V chemickém průmyslu se jako stabilizátor označuje látka, která zabraňuje rozkladu. Látky chránící před teplem a světlem se přidávají do plastů, aby bylo možné tyto plasty bezpečně zpracovávat a zabránilo se jejich opotřebení. Existují monofunkční, bifunkční i polyfunkční stabilizátory. Nejvýznamnější skupinu tvoří stabilizátory založené na vápníku (vápníkovo-zinkové a organovápenaté), olovu a cínu a také kapalné stabilizátory (HALS, benzofenon, benzotriazol). Používání stabilizátorů obsahujících kadmium se omezuje kvůli jejich dopadu na zdraví a životní prostředí.Ceresana, Market Study Stabilizers, March 2014, http://www.ceresana.com/en/market-studies/additives/stabilizers/
Stabilizátory polymerů antioxidanty – zabraňují oxidaci, dělí se na tři hlavní druhy Zachytávače kyslíku (nejčastěji fosfity, například tris(2,4-di-terc-butylfenyl)fosfit), se nejčastěji používají při počátečním zpracování. Zachytávače radikálů omezují nebo zabraňují fotooxidaci polymerů. Nejčastěji se takto používají alkylfenoly jako je butylhydroxytoluen, nově se též používají stabilizátory tvořené stericky ovlivněnými aminy. Antiozonanty zabraňují rozpadu polymerů způsobenému ozonem. Sekvestranty vytváří cheláty s ionty kovů a omezují tak jejich katalytické účinky. Ultrafialové stabilizátory chrání polymery před účinky ultrafialového záření.
Stabilizátory barev Ke stabilizaci barev se používají emulgátory a detergenty, které stabilizují emulze.
Stabilizátory potravin K potravinářským stabilizátorům patří emulgátory, zahušťovadla, želírovací látky, stabilizátory pěny, zvlhčovadla a protispékavé látky.
Odkazy
Související články Inhibitor koroze
Reference
Kategorie:Chemická reakční kinetika