Ornithoscelida („ptačí končetiny“) je klad (přirozená vývojová skupina) dinosaurů, stanovená nejprve viktoriánským přírodovědcem Thomasem Henrym HuxleymHuxley, T. H. (1870). "On the classification of the Dinosauria with observations on the Dinosauria of the Trias". Quarterly Journal of the Geological Society of London. 26 (1–2): 32–51. doi: 10.1144/gsl.jgs.1870.026.01-02.09 a v roce 2017 „oživená“ kladistickou analýzou Barona et al.Baron, Matthew G.; Norman, David B.; Barrett, Paul (2017). "A new hypothesis of dinosaur relationships and early dinosaur evolution" (PDF). Nature. 543 (7646): 501–506. doi: 10.1038/nature21700 V současnosti však stále probíhají diskuze o platnosti tohoto kladu a mnozí paleontologové se domnívají, že správné je naopak tradiční dělení dinosaurů na ptakopánvé a plazopánvé.Luke A. Parry; Matthew G. Baron; Jakob Vinther (2017). "Multiple optimality criteria support Ornithoscelida". Royal Society Open Science. 4 (10): 170833. doi: 10.1098/rsos.170833 Tak rozdělil dinosaury v 80. letech 19. století britský paleontolog Harry Govier Seeley a jedná se o dosud obecně uznávanou systematiku skupiny Dinosauria. Všichni tito dinosauři vyhynuli na konci křídového období před 66 miliony let.Jablonski, D.; Chaloner, W. G. (1994). Extinctions in the fossil record (and discussion). Philosophical Transactions of the Royal Society of London B. 344 (1307): 11–17.
Historie
Skupinu Ornithoscelida poprvé navrhl britský přírodovědec Thomas Henry Huxley v roce 1869 a formálně ji stanovil o rok později pro skupiny Dinosauria a pro rod Compsognathus (pro který stanovil dnes již neplatnou skupinu Compsognatha). Když jeho kolega Seeley v roce 1888 stanovil skupiny Ornithischia a Saurischia, Huxleyho taxony byly zapomenuty.Seeley, H. G. (1888). "On the classification of the fossil animals commonly named Dinosauria". Proceedings of the Royal Society of London. 43 (258–265): 165–171. doi: 10.1098/rspl.1887.0117
V roce 2017 publikoval Matthew Baron a jeho kolegové studii, ve které provedli rozsáhlou kladistickou nalýzu dinosaurů. Jejich závěrem bylo, že tradiční dělení je neudržitelné a musí být pozměněno. Výsledkem byl překvapivý závěr, že teropodi mají vývojově blíže k ptakopánvým dinosaurům než k sauropodomorfům a skupina Herrerasauridae je samostatným vývojovým taxonem, nespadajícím mezi teropody (a naopak příbuznějším sauropodomorfům). Oficiální definice zní tak, že Ornithoscelida zahrnují „posledního společného předka vrabce domácího a druhu Triceratops horridus a všechny jeho potomky.“
Některé odborné práce však novější systematiku a s ní spojený klad Ornithoscelida neuznávají a vyzdvihují platnost tradiční Seeleyho systematiky s taxony Saurischia a Ornithischia. Tento postoj souvisí především s interpretací fylogenetické pozice vývojově primitivního ptakopánvého dinosaura (nebo dinosauriforma) druhu Pisanosaurus mertii.
Dinosauři, ať již je jejich podrobnější systematika jakákoliv, každopádně patřili do kladu Archosauria a jejich blízkými příbuznými tedy ve skutečnosti nebyli ještěři (jako je leguán, varan, ještěrka nebo chameleon), navzdory často chybně uváděnému označování dinosaurů jako "pravěcí ještěři" nebo "veleještěři".https://www.idnes.cz/technet/veda/dinosaurus-dinosauroid-jursky-jura-trias-jester.A211029_104457_veda_vse
Početnost skupiny Pokud bychom sečetli všechny známé zástupce ptakopánvých i teropodních dinosaurů (kteří mají do kladu Ornithoscelida náležet), pak by jejich počet dosáhl přibližně čísla 1147 (což je zhruba 72,3 % všech dosud známých druhů druhohorních "neptačích" dinosaurů). Z toho 593 je ptakopánvých dinosaurů a 554 teropodů.
Odkazy
Reference
Literatura Paul, G. S. (1988). Predatory Dinosaurs of the World. New York: Simon and Schuster Co. () Dingus, L. and Rowe, T. (1998). The Mistaken Extinction: Dinosaur Evolution and the Origin of Birds. Freeman. Rauhut, O. W. (2003). The Interrelationships and Evolution of Basal Theropod Dinosaurs. Blackwell Publishing, 213 pp. Weishampel, D. B., Dodson, P., and Osmólska, H. (eds.) (2004). The Dinosauria, Second Edition. Berkeley: University of California Press, 861 pp. Matthew G. Baron; David B. Norman; Paul M. Barrett (2017). „Baron et al. reply“. Nature. 551 (7678): E4–E5. doi: 10.1038/nature24012 David Cerny & Ashley L. Simonoff (2023). Statistical evaluation of character support reveals the instability of higher-level dinosaur phylogeny. bioRxiv 2023.01.25.525612 (preprint). doi: https://doi.org/10.1101/2023.01.25.525612
Externí odkazy Článek na webu Scientific American Článek na webu Theropoda Database Článek na webu Equatorial Minnesota
Kategorie:Plazopánví dinosauři Kategorie:Ptakopánví dinosauři