Afghánistán, plným názvem Afghánský islámský emirát, je vnitrozemský stát ležící na křižovatce střední a jižní Asie. Na západě sousedí s Íránem, na severozápadě s Turkmenistánem, na severu s Uzbekistánem, na severovýchodě s Tádžikistánem, na severovýchodě a východě s Čínou a východě a jihu s Pákistánem. Afghánistán je převážně hornatá země s rovinami na severu a jihozápadě, které odděluje pohoří Hindúkuš, má kontinentální podnebí s tuhými zimami a horkými léty. Na ploše 653 000 km² žije podle odhadů 36–50 milionů obyvatel. Hlavním a největším městem Afghánistánu je Kábul, dalšími velkými městy jsou Kandahár, Herát a Mazáre Šeríf. Asi 42 % obyvatel tvoří Paštunové, 27 % Tádžikové, 9 % Hazárové a 9 % Uzbeci, úředními jazyky jsou paštština a darí (afghánská perština), v podstatě všichni obyvatelé se hlásí k islámu.

Osídlení Afghánistánu se datuje do období středního paleolitu. Země, která je lidově označována jako hřbitov říší, byla svědkem mnoha vojenských tažení, včetně Peršanů, Alexandra Velikého, Maurjovské říše, arabských muslimů, Mongolů, Britů, Sovětského svazu a koalice vedené USA. Afghánistán také sloužil jako zdroj, z něhož vzešli mimo jiné Řekobaktrijci a Mughalové, kteří vytvořili velké říše. Vzhledem k různým dobytím a obdobím v íránské i indické kulturní sféře byla oblast centrem zoroastrismu, buddhismu, hinduismu a později islámu. Moderní stát Afghánistán začal vznikat s Durránskou říší v 18. století, ačkoli za zakladatele prvního moderního afghánského státu je někdy považován Dóst Muhammad Chán. Afghánistán se stal nárazníkovým státem ve Velké hře mezi Britským a Ruským impériem. Z Indie se Britové pokusili Afghánistán podrobit, ale v první anglo-afghánské válce byli odraženi; ve druhé anglo-afghánské válce Britové zvítězili. Po třetí anglo-afghánské válce v roce 1919 se Afghánistán vymanil z cizí politické hegemonie a v roce 1926 vzniklo nezávislé Afghánské království. Tato monarchie trvala téměř půl století, až do svržení Záhira Šáha v roce 1973, po němž byla založena Afghánská republika.

Od konce 70. let 20. století se v dějinách Afghánistánu odehrávaly rozsáhlé válečné konflikty, včetně převratů, invazí, povstání a občanských válek. Konflikt začal v roce 1978, kdy komunistická revoluce založila socialistický stát (sama o sobě byla reakcí na diktaturu nastolenou po státním převratu v roce 1973), a následné boje přiměly Sovětský svaz k invazi do Afghánistánu v roce 1979. Mudžáhidové bojovali proti Sovětům v sovětsko-afghánské válce a po stažení Sovětů v roce 1989 pokračovali v bojích mezi sebou. Do roku 1996 Tálibán ovládal většinu země, ale jeho Islámský emirát Afghánistán se před svým svržením při americké invazi do Afghánistánu v roce 2001 dočkal jen malého mezinárodního uznání. Tálibán se vrátil k moci v roce 2021 po dobytí Kábulu, čímž skončila válka z let 2001–2021. K červenci 2025 zůstává vláda Tálibánu vesměs mezinárodně neuznaná kvůli pokračujícímu porušování lidských práv, zejména pokud jde o práva žen a zacházení s nimi. Jedinou výjimkou se stalo Rusko.

Vládnoucí Tálibán prohlásil Afghánistán islámským emirátem, země je islámskou teokratickou diktaturou, kde je veškerá moc soustředěná v rukou vůdce Tálibů, který má titul nejvyššího vůdce Afghánistánu. Afghánistán stále patří mezi nejméně rozvinuté země světa, v indexu lidského rozvoje se nachází na 182. místě (nejhorší umístění ze všech zemí světa kromě Afriky). V přepočtu na obyvatele patří jeho HDP od roku 2020 k nejnižším ze všech zemí. Afghánistán je bohatý na přírodní zdroje, včetně lithia, železa, zinku a mědi. Je druhým největším producentem hašiše a třetím největším producentem šafránu a kašmíru. V důsledku následků války v posledních desetiletích se země potýká s vysokou mírou terorismu, chudobou a dětskou podvýživou. Země je členem Jihoasijského sdružení pro regionální spolupráci a zakládajícím členem Organizace islámské spolupráce.

Název Někteří badatelé se domnívají, že kořen názvu Afghān je odvozen od sanskrtského slova Aśvakan, kterým byli označováni starověcí obyvatelé Hindúkuše. Aśvakan doslova znamená „jezdci“, „chovatelé koní“ nebo „ kavaleristé“ (od aśva, sanskrtského a avestského slova pro „kůň“).

Historicky se etnonymum Afghān používalo pro označení etnických Paštunů. Arabská a perská podoba jména, Afġān, je poprvé doložena v zeměpisné knize Hudud al-'Alam z 10. století. Poslední část jména, „-stan“, je perská přípona znamenající „místo“ nebo „země“. Proto se „Afghánistán“ překládá jako „země Afghánců“ nebo v historickém smyslu „země Paštunů“.

Historie

Starověk a středověk

náhled|upright=0.5|vlevo|Jedna ze soch Buddhů z Bámjánu (před zničením) Staroperský výraz „stan“ znamená zemi, čili Afghánistán znamená zemi Afghánců. Přípona -stán (znamenající vlastně totéž jako české -sko) se používá i pro řadu dalších států a národních území v jihozápadní a střední Asii, jako jsou Kurdistán, Tádžikistán, Kohistán, Kyrgyzstán, Kazachstán, Pákistán, Balúčistán, Uzbekistán a další.

Současný Afghánistán byl v 8. století př. n. l. součástí Médie a od 6. století př. n. l. okrajovou součástí Achaimenovské říše (na západě současného Afghánistánu a jejich vazalských území na východě). Alexandr Veliký dobyl tuto oblast Perské říše v roce 330 př. n. l. a jeho nástupci zde založili Řecko-baktrijské království. Ve 3. století se zde rozkládala říše Kušánů, v 6. století říše Heftalitů. Od 7. století n. l. bylo území Afghánistánu postupně připojováno k území Arabské říše. Ve 13. století Mongolové pod vedením Čingischána přispěli k vylidnění území Afghánistánu poté, co napadli Chórezmskou říši a zničili zavlažovací systém i mnoho měst jako Balch a Herát."Čingischán ochladil planetu". National Geographic. Koncem 14. století se území Afghánistánu stalo součástí říše Tamerlána a o něco později i Mughalské říše. V 18. století území Afghánistánu ovládl perský dobyvatel Nádir Šáh.

Moderní afghánský stát (1746–1973)

Moderní afghánský stát vznikl v roce 1746 pod jménem Durránská říše. Historičtí vládci Afghánistánu patřili ke kmenu Abdalí, jejichž jméno bylo změněno na Durrání po nástupu Ahmada Šáha. Vojska Ahmada Šáha obsadila část severní Indie a v roce 1761 v bitvě u Panípatu porazila armádu hinduistických Maráthů."Afgánistán". Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 326–341. Dostupné online. Během první anglo-afghánské války roku 1842 byla při ústupu z Afghánistánu zničena téměř celá britská invazní armáda."Příliš horká půda". Dějiny a současnost. Na konci 19. století se Afghánistán stal „nárazníkovým státem“ v rámci rusko-britské Velké hry. V té době afghánský vládce Abdurrahmán Chán dobyl Núristán, jehož obyvatelé byli nuceni přijmout islám,"Přežili Řekové ve Střední Asii až do konce 19. století?". Science World. 15. června 2010. a také území šíitských Hazárů. Během třetí anglo-afghánské války v roce 1919 uhájil Afghánistán svou nezávislost a získal mezinárodní uznání. V roce 1923 bylo zrušeno otroctví.

Afghánské království bylo geograficky i etnicky rozmanité. Jeho státnost postrádala historické kořeny. Žilo tam deset národů, které spolu neudržovaly kontakt a vzájemně se přehlížely. Za skutečné a opravdové Afghánce se považovali Paštunové. Ke komunikaci lidí sloužilo asi dvacet jazyků. Početní kočovníci žili mimo kontrolu a dohled státu, neplatili daně a nesloužili v armádě. Přísné islámské předpisy určovaly ženám držet se stranou a nevycházet z domu. Pokud se na veřejnosti objevily, tak pouze v burce, zahalující ženské tělo i tvář. Roku 1955 navštívil Kábul sovětský představitel N. S. Chruščov, který zahájil éru sovětské pomoci Afghánistánu. Od roku 1963 jim začaly konkurovat Spojené státy. V letech 1970–1971 postihla zemi neúroda. Chyběly potraviny a v některých provinciích zemřela následkem hladomoru až polovina obyvatel.

Afghánská republika (1973–1978)

Převratem, který proběhl 17. července 1973, byl svržen král Muhammad Záhir Šáh (vládl 1933–1973) a byl nahrazen jedním z jeho příbuzných, Muhammadem Dáudem Chánem (vládl 1973–1978), který vyhlásil republiku. V osobě krále ztratil Afghánistán jedno z mála pojítek mezi etnickými skupinami, provinciemi a kmeny a namísto zklidnění rozpoutala nová situace vlnu vášní. Daúd, který byl v USA nazývaný „rudým vladařem“ se zaměřil na Moskvu. V roce 1973 skončila deset let trvající (1963–1973) éra americké pomoci a politiky rovnováhy.

Afghánská demokratická republika (1979–1992)

Po krátké době Dáuda odstranil Núr Muhammad Tarakí (vládl 1978–1979). Vládní politika se obrátila doleva. Smlouva o spolupráci Afghánistánu a SSSR umožnila sovětské straně zasáhnout, bude-li třeba na obranu Afghánistánu. V zemi panovala anarchie, když byl 14. září 1979 Tarakí zavražděn. V prosinci roku 1979 vstoupily do země sovětské jednotky a byla ustavena komunistická vláda v čele s Babrakem Karmalem (vládl 1979–1986), bývalým velvyslancem země v Československu. Afghánistán tak vstoupil do desetileté války.

Sovětská invaze do Afghánistánu

náhled|upright=0.7|vpravo|Sovětské jednotky v Gardezu, 1987 Sovětská invaze do Afghánistánu proběhla 25. prosince 1979. Tím byl zahájen konflikt mezi sovětskými jednotkami, které do Afghánistánu přišly na pozvání afghánské komunistické vlády, a mezinárodními povstaleckými skupinami mudžahedínů. Spojené státy, znepokojené vznikem komunistického režimu, začaly už od léta 1979 dodávat peníze a zbraně povstaleckým skupinám mudžáhedínů, které byly od vypuknutí bojů vyzbrojovány a cvičeny agenty CIA. V květnu 1979 se začali američtí představitelé prostřednictvím pákistánských vládních kontaktů tajně setkávat s vůdci afghánských povstalců. Dne 3. července 1979 podepsal americký prezident Jimmy Carter prezidentský výnos, v němž pověřil CIA utratit přes půl milionu dolarů na pomoc mudžáhedínům. Tím začala Operace Cyklon. Jednu z nejdelších a nejdražších utajených operací v historii CIA zpopularizoval film Soukromá válka pana Wilsona v hlavní roli s Tomem Hanksem. Kromě Spojených států začala i Saúdská Arábie prostřednictvím pákistánské tajné služby ISI masivně financovat a vyzbrojovat protisovětský odboj z řad domácích mudžáhedínů i zahraničních dobrovolníků z celého islámského světa, mezi kterými byl i Usáma bin Ládin."Afghánistán ". Novinky.

náhled|upright=0.6|vlevo|Mudžáhidi v sultánově údolí v provincii Kunar, 1987 Sovětské armádě a prosovětské afghánské vládě se nikdy nepodařilo ovládnout celý Afghánistán. Během bojů bylo zabito až 1,5 milionu lidí,Noor Ahmad Khalidi, "Afghanistan: Demographic Consequences of War: 1978-87," Central Asian Survey, vol. 10, no. 3, pp. 101–126, 1991.Marek Sliwinski, "Afghanistan: The Decimation of a People," Orbis (Winter, 1989), p.39. převážně civilistů, a přibližně 5–10 milionů civilistů uprchlo převážně do Pákistánu a Íránu, cca polovina všech uprchlíků na světě byli Afghánci.Kaplan, Soldiers of God (2001) (p. 11) Kvůli vzrůstajícímu mezinárodnímu tlaku, ztrátě asi 15 000 sovětských vojáků zabitých mudžáhedíny trénovanými USA, Pákistánem a dalšími zahraničními vládami, a ekonomickým problémům v SSSR, opustil dne 15. února 1989 poslední sovětský voják Afghánistán.Jiří F.Šiška, Bojiště Afghánistán /Sovětsko-afghánský válečný konflikt 1979–1989/, str. 215

Vývoj po stažení sovětských vojsk náhled|upright=0.7|Část Kábulu zničená občanskou válkou (1993) 23. února 1989 byla sestavena prozatímní exilová vláda. V zemi však sílily snahy o regionální autonomii. Stále významnější protivládní složkou se stávali náčelníci ozbrojených osvobozeneckých oddílů bojujících většinou na vlastní pěst. Členové prozatímní vlády se snažili získat politickou moc v celé zemi, náčelníci upevňovali svá postavení v dobytých horských oblastech. Spíše než proti ústřední vládě bojovali mezi sebou navzájem, jak to v kmenovém společenství dělávali odedávna. Exilová vláda si udržovala svou moc ve městech a osvobozenecké síly mudžáhedínů kontrolovaly většinu afghánského venkova. V roce 1989 na obou válčících stranách zesílil přísun zbraní i výcvik záloh a naplno se rozhořela občanská válka.