Drvodělka fialová (Xylocopa violacea) je zástupce blanokřídlého hmyzu. Připomíná čmeláka, je to největší včela v ČR a patří mezi tzv. včely samotářky. Původní jméno taxonu bylo Apis violacea (Linnaeus, 1758). náhled|Sameček na hluchavce; Viernheim 2. dubna 2018 náhled|Stavba hnízda v hromadě palivového dřeva; Berlín 29. května 2023 náhled|Hnízdo drvodělky fialové; 31. července 2016 náhled|Na pcháči obecném; Makedonie 5. října 2018 náhled|Na talovínu; Berlín 21. února 2021 náhled|Drvodělka fialová v letu; Přírodní park Bernhstrasse-Odenwald, 5. srpna 2020
Popis Tento druh drvodělek je dlouhý 20–25 mm. (Šefrová a Laštůvka uvádějí asi 30 mm s rozpětím křídel asi 40 mm.) Má zavalité černé tělo s modrým leskem, které je pokryté krátkými tmavošedými chlupy. Křídla jsou černohnědá, fialově lesklá, nohy silně ochlupené. (Zadní holeň samičky má dvě řady hrbolků, zatímco samička drvodělky potulné má celou zadní holeň pokrytou hrbolky.)
Samička nemá pylosběrný aparát; má žihadlo, ale proti člověku je používá až v krajním případě. Sameček má tykadla mírně lomená, přičemž 11. a 12. článek je oranžový (na rozdíl od černých tykadel drvodělky potulné).ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018, s. 244. Atlas. ISBN 978-80-200-2756-6.
Výskyt Drvodělka fialová se vyskytuje v jižních oblastech celé Evropy (Itálie, Kréta, Řecko, Rumunsko) kromě Pyrenejského poloostrova. Na východě zasahuje přes Krym až ke Kaspickému moři, existují nálezy ze Sýrie a z Íránu. Severní hranice areálu prochází Francií, Belgií, Německem, Rakouskem, Moravou, Slovenskem a Ukrajinou.BOGUSCH, Petr. Drvodělky a jejich výsadky na sever. Živa. 2007, č. 6, s. 270. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/drvodelky-a-jejich-vysadky-na-sever.pdf Na Slovensku a na Moravě se vyskytuje hojně, v Čechách méně.
Prostředí Preferuje teplé a suché lokality. Z hlediska hnízdění jí vyhovují místa s velkým množstvím přirozených dutin a mrtvých stromů.
Drvodělka fialová je citlivá na vlhké a deštivé počasí a délku slunečního svitu. Chladné dny bez slunce trvající řadu dnů jsou těžkou zátěží pro jejich životaschopnost. Za těchto podmínek se zvyšuje možnost bakteriálních a zejména plísňových a houbových onemocnění a možná i vyhladovění.
Způsob života Nežije ve společenství jako známá včela medonosná, nemá dělnice a hnízdo si buduje každá samička sama bez sociálních vazeb k dalším jedincům téhož druhu. Neprodukuje med. V průběhu roku se vyvíjí jediná generace. Drvodělka fialová přezimuje ve stadiu dospělce. Přezimující samec a samička se na jaře spáří. Samec uhyne, ale samička vybuduje hnízdo v mrtvém dřevě (ve dřevě suchého stromu, uskladněného palivového dříví, starého sloupu nebo staré zahradní stavby, například pergoly, besídky atp.). Optimální k hnízdění je stojící dřevo odumřelých listnatých stromů. Kmeny a kmínky musí být z listnatých stromů (olše, vrba, topol, ovocné stromy). Dřevo nesmí být čerstvé, naopak musí být částečně trouchnivé, ale nesmí se rozpadat.
Samička ve dřevě vykouše asi 13 mm širokou svislou chodbu o délce 30 i více centimetrů. Odspodu postupně chodbu rozděluje příčkami ze dřevní drtě a lepkavých slin, čímž od sebe oddělí jednotlivé komůrky. Komůrky naplní zásobou potravy – přibližně dvougramovou hrudkou pylu (převážně z bobovitých rostlin) a poklade jedním vajíčkem. Celkem nad sebe postaví kolem deseti až šestnácti buněk. Z vajíček se líhnou beznohé bílé larvy, které se živí připraveným pylem a poté se kuklí. Dospělci se líhnou po dvou měsících. Pokud je boční stěna dřeva tenká, mohou se mladé drvodělky po vylíhnutí prokousat dřevem přímo ven, ale častěji využívají původní chodbu vybudovanou samičkou. Pak musí ovšem čekat, až se vylíhnou všechny drvodělky v chodbě nad nimi, někdy chodbu opouštějí všichni jedinci téměř současně v řadě za sebou. Tentýž strom nebo kůl vyhledávají drvodělky k hnízdění často více generací za sebou.DVOŘÁK, Jiří. Čím přilákáte včelu drvodělku do zahrady: mrtvým dřevem, šalvějí nebo vistárií. In: Naše krásná zahrada [online]. 8. 3. 2022 [cit. 2025-10-21]. Dostupné z: https://www.nkz.cz/praxe/ekologie-priroda/cim-prilakate-vcelu-drvodelku-do-zahrady-mrtvym-drevem-salveji-nebo-vistarii
Potrava Drvodělky (rod) jsou specializovány na určité druhy rostlin a současně ty druhy, které rostou v jejich původní domovině v jižní Evropě a středomoří. Živí se jejich nektarem a pylem. Po jarním opuštění zimoviště potřebují přijímat energii, přičemž mezi první zdroje patří jarní dymnivky (Corydalis sp.), následují květy trnky obecné a ovocných stromů včetně mahalebky. Oblíbené jsou květy vistárie. Drvodělka navštěvuje i květy různých druhů akátu. V létě se živí na čistci přímém, čistci německém a na šalvějích (šalvěj etiopská, šalvěj muškátová…). Také se pase na hadinci obecném a jehlici trnité. Na podzim navštěvuje pcháč bělohlavý.LISAL, Kamil a KUBAČKA, Jakub. Jak přilákat na zahradu drvodělky. In: Natura Opava [online]. 2015-03-05, aktualiz. 2015-03-06. Dostupné z: http://www.natura-opava.org/opavsko/zpravy/jak-prilakat-na-zahradu-drvodelky.html
Parazité Na drvodělce fialové a drvodělce potulné parazituje peříčkovník tesaříkový (Sennertia cerambycina).Drvodělka fialová. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2025 [cit. 2025-10-21]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id71000/
Bodnutí drvodělkou Drvodělky nejsou agresivní. Bodnutí je vzácné, například při zmáčknutí hmyzu rukou. Bolestivost je srovnatelná s bodnutím včely nebo čmeláka. Po bodnutí lze místo ledovat. Pokud se neobjeví komplikace (např. silná alergická reakce), není nutné vyhledávat lékařskou pomoc.
Odkazy
Reference
Literatura ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018. 664 s. Atlas. ISBN 978-80-200-2756-6. BOGUSCH, Petr. Drvodělky a jejich výsadky na sever. Živa. 2007, č. 6, s. 269–270. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/drvodelky-a-jejich-vysadky-na-sever.pdf
Externí odkazy https://www.biolib.cz/cz/taxon/id71000/ drvodělka fialová na BioLibu hmyzí hotely a čmelíny– drvodělka
Kategorie:Včelovití