Othenio Bernard hrabě Lichnovský z Voštic ( Othenio Bernhard Julius Eudoxe Maria Graf Lichnowsky von Werdenberg)Neobvyklé křestní jméno Othenio mělo původ v rodové legendě o bájném předkovi Lichnovských, burgundském baronu Otheniovi de Granson z 12. století. I když to byla smyšlená vazba, v romantickém pojetí rodinné historie 19. století měla své místo a kníže Eduard ji promítl do pojmenování nejmladšího syna.JUNG, Jiří: Lichnovští z Voštic a jejich sběratelské a stavební aktivity v letech 1848–1928; Ostravská univerzita Ostrava, 2017; s. 11–13 ISBN 978-80-7464-917-2 (7. května 1826 Hradec nad Moravicí – 13. února 1887 Merano) byl český šlechtic z rodu Lichnovských z Voštic, od roku 1874 byl velkopřevorem Maltézského řádu pro Čechy a Rakousko.
Život náhled|vlevo|Zámek Dětenice, hlavní sídlo velkopřevora Othenia Lichnovského Pocházel ze starého šlechtického rodu Lichnovských z Voštic (Lichnowky von Woschtitz).Ottův slovník naučný, díl XVI.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 6–7 ISBN 80-7185-237-6 Narodil se na zámku v Hradci jako nejmladší syn knížete Eduarda Lichnovského (1789–1845) a jeho manželky Eleonory, rozené hraběnky Zichyové (1795–1873),Gothaischer genealogischer Hof-Kalender: auf das Jahr 1828; Gotha, 1828; s. 105 dostupné online po matce byl vnukem vlivného uherského politika a státního ministra Karla Zichyho (1753–1826).Rodokmen Zichyů dostupné online Jako nejmladší syn byl původně předurčen ke kariéře v armádě a v letech 1836–1842 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. V roce 1842 vstoupil jako kadet k husarům a již ve dvaceti letech byl poručíkem (1846) u 3. hulánského pluku v Uhrách.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1847; Vídeň, 1847; s. 349 dostupné online Zúčastnil se bojů během revolučních let 1848–1849 a v roce 1849 dosáhl hodnosti rytmistra u 8. husarského pluku.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1850; Vídeň, 1850; s. 924 dostupné online Jako mladý důstojník žil značně nevázaným životem, v němž velkou roli hrály alkohol, hazardní hry a také souboje.JUNG, Jiří: Lichnovští z Voštic a jejich sběratelské a stavební aktivity v letech 1848–1928; Ostravská univerzita Ostrava, 2017; s. 49–50 ISBN 978-80-7464-917-2 Podle rodové legendy se zúčastnil 28 soubojů a při posledním v roce 1847 s hrabětem Valdštejnem byl vážně zraněn průstřelem plic. Krátce poté opustil z armády odešel a mimo aktivní službu získal v roce 1857 hodnost majora ad honorem.
V roce 1853 vstoupil do Maltézského řádu a postupoval v řádové hierarchii, od roku 1869 byl komturem komendy v Měcholupech. Po otevření Suezského průplavu z podnětu císaře Františka Josefa inicioval výstavbu řádového hospice na návrší Tantur mezi Jeruzalémem a Betlémem. Budování nemocnice trvalo několik let a slavnostně byla otevřena v roce 1876 za Lichnovského osobní účasti. V té době byl již velkopřevorem Maltézského řádu pro Čechy a Rakousko, zvolen byl 2. července 1874 po úmrtí Františka Xavera z Kolowrat. Mimo jiné svolal provinční kapitulu do Prahy (nikoli do Vídně, jak bývalo zvykem). Snažil se o navrácení špitálského poslání řádu a mezi nejdůležitější reformy bylo prosazení sanitní služby na železnici (řád provozoval na 90 vagonů s 600 lůžky). Projekt sanitních vlaků realizoval především řádový šéflékař Jaromír Mundy, poprvé byly vozy nasazeny během okupace Bosny a Hercegoviny v roce 1878. Lichnovský byl také zvolen při zakládání prezidentem Českých obchodních drah a Österreichische Waffenfabriks-Gesellschaft, angažoval se také ve vedení bankovního domu Boden-Credit-Anstalt.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie 1882; Vídeň, 1882; s. 171 dostupné online
Jako velkopřevor spravoval velký majetek Maltézského řádu v různých částech Českého království. Hlavní doménou byl velkostatek Strakonice, dále to byly velkostatky Dětenice, Horní Libchava, Měcholupy a Obytce, dále k řádovým majetkům patřily pozemky v Praze nebo Opavě. Celkově k velkostatkům patřilo téměř 8 000 hektarů půdy s lesními porosty, zemědělskou půdou, rybníky a řadou průmyslových provozů, jako byly pivovary nebo cihelny.Přehled majetku Maltézského řádu v Čechách in: PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 374–379 dostupné online Jako své hlavní sídlo si Othenio Lichnovský oblíbil především zámek Dětenice. V letech 1878–1881 nechal zámek stavebně upravit a kvůli častým pobytům sem nechal převézt i část vybavení z pražského Velkopřevorského paláce.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. Zámek Dětenice na webu Národního památkového ústavu dostupné online V Dětenicích se zúčastnil i spolkového života, přijal patronát nad kostelem Narození Panny Marie, financoval výstavbu školy a zasadil se také o vedení železniční dráhy.JUNG, Jiří: Lichnovští z Voštic a jejich sběratelské a stavební aktivity v letech 1848–1928; Ostravská univerzita Ostrava, 2017; s. 51 ISBN 978-80-7464-917-2 V letních měsících zajížděl také na zámek v Horní Libchavě, který také nechal upravit.ASCHENBRENNER, Martin: Zámky okresu Česká Lípa; Česká Lípa, 2022; s. 186–187 ISBN 978-80-908430-0-4 a menší úpravy provedl i na strakonickém hradě.Dějiny hradu Strakonice dostupné online
Počátkem roku 1887 se odhodlal k operaci, při níž mu byla vyjmuta z plic kulka z dávného souboje z roku 1847. Po zákroku odjel na léčení do Merana, kde zemřel 13. února 1887 ve věku šedesáti let. Podle své poslední vůle byl pochován na hřbitově v Osenicích poblíž svých oblíbených Dětenic. Osobnost Othenia Lichnowského připomíná několik jeho erbů na různých místech v Čechách. Rodový znak s řádovými insigniemi je dochován například v pražském kostele Panny Marie pod řetězem, kostele sv. Prokopa ve Strakonicích, v areálu zahrady zámku v Horní Libchavě nebo na jeho náhrobku v Osenicích.
Tituly a ocenění Jako příslušník šlechtického rodu byl v roce 1853 jmenován c. k. komořímHof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1856; Vídeň, 1856; s. 99 dostupné online a v roce 1871 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie 1874; Vídeň, 1874; s. 168 dostupné online V roce 1879 byl povolán do rakouské Panské sněmovny jako její doživotní člen. V roce 1880 jako velkopřevor získal titul rakouského knížete s predikátem Jeho knížecí Milost (Seine fürstliche Gnaden).Wiener Salonblatt, 10.4.1881; Vídeň dostupné online O udělení knížecího titulu pro českého velkopřevora požádal řádový velmistr Giovanni Battista Ceschi a Santa Croce, za rakouskou stranu vedl jednání tehdejší rakousko-uherský velvyslanec v Římě a čestný maltézský rytíř hrabě Felix Wimpffen. Nejvyšší šlechtický titul pro církevního hodnostáře narážel na nevoli rakouských státních úřadů a i samotní členové řádové kapituly žádali Lichnowského, aby civilní šlechtický titul nepřijímal. Ten však titul přijal a nejvyšším císařským rozhodnutím z 27. prosince 1880 byl knížetem jmenován s tím, že titul ponesou i jeho nástupci v úřadu velkopřevora (kníže-velkopřevor).ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 260 ISBN 80-86781-08-9ŽUPANIČ, Jan: Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století; Praha, 2023; s. 591 ISBN 978-80-86781-44-0 Především za zásluhy v charitě se stal nositelem několika vyznamenání.Přehled řádů a vyznamenání Othenia Lichnowského in: BUBEN, Milan: České velkopřevorství řádu maltézských rytířů v dějinách; Praha, 2022; s. 161 ISBN 978-80-7277-590-3
60x60pixelů Vojenský záslužný kříž (1850, Rakousko) 60x60pixelů Řád červené orlice IV. třídy (1850, Prusko) 60x60pixelů rytířský kříž Řádu sv. Vladimíra (1854, Rusko) 60x60pixelů Rytířský řád Božího hrobu jeruzalémského (1870, Papežský stát) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1871, Rakousko-Uhersko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Leopolda (1875, Belgie) 60x60pixelů Řád svaté Anny III. třídy (1875, Rusko) 60x60pixelů velkokříž Záslužného řádu bavorské koruny (1875, Bavorsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Albrechtova (1877, Sasko) 60x60pixelů velkokříž Řádu svatého Josefa (1886, Toskánsko)
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura BUBEN, Milan: České velkopřevorství řádu maltézských rytířů v dějinách; Praha, 2022; 265 s. ISBN 978-80-7277-590-3 POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 262–267 (heslo Lichnowsky) ISBN 978-80-85955-39-2 VOLÁK, Jan: Zámek Dětenice – letní sídlo knížete Othenia Bernarda Maria Lichnowského-Werdenberga (1826-1887). (180 let od narození velkopřevora Maltézských rytířů). Listy starohradské kroniky. 29, č. 2, (2006), s. 60-65.
Externí odkazy Othenio Lichnowsky na webu Rakouského parlamentu Lichnowsky Othenio na gis.fsv.cvut.cz Bohemia, 14. 2. 1887, s. 3.
Othenio Kategorie:Velkopřevorové Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Maltézští rytíři Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Vladimíra Kategorie:Nositelé Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Nositelé Řádu svatého Josefa Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Záslužného řádu bavorské koruny Kategorie:Narození v roce 1826 Kategorie:Narození 7. května Kategorie:Narození v Hradci nad Moravicí Kategorie:Náboženství v Hradci nad Moravicí Kategorie:Úmrtí v roce 1887 Kategorie:Úmrtí 13. února Kategorie:Úmrtí v Meranu Kategorie:Muži