Toronto, Canada: Broadview Press, Ltd., 2003) p. 30. "That viewpoint is held by contemporary sociologists, for whom 'right-wing movements' are conceptualized as 'social movements whose stated goals are to maintain structures of order, status, honor, or traditional social differences or values' as compared to left-wing movements which seek 'greater equality or political participation.' nebo konkurence v tržním hospodářství.Scruton, Roger "A Dictionary of Political Thought" "Defined by contrast to (or perhaps more accurately conflict with) the left the term right does not even have the respectability of a history. As now used it denotes several connected and also conflicting ideas (including) 1)conservative, and perhaps authoritarian, doctrines concerning the nature of civil society, with emphasis on custom, tradition, and allegiance as social bonds ... 8) belief in free enterprise free markets and a capitalist economy as the only mode of production compatible with human freedom and suited to the temporary nature of human aspirations ..." pp. 281–2, Macmillan, 1996
Pravicová politika je považována za protipól levicové politiky a levo-pravé politické spektrum je nejběžnějším politickým spektrem. Pravice zahrnuje sociální a fiskální konzervativceLeonard V. Kaplan, Rudy Koshar, The Weimar Moment: Liberalism, Political Theology, and Law (2012) p. 7–8.Alan S. Kahan, Mind Vs. Money: The War Between Intellectuals and Capitalism (2010), p. 184.Jerome L. Himmelstein, To the right: The transformation of American conservatism (1992). a také pravicové libertariány. Termíny „pravice“ a „pravicový“ se různě používají jako pochvalné nebo pejorativní výrazy označující neoliberální, konzervativní a fašistické ekonomické a sociální ideje.
Pojmy pravice a levice vznikly na konci 18. století v období Velké francouzské revoluce, kde při jednání generálních stavů zasedali zastánci starého řádu (reakční a monarchističtí aristokraté – Feuillanti) napravo, přívrženci nového řádu (třetí stav a radikálové – Montagnardi) nalevo a nevyhranění uprostřed.
Mezi českou laickou veřejností dochází k častému nepochopení pojmu pravice, které spočívá v jeho ztotožnění s definicí pravicového liberalismu (tedy snahou o menší stát, podporu podnikání a nízké daně). V tomto laickém pojetí, které vychází z české politické situace v 90. letech, tak dochází k redukci pojmů pravice a levice ryze na ekonomický program. Již v době vzniku uvedeného dělení byl však klíčový jak ekonomický, tak zároveň kulturní rozměr; v posledních desetiletích je pak ve světě mnohem důležitější právě rozměr kulturní, zatímco k ekonomickému se již tolik nepřihlíží.
Pozice Následující postoje jsou obvykle spojovány s pravicovou politikou.
Sociální stratifikace
Pravicová politika zahrnuje v různé míře odmítání některých rovnostářských cílů levicové politiky a tvrdí, že sociální či ekonomická nerovnost je přirozená a nevyhnutelná nebo že je pro společnost prospěšná.Left and right: the significance of a political distinction, Norberto Bobbio and Allan Cameron, pg. 68, University of Chicago Press, 1997. Pravicové ideologie a hnutí se zasazují o společenský řád. Původní francouzská pravice se nazývala „strana pořádku“ a zastávala názor, že Francie potřebuje silného politického vůdce, který by udržoval pořádek.
Konzervativní britský badatel R. J. White, který odmítá rovnostářství, napsal: „Lidé jsou si rovni před Bohem a zákony, ale nerovni ve všem ostatním; hierarchie je řádem přírody a privilegia jsou odměnou za čestnou službu.“Moyra Grant. Key Ideas in Politics. Cheltenham, England, UK: Nelson Thornes, Ltd., 2003. p. 52. Americký konzervativec Russell Kirk rovněž odmítl rovnostářství jako vnucování stejnosti a prohlásil: „Lidé jsou stvořeni různí a vláda, která tento zákon ignoruje, se stává vládou nespravedlivou, protože obětuje ušlechtilost průměrnosti.“ Kirk považoval za jeden z „kánonů“ konzervatismu zásadu, že „civilizovaná společnost vyžaduje řády a třídy.“ Italský badatel Norberto Bobbio tvrdil, že pravice je ve srovnání s levicí nerovnostářská, neboť rovnost je podle něj relativní, nikoli absolutní pojem.Bobbio, Norberto. Left and right: The significance of a political distinction. University of Chicago Press, 1996, pp.60-62
Pravicoví libertariáni odmítají kolektivní nebo státem vnucenou rovnost, protože podle nich podkopává odměnu za osobní zásluhy, iniciativu a podnikavost. Takto vnucená rovnost je podle nich nespravedlivá, omezuje osobní svobodu a vede ke společenské uniformitě a průměrnosti.
Podle názoru filozofa Jasona Stanleyho v knize How Fascism Works (Jak funguje fašismus) je „politika hierarchie“ jedním z charakteristických znaků fašismu, který odkazuje na „slavnou minulost“, v níž příslušníci právem dominantní skupiny seděli na vrcholu hierarchie, a snaží se tento stav obnovit.Stanley, Jason (2018) How Fascism Works: The Politics of Us and Them. New York: Random House. p.13.
Korporativismus a kapitalismus
Rané formy korporativismu se vyvinuly v klasickém Řecku a používaly se ve starověkém Římě. Platón rozvinul myšlenky totalitních a komunitárních korporativistických systémů přirozeně založených tříd a společenských hierarchií. Ty by byly organizovány na základě funkcí tak, že by skupiny spolupracovaly s cílem dosáhnout společenské harmonie tím, že by zdůrazňovaly zájmy kolektivů nad zájmy jednotlivců.Adler, Franklin Hugh. Italian Industrialists from Liberalism to Fascism: The Political Development of the Industrial Bourgeoisie, 1906–34. p. 349. Korporativismus jako politická ideologie prosazuje organizaci společnosti korporativními skupinami (například zemědělskými, dělnickými, vojenskými, vědeckými nebo cechovními sdruženími) na základě jejich společných zájmů.Clarke, Paul A. B; Foweraker, Joe. Encyclopedia of democratic thought. London, UK; New York, US: Routledge, 2001. Pp. 113
Po úpadku Západořímské říše se korporativismus omezil na náboženské řády a na myšlenku křesťanského bratrství, zejména v souvislosti s hospodářskými transakcemi. Od vrcholného středověku se korporativistické organizace v Evropě stávaly stále běžnějšími, včetně takových skupin, jako jsou náboženské řády, kláštery, bratrstva, vojenské řády (například templáři a Teutonský řád), vzdělávací organizace (vznikající univerzity a učené společnosti), statutární města a především cechovní systém, který ovládal ekonomiku populačních center v Evropě.
V porevoluční Francii bojovala pravice proti rostoucí moci těch, kteří zbohatli díky obchodu, a snažila se zachovat práva dědičné šlechty. Nebyli spokojeni s kapitalismem, osvícenstvím, individualismem a industrialismem a bojovali za zachování tradiční společenské hierarchie a institucí.Goodsell, Charles T., "The Architecture of Parliaments: Legislative Houses and Political Culture", British Journal of Political Science, Vol. 18, No. 3 (July 1988), pp. 287–302. V evropských dějinách existovala silná kolektivistická pravicová hnutí, například v sociální katolické pravici, která projevovala nepřátelství vůči všem formám liberalismu (včetně ekonomického liberalismu) a historicky prosazovala paternalistickou třídní harmonii zahrnující organicko-hierarchickou společnost, kde jsou chráněni pracující, zatímco třídní hierarchie zůstává zachována.Modern Catholic Social Teaching: The Popes Confront the Industrial Age, 1740–1958. Paulist Press, 2003, p. 132.
V devatenáctém století se pravice v některých evropských zemích (zejména ve Velké Británii) posunula k podpoře nově zbohatlých a místo upřednostňování šlechty před průmyslníky upřednostňovala kapitalisty před dělnickou třídou. Jiná pravicová hnutí (například karlismus ve Španělsku a nacionalistická hnutí ve Francii, Německu a Rusku) zůstala nepřátelská vůči kapitalismu a industrialismu. Nicméně několik pravicových hnutí (zejména francouzská Nouvelle Droite, CasaPound a americký paleokonzervatismus) se často staví do opozice vůči kapitalistické etice a jejím dopadům na společnost. Tyto síly vidí v kapitalismu a industrialismu narušení nebo rozklad společenských tradic či hierarchií, které jsou pro společenský řád nezbytné.
V moderní době se pro označení laissez-faire kapitalismu někdy používá výraz „pravicový“. V Evropě uzavírali kapitalisté spojenectví s pravicí během svých konfliktů s dělníky po roce 1848. Ve Francii lze podporu kapitalismu ze strany pravice vysledovat až do konce 19. století. Takzvaná neoliberální pravice, kterou zpopularizovali americký prezident Ronald Reagan a britská premiérka Margaret Thatcherová, kombinuje podporu volného trhu, privatizace a deregulace s tradiční pravicovou podporou společenského konformismu. Pravicový libertarianismus (někdy označovaný jako libertariánský konzervatismus nebo konzervativní libertarianismus) podporuje decentralizovanou ekonomiku založenou na ekonomické svobodě a za nejdůležitější druhy svobody považuje vlastnická práva, volný trh a svobodný obchod. Politický teoretik Russell Kirk se domníval, že svoboda a vlastnická práva jsou vzájemně propojeny.
Přirozené právo a tradicionalismus
Pravicová politika obvykle obhajuje hierarchickou společnost založenou na přirozeném právu nebo tradici.
Tradicionalismus prosazovala skupina univerzitních profesorů ve Spojených státech (v populárním tisku označovaná jako „noví konzervativci“), kteří odmítali koncepty individualismu, liberalismu, modernity a společenského pokroku. Místo toho se snažili prosazovat to, co označovali za kulturní a vzdělanostní obnovu. Chtěli oživit zájem o koncepty, které tradicionalisté vnímali jako pravdy přetrvávající od věků k věkům vedle základních institucí západní společnosti, jako jsou církev, rodina, stát a podnikání.Bruce Frohnen, Jeremy Beer and Jeffrey O. Nelson, ed. (2006) American Conservatism: An Encyclopedia Wilmington, DE: ISI Books, p. 870.
Náboženství