Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova je jedna z provincií jezuitského řádu působící v českých zemích. Organizačně náleží do jezuitské asistence (uskupení více řádových provincií) s označením „Východní Evropa“ společně s provinciemi slovenskou, polskou, ruskou, rumunskou, chorvatskou a slovinskou.
Historie řádu v českých zemích vlevo|náhled|Klementinum, první české sídlo jezuitů vlevo|náhled|Řádový kostel sv. Ignáce z Loyoly na Karlově náměstí v Praze Do českých zemí, konkrétně do Prahy, přišli jezuité z Vídně v dubnu roku 1556. Podnětem k jejich příchodu byl dopis, který roku 1554 poslala Ignáci z Loyoly česká katolická strana. Určitá jednání s ním vedl i král Ferdinand I.
Jezuité v českých zemích působili do roku 1618. Poté byli vykázáni nekatolíky, ale nazpět se vrátili již roku 1620 po bitvě na Bílé hoře. Jezuité prováděli takzvané vnitřní misie, jejichž cílem byla rekatolizace. Jejich působení bývá vnímáno rozporně. Podporovali vzdělanost a zakládali školy (základní, střední), které měly přiměřenou úroveň vzdělání, na druhé straně v těchto školách neexistovala svoboda vyznání a byla praktikována i cenzura části česky, německy, latinsky a francouzsky psané literatury, včetně fyzické likvidace knih. Příkladem může být dílo Jana Amose Komenského, z nějž mohly být (po cenzurních úpravách) vydávány pouze některé učebnice. Mnoho faktů o fungování jezuitské cenzury v českých zemích bylo ovšem díky různým politickým tlakům a aktuálním náladám ve společnosti také často zkreslováno a zjednodušováno (viz případ pátera Koniáše). Česká společnost na tento řád pohlížela negativně a tento náhled dosud přetrvává.
náhled|Jezuitská kolej v Kutné Hoře 21. dubna roku 1556 přišli z Vídně do Prahy první jezuité pod vedením teologa německé provincie, Petra Canisia. Bylo jich 12 a založili první kolej na Starém Městě pražském, respektive západní křídlo později dostavěného areálu. V koleji, která byla po dostavbě pojmenována Klementinum, řád zřídil ještě téhož roku gymnázium a akademii v níž byly konány přednášky a zkoušky z filosofie a teologie. Teprve roku 1563 vznikla provincie rakouská. Roku 1562 dal král koleji právo udílet z těchto věd doktorské grady, čímž ji postavil na úroveň univerzity. Vyučovacím jazykem byla zprvu latina, poté němčina. Po odchování českých příslušníků řádu se výuka v základním školství počeštila. Pražské působení jezuitů se po polovině 17. století rozšířilo vybudováním druhé – novoměstské koleje (Profesní dům) s kostelem sv. Ignáce, a třetí – malostranské koleje při kostele sv. Mikuláše; pro vysokoškolské studenty sloužil také staroměstský konvikt s kostelem sv. Bartoloměje.
Postupně byly zakládány jezuitské koleje v Březnici, Jičíně, Klatovech (1636), Litoměřicích, Plzni, Českém Krumlově, Jindřichově Hradci, Chomutově, Kladsku, Telči, Olomouci, Brně, Jihlavě, Znojmě, Uherském Hradišti a Opavě. Jezuité se angažovali v kazatelské činnosti, která byla (stejně jako výuka) nejprve v řeči latinské a německé, posléze také české. Po bitvě na Bílé hoře byly hlavní náplní činnosti řádu v Českých zemích liturgie a školství, jako hlavní nástroje potridentské rekatolizace. Roku 1622 byla Tovaryšstvu Ježíšovu v Praze svěřena výuka na Karlově univerzitě, dále pokračovala činnost ve školství, vědách, umění a kultuře. Při kolejích byla zakládána studentská divadla a byla při nich organizována náboženská bratrstva laiků,Jiří Mikulec, Barokní náboženská bratrstva v Čechách. Praha NLN 2000. 154 s. . zvaná mariánské družiny.
Významná data 1556 – příchod jezuitů do Prahy (hlavní sídlo: Klementinum) za panování císaře Ferdinanda I.; byli pozváni katolickou habsburskou dynastií do převážně protestantské České koruny jako důležitý činitel v počínajících rekatolizačních snahách. Jejich příchod i působení se stalo trvalým zdrojem náboženského a obecněji společenského napětí a konfliktů.
1618–21 – vyhnání do exilu povstalými českými stavy; po porážce povstání se řád vrátil a roku 1622 přebral Univerzitu Karlovu (do té doby protestantskou).
1623 – Česká provincie řádu se vydělila z Rakouské provincie; v následujícím století nastal, s panovnickou a šlechtickou podporou, ohromný rozmach řádu v Čechách, na Moravě i ve Slezsku (do roku 1756 bylo založeno 29 řádových kolejí), přičemž jezuité v podstatě ovládli vyšší školství a měli vůdčí roli v nucené rekatolizaci těchto zemí
1773 (17. září) – královna Marie Terezie vyhlásila ve svých dědičných zemích platnost buly Dominus ac Redemptor noster papeže Klementa XIV., kterou se rušil jezuitský řád. Vliv jezuitů na univerzitách byl omezen tereziánskými školskými reformami už předtím, kdy zde – i přes jezuitský odpor – začali působit i profesoři z jiných řeholí.http://www.getsemany.cz/node/3137 V roce zrušení měla Česká provincie: 1068 členů 32 sídel (20 kolejí a 12 rezidencí) 20 středních škol 2 univerzity (olomouckou a pražskou) Následně se 5. října toho roku všichni členové řádu museli vystěhovat z řádových budov; někteří poté získali místa ve školství či v duchovní správě, těm nejstarším byl vyplácen státní důchod ze speciálně zřízeného tzv. Studijního fondu.
1853 – v době bachovského absolutismu se již roku 1814 obnovený řád vrací i do českých zemí, konkrétně do Bohosudova na území litoměřické diecéze, kde jezuité dostávají do správy chlapecký seminář. Už od roku 1846 se však datují snahy uvést jezuity zpět do Čech, do Prahy (kněžna Marie Helena Lobkowiczová).
1866 – pražský arcibiskup kardinál Bedřich Schwarzenberg dává jezuitům svolení k návratu do Prahy, kde již v předchozím roce skupina řádových kněží vedla při třech pražských kostelích tzv. lidové misie, které se mezi pražskými katolíky setkaly s velkým úspěchem; obecně však česká veřejnost byla k návratu jezuitů nepřátelsky naladěna (ostrou kritiku vedly především Národní listy).
1919 (8. prosince) – z Rakouské provincie byla v souvislosti se vznikem nového státu vydělena Československá viceprovincie
1928 (25. prosince) – viceprovincie povýšena na Československou provincii (v jejím rámci byla 2. února zřízena Slovenská viceprovincie)
1939 (5. ledna) – v druhorepublikových poměrech se slovenští jezuité oddělují a po 166 letech je tak obnovena samostatná Česká provincie; ovšem bez řádových domů, které zůstaly v okupovaných Sudetech (Podmokly, Doupov, Bohosudov, Děčín, Opava, Těšín – s celkem 69 bratry)
1945 – v poválečných poměrech obnovuje po letech nacistického pronásledování (zrušení všech škol a periodik, uvěznění celkem 30 jezuitů ve vězeních anebo KT) Česká provincie svou činnost, a to na osmi místech Česka a jednom v Polsku (Kladsko bylo až do roku 1977 součástí České církevní provincie)
1950 (13.–14. dubna) – během celostátní „Akce K“ byl veden útok státní moci i proti jezuitům; z 215 jich bylo 209 zadrženo a buď deportováno nebo odsouzeno do vězení, mladší členové řádu byli později posíláni do služby v PTP. Řádové domy a instituce byly zabaveny a zrušeny. Ačkoliv formálně provincie nezanikla, po celou dobu komunistické vlády docházelo k útlaku a pronásledování, takže udržování víry a jezuitských tradic bylo možné jen v exilu.
po 1989 – plná obnova řádového života, návrat na celkem 10 míst (Praha, Bohosudov, Kolín, Hradec Králové, Brno, Velehrad, Hostýn, Olomouc, Opava, Český Těšín); počet členů však klesl na 122 a setrvale od té doby klesá
České jezuitské fundace
V českých zemích v současné době působí řádové domy České provincie Tovaryšstva Ježíšova dnes v Brně, Děčíně, Olomouci a Praze a na moravských poutních místech Hostýn a Velehrad, dále pak existuje společný česko-slovenský noviciát v Ružomberku.
koleje (i zaniklé) Klementinum Novoměstská kolej Kutná Hora Jičín Litoměřice Chomutov Olomouc Brno Opava Český Krumlov Děčín Benešov – filozofie Trnava – teologie
gymnázia – školy a internáty vedené jezuity Praha-Bubeneč Velehrad
„exerciční domy“ Český Těšín Hostýn Kolín
Významné osobnosti české provincie Petr Canisius (1521–1597), teolog a kazatel Martin Středa (1587–1649), teolog a historik Theodor Moretus (1602–1667), matematik, fyzik a astronom Bedřich Bridel (1619–1680), spisovatel a misionář Bohuslav Balbín (1621–1688), spisovatel, historik a pedagog Jan Tanner (1623-1694), spisovatel a duchovní Jakub Kresa (1648–1715), matematik Samuel Fritz (1654–1725), cestovatel a misionář Antonín Koniáš (1691–1760), spisovatel a duchovní Josef Dobrovský (1753–1829), lingvista, spisovatel a duchovní Adolf Kajpr (1902–1959), novinář a duchovní Karl Rahner (1904–1984), filosof, teolog František Šilhan (1905–1985), duchovní Tomáš kardinál Špidlík (1919–2010), spisovatel a teolog Bruno Restel, duchovní Leopold Škarek, duchovní Milan Glaser, novinář a duchovní Josef Horehleď, teolog a duchovní prof. Ludvík Armbruster, teolog, filosof, pedagog a duchovní a další
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura ČORNEJOVÁ, IVANA; Kapitoly z dějin pražské univerzity 1622–1733. Praha: Karolinum, 1992. 192 s. . ČORNEJOVÁ, IVANA; Tovaryšstvo Ježíšovo: Jezuité v Čechách. Praha: Mladá fronta, 1995. 245 s. . 2. vyd. Praha: Hart, 2002. 264 s. .
Související články Seznam provinciálů české jezuitské provincie Centrum Aletti Jezuitský filosofický ústav (Děčín) Stojanovo gymnázium na Velehradě
Externí odkazy
Česká provincie jezuitů Jezuité v Evropě Jezuité (Z cyklu České televize o církevních řádech v České republice "Zasvěcení") – video on-line v archivu ČT Jezuitský řád – video z cyklu České televize Historický magazín
Kategorie:Protireformace Kategorie:Řeholní klerikové