Maxmilián Václav hrabě Lažanský z Bukové (Maxmilián Václav Tomáš Josef Gabriel Konrád Klaudius říšský hrabě Lažanský z Bukové) (6. října 1710, Praha – 28. listopadu 1776, Struhaře) byl český šlechtic z rodu Lažanských z Bukové. Od mládí působil v zemské správě Českého království, byl hejtmanem Loketského a Plzeňského kraje, v roce 1765 dosáhl hodnosti tajného rady. Jeho majetkem byla panství Manětín a Rabštejn nad Střelou. Z potomstva vynikl syn Prokop I. Lažanský z Bukové, nejvyšší purkrabí a nejvyšší kancléř.
Životopis náhled|vlevo|Zámek Manětín, hlavní sídlo rodiny Lažanských Pocházel z české šlechtické rodiny Lažanských z Bukové, narodil se v Praze jako nejstarší syn hraběte Václava Josefa Lažanského (1674–1715) a jeho manželky Marie Gabriely, rozené Černínové (1691–1758). Po předčasné smrti otce převzala výchovu matka, spolu s mladším bratrem Karlem Josefem (1712–1750) absolvoval kavalírskou cestu po Evropě. V letech 1729–1731 pobývali v německých zemích, Lotrinsku, Nizozemí, Anglii, delší dobu strávili v Paříži a Římě. Přes rakouské země a Bavorsko se v listopadu 1731 vrátili do Čech. Jejich studijní cesta je zdokumentovaná díky dochované korespondenci a cestovním instrukcím, které vypracoval jejich příbuzný František Josef Černín z Chudenic, bratranec jejich matky.KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 375 ISBN 978-80-7415-071-5 Po návratu do Čech byl jmenován císařským komorníkem, později se uplatnil v nižších úřadech ve státní správě. Od roku 1738 byl přísedícím dvorského a komorního soudu, později byl hejtmanem Loketského kraje (1753–1759) a Plzeňského kraje (1763–1765).Seznam krajských hejtmanů v Čechách 1751–1848, s. 257 dostupné online V roce 1765 byl jmenován skutečným tajným radou.
Majetkové a rodinné poměry Jako plnoletý převzal v roce 1732 správu statků Lubenec a Struhaře. Ve Struhařích nechal barokně přestavět zámek a příležitostně zde pobýval.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985, s.323 Od roku 1748 byl majitelem panství Rabštejn nad Střelou, správcem panství Manětín se stal až v roce 1758 po smrti matky. Krátkodobě držel také další menší statky na Lounsku nebo Nymbursku (Kovanice),Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 223 kromě Manětína zdědil po matce dům v Praze (dnes pod názvem palác Hochbergů z Hennersdorfu). Díky mecenášským aktivitám svých rodičů se celý život potýkal s vysokým zadlužením, sám se přitom již od mládí podílel na financování barokní sochařské výzdoby v okolí Manětína.MATUŠKOVÁ, Martina: Manětín. Průvodce městem a zámkem., Manětín, 2015; s. 43 ISBN 978-80-260-8424-2 Ekonomickou situaci rodiny se podařilo zlepšit až v následující generaci.
V roce 1733 se na zámku Stránov oženil s hraběnkou Terezií z Lisova (1711–1785), dámou Řádu Hvězdového kříže. Z jejich manželství pocházelo jedenáct dětí, z toho osm dcer. Prvorozený syn Václav Maxmilián (1739–1770) zemřel předčasně, když se při pádu z koně smrtelně poranil kapesním nožem. Nejmladší syn Adalbert (1743) zemřel krátce po narození. Pokračovatelem rodu a jedním z nejvýznamnějších členů rodu byl prostřední syn Prokop I. Lažanský (1741–1804), který ve státních službách dosáhl postů nejvyššího purkrabího a nejvyššího kancléře. Dcery Maxmiliána Václava zůstaly převážně svobodné a vstoupily do církevních řádů nebo do Ústavu šlechtičen. Pouze Gabriela (1737–1772) se provdala za hraběte Vojtěcha Václava z Klebeslbergu, pozdějšího nejvyššího maršálka v Čechách.
Odkazy
Reference
Literatura ŠTĚPÁNEK, Jan: Rod Lažanských ve vztahu k uměleckému prostředí českých zemí; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2017 (disertační práce); 355 s.
Maxmilián Václav Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Čeští komorníci Kategorie:Čeští tajní radové Kategorie:Mecenáši Kategorie:Narození v roce 1710 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Narození 6. října Kategorie:Úmrtí v roce 1776 Kategorie:Úmrtí 28. listopadu Kategorie:Úmrtí v okrese Louny Kategorie:Muži