Kepler-90, známá také jako KOI-351, KIC 11442793 nebo 2MASS J18574403+4918185, je hvězda v souhvězdí Draka, vzdálená přibližně 855 parseků, tedy asi 2 790 světelných let, od Slunce. Její zdánlivá hvězdná velikost činí přibližně 13,9m, a proto není pozorovatelná pouhým okem. Kolem hvězdy obíhá osm potvrzených exoplanet. Kepler-90 se tak v roce 2017 stal první známou extrasolární planetární soustavou se stejným počtem známých planet jako Sluneční soustava. Všech osm planet bylo objeveno ve fotometrických datech vesmírného dalekohledu Kepler.
Označení Hvězda byla během mise Kepler vedena jako objekt KIC 11442793 v katalogu Kepler Input Catalog a později jako objekt zájmu KOI-351. Po potvrzení planet se pro hvězdu i její planetární soustavu začalo používat označení Kepler-90. Prvních sedm planet nese písmena b až h. Osmá objevená planeta dostala označení Kepler-90i, přestože její dráha leží mezi drahami planet c a d.
Vlastnosti hvězdy Kepler-90 je hvězda podobná Slunci, avšak je o něco hmotnější, větší a teplejší. Její hmotnost a poloměr dosahují přibližně 1,2násobku odpovídajících hodnot Slunce a efektivní povrchová teplota činí kolem 6 080 K. Její svítivost se odhaduje přibližně na 1,7násobek sluneční svítivosti. Spektroskopický katalog LAMOST ji klasifikoval jako F9 IV/V, zatímco databáze SIMBAD k 27. červenci 2026 uváděla typ G2. Označení IV/V řadí hvězdu na rozhraní mezi hlavní posloupností a podobry; ani spektroskopické určení povrchové gravitace neumožnilo spolehlivě rozhodnout, zda je hvězda mírně vyvinutá. Kepler-90 má podobnou teplotu jako Slunce, její planetární soustava je však podstatně kompaktnější. Vzhledem k velké vzdálenosti a nízké zdánlivé jasnosti je hvězda pozorovatelná pouze dalekohledy.
Historie výzkumu Planetární soustava Kepler-90 byla objevena tranzitní metodou. Vesmírný dalekohled Kepler zaznamenával opakované poklesy jasnosti hvězdy způsobené přechody planet před jejím diskem. Prvních sedm známých planet systému bylo identifikováno v datech primární mise Kepler. Dva týmy zveřejnily výsledky nezávisle: Cabrera a spoluautoři popsali KOI-351 jako mimořádně kompaktní sedmiplanetární soustavu, zatímco tým projektu Planet Hunters nezávisle nalezl sedmého kandidáta v archivních datech. Preprinty obou prací byly zveřejněny v říjnu 2013 a recenzované články vyšly v roce 2014. Osmou planetu, Kepler-90i, objevili Christopher Shallue a Andrew Vanderburg při opětovné analýze archivních dat mise Kepler. Shallue vytvořil hlubokou konvoluční neuronovou síť, kterou výzkumníci naučili rozpoznávat tranzitní signály exoplanet. Model nalezl slabý pravidelný signál s periodou přibližně 14,4 dne, který předchozí postupy neodhalily. NASA oznámila objev Kepler-90i dne 14. prosince 2017. Nález ukázal, že metody strojového učení mohou ve velkých souborech již dříve analyzovaných astronomických dat odhalit slabé tranzitní signály. Výsledek neuronové sítě však musel být následně astronomicky prověřen a porovnán s možnými falešně pozitivními scénáři.
Planetární soustava Soustava Kepler-90 obsahuje osm potvrzených tranzitujících planet. Je velmi kompaktní: všechny známé planety se nacházejí v oblasti přibližně odpovídající prostoru od Slunce po oběžnou dráhu Země. Nejvzdálenější planeta Kepler-90h oběhne hvězdu přibližně za 332 dní.
Tři nejvnitřnější planety b, c a i mají rozměry srovnatelné se Zemí nebo většími kamennými planetami. Planety d, e a f mají poloměry mezi přibližně 2,6 a 2,9 poloměru Země a pravděpodobně patří mezi subneptuny s významnou plynnou obálkou. Dvě vnější planety g a h mají rozměry obřích planet.
+ Známé planety systému Kepler-90 Planeta Poloměr (R⊕) Velká poloosa (AU) Oběžná doba (dny) Hmotnost (M⊕) Kepler-90b 1,31 0,074 7,01 — Kepler-90c 1,19 0,089 8,72 — Kepler-90i 1,32 0,120 14,45 — Kepler-90d 2,87 0,32 59,74 — Kepler-90e 2,66 0,42 91,94 — Kepler-90f 2,88 0,48 124,91 — Kepler-90g 8,13 0,71 210,61 15,0 ± 1,3 Kepler-90h 11,32 1,01 331,6 203 ± 16 Hodnoty v tabulce jsou zaokrouhlené; parametry se mohou mezi jednotlivými katalogovými a dynamickými řešeními mírně lišit.
Vnější planety Planeta Kepler-90h je plynný obr o poloměru přibližně 11,3 poloměru Země a hmotnosti přibližně 203 hmotností Země. Svými rozměry se blíží Jupiteru, ale je méně hmotná. Kepler-90g má poloměr přibližně 8,1 poloměru Země, ale hmotnost pouze kolem 15 hmotností Země. Je proto mimořádně málo hustá a bývá řazena mezi takzvané „super-puff“ planety s velmi rozsáhlou plynnou obálkou. Analýza zveřejněná v roce 2025 spojila časování tranzitů, 34 měření radiálních rychlostí a pozemní pozorování tranzitu Kepler-90g z května 2024. Výsledkem byly zpřesněné hmotnosti obou vnějších planet: 15,0 ± 1,3 M⊕ pro Kepler-90g a 203 ± 16 M⊕ pro Kepler-90h.
Dynamika systému Oběžné doby několika sousedních planet se nacházejí blízko poměrů malých celých čísel. To však samo o sobě neznamená, že jsou všechny planety zachyceny v přesných orbitálních rezonancích. Oběžné doby planet Kepler-90g a Kepler-90h se nacházejí blízko poměru 2 : 3. Analýza Lianga a spoluautorů dospěla k závěru, že dvojice není v rezonanci trvale uzamčena. Jiné simulace s odlišnými vstupními parametry však nalezly rezonanční chování této dvojice v části modelovaných analogů soustavy. Stabilita celé soustavy závisí na přesných hmotnostech, excentricitách a vzájemných sklonech drah planet. Některé modelované konfigurace jsou dlouhodobě stabilní, zatímco jiné kombinace parametrů mohou vést k nestabilitě.
Srovnání se Sluneční soustavou Kepler-90 bývá se Sluneční soustavou srovnáván především kvůli stejnému počtu známých planet a podobnému pořadí planet podle velikosti. Menší planety se nacházejí blíže hvězdě, zatímco dvě největší planety obíhají ve vnější části soustavy. Podobnost je však pouze částečná. Soustava Kepler-90 je mnohem kompaktnější: všech osm planet by se vešlo přibližně do oblasti ohraničené oběžnou dráhou Země. Ve Sluneční soustavě se naproti tomu za zemskou drahou nacházejí ještě Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. Planety Kepler-90 proto obíhají mnohem blíže své hvězdě a mají kratší oběžné doby. Ani menší vnitřní planety nejsou považovány za vhodné kandidáty pro obyvatelnost, protože dostávají podstatně více záření než Země.
Význam objevu Kepler-90 ukázal, že soustavy s vysokým počtem planet nejsou omezeny pouze na Sluneční soustavu. Jeho kompaktní uspořádání zároveň umožňuje studovat vznik, migraci a dlouhodobou stabilitu hustě uspořádaných planetárních soustav. Objev Kepler-90i se stal významným příkladem použití hlubokého učení v astronomii. Ukázal, že automatizované metody mohou v rozsáhlých archivech světelných křivek nalézt slabé signály, které nebyly zachyceny předchozími analýzami.
Odkazy Reference
Související články Kepler (sonda) Exoplaneta Přechod (astronomie) Planetární soustava
Externí odkazy
Kepler-90 v NASA Exoplanet Archive Kepler-90 v databázi SIMBAD Oznámení objevu osmé planety na stránkách NASA
Kategorie:Hvězdy v souhvězdí Draka Kategorie:Hvězdy s planetami Kategorie:Objekty v katalogu 2MASS