Válka v Mali či občanská válka v Mali je řada ozbrojených konfliktů, které začaly od ledna 2012 mezi severní a jižní částí Mali v Africe. Od 16. ledna 2012 začaly boje Tuaregů proti malijské vládě s cílem vytvořit si samostatný stát Azavad. Mali v roce 2013 požádala Francii o pomoc, čímž došlo k obsazení Azavadu. Přes mírovou dohodu v Alžírsku v roce 2015 boje pokračují.
Při konfliktu byla zesílena aktivita Al-Káidy, která zprvu přispěla ke vzniku Azavadu a která už od začátku 21. století operuje v poušti Sahara. Naopak na jihovýchodě Mali na hranicích s Burkinou Faso a Nigerem působí Islámský stát, který začátkem 20. let 21. století zaznamenal velký úspěch v získání sféry vlivu, a to i v Nigeru a Burkina Fasu. Byť mají obě teroristické skupiny stejné nepřátele a byl kvůli nim navýšen počet mezinárodních sil, tak si konkurují a válčí spolu. Al-Káida je brána za umírněnou a Islámský stát za extremistickou organizaci.
Počet islamistů se odhaduje řádově na několik stovek až tisíc bojovníků. Sféra vlivu teroristických skupin se rozšiřuje, nicméně stále nemají plně pod kontrolou téměř žádné území. V Mali stále působí přes pět tisíc francouzských vojáků a stovky dalších z celého světa, avšak francouzský prezident Emmanuel Macron dlouhodobě sděluje, že se Francie hodlá stáhnout.
Chronologie
Od přijetí nové ústavy referendem v roce 1992 bylo Mali bezprecedentním příkladem demokratické země na severu Afriky. Státní zřízení Mali však nebylo stejně jako u dalších afrických států zvláště stabilní a od začátku 21. století se v severní části země, stejně jako u jiných států Sahary začaly objevovat skupiny napojené na al-Káidu. Obrovský počet muslimských fundamentalistických Arabů sem prchl po občanské válce v Alžírsku (1991–2002) a Libyi (2011), odkud se fundamentalisté zmocnili značné části Kaddáfího těžké výzbroje a také mnoha automobilů. Tuaregy putující na severu do Mauritánie, Alžírska a Nigeru obzvláště vysílilo přetrvávající sucho a kolaps karavanové ekonomiky. Mnozí z nich se uchýlili k obchodu se zbraněmi, otroky nebo zlatem; někteří naléhavě žádají nezávislost. Fundamentalisté, z nichž se stali svého druhu banditi, se dohodli s kočovnými obchodníky a všichni dohromady si osvojili fundamentalistickou rétoriku pomsty proti bezvěrcům.
2012 náhled|Amadou Toumani Touré v roce 2004 náhled|Timbuktu v roce 2006 náhled|Válečná situace v Mali v lednu 2013 16. leden – Došlo k prvnímu zaznamenanému útoku na malé město Ménaka. 17. leden – Kromě útoku na Ménaku byly zaznamenány útoky i Aguelhok a Tessalit. 18. leden – Malijská vláda prohlásila, že získala kontrolu nad všemi třemi městy. 26. leden – Šéf berlínské kanceláře Světového programu pro výživu Ralf Südhoff prohlásil, že je v Mali situace kritická a zemi hrozí hladomor. 28. leden – Zvláštní zpráva OSN uvedla, že se velké množství zbraní a munice z Kaddáfího skladišť po občanské válce v Libyi v roce 2011 dostalo přes hranice do oblasti Sahelu. Dále uvádí, že v Mali existují výcvikové tábory al-Káidy, které jsou napojené na bojovníky Boko Haram. Dle šéfa britské rozvědky MI5 Jonathana Evanse pomohly výcvikovým táborům v severní Africe též podmínky způsobené revolucemi v arabském světě. 21. březen – V Mali začal státní převrat proti prezidentovi Amadou Toumani Touréovi a malijské vládě armádou v čele s Amadou Sanogou, který se tak stal de facto hlavou státu. Vzbouřenci obsadili prezidentský palác a zatkli údajně několik ministrů. Ve stejný den vzbouřenci obsadili budovu státní televize a rozhlasu a přerušili vysílání. Po pěti hodinách přerušení se na obrazovce objevila skupina armádních vzbouřenců a poručík Amadou Konaré, mluvčí Národního výboru pro obnovu demokracie a státu, řekl, že se v zemi odehrává státní převrat. Vojáci se kromě hlavního města Bamaka vzbouřili také na základně ve strategickém městě Gao. Během povstání zajali několik vyšších důstojníků. Vzbouření vojáci tím chtěli vyvinout tlak na vládu, aby vyslyšela jejich požadavky. Prezident země Amadou Toumani Touré nicméně na Twitteru ujišťoval, že o vojenský puč nejde. Důvodem nespokojenosti v armádě byl liknavý postup vlády proti vzbouřeným Tuaregům na severu země, kvůli kterým od ledna uteklo 172 tisíc lidí. Z toho přes 90 tisíc uprchlo za hranice, především do Mauritánie, Burkina Fasa a do Nigeru. Tuaregové tradičně stojí v opozici proti centrální vládě a dlouhodobě usilují o nezávislost. Dalším důvodem jejich rebelie je hospodářská situace, neboť obývají jedny z nejchudších oblastí Mali. Tuaregové si dále stěžují, že jsou diskriminováni kvůli světlejší barvě své kůže nebo že si jich vláda ve vzdáleném Bamaku nevšímá. 23. březen – Africká unie odsoudila převrat a pozastavila Mali členství. 28. březen – Africká unie uvalila na vůdce vojenské junty a na jeho spojence finanční a další sankce. Restrikce zahrnovaly zmrazení účtů a zákaz cestování. 30. březen – MNLA a Ansar Dine dobyly Kidal. Ansar Dine ve městě vyvěsilo vlajku. 31. březen – MNLA a Ansar Dine dobyly Gao. Ansar Dine ve městě vyvěsilo vlajku. 1. duben – MNLA a Ansar Dine dobyly město Timbuktu, nazývané též „perla pouště“. Stejně jako u dvou předchozích měst jim armáda nekladla odpor. 2. duben – ECOWAS udělilo finanční a další sankce na Mali poté, co junta v čele se vzbouřeneckým kapitánem Amadouem Sanogou nesplnila požadavek bloku a nezačala předávat moc do rukou lidu. Dále pohrozilo vojenskou intervencí v Mali, když rozhodl povolat do akce své záložní ozbrojené síly. 3. duben – V Timbuktu islamisté vystrnadili tuarežské bojovníky a zavedli zde právo šaría. 5. duben – MNLA oznámila, že získala kontrolu nad teritoriem a zastavuje veškeré ozbrojené akce. 6. duben – Tuarežští povstalci jednostranně vyhlásili nezávislost státu Azavad. Zástupci státu slíbili, že budou respektovat hranice se sousedními státy i chartu OSN. Vyzvali mezinárodní společenství, aby jejich stát uznalo. Jako první zareagovala Francie, podle níž nemá vyhlášení smysl bez uznání afrických zemí. Africká unie vyhlášení nezávislosti později odmítla a vyzvala k tomu samému zbytek světa. 8. duben – Papež Benedikt XVI. na Svatopetrském náměstí popřál Mali klid a stabilitu. Ve stejný den oficiálně rezignoval svržený Touré. 12. duben – Amadou Sanogo na nátlak ECOWAS a dalších organizací oficiálně rezignoval a jako zvolený kompromis byl hlavou státu zvolen Dioncounda Traoré, kterého během puče zmlátil rozzuřený dav. (Traoré se stal pouze prozatímním prezidentem do řádných prezidentských voleb, které se konaly v roce 2013.) duben – V dubnu v Mali zemřeli tři členové amerického komanda, když jejich džíp spadl do řeky Niger. Zahynuly i tři Maročanky, zřejmě prostitutky. Zajímavostí je, že americké vrchní velitelství dostatečně neobjasnilo, co tam trojice amerických vojáků dělala. Spojené státy po březnovém převratu své jednotky totiž oficiálně stáhly. (V letech 2007–2013 USA v Mali v rámci vojenského svazu AFRICOM trénovala místní vojáky a vedla i své utajené operace, jelikož Malijská armáda čítala pouze asi 6 tisíc špatně vyzbrojených vojáků a měla vždy problém udržet kontrolu nad teritoriem, kterou si vyhlédla al-Káida.) 4. květen – Ve městě Timbuktu Ansar Dine zničila hrobku zapsanou na seznam světového dědictví UNESCO. 26.–28. červen proběhla mezi MNLA a islamisty rozhodující bitva o Gao, po které islamisté získali definitivně kontrolu nad městem. 30. červen – Bojovníci hnutí Ansar Dine zničili mauzoleum Sidi Mahmúda, čímž celkem zničili tři z šestnácti svatyní v Timbuktu. 2. červenec – Islamisté z hnutí Ansar Dine prohlásili, že zničili už 90% posvátných hrobek v Timbuktu. Hrobky patřily svatých mužům súfismu, mystické formy islámu. V ničení hrobek pokračovaly i v červenci, kdy zničili další dvě. 12. červenec – Tuarezští rebelové byli vyhnáni islamisty z jejich poslední bašty, města Ansogo, které leží asi sto kilometrů od města Gao. Nomádští separatisté snící o vlastním státě tím přestali mít pod kontrolou jediné město v Mali. Od této doby se separatisté začali pohybovat v malých skupinách a myslet spíše na přežití než na boj. Islamisté tím de facto získali celý Azavad pod kontrolu. (Pro srovnání je Azavad co se do rozlohy území týče desetkrát větší než Česká republika.) Na to reagoval francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius, který oznámil, že Francie pravděpodobně pošle své vojáky do Mali. Dodal, že intervenci povede koalice afrických států, ale zapojí se do ní i mezinárodní jednotky. 13. červenec – Bylo doporučeno zahájit Vyšetřování Mezinárodního trestního soudu v Mali. 27. červenec – Prozatímní prezident Dioncounda Traoré se po dvou měsících léčby v Paříži, kde se zotavoval ze zranění, které na něj spáchal rozzuřený dav během státního převratu, vrátil do hlavního města Mali Bamako a vyzval k zahájení rozhovorů s militantními islamisty. Islamisté mezitím v Azavadu zavedli právo šaría. Podle Amnesty International mezi srpnem a zářím usekli ruku nejméně sedmi lidem, dopouštěli se sexuálního násilí a verbovali dětské vojáky. srpen – Knihovníkům a pašerákům se podařilo za velkého úsilí dostat z Timbuktu vzácné staré rukopisy na jih země. Ironií bylo, že se u nich ve vlhkém podnebí v Bamaku objevovaly známky plísně a začaly trouchnivět. 24. září – Mali oficiálně požádalo Radu bezpečnosti OSN o nezbytný mandát k nasazení zahraničních sil států ECOWAS. Malijský prezident Dioncounda Traoré podle BBC zahraniční intervenci nejdříve odmítal, ale po intenzivních diplomatických jednáních souhlasil s umístěním vojáků v hlavním městě Bamako. Francie pro vojenskou akci nabídla logistickou a zpravodajskou podporu, nicméně odmítla vyslat vlastní vojáky, částečně i proto, že severoafrická al-Káida držela několik francouzských rukojmí. 11. říjen – Zástupce generálního tajemníka pro lidská práva Ivan Šimonović přišel s alarmující zprávou upozorňující na nedodržování lidských práv v Mali. Podle jeho zpravodajů, kteří mapovali situaci na severu země, islamisté prosazovali nejkrutější tresty jako mučení a věznění v nelidských podmínkách či amputace končetin nebo veřejné mrskání. Šimonović uvedl, že Spojené národy evidují nejméně tři případy veřejných poprav. Dále upozornil, že islamisté porušovali zejména práva žen, které nutili vstoupit do manželství. Jejich rodiny se totiž výhodným sňatkem snažily vydělat. V některých případech byla ovšem svatba jen pouhou zástěrkou a překupníci nutili násilím ženy k prostituci. Radikálové podle něj nakupovali rovněž děti, které bojovníci hnutí Ansar Dine následně cvičili v tom, jak zacházet se zbraněmi, a vychovávali z nich vojáky. Peníze na nákup dětských bojovníků a jejich výcvik povstalci získávali z prodeje drog a výkupného. Dětští vojáci tak posílili řady muslimských extremistů, kteří usilovali o ovládnutí celého západoafrického státu. 12. říjen – Bezpečnostní rada OSN schválila rezoluci, která dává regionálním lídrům 45 dní na to, aby naplánovali mezinárodní vojenskou intervenci. V rezoluci rada odsoudila porušování lidských práv. Extremistické skupiny obvinila z držení rukojmí, rabování, krádeže, ničení kulturních a náboženských památek a z náboru dětských vojáků. Částečnou vinu přisoudila malijské prozatímní vládě. Alpha Moulaye Haidara, zástupce obyvatel severního Mali, tvrdil, že islamisté využívali severní část země k obchodu se zbraněmi a drogami a plánování dalších akcí. Islamisté postupně muslimům zakázali kouřit, pít, sledovat sport v televizi, poslouchat muziku a začali připravovat seznam svobodných matek a těhotných žen bez manžela. Podle práva šaría jsou totiž nemanželské vztahy zakázány, čímž ženám v praxi začalo hrozit ukamenování, amputace, či poprava. Islamisté též ženám nařídili zakrývat obličej šátky. Na denním pořádku bylo i hromadné znásilňování žen pod výhrůžkou smrti před očima příbuzných. Někteří Tuaregové tmavší pleti také jako jiné etnické skupiny utekly na jih, jelikož je povstalci vnímali jako otroky. Než OSN vydala rozhodnutí, tisíce lidí se v hlavním městě Bamako zúčastnily protestního pochodu.