Ergonomie je multidisciplinární vědecký obor, který se začal rozvíjet postupně od počátku 20. století v institucích, jež se zabývaly některou z jeho disciplín. Ergonomie přes svůj velký celosvětový rozvoj nemá v českém prostředí své vlastní specializované výzkumné instituce ani obor studia. Jedinou výjimku tvoří Česká ergonomická společnost. Aplikací ergonomie v praxi se ovšem zabývá řada soukromých subjektů.
Nejstarší historie Následující přehled seznamuje s vývojem oboru na českém území.
V roce 1921 byl založen Státní zdravotní ústav, první tuzemské veřejně-právní zařízení, kde byla věnována soustředěná pozornost oborům, které vytvořily náplň ergonomie.
V roce 1924 vznikla zdravotnická sekce Vzduchoplaveckého ústavu v Praze, která se stala předchůdcem dnešního Ústavu leteckého zdravotnictví, jenž byl založen roku 1953. Prvním vedoucím byl major MUDr. Dominik Čapek. Pro ústavy je charakteristická práce v oborech, které se dotýkaly zásadního rozvoje ergonomie, mj. za 2. světové války a později.
V roce 1920 byla založena Masarykova Akademie Práce. Byla členěna na 6 odborů, v rámci nichž pracovaly jednotlivé ústavy. K ergonomii měly vztah např. lékařský, zemědělský nebo sociální odbor. Z ústavů psychotechnický a Ústav pro hospodárnost práce v zemědělství v Uhříněvsi u Prahy.
V roce 1924 Masarykova Akademie Práce uspořádala mezinárodní kongres pro vědecké řízení práce, kterého se účastnili psychologové, manažeři i politici.Matoušek, Zelený: Vznik a vývoj ergonomie v socialistických státech, In: Design v teorii a praxi, 1974, č. 4 Kongres inspiroval české odborníky k práci s metodami taylorismu a na něj navazujícího fordismu. Od této etapy vývoje je nezbytné pozorně sledovat, zda ergonomie v pracovním prostředí neslouží více zájmům podnikatele než zaměstnance. Snaha o maximalizaci výrobního efektu totiž může navenek atraktivně pracovat se zvyšováním krátkodobé pohody pracovníků během pobytu v podniku. Tím dosáhne u člověka většího výkonu, ale po něm ve zbývající části dne následuje naopak větší únava. Dlouhodobě může jít také o větší opotřebování lidského organismu – fyzické i psychické (tzv. vyhoření), které může být hůře prokazatelné jako nemoc z povolání. Nedostatky taylorismu a fordismu byly postupně odhalovány, ale ve 20. létech 20. století budily tyto obory velký zájem nejen podnikatelů (např. Tomáše Bati), ale i umělců včetně designérů (spolek Devětsil ad.). Je ovšem zajímavé, že již na uvedeném kongresu podnítily nejen obdiv, ale i oprávněnou kritiku a to ze strany ruských účastníků. Ergonomie se tak setkává se zásadním problémem profesní etiky, který ji provází po další historii.
Vzhledem k původní orientaci ergonomie především na lidskou práci byl průkopníkem oboru také Ústav lidské práce založený v roce 1939. V jeho čele stál psycholog J. Doležal. Odbornou základnu tvořili zejména psychologové, lékaři a ekonomové.
V roce 1945 začala fungovat Uměleckoprůmyslová škola ve Zlíně, na které v návaznosti na předchozí Baťovu školu umění (zal. 1939) rozvíjeli designéři Vincenc Makovský a Zdeněk Kovář obor Tvarování strojů a nástrojů ve spolupráci s lékaři, a stali se tak průkopníky ergonomie v průmyslovém návrhářství. Tato střední škola byla následně přestěhována do Uherského Hradiště a ve Zlíně (Gottwaldově) bylo počátkem 60. let založeno vysokoškolské studium v rámci Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (VŠUP). Baťův Zlín tak přirozeně reagoval na aplikaci fordismu.
Od roku 1945 pokračoval v činnosti předválečného Ústavu lidské práce Československý ústav práce.
V roce 1951 na Ústav lidské práce a Československý ústav práce navázal Ústav bezpečnosti práce.
V roce 1954 vznikl Výzkumný ústav bezpečnosti práce, instituce fungující do dnešní doby.
1959 Vysoká škola uměleckoprůmyslová, katedra designu Gottwaldov Po přesídlení Střední uměleckoprůmyslové školy z Zlína (v té době Gottwaldova) do Uherského Hradiště vzniklo ve Zlíně detašované pracoviště pražské VŠUP, kde dále rozvíjel obor průmyslového návrhářství Zdeněk Kovář. Zpočátku byl hlavním garantem rozvoje ergonomického výzkumu a výuky sám, ale přibíral ke spolupráci vědce různých souvisejících oborů. Šlo o propojení uměleckého výzkumu s vědeckým, jaké začalo být v odborném světě aktuální zejména po roce 2000. Katedra designu zde pracovala až do roku 2011, kdy byla přestěhována do Prahy. Na její činnost navázala specializovaná fakulta zlínské Univerzity Tomáše Bati.
Výzkum a výuka ergonomie na ČVUT Praha Lubor Chundela vytvářel od počátku 60. let 20. století na strojní fakultě Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) systém studia ergonomie, který se opíral o soubor učebních textů a výukovou laboratoř. Ergonomie byla přednášena v rámci studijního oboru managementu strojírenských podniků. Krátce se ji také podařilo prosadit do výuky projektantů – strojařů, kteří ji při své práci potřebují více než manažeři. V jejich výuce však nevydržela dlouho. Luboru Chundelovi se podařilo ve svém oboru habilitovat a posléze byl jmenován profesorem. Systém, který vytvořil, byl příkladný, ale žádné jiné škole se jej nepodařilo napodobit. Chundelova skripta vydává ČVUT v nezměněné podobě. Po jeho odchodu do důchodu pokračoval v pedagogickém působení v oboru Ing. Libor Rejf. Nepodařilo se však udržet v provozu výukovou laboratoř. Pracoviště bylo po léta umístěno na Praze 4, v Horské ulici. Po odchodu Ing. Libora Rejfa do důchodu pokračuje ve výuce ergonomie Ing. Jiří Kyncl, ale již na novém působišti v dejvickém areálu ČVUT. Zde vzniká také nově se rozvíjející laboratoř.
1960–2011 Rozvoj výzkumu a výuky ergonomie na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Gottwaldově Zakladatelem vysokoškolského studia oboru Tvarování strojů a nástrojů byl profesor Zdeněk Kovář, který od počátku spolupracoval s lékaři (MUDr. Alfrédem Rathauzským a prof. MUDr. Janem Roubalem) a psychology i ergonomy (Dr. Rozsypalem a dr. ing. Františkem Podškubkou). Jeho plán rozšířit práci o vědeckovýzkumné pracoviště zhatilo nepochopení pražského vedení školy. Největší zásluhu na rozvoji ergonomie měl František Podškubka, který ve škole působil s malou přestávkou od roku 1976 do začátku nového století a podařilo se mu zde vytvořit specializovaný kabinet s učebními pomůckami a bohatou knihovnou. Studium ergonomie trvalo čtyři semestry a studenti při něm pracovali na individuálním výzkumu, s jeho výsledky se zúčastňovali také odborných sympozií.Kotalík, Jiří a kol.: Zdeněk Kovář a jeho žáci, Praha, 1987
1967–1990 Časopis Průmyslový design Institut průmyslového designu, vládní pracoviště výzkumného charakteru, vydávalo do roku 1975 časopis Průmyslový design nejprve pod názvem Design v teorii a praxi. Jednalo se o periodikum, které obsahovalo pravděpodobně největší množství článků o ergonomii, kromě pracovníků Institutu (jako byl např. Dr. Miroslav Klivar ad.) do něj přispívali často pracovníci Institutu hygieny a epidemiologie i zahraniční autoři. K nejčastěji publikujícím ergonomům zde patřil Dr. Oldřich Matoušek. Časopis Designtrend, který jej v 90. letech nahradil, se již zabýval převážně jen estetikou designu.
Ergonomie v rámci Československé vědeckotechnické společnosti Československá vědeckotechnická společnost zastřešovala řadu odborných společností. Její předností byla státní materiální základna včtně. dotací a organizační zajištění krajských poboček. Ergonomové však neměli právní subjektivitu, proto je odmítala za své členy přijmout International Ergonomics Association (IEA).
Institut průmyslového designu Federální Ministerstvo pro technický a investiční rozvoj zřídilo v roce 1972 Institut průmyslového designu Praha jako vědeckovýzkumné pracoviště zajišťující koncepci rozvoje průmyslového designu včetně meziodvětvových vztahů. V nich hrála významnou roli přirozeně ergonomie, k níž byly vydávány také publikace. Texty o ergonomii obsahoval také institutem vydávaný odborný časopis Průmyslový design. Činnost byla ukončena roku 1990. Následnická organizace Design centrum České republiky již nebyla odborným vědeckovýzkumným pracovištěm, ale jen organizační institucí zaměřenou nevyváženě především na estetickou stránku designu. Institut sídlil v Praze v ulici Na Poříčí, ale měl pobočky i jinde, např. knihovnu v Jeruzalémské ulici na Praze 1.
Oddělení ergonomie VÚBP Praha Počátkem 70. let 20. století bylo založeno oddělení ergonomie Výzkumného ústavu bezpečnosti práce Praha pod vedením Dr. Vladimíra Glivického. Později jej vedl Ing. Jiří Kruliš. Mělo asi 15 odborných pracovníků a jedno z jeho klíčových témat tvořilo téma sdělovačů a ovladačů. Pracovali například pro chemičky, elektrárny (uhelné i jaderné), řízení letového provozu, železniční dopravu atd. (navrhování řídících center, dozoren, velínů…). V 90. letech bylo omezeno a sloučeno s jiným oddělením. náhled|Glivický, Vladimír: Úvod do ergonomie, Praha, 1975
1975 Vydání první české komplexní publikace o ergonomii Výsledkem práce oddělení ergonomie bylo také vydání publikace Úvod do ergonomie. Vedoucím autorského kolektivu byl Vladimír Glivický, spoluautory inženýři Miloš Paleček, Jiří Kruliš, Bohuslav Pokorný a dr. Jarmila Pavlíková. Vydalo nakladatelství Práce v Praze.
1981 Ergonomie v Institutu hygieny a epidemiologie Také Institut hygieny a epidemiologie (IHE) v Praze se řadí mezi pracoviště, která se věnují ergonomii. Roku 1981 zde vzniká komplexní tým pro růstovou a ergonomickou antropologii, který pracoval na novelizaci směrnic pro stacionární stroje, připravoval antropometrický atlas Československa a metodické pomůcky pro ergonomické projektování v oblasti vztahů člověk – stroj. IHE byl od roku 1971 nástupcem Státního zdravotního ústavu, k jehož názvu se opět vrátil od roku 1992.
Úřad pro normalizaci a měření Praha Od 70. let se stal důležitým místem pro ergonomii Úřad pro normalizaci a měření Praha, neboť zde byly vydávány normy k ergonomii, přímo nebo zprostředkovaně se vztahující. Na harmonizaci mezinárodních norem v českém prostředí spolupracovali s úřadem zejména Dr. Vladimír Glivický nebo Ing. Zdeněk Chlubna, který po roce 1990 založil pro tento účel firmu Ergotest.
Mezinárodní konference ergonomie v Prešově V roce 1987 proběhla v dubnu v Prešově Mezinárodní konference ergonomů, designérů a projektantů se zaměřením na rozpracování vědeckých základů ergonomických norem a požadavků a sociologické a ergonomické zabezpečení tvorby, využití a obsluhy automatizovaných systémů. Účastníci se shodli na doporučení zařadit do studijního programu vysokých škol ergonomii a průmyslový design za účelem dosažení komplexnosti kvalifikace konstruktérů a projektantů.
Český Institut informačního designu Po sametové revoluci, v roce 1990, vznikl Institut informačního designu (IID) jako česká pobočka International Institute for Information Design Wien. Založil ji Tomáš Fassati jako odborné sdružení při Muzeu umění a designu Benešov. Institut sdružoval teoretiky vizuální komunikace, psychology, teoretiky designu, inženýrské profese a praktické grafické designéry. Významnými osobnostmi prvého období byli teoretik komunikace profesor Ján Šmok a grafický designér Jiří Rathouský. Institut prováděl testování běžných veřejných systémů vizuální komunikace a výsledky zveřejňoval nejen v odborných, ale i v populárních médiích. Byly zde dokumentovány mezinárodní systémy praktické vizuální komunikace, z čehož později vznikly praktické slovníky a učebnice. Byla vytvořena bohatá specializovaná knihovna s mezinárodním fondem publikací oboru vizuální komunikace, jediná svého druhu v ČR. Díky tomu se Institut brzy stal národním konzultačním místem pro výzkum i praktická řešení. Ve speciální učebně vizuální komunikace byly vyučována druhá gramotnost, což využívali i pedagogové z celé republiky. Institut fungoval až do roku 2016.
Česká ergonomická společnost náhled|MUDr. Lukáš Šoltys převzal po roce 2015 funkci předsedy ČES po RNDr. Stanislavu Malém (vpravo)