Wikov 7/28 byl první sériový automobil akciové společnosti Wikov (Wichterle a Kovářík), československého výrobce hospodářských strojů, traktorů, lokomotiv, stabilních spalovacích i elektrických motorů a také automobilů. Továrnu na zemědělské stroje založil v Prostějově František Wichterle v roce 1878. V roce 1922 byly v továrně Wikov zahájeny přípravy k výrobě automobilů. Prvním automobilem byl Wikov IV/16 a na něj navázal skutečně sériový Wikov 7/28. Automobil Wikov 7/28 byl vyráběn v letech 1927–1932 v několika variantách motorů, podvozků a karosérií.
Vznik a vývoj Vedením automobilky byli pověřeni Ing. František Kovářík ml. (1903–1950), syn Ing. Josefa Kováříka a Eugen Wichterle (1900–1975), syn Lamberta Wichterleho. Šéfkonstruktérem se stal od roku 1926 ing. Boleslav Hanzelka (1890–1961), který absolvoval praxi u kopřivnické Tatry, působil jako šéfkonstruktér a později člen užšího vedení automobilky Pearl ve Vídni-Liesingu a také u brněnské firmy Hrček & Neugebauer (přestavby osobních vozidel na hasičské speciály). Uvádí se, že Wikov 7/28 byl vyráběn od roku 1925, ale veřejnosti byl nový vůz představen počátkem září 1927 na XIX. mezinárodní výstavě automobilů v Praze. Číselné označení typu 7/28 uvádělo, že 7 koní je tzv. daněných a 28 koní je maximální výkon. Modernizací typ 7/28 prošel v roce 1929.
Jiří Voskovec a Jan Werich, známí humoristé—umělci z Prahy při zájezdu do Prostějova, kde sehráli 16. a 17. května 1930 s velikým úspěchem revue „Ostrov Dynamit“ a „Fata morgana“, navštívili tamní automobilku Wikov. Odzkoušeli si sportovní roadster Wikov 7/28 Sport. Od tohoto okamžiku oba byli velkými příznivci značky Wikov.
Produkce automobilů Wikov se počítala jen na desítky kusů, podle statistiky z února 1930 bylo tehdy v Československu v provozu 128 osobních automobilů Wikov, 8 dodávek a jedna sanitka. V roce 1932, kdy výroba modelu 7/28 byla v podstatě ukončena, prodala automobilka Wikov na československém trhu 112 automobilů. Úspěšnější v tomto pohledu byla Tatra (3337 vozů), Praga (3243), Škoda (2508), Aero (1321), Zetka (377) a Walter (374). Podíl Wikovu na československém trhu s tuzemskými vozy činil v tomto roce jedno procento. náhled|Wikov 7/28, motor (Auto, srpen 1929)
Motor Čtyřdobý vodou chlazený, čtyřválcový řadový motor s rozvodem OHC o objemu válců 1478 cm³ (vrtání ø 66 mm, zdvih 108 mm) dával výkon 20,6 kW (28 k) při 2 600 ot/min. Při stupni komprese 5,1 maximální točivý moment dosahoval hodnoty 98 Nm při 1800 ot/min. Poměrně dlouhozdvihový motor (108 mm) měl staticky i dynamicky vyvážený vačkový hřídel ve snímatelné hlavě válců s obrobeným, klínovým spalovacím prostorem. Systém rozvodu zaručoval stejný stupeň komprese všem válcům (konstrukce dle patentu Wikov). Vačkový hřídel byl poháněn ozubenými čelními koly se šikmými zuby od předního konce klikového hřídele. Vlastní klikový hřídel (s protizávažími) byl uložen ve třech kluzných ložiscích. Původní verze měla litinový blok válců.
Materiálově se jednalo (na svou dobu) o moderní motor. Písty (elektron) a ojnice (výkovek z duralu) byly vyráběny z lehkých slitin. Odnímatelná hlava válců, v níž byly uloženy mírně skloněné, visuté shora řízené ventily, ventilová vahadla a vačková hřídel, byla litinová. Vyměnitelné cementované vložky válců byly z kalené oceli a spodek dvoudílné klikové skříně byl odlit z hliníkové slitiny.
Motor byl vybaven bateriovým (Varta) zapalováním Bosch (12V), dynamo bylo přímo spojeno se zalomeným hřídelem. Elektrický startér Bosch měl posuvnou kotvu pro přímý záběr zubů do setrvačníku. Vodní chlazení bylo termosifonové bez čerpadla a bylo podporováno ventilátorem, poháněným rozvodovou hřídelí. Motor v jednom celku s převodovou skříní byl uložen v rámu na třech bodech. Montovala se třístupňová převodovka (3 stupně vpřed a jeden vzad) a jednokotoučová, suchá spojka. Převodovka s motorem tvořila jeden celek. Mazání motoru zabezpečovala olejová pumpa pod regulovatelným tlakem. Olej byl čištěn jemným sítem a pak plnoprůtokovým čističem oleje. Benzinová nádrž o objemu 40 l byla umístěna v motorovém prostoru, palivo bylo dopravováno ke karburátoru gravitačním samospádem.
Později od roku 1929 byl lehce zvýšen stupeň komprese, změněn typ karburátoru Zénith a tím byl výkon motoru zvýšen na 23,5 kW (32 k) při 3000 ot/min. Původně litinový blok válců byl od roku 1929 nahrazen odlitkem z hliníkové slitiny silumin s vloženými "suchými" ocelovými válci. A také pružné kotoučové klouby byly nahrazeny kovovými klouby a mechanické brzy nahrazeny hydraulickými. Maximální rychlost vozu vzrostla na rozmezí 90–100 km/h. náhled|Wikov 7/28, podvozek (Auto, říjen 1929)
Podvozek Motor byl umístěn vpředu podél za přední nápravou, pohon zadních kol.KOŽÍŠEK, Petr. Wikov 7/28 Sport – popis vozu. Výstava Vavříny s vůní benzínu, Národní technické muzeum, Praha 2021 Robustní, obdélníkový podvozkový žebřinový rám byl nýtován z lisovaných ocelových profilů U s přinýtovanými pěti příčkami. Šnekové řízení byl pravostranné. Mechanické brzdy byly koncem roku 1929 změněny na hydraulický systém Lockheed. Nožní brzda působila na všechna čtyři kola a mimo to byl vůz vybaven i ruční mechanickou brzdou na zadní kola. Všechny čepy per byly kaleny, broušeny a opatřeny maznicemi pro tlakové, centrální mazání podvozku (od roku 1929).
Obě nápravy byly tuhé a odpruženy byly podélnými půleliptickými pery. Podvozek byl po modernizaci v roce 1929 vybaven kapalinovými tlumiči, což u československých konstrukcí koncem 20. let rozhodně nebylo běžné, totéž platí i pro hydraulické brzdy. Přední náprava I-profilu byla vykována z chromniklové oceli. Zadní náprava typu "banjo" (se spirálovým soukolím Gleason) byla sešroubována z výlisků z ocelové plechu. Pohon zadních kol přes jednokotoučovou spojku a třístupňovou převodovku zabezpečovaly pružné (Hardy) spojky spojovacího hřídele. Později od roku 1930 bylo použito výkyvné spojení mezi převodovkou a rozvodovkou spojovacím hřídelem s křížovými, zapouzdřenými (tzv. Kardanovými) klouby. V zadní, hnané nápravě byla rozvodovka s kuželovým spirálním ozubením Gleason a kuželový diferenciál. náhled|Wikov 7/28, faeton (Český svět, srpen 1928) Původní verze z roku 1926 měla rozvor náprav 2750 mm a rozchod kol 1210 mm. Čtyřsedadlový vůz měl celkovou délku 4000 mm, šířku 1480 mm a hmotnost vozu s otevřenou čtyřmístnou karoserií byla 950 kg (podvozek 750 kg). Později (1929) byl rozchod kol zvětšen na 1250 mm a rozvor na 2800 nebo 3000 mm. Především pro šestimístné karoserie a dodávkové automobily byl rozchod kol upraven až na 3000 mm. Šestimístné vozy vážily 1050–1100 kg.
Mimo kapalinových brzd a hydraulických tlumičů byl Wikov jednou prvních československých automobilek, která zavedla „balónové“, nízkotlaké pneumatiky (rozměr 730×130 mm), které nahradily původní pneumatiky rozměru 14x15". Disky kol byly plné, za příplatek bylo možné objednat kola s drátovým výpletem Rudge-Whitworth. náhled|Wikov 7/28, limuzína (Auto, srpen 1929)
Karoserie Karoserie Wikov byly "kompozitní", dřevěná kostra byla potažena tenkým, hlubokotažným plechem. Automobil byl nabízen v deseti různých provedeních. Ty se odlišovaly jak rozdílnou délkou rozvoru, tak použitými druhy karoserie. Dodával se v deseti variantách karoserie, s otevřenými (faeton, roadster, kabriolet) i uzavřenými karoseriemi (coach, tudor, sedan, limuzína, landaulet), byly i verze užitkové jako valníky pro užitečnou hmotnost až 750 kg, sanitní vozy atd. Podvozek Wikovu 7/28 ve speciální úpravě byl v menších množstvích dodáván i specializovaným firmám na hasičskou techniku např. Sigma – pumpy Lutín, Hrček & Neugebauer Brno-Královo Pole a Hasičské závody Čechy pod Kosířem. náhled|Wikov 7/28, limuzína (Auto, listopad 1929) Provedení karoserií bylo odborným tiskem označováno za elegantní s jednoduchou, hladkou a rovnou linií, aby odpor vzduchu byl co možná nejmenší. Při lakování stříkáním se nanášel smaltový preparát nebo se používaly "pravé anglické" laky. Karosovaná délka byla 2310 mm, světlá výška 203 mm. Zákazníci měli na výběr z 10 druhů karoserií: otevřený čtyřdveřový čtyřmístný faeton, otevřený čtyřdveřový šestimístný faeton na prodlouženém podvozku se dvěma sklopnými sedátky, čtyřdveřový čtyřmístný sedan (conduite intérieure), čtyřdveřová šestimístná limuzína na prodlouženém podvozku, čtyřmístný dvoudveřový tudor, čtyřmístný dvoudveřový kabriolet a polokabriolet (faux cabriolet), dvoumístné kupé s nouzovými sedátky vzadu, dvoudveřový roadster a dvoumístný otevřený sportovní automobil bez dvířek Wikov 7/28 Sport. Na uzavřené karoserie bylo možné objednat posuvnou střechu Webasto. Od roku 1929 dostaly lehce rozšířené karoserie zaoblenější tvar střechy.
V letech 1927 až 1932 opustilo bránu továrny asi 280 automobilů tohoto typu. Ceny se pohybovaly od 51 000 Kč za čtyřmístný otevřený faeton do 63 000 Kč za šestimístnou limuzínu. Větší vozy (limuzíny) dosahovaly rychlosti 80 km/h, menší kabriolety a kupé až 90 km/h. náhled|Modernizovaný faeton Wikov 7/28 s koly Rudge & Whitworth a František Wichterle, velkostatkář (Salon, leden 1931)
Galerie automobilů
Sportovní úspěchy Automobilka moravských akciových továren Wichterle & Kovářík považovala za největší přednost svých vozů vysokou provozní spolehlivost a velký výkon, kterého dosahovaly zásluhou pokrokového konstrukčního řešení motorů. Tyto oceňované a tehdy výjimečné vlastnosti prokazovala dosaženými vítězstvími a předními umístěními v řadě soutěží spolehlivosti, pořádaných v Čechách, na Moravě i na Slovensku, ale i v zahraničí (Polsko/Zakopane a Lvov, Rakousko/Semmering). náhled|Wikov 7/28, ing. K. Václavík, závod do vrchu Brno-Soběšice (Pestrý týden, červenec 1929)
Cestovní automobily Československý automobilový klub pro Moravu a Slezsko v Brně uspořádal za krásného počasí v neděli dne 25. září 1927 třetí ročník automobilového a motocyklového turnaje. K němu se dostavilo množství obecenstva, které bylo odměněno poutavým sportem. Jednotliví jezdci předvedli velmi pěkné výkony a ukázali, že přímo umělecky ovládají své stroje, ať to bylo při valení velkého míče mezi praporky, či zvedání praporků anebo zastavení těsně před papírovou stěnou atd. V kategorii automobilů do 1,5 l startovalo 11 jezdců, mezi nimiž ing. František Wichterle na Wikovu 7/28 obsadil 4. místo. Automobilový a motocyklový turnaj, který uspořádal Slovenský Motoklub Bratislava v Piešťanech 29. června 1928, se stal místem prvního "double" vítězství vozů Wikov 7/28. V VI. kategorii zvítězil Eugen Wichterle a druhý skončil František Wichterle.
Jihočeský autoklub uspořádal dne 23. září 1928 Klubovní rychlostní jízdu vytrvalosti, soutěž automobilů a motocyklů na trati dlouhé 360 km (České Budějovice – Třeboň – Jindřichův Hradec – Pelhřimov – Tábor – Písek – Strakonice – Vimperk – Volary – Prachatice – Vodňany a zpět do Č. Budějovic). Mezi 21 automobily na „zlatou“ plaketu, bez trestných bodů absolvoval soutěž i R. Čížek na Wikovu 7/28, v automobilech do 1500 cm³ společně s třemi dalšími vozy (2x Praga a jedna Tatra). O rok později (1. září 1929) při III. klubovní okružní vytrvalostní jízdě za pořadatelství Jihočeského autoklubu (JAK) v Č. Budějovicích startovalo celkem 25 jezdců z 33 přihlášených. S plným počtem bodů (beztrestně) absolvovalo trať 18 soutěžících, mezi nimiž byl i Vil. Michl na Wikovu 7/28, za což získal stříbrnou medaili a čestnou cenu JAK.