náhled|267x267pixelů|Trajánův chrám v Pergamonu se sloupy z prokoneckého mramoru Prokonecký mramor je vysoce kvalitní mramor, který se více než 2 000 let těží na tureckém ostrově Marmara (řecký název Prokonnesos). Vyskytuje se v barevných odstínech od sněhově bílé po světle šedou. Využívá se hlavně umělecky –  pro sochy. Bílý se šedými pruhy se díky atraktivnímu žilkování používá také pro umělecká řemesla a architekturu.

Naleziště Ostrov Marmara se nachází ve stejnojmenném Marmarském moři mezi Egejským mořem a Bosporem. Patří do turecké provincie Balıkesir. Kamenolomy se nacházejí hlavně u přístavního města Saraylar. Také se vyskytují v severní polovině ostrova. Významná oblast se rozkládá na ploše čtyřiceti čtverečních kilometrů.

Geologie, vznik, vlastnosti Hlavní ložisko tohoto krystalického mramoru je v severní části ostrova. V jižní polovině ostrova se vyskytují ještě další mramory, které patří zejména do souvrství-Erdek (regionální geologický útvar) a netěží se. alt=|náhled|226x226pixelů|Geologická mapa ostrova Marmara, rok 1870. Vysvětlivky: Ph – slídnaté a mastkové břidlice, fylity. Gr – žuly. U – krystalické vápence. Mramorová ložiska ostrova jsou od západu na východ přerušena  pásmem granodioritů (Gündoğdu-komplex). V kontaktní zóně je doprovázejí metamorfované horniny, jako jsou břidličnaté ruly a ortoruly s obsahem slídy. Na severu, tedy v částech pobřežní zóny leží na mramoru vrstvy pískovců a vápenců, doprovázené uloženinami křemenců a živců.

Ložisko v blízkosti pobřežní zóny klesá v úhlu 30 až 35 °. Jeho sklon se směrem na jih zvyšuje  a v kontaktní zóně s granodiority dosahuje až 50 °. Má šířku 2,5 až 3,5 km a tloušťku asi 300 metrů. Vyskytují se v něm také jednotlivé čočky (horninové těleso čočkovitého tvaru) dolomitů.

Ložiska vznikla v období od triasu do svrchního paleozoika, tedy asi před 251 miliony let. Protože došlo k úplné metamorfoze, chybí v něm fosilie nezbytné pro přesnější stanovení věku.

Prokonecký mramor je středně zrnitá krystalická vápencová hornina s bílou základní barvou se šedými rovnoběžnými pruhy, v literatuře někdy uváděnými jako modrošedé. Tyto pruhy jsou vytvořeny jemně rozptýleným grafitem, organickým materiálem, oxidy a sírany železa, submikroskopickými (nejsou vidět ani mikroskopem) příměsemi a dalšími faktory, které narušují propustnost světla na hranici zrn. Jeho typické složení je patrné z následujících hodnot analýzy (v hmotnostních procentech):

CaO 55.25, MgO 0.72, SiO2 0,01, Fe2O3 < 0,15, Karbonatrest ca. 43,0.Naturel Stones of Turkey. turkishtime sectors (nedatováno, cca. 2000)

Bělošedý druh bez pruhů se již od starověku používá při tvorbě soch.

Opracováním získává dobrý lesk. Mnoho starověkých fragmentů a částí staveb prokazuje jeho vynikající odolnost proti povětrnostním vlivům. Pórovitost má 0,2 procenta.

Historie, způsoby využití Začátek těžby kamene na Marmaře nelze přesně datovat. Bylo to pravděpodobně v 1. století po Kristu. Římský spisovatel Vitruvius poskytuje informace, že mramor byl ve 4. století před Kristem použit při stavbě paláce Mausóla v Halicarnassu. Tuto surovinu ve svých stavbách používali také Miléťané.

V Pergamonu však bylo prokázáno i dřívější použití prokoneckého mramoru: pro vlysy chrámu bohyně Démétér (281–263 před Kristem), pro geison chrámu na Horním trhu (za Attala I, ve 3. století před naším letopočtem) a pro Pergamonský oltář (Telefosúv vlys a Velký vlys, z roku 170 před Kristem).

Využití prokoneckého mramoru bylo ve starověku stejně rozsáhlé jako u srovnatelného jiného mramoru ze středomořské oblasti. Byly to různé architektonické části, sochy, vodotrysky, kapitely, sloupy, sarkofágy a reliéfy na stěnách v mnoha oblastech Římské říše.

Na Marmaře se zachovalo mnoho starověkých fragmentů ze sloupů, které se během opracovávání zlomily nebo se na místo svého určení nedostaly z jiných důvodů. Soupis těchto fragmentů ukázal, že obvyklé byly zejména polotovary sloupů o průměru 40 až 90 centimetrů.

Z malého přístavu Saraylar se od pozdního starověku pomocí lodí přepravilo do blízkých a vzdálených míst Římské říše mnoho hotových mramorových výrobků a také polotovarů. Archeologové našli v Istanbulu polotovary z tohoto mramoru. To dokazuje široké rozdělení práce s tímto kamenem.

Ve středověku význam těchto kamenolomů způsobil, že po nich byl pojmenován celý ostrov Marmara a později se také okolní moře začalo nazývat jako Marmarské moře. Prokonecký mramor byl také těžen v osmanském období a byl použit na mnoha stavbách pro jejich interiér i exteriér. Z tohoto nádherého elegantního kamene byly v mešitách vytvořeny sloupy, kapitely, celé minbary a mihráby.

Od konce 19. století se používal pro náhrobky, pro vybavení koupelen a pro podlahové desky v Konstantinopoli. Ve 20. a 21. století ho různé společnosti vyvážely do celého světa.

Historie těžby mramoru a její zpracování se nepřetržitě vztahuje na řeckou, římskou, byzantskou, osmanskou a novodobou tureckou kulturní epochu.Takové nepřetržité přijetí v různých kulturách s významnými architektonickými a uměleckými preferencemi může ve středomořském regionu vykázat jen málo přírodních kamenů. V tomto smyslu má prokonecký mramor mezi mramory neobvyklé postavení.

Sbírky na ostrově Marmara Malé muzeum v přírodě (Marmara Müzesi) v přístavním městě Saraylar vystavuje aplikace mramoru ze starověku, které byly na ostrově shromážděny jako fragmenty z římské a byzantské éry. Nedokončené architektonické prvky, z nichž některé jsou stále označeny značkou kameníka, názorně ukazují tehdejší pracovní techniku.

V okolí několika aktivních lomů je otevřený prostor, na kterém se ukazují staré a moderní práce ze současných míst těžby. Tato místa vypadají jako „mramorová zahrada“.

Druhy a konkurenční mramory Dnes je mramor na mezinárodní úrovni dostupný pod obchodním názvem Marmara nebo i s dalšími jmény. Základní rozlišení podle hrubého třídění se provádí na bílé, světle šedé a pruhované druhy.

Jako konkurenční se považují všechny jasné, středně zrnité mramory ze středomořského regionu

Využití

Berlín Pergamonský oltář

Istanbul Hagia Sofia (četné architektonické prvky,mezi jiným byzantské sloupové hlavice) Mešita sultána Ahmeda Fórum Theodosia (zbytky triumfálního oblouku) Sulejmanova mešita Palác Topkapi

Pergamon Chrám bohyně Démétér (vlys) Pergamonský oltář (velký vlys a Telefosův vlys) Trajan-Tempel (sloupy v severní hale)

Reference

Literatura N. Asgari: Observations on two types of quarry-items from Proconnesus : column-shafts and column-bases. Ve: Marc Waelkens, Norman Herz, Luc Moens: Ancient stones: Quarrying, Trade an Provenance. (= Acta archaeologica lovaniensia. 4). Leuven 1992, , S. 73–80. Gabriele Borghini (Vyd.): Marmi antichi. Edizioni de Luca, Roma 2001, . Disertační práce: FG Lagerstättenforschung, Berlin 2004, DNB 972710817 Norman Herz: Stable isotope applications to problems of classical Greek an Roman marbles: provenance, authenticity and assembly of artifacts.Ve: Entretiens d’archéologie et d’histoire, Les marbres blancs de Pyrénées. Saint-Bertrand-de-Comminges 1995, . Ferdinand von Hochstetter: Geologische Übersichtskarte des östlichen Theiles der Europäischen Türkei. Měřítko 1:1.000.000, Lith. Anst. F. Köke, Wien 1870. Gercek Saraç: Marmara Adası ve Kapıdağı Yarımadasının Stratigrafisi. Ve: T. P. J. D. Bülteni, C7 s. 33-49 Aralık 1995.

Související články Kararský mramor

Externí odkazy

Kategorie:Mramor Kategorie:Balıkesir (provincie)