Pivovar Bílina (dříve také Bílinský pivovar Max Lobkowicz) je bývalý zámecký pivovar v Bílině v okrese Teplice uzavřený roku 1977. Objekt je památkově chráněný, dlouhodobě ale chátrá. Pivovar byl založen roku 1615 a vařil výčepní piva, ležáky, tmavá piva i tzv. kozel.

Historie vlevo|náhled|Pivovar v roce 1930 vlevo|náhled|Stejný pohled z roku 2021 Pivovar byl založili v roce 1615 Lobkowiczové, hlavní barokní zděná budova na dnešním Pivovarském náměstí byla dostavěna až roku 1695. Laiblová, L. (3. ledna 2013) Perla severu se možná vrátí. 5+2dny. Dostupné online Mezi lety 1798–1810 procházel pivovar rozsáhlými úpravami a modernizací dle plánů Ing. Witschiegla.Markovičová, N. (2014). Turistické zajímavosti Teplického regionu. Bakalářská práce. VŠB, hornicko-geologická fakulta. Dostupné online Koncem 18. století se pro bílinský pivovar projektoval vertikální sladovnický hvozd (neboli sušárna sladu), který je možné vytápět kamenným uhlím.Anderle, J. (2013). Tradiční výroba sladu a piva z hlediska stavební typologie na příkladech z Plzeňska. Památky západních Čech III. Dostupné online Vybudován byl také nový ležácký sklep ve skále pod bílinským zámkem v roce 1880. V letech 1892–1897 měl pivovar v nájmu Anton Dreher junior z rodiny úspěšných rakouských pivovarníků. Koncem 19. století došlo také k poslední velké rekonstrukci pivovaru.

Původní Bílinský pivovar Max Lobkowicz byl vyhláškou ministryně výživy (sbírky 1476/1948 Ú.l.) k 1. lednu 1948 znárodněn a spolu s tím i další podniky v majetku Dr. Maxe Ervina Lobkowicze, který vlastnil jak Bílinskou kyselku tak několik uhelných dolů.Občanské sdružení Bílina. (2006). Bílinsko očima původních německých obyvatel. Dostupné online Ustaveno bylo 22 národních pivovarů – ten bílinský spadal pod závod Krušnohorské pivovary, který slučoval podniky menší výroby v regionu. V roce 1960 se pak pivovary reorganizovaly podle nově vyhlášených krajů a bílinský pivovar tak přešel pod národní podnik Severočeské pivovary.Chládek, L. (2007). Pivovarnictví. Grada.

K přerušení výroby došlo roku 1972, nějakou dobu byl ještě pronajímán a fungoval jako sladovna, ale roku 1977 byla výroba piva definitivně ukončena a dále již pivovar sloužil jen jako skladiště. Hlavní budova a další přilehlé stavby v areálu jsou od roku 1992 památkově chráněny. Po proběhnutí restitucí v roce 1989 připadl pivovar rodu Lobkowiczů, kteří ho nějakou dobu pronajímali. Město ho pak od Martina Lobkowicze odkoupilo v roce 1997.Střípky z Bíliny: Vyřazení pivovaru ze seznamu kulturních památek. Bílinský zpravodaj, ročník XVII, č. 16 (2. srpna 2007). náhled|Znak na budově z roku 1695 Za pivovarem stál v ulici Litoměřická i pivovarský rybník – ten byl později zrušen a využíván jako městské kluziště, pro pivovar se proto muselo v 70. letech vystavět nové čpavkové chlazení. Nakonec bylo zrušeno i kluziště a v místě bývalého rybníka byl mezi lety 2000–2001 vybudován krytý zimní stadion.Zaťková, P. (15. srpen 2014). Projekce starých pohlednic Bíliny II: ze sbírky Tomáše Matějky. Bílinský zpravodaj, ročník XXIV, číslo 17. Dostupné online V historii byl pivovar napájen i vodovodem z obce Lukov.Laiblová, L. (7. května 2008). Lukov, obec v chráněné krajinné oblasti českého středohoří. Bílinský zpravodaj, ročník XVII, číslo 10.

Současnost pivovaru Město se po odkoupení pivovaru marně snažilo nabídnout ho investorům i v zahraničí. Od roku 2001 ho nabízelo k prodeji či pronájmu.Střípky z Bíliny: Využití pivovaru bude zajišťovat realitní kancelář. Bílinský zpravodaj, ročník XVII, číslo 10 (7. května 2008). Po čtyřech letech došlo k opravě průčelí pivovaru a jejímu zabezpečení. Havarijní stav budov a památková ochrana však výrazně komplikovaly možnou větší rekonstrukci a další využití a město tak jednalo i o možnosti objekt památkové ochrany zbavit.

V roce 2009 začalo město intenzivně jednat o možné rekonstrukci pivovaru, vypověděli se tehdejší nájemci části areálu (v místě se vystřídala výrobna nábytku i pneuservis), město nechalo vypracovat studii využití části areálu a zřídilo komisi pro rekonstrukci.Kvěch, L. (25. června 2009). Rada města na své 12. schůzi. Bílinský zpravodaj, ročník XIX, číslo 13. Dostupné online Objevili se i zájemci z Německa a bylo v plánu rekonstrukci financovat z evropských fondů, což ale nebylo realizováno. V roce 2010 byl schválen záměr k prodeji pivovaru za 2,3 milionu korun.Zastupitelstvo města Bíliny. (30. září 2010). Usnesení z 6. zasedání v roce 2010. Dostupné online O pivovar pak v roce 2013 projevila zájem firma RHPI (dceřiná v ROSS Holding), která měla za sebou přestavbu pivovaru v Chotěboři a chtěla obnovit výrobu piva i v Bílině, k realizaci však opět nedošlo.Karlová, J. (8. července 2010). Pivovar se možná dočká. Bílinský zpravodaj, ročník XX, číslo 14. Dostupné online V roce 2016 pak areál koupila společnost Lesy Sever, která do svého vlastnictví dříve získala i bílinský zámek. V plánu bylo zachování a oprava památkově chráněných budov a demolice ostatních ve špatném stavu.

V areálu pivovaru se konají občasné kulturní akce organizované Historickým spolkem města Bíliny, jinak ale nadále chátrá.

Druhy piva Za první republiky se v Bílině vyrábělo hlavně tzv. Zámecké světlé 12°, Březňák tmavý 12° a Kozel 12° (také pod německým názvem „Doppel-Bock“), přičemž pivo Březňák dnes vyrábí Pivovar Velké Březno u Ústí nad Labem. Z původních etiket lahví je možné dohledat i dříve vyráběné druhy piva z doby, kdy pivovar přešel pod národní podnik Severočeské pivovary. V té době byla nejpopulárnější tzv. Perla severu (někdy jako Bílinská perla). Po roce 1960 pivovar vyráběl:

Výčepní světlé 7° Světlé 10° Světlý ležák 12° Bílinské tmavé 10° Perla severu 11°

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Bílina Bílina Kategorie:Stavby v Bílině Kategorie:Kulturní památky v Bílině Kategorie:Ohrožené kulturní památky v Ústeckém kraji Kategorie:Technické památky v okrese Teplice