Curych (, , , ) je největší město Švýcarska a hlavní město stejnojmenného kantonu. Leží v předhůří Alp u severního konce Curyšského jezera, na obou březích řeky Limmat, která zde z jezera vytéká, a řeky Sihl, která se v centru města do Limmatu vlévá. Je obklopeno lesnatými kopci, nejvyšší z nich, Uetliberg, dosahuje výšky 869 m n. m. Město se dělí na 12 městských obvodů (německy ). Žije zde obyvatel, v celé aglomeraci přes 1,1 milionu obyvatel. V roce 2017 žilo v Curychu 32,5 % cizinců (pro srovnání v Ženevě 47,9 %).
Místo bylo osídleno už v neolitu, město založili Římané. Ve středověku bylo svobodným říšským městem, od roku 1351 členem Švýcarské konfederace. Roku 1519 zde vznikla švýcarská reformace Ulricha Zwingliho.
Curych je bankovní středisko světového významu a jedno z nejbohatších měst na světě. Je to dopravní uzel celoevropského významu v letecké, železniční i dálniční dopravě. Patří k hospodářským a kulturním centrům země a podle různých průzkumů mezi nejdražší města, ale také s nejvyšší kvalitou života na světě.
Geografie náhled|vpravo|Celkový pohled na Curych a Curyšské jezero Curych leží v nadmořské výšce 408 metrů na dolním (severním) konci Curyšského jezera v údolí řeky Limmat a dolní části údolí řeky Sihl, sevřený mezi kopci Uetliberg na západě a Zürichberg na východě. Limmat pramení v jezeře, zatímco Sihl, který protéká západně od jezera, se do Limmatu vlévá severně od curyšského starého města v místě zvaném Platzspitz. Staré město se rozkládá po obou březích Limmatu, který zpočátku teče na sever a pak se postupně obloukovitě stáčí na západ. Dřívější město se nerozšiřovalo až k řece Sihl, ale nechalo si v 17. a 18. století vybudovat jako západní hranici příkop (tzv. ). V té době byla část vody z jezera odvedena a v příkopu mimo bašty a valy odvedena zpět do Limmatu.
Topografie náhled|vpravo|Centrum města; řeka Limmat uprostřed Rozloha města Curych je 91,88 km², z toho 3,95 km² tvoří Curyšské jezero. Zahrnuje horní část přírodní a sídelní oblasti Limmattal, součást severní části Švýcarské plošiny. Kanalizovaný a částečně napřímený Limmat neprotéká středem údolí, ale vždy podél pravého (severovýchodního) okraje údolí. S nadmořskou výškou 392 m je Limmat u Oberengstringenu nejníže položeným místem v obci.
Na západní straně lemují údolí Limmatu zalesněné vrcholky masivu Albis, Uetliberg a Buechhoger, po nichž probíhá západní hranice obce. Hora Uetliberg je s 870 metry nad mořem nejvyšším bodem v okolí. Na její vrchol se lze snadno dostat pomocí železnice. Z plošiny vyhlídkové věže Uetliberg se nabízí působivé panorama města a jezera a za jasného počasí až k Alpám. Na jihu obec zasahuje do dolní části údolí Sihlu.
Na severovýchodě údolí Limmatu se nachází masiv, který vyznačuje rozvodí mezi řekami Limmat a Glatt. Výška převážně zalesněných vrcholků kopců se zvyšuje od severozápadu k jihovýchodu: na vrcholu se nacházejí hory Hönggerberg (541 m n. m.), Käferberg (s Waidbergem, 571 m n. m.), Zürichberg (676 m n. m.) a Adlisberg (701 m n. m.). Mezi Käferbergem a Zürichbergem se nachází plně zastavěné sedlo Milchbucks (asi 470 m n. m.), které je důležitým přechodem mezi údolími Limmatu a Glattu.
Nejsevernější část obce zasahuje do roviny Glatttalu a do sníženiny, která tvoří spojnici mezi Glatttalem a Furttalem. Součástí území obce je také část Katzensee (přírodní rezervace) a Büsisee, které jsou odvodňovány potokem Katzenbach do Glattu.
Geologie Z geologického hlediska se Curych nachází v molasové pánvi Švýcarské plošiny. V období třetihor byla pánev vyplněna erozními zbytky vznikajících Alp, přičemž sedimenty lze rozdělit do různých vrstev. Usazeniny v mořských podmínkách se označují jako mořská molasa, usazeniny ve fluviálních podmínkách jako sladkovodní molasa.
Pro oblast Curychu je důležitá svrchní sladkovodní molasa, která se ukládala přibližně před 16 až 5 miliony let. Tvoří ji střídající se vrstvy tvrdých pískovcových vrstev a měkkých vrstev bahna a vystupuje zejména na Uetlibergu a na kopcích východně od města. Hluboký vrt by v podloží Curychu odhalil vrstvu molasových usazenin o mocnosti více než 1000 metrů, než se objeví sedimenty jurského období.
Krajinu curyšského regionu rozhodujícím způsobem utvářel postup rýnsko-linthského ledovce během různých dob ledových. Ledovec prohluboval a rozšiřoval stávající prohlubně a vytvářel nová údolí. Údolí Limmattal a Glattal jsou vyplněna ledovcovými štěrky a dalšími postglaciálními sedimenty. Stopy würmského zalednění jsou dodnes nejzřetelněji patrné. Morénová stěna, která uzavírá Curyšské jezero na severu, vznikla během tzv. curyšské fáze (asi před 20 000 lety). Vyznačuje ji hřeben mezi jezerem a údolím Sihlu, kopec u Lindenhofu ve starém městě a Burghölzli, zatímco údolí Sihlu absorbovalo tok tající vody na okraji ledovce.
Klima Curych se nachází v mírném podnebném pásmu. Podnebí Curychu charakterizují na jedné straně západní větry, které často přinášejí srážky, a na druhé straně tzv. Bise (východní nebo severovýchodní vítr), který je obvykle spojen s tlakovou výší a přináší chladnější fáze počasí, než by se dalo v průměru očekávat ve všech ročních obdobích. Vítr, tzv. Föhn, který je důležitý v alpských údolích a na okraji Alp, obvykle nemá na Curych žádný zvláštní klimatický vliv.
Průměrná roční teplota za normální období 1991–2020 na měřicí stanici Spolkového úřadu pro meteorologii a klimatologii (MeteoSwiss) v místní části Affoltern v nadmořské výšce 443 m n. m. činí 9,8 °C, přičemž nejchladnější průměrné měsíční teploty byly naměřeny v lednu (1,0 °C) a nejteplejší v červenci (19,2 °C). V průměru zde lze očekávat přibližně 87 mrazových dnů a 16 ledových dnů. Roční průměr letních dnů se pohybuje kolem 51, zatímco horkých dnů je obvykle 11 až 12. Měřicí stanice Zürich-Affoltern má průměrně 1662 hodin slunečního svitu za rok. V průběhu roku spadne 1022 mm srážek, přičemž během teplejší fáze roku (od jara od podzimu) a zejména během tří letních měsíců bylo naměřeno vyšší množství než v zimě v důsledku konvektivních srážek.
Charakteristika města Údolí Limmat je téměř celé zastavěné (obytné a průmyslové oblasti, komerční zóny). Hustě zastavěné jsou také osluněné a lukrativní obytné oblasti na Zürichbergu a Waidbergu a nižší svahy na západní straně údolí na Uetlibergu. Zástavba zasahuje přes Milchbuck do Glatttalu a sousedních oblastí.
K zeleným plicím města patří rozsáhlé zalesněné oblasti Adlisbergu, Zürichbergu, Käferbergu, Hönggerbergu a Uetlibergu. Významné zelené plochy se nacházejí také na břehu jezera (Zürichhorn a Enge). Zastavěné území je dále rozčleněno parky a zahradami. Větší souvislé zemědělské plochy se nacházejí v oblastech Affoltern a Seebach.
Při průzkumu v roce 1996 bylo 45,4 % celkové plochy města Curych (bez plochy jezera) využito pro sídla, průmysl a obchod, 15,5 % pro dopravu, 26,5 % tvořily lesy, 11 % zemědělství a 1,2 % vodní plochy. V roce 2004 bylo zastavěno přibližně 93 % území určeného jako stavební zóna.
Členění města náhled|vpravo|350px|Městské obvody a čtvrti Curychu Původní obec Curych (před rokem 1893) zahrnovala pouze území dnešního starého města. Při dvou velkých rozšířeních města v letech 1893 a 1934 byly připojeny četné sousední obce, které se v průběhu 19. století stále více rozrůstaly. Dnes se město Curych skládá z dvanácti městských obvodů, číslovaných od 1 do 12, z nichž každý zahrnuje jednu až čtyři městské čtvrti nebo dvě až čtyři statistické čtvrti. V Curychu existují dvě různé definice čtvrtí: „městské čtvrti“ a „statistické čtvrti“. Městské čtvrti jsou historické čtvrti s vlastním erbem, které byly dříve samostatnými lokalitami nebo oblastmi a v průběhu historie byly začleněny. Existuje 22 tzv. městských čtvrtí. Pro statistické účely byly některé městské čtvrti, které se shodují s městskými obvody, rozděleny na další statistické čtvrti, například staré město, průmyslová čtvrť nebo Aussersihl. Ze statistického hlediska se město Curych skládá ze 34 čtvrtí. Rozdělení na městské obvody je uvedeno níže:
1. obvod zahrnuje staré město, a tedy původní obec Curych (do roku 1893). 2. obvod na západním břehu Curyšského jezera, zahrnující Enge, Wollishofen a Leimbach (připojen v roce 1893). 3. obvod v údolí Limmatu mezi Sihlem a Uetlibergem, zahrnuje Wiedikon (připojen v roce 1893) 4. obvod v údolní nivě mezi Sihlem, železničními tratěmi a Wiedikonem, zahrnuje část bývalé obce Aussersihl (připojen v roce 1893) 5. obvod v údolní nivě mezi Limmatem, Sihlem a železniční tratí, zahrnuje průmyslovou čtvrť, která byla součástí bývalé obce Aussersihl a byla připojena v roce 1893 6. obvod na svazích Zürichbergu, zahrnuje Oberstrass a Unterstrass (připojen v roce 1893) 7. obvod na svazích Zürichbergu a Adlisbergu, zahrnující Fluntern, Hottingen a Hirslanden (připojen v roce 1893) a Witikon (připojen jako poslední v roce 1934) 8. obvod na východním břehu Curyšského jezera, zahrnuje Riesbach (připojen v roce 1893) 9. obvod mezi Limmatem na severu a Buechhogerem a Uetlibergem na jihu, zahrnuje Altstetten a Albisrieden (připojen v roce 1934) 10. obvod napravo od Limmatu na jižním svahu Hönggerbergu a Käferbergu, zahrnuje Wipkingen (připojen v roce 1893) a Höngg (připojen v roce 1934) 11. obvod v rovině severně od Hönggerbergu a Käferbergu mezi Glatttalem a Katzensee, zahrnuje Affoltern, Oerlikon a Seebach (připojen v roce 1934) 12. obvod v údolí Glatttal na severním úpatí Zürichbergu, zahrnuje Schwamendingen (připojen v roce 1934) Hranice městských obvodů se zpravidla shodují s hranicemi obcí, které existovaly před rokem 1893. V závislosti na jejich velikosti však bylo buď několik obcí sloučeno do jednoho obvodu, nebo v případě Aussersihlu byla jedna obec rozdělena na dva obvody. V průběhu času došlo také k řadě větších či menších úprav hranic.
Sousední obce S městem Curych sousedí tyto obce: Regensdorf, Rümlang, Opfikon a Wallisellen na severu, Dübendorf, Fällanden a Maur na východě, Zollikon, Kilchberg a Adliswil na jihu a Stallikon, Uitikon, Schlieren a Oberengstringen na západě. Urdorf sousedí s městem Curych pouze v jednom bodě.
Historie Nejstarší historie až středověk náhled|upright=1.4|Curych v roce 1576 V úrodném místě hustého neolitického osídlení se usadili keltští Helvéciové. Kamenné město založili Římané roku 15 př. n. l., měli zde celní stanici a město nazvali . V 5. století jej osídlili germánští Alamani, a ze severovýchodu sem pronikali křesťanští misionáři. Roku 835 se poprvé připomíná hrad, založený na místě římské pevnosti císařem Ludvíkem Němcem, který zde roku 853 založil první ženský benediktinský klášter, později nazývaný Fraumünster.
Na rozdíl od většiny ostatních velkých švýcarských měst se Curych stal již v raném středověku městem. Přestože již v římských dobách existovala v Turīcum celní stanice, hadriánská svatyně na Grosse Hafner v nejnižší jezerní pánvi při odtoku Limmatu a pevnost, související osídlení ještě nebylo možné označit za město. Raně středověký, alamanský Curych byl úzce spjat se Švábským vévodstvím a dvěma významnými církevními fundacemi německých králů, Grossmünsterem a Fraumünsterem, které byly zasvěceny kultu patronů města Felixe a Regula. Po zhroucení centralizované moci ve Švábském vévodství a vymření dynastie Zähringů v roce 1218 si Curych dokázal zajistit status nezávislosti na císaři; v roce 1262 byla také výslovně potvrzena říšská svoboda obyvatel. Titul svobodného říšského města znamenal, že město bylo de facto nezávislé. Brzy na to si město o rozloze 38 hektarů vybudovalo hradby, z nichž se dochovaly dvě brány. De iure se však Curych vymanil ze svrchovanosti císaře Svaté říše římské až v roce 1648.