Jannik Sinner (* 16. srpna 2001 Innichen) je italský profesionální tenista. Od dubna 2026 je světovou jedničkou ve dvouhře, kterou se poprvé stal v červnu 2024 jako dvacátý devátý hráč od zavedení klasifikace v roce 1973 a vůbec první italský singlista bez ohledu na pohlaví. Ve dvou předchozích obdobích, mezi lety 2024–2025, na čele strávil šedesát šest týdnů.
V grandslamové dvouhře zvítězil na Australian Open 2024 i 2025, US Open 2024 a ve Wimbledonu 2025 i 2026. V sérii Masters získal deset triumfů a jako druhý po Djokovićovi zkompletoval tzv. kariérní Zlatý Masters – tituly ze všech devíti turnajů. Na Masters také drží rekord 34 vyhraných zápasů v řadě a šesti za sebou jdoucích triumfů na turnajích této kategorie.
Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál třicet singlových turnajů včetně Turnaje mistrů 2024 i 2025 a desíti Mastersů. K nim přidal jednu deblovou trofej. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal pět titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře., přístup:
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červnu 2024 na 1. místě a ve čtyřhře v září 2021 na 124. místě. Od července 2022 jej trénuje Australan Darren Cahill a součástí týmu je i Simone Vagnozzi., přístup:
V daviscupovém týmu Itálie debutoval v roce 2021 listopadovým finálovým turnajem proti Spojeným státům americkým, v němž vyhrál nad Johnem Isnerem. V letech 2023 a 2024 dovedl italský výběr k zisku „salátové mísy“, když v obou ročnících zůstal ve dvouhře i ve čtyřhře neporažen. Do září 2026 v soutěži nastoupil k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 12–1 ve dvouhře a 3–3 ve čtyřhře., přístup:
Soukromý život Narodil se do německy mluvící rodiny ve městě Innichen v Pusterském údolí v Autonomní provincii Bolzano. Vedle němčiny hovoří italsky a anglicky. Žije v Sextenu a bydliště má také v Monte Carlu. Tenis začal hrát v sedmi letech. Rodiče pracují v restauraci sextenské horské chaty Talschlusshütte, otec Johann Sinner jako kuchař a matka Siglinde Sinnerová jako servírka.
Po triumfu na Australian Open 2024 byl s italským vítězným týmem v Davis Cupu 2023 přijat prezidentem republiky Sergiem Mattarellou v římském Kvirinálském paláci, rovněž tak premiérkou Meloniovou a ministrem zahraničí Tajanim.
Během jara 2024 se objevily spekulace, že tvoří pár s ruskou tenistkou Annou Kalinskou. Během French Open 2024 tuto informaci na tiskové konferenci potvrdil.
Dopingová aféra 20. srpna 2024, den po triumfu na Cincinnati Open 2024, oznámil na sociálních sítích, že byl v březnu téhož roku dvakrát pozitivně testován na anabolické steroidy, konkrétně klostebol. Mezinárodní agentura pro bezúhonnost tenisu jej však nesuspendovala, když přijala jeho vysvětlení, že se látka – v množství méně než jedna miliardtina gramu – do jeho těla dostala, když Sinnerův fyzioterapeut použil sprej obsahující klostebol k ošetření řezné rány na vlastním prstu před tím, než pokračoval v masážích Sinnerových nohou a chodidel bez rukavic. Ztratil však získané body a peněžní odměnu za BNP Paribas Open 2024.
Světová antidopingová agentura (WADA) s rozhodnutím Mezinárodní agentury pro bezúhonnost tenisu nesouhlasila a proti rozhodnutí odvolala. V dubnu 2025 mělo dojít ke slyšení, v únoru 2025 však bylo oznámeno, že se Sinner dohodl s WADA a přijal tříměsíční suspendaci.
Tenisová kariéra V rámci událostí okruhu ITF debutoval jako šestnáctiletý během ledna 2018, když ve druhém kole turnaje v Šarm aš-Šajchu podlehl Francouzi Johanu Tatlotovi.
Premiérový titul na challengerech si odvezl z únorového Trofeo Faip–Perrel 2019 v Bergamu. Ve finále přehrál krajana Roberta Marcoru. V sedmnácti letech se tak stal prvním tenistou narozeným ve 21. století, jenž triumfoval na challengeru. Jako poražený finalista skončil na Prosperita Open 2019 v Ostravě, kde jej zastavil Polák Kamil Majchrzak. V dubnu ovládl challenger Kentucky Bank Tennis Championships 2019 v Lexingtonu po výhře nad Australanem Alexem Boltem. V listopadu si pak třetí trofej v této úrovni tenisu odvezl ze Sparkassen ATP Challengeru 2019 v Ortisei, kde v boji o titul porazil Rakušana Sebastiana Ofnera. Stal se tak nejmladším držitelem tří challengerových trofejí v jedné sezóně od Richarda Gasqueta z roku 2003.
Na okruhu ATP Tour debutoval dubnovým Hungarian Open 2019 v Budapešti. Z pozice šťastného poraženého kvalifikanta přehrál na úvod dvouhry Maďara Mátého Valkusze. Ve druhé fázi však nestačil na Srba Lasla Djereho. V rámci série Masters odehrál první utkání na květnovém Internazionali BNL d’Italia 2019 v Římě po obdržení divoké karty. V prvním kole vyřadil Američana Steva Johnsona, ačkoli v duelu čelil soupeřově mečbolu. Poté však získal jen pět gemů na řeckou turnajovou osmičku Stefanose Tsitsipase.
Na divokou kartu startoval na European Open 2019 v Antverpách. Ve druhém kole poprvé v kariéře přehrál člena první světové padesátky, nejvýše nasazeného třináctého hráče žebříčku Gaëla Monfilse. Po výhře nad Američanem Francesem Tiafoem se stal nejmladším semifinalistou na okruhu ATP Tour od 17letého Borny Ćoriće na Swiss Indoors 2014. Před branami finále jej zastavil Stan Wawrinka. V závěru téhož měsíce startoval na vídeňském Erste Bank Open 2019. Po úvodním vítězství nad Philippem Kohlschreiberem si zajistil premiérový posun do elitní světové stovky, jejímž se stal nejmladším členem. Ve vydání žebříčku ATP z 28. října 2019 se posunul ze 101. na 93. příčku.
náhled|S trofejí pro vítěze Next Gen ATP Finals 2019Od italských organizátorů získal divokou kartu na závěrečný turnaj sezóny pro nejlepší hráče do 21 let Next Generation ATP Finals 2019 v Miláně, kam přijel jako nejmladší účastník osmičky startujících. Po ovládnutí základní skupiny v semifinále porazil Srba Miomira Kecmanoviće. Ve finálovém duelu si pak poradil, do té doby, s neporaženým nejvýše nasazeným Australanem Alexem de Minaurem. Turnaj ovládl jako jeho nejmladší šampion a odvezl si prémii 372 tisíc dolarů, větší odměnu než činil jeho předchozí výdělek v celé kariéře. Sezónu 2019 rozehrál až na 551. příčce a zakončil ji na 78. místě.
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu US Open 2019 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V úvodním kole hlavní soutěže však nenašel recept na švýcarského šampiona turnaje z roku 2016 Stana Wawrinku po čtyřsetovém průběhu. První vyhraný grandslamový zápas dosáhl na Australian Open 2020 po vítězství nad australským kvalifikantem Maxem Purcellem. Následně podlehl Maďaru Mártonu Fucsovicsovi.
Na rotterdamském ABN AMRO World Tennis Tournament 2020 prošel na divokou kartu do druhé fáze přes Moldavana Radua Albota. V něm poprvé zdolal člena světové desítky, desátého v pořadí Davida Goffina z Belgie. V premiérovém čtvrtfinále kategorie ATP Tour 500 však utržil těsnou porážku od Španěla Pabla Carreña Busty, přestože měl dva mečboly. Na marseillském Open 13 2020 pak vyřadil slovenského kvalifikanta Norberta Gombose a ve druhém kole mu stopku vystavila ruská světová čtyřka Daniil Medveděv.
Na US Open 2020 po koronavirovém přerušení sezóny nestačil v první fázi na jedenáctého nasazeného Rusa Karena Chačanova až ve zkrácené hře páté sady, když předtím neudržel vedení 2:0 na sety. Netradiční podzimní antukovou sezónu zahájil porážkou ve druhém kole Generali Open Kitzbühel. Ve druhém kole domácí Rome Masters podruhé v kariéře porazil hráče z první desítky, když zdolal ve třech setech Řeka Tsitsipase, přestože vedl již 6–1 a 5–2. Ve třetím kole jej vyřadil Bulhar Grigor Dimitrov. Do premiérového grandslamového čtvrtfinále postoupil na French Open 2020, když na úvod vyřadil belgickou turnajovou jedenáctku Davida Goffina. Ve čtvrtém kole přehrál úřadujícího finalistu US Open a světovou sedmičku Alexandra Zvereva. Stal se tak prvním mužským čtvrtfinalistou Roland Garros při svém debutovém startu od Nadalovy premiéry v roce 2005 a v devatenácti letech nejmladším hráčem v této fázi dvouhry od Djokoviće na French Open 2006. Bodový zisk mu zajistil debutový posun mezi elitní světovou padesátku.
V podzimní halové části sezóny se představil na kolínském Bett1Hulks Championship, kde zaznamenal druhou kariérní semifinálovou účast, než mu tři týdny starou porážku oplatila turnajová jednička Alexander Zverev. Na Erste Bank Open po výhře v prvním kole na Ruudem vzdal po třech odehraných gamech zápas druhého kola proti Andreji Rubljovovi. Ze závěrečného turnaje sezóny v Sofii si odvezl první titul. Postupně porazil Fucsovicse, Hüslera, turnajovou trojku a pětku de Minaura a Mannarina, aby v premiérovém finále přehrál Kanaďana Vaska Pospisila poměrem 7–6 v rozhodujícím setu. V 19 letech se tak stal nejmladší vítězem turnaje ATP od triumfu Nišikoriho v Delray Beach 2008 a vůbec prvním hráčem narozeným v 21. století, který dokázal podnik okruhu ATP ovládnout.
2021: Čtyři tituly a posun do top 10 Sezónu zahájil až v únoru netradiční australskou šňůrou na Great Ocean Road Open konané v Melbourne, kde navázal na sérii výher z konce předchozí roku a jako čtvrtý nasazený neztratil cestou do semifinále ani jeden set. V semifinále odvrátil mečbol proti ruské turnajové dvojce Karenu Chačanovi a po zvládnuté zkrácené hře třetího setu a více než tříhodinové bitvě postoupil do druhého kariérní finále. V prvním ryze italském finále na okruhu ATP od roku 1988 zdolal krajana Stefano Travaglia a stal se prvním teenagerem s více než jedním titulem od roku 2006, kdy této mety dosáhl Novak Djoković. Hned následující den nastoupil do prvního kola Australian Open. V roli nenasazeného tenisty mu los přisoudil jedenáctého nasazeného Kanaďana Denise Shapovalova, se kterým prohrál po téměř čtyřhodinovém zápase v pěti setech.
náhled|vlevo|Bekhend na French Open 2021Pro prohře v prvním kole v Montpellier zaznamenal čtvrtfinálové účasti v Marseille a premiérově v kategorii ATP Tour 500 v Dubaji. V obou případech nestačil na pozdější ruské vítěze turnaje – poprvé na Medveděva, v druhém případě na Karaceva. Miami Open představovalo jeho teprve třetí podnik kategorie ATP Masters 1000, do kterého zasáhl, a první vůbec na tvrdém povrchu. Na jeho raketě dohráli Hugo Gaston, opět Karen Chačanov, Emil Ruusuvuori, Alexandr Bublik a v semifinále Roberto Bautista Agut, čímž zaznamenal premiérovou finálovou účast na takto velkém turnaji. Stal se nejmladším finalistou turnaje Masters od Nadala v roce 2005 a po Agassim, Nadalovi and Djokovićovi čtvrtým teenagerem, který v Miami došel až do boje o titul. Ve finále ve dvou setech nestačil na Poláka a svého občasného deblového kolegu Huberta Hurkacze ve dvou setech.
Během jarní antukové šňůry nastoupil do pěti turnajů, a celkem na třech z nich prohrál s hráči z první světové desítky. V Barceloně ho po čtvrtfinálové výhře nad světovou sedmičkou Rubljovem vyřadil Stefanos Tsitsipas, na Monte-Carlo Masters ve druhém kole světová jednička Novak Djoković a v Římě taktéž ve druhém kole třetí hráč světa Rafael Nadal. Dvě porážky s níže postavenými hráči zaznamenala ve druhém kole madridského masteru proti Popyrinovi a na lyonském podniku s Arthure Rinderknechem. Přesto se díky bodovým ziskům premiérové posunul do první světové dvacítky. Do grandslamového French Open poprvé v kariéře vstoupil jako nasazený hráč na takto velké akci. V prvním kole se ocitl na hraně vyřazení, když proti domácímu Herbertovi musel v závěru čtvrté sady odvracet mečbol. Po nepřesvědčivých výhrách nad Magerem a Ymerem ho druhý rok za sebou vyřadil Rafael Nadal, který mu tentokrát ve čtvrtém kole nadělil ve třetím setu „kanára“.