Gottfried Maxmilián Maria princ zu Hohenlohe-Schillingsfürst (Gottfried Maximilian Maria Prinz zu Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst) (8. listopadu 1867, Vídeň – 7. listopadu 1932, Vídeň) byl rakousko-uherský generál a diplomat z významné německé šlechty. Od mládí sloužil souběžně v armádě a diplomacii, dosáhl hodnosti generálmajora a důležitou úlohu měl v době první světové války jako rakousko-uherský velvyslanec v Německu (1914–1918). Po roce 1918 žil v soukromí. Jeho starší bratr Konrad (1863–1918) byl mimo jiné rakouským ministrem vnitra, ministerským předsedou a císařským nejvyšším hofmistrem.
Životopis náhled|vlevo|Princ Gottfried Hohenlohe (Wiener Salonblatt, 1903) náhled|vlevo|Svatební portrét prince Gottfrieda Hohenlohe a jeho manželky, arcivévodkyně Marie Henrietty (1908) Pocházel z významného německého rodu Hohenlohe, patřil k linii Hohenlohe-Schillingsfürst. Narodil se jako čtvrtý syn c. k. generála jízdy a císařského nejvyššího hofmistra prince Konstantina Hohenlohe (1828–1896) a jeho manželky Marie Pauliny, rozené princezny zu Sayn-Wittgenstein (1837–1920). Gottfried absolvoval prestižní katolické gymnázium ve Vídni, poté vstoupil do armády (1887)Kais. Königl. Militär Schematismus für 1889; Vídeň, 1888; s. 603 dostupné online V roce 1889 byl povýšen na poručíka a v letech 1893–1895 si doplnil vojenské vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni. V hodnosti nadporučíka byl v roce 1895 zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Jako štábní důstojník sloužil mimo jiné u 9. jezdecké brigády v Pardubicích.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1896; Vídeň, 1895; s. 175, 581 dostupné online V roce 1898 byl povýšen na kapitána a byl přidělen k jezdecké divizi v Krakově.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1901; Vídeň, 1900; s. 204 dostupné online Mezitím vstoupil do diplomatických služeb a v letech 1902–1907 působil jako vojenský atašé v Petrohradě.Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1903; Vídeň, 1903; s. 44 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1904; Vídeň, 1903; s. 206 dostupné onlineHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 250 dostupné online V této funkci navázal řadu prospěšných kontaktů, osobní náklonnost mu projeoval i car Mikuláš II.SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; s. 174 Během diplomatické mise v Rusku byl Hohenlohe povýšen na majora a jmenován křídelním pobočníkem (Flügeladjutant) císaře Františka Josefa.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1907; Vídeň, 1906; s. 95, 159 dostupné online V letech 1907–1908 byl velvyslaneckým radou v Berlíně.Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1908; Vídeň, 1908; s. 46 dostupné online Do této funkce byl jmenován na podnět ministra zahraničí Lexy z Aehrenthalu. V důsledku sňatku v roce 1908 Hohenlohe dočasně ukončil veřejné aktivity a několik let strávil v soukromí.
Mise v Petrohradě a velvyslanec v Německu Po balkánské krizi byl v únoru 1913 pověřen mimořádnou diplomatickou misí do Petrohradu, která měla zmírnit napjaté vztahy s Ruskem. Vzhledem ke svému dřívějšímu působení v Petrohradě a jako příslušník nejvyšší šlechty s příbuzenskými vazbami na rodinu Habsburků byl u carského dvora přijat příznivě, v jednání s ruskými ministry (Sazonov) ale nedošlo ke shodě v problematice Balkánu. Hohenlohe byl navíc konfrontován s nepřátelským postojem ruské veřejnosti vůči Rakousku-Uhersku.SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; s. 175–177 Do Ruska byl vyslán z iniciativy následníka trůnu Františka Ferdinanda, s nímž měl velmi přátelské vztahy, i když se v některých detailech zahraniční politiky míjeli. Hohenlohe mimo jiné předvídal celosvětový válečný konflikt a prosazoval preventivní válku se Srbskem. V dubnu 1914 byl jmenován rakousko-uherským velvyslancem v Berlíně, opět na popud Františka Ferdinanda..HOLEC, Roman: Bratislavskí Habsburgovci; Bratislava, 2019; s. 87 Fakticky funkci převzal až 4. srpna 1914 již během probíhající první světové války.Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1915; Vídeň, 1915; s. 46 dostupné online V této důležité funkci se za první světové války snažil prosazovat rovnoprávné postavení mocností Trojspolku. Během války se ale začala zhoršovat ekonomická situace Rakouska-Uherska a po nástupu Karla I. na trůn se Gottfried stal zastáncem myšlenky uzavření separátního míru. Mimo aktivní vojenskou službu byl v roce 1917 povýšen do hodnosti generálmajora a téhož roku se stal rytířem Řádu zlatého rouna (spolu se svým starším bratrem Konradem). Diplomatickou misi v Německu ukončil 11. listopadu 1918 a od té doby žil v soukromí.
Rodina V roce 1908 se oženil s arcivévodkyní Marií Henriettou (1883–1956), dcerou vrchního velitele rakousko-uherské armády arcivévody Bedřicha. Zásnuby proběhly počátkem roku 1908 v Tatranské Lomnici, sňatek se konal 3. června 1908 v Badenu u Vídně. V době uzavření sňatku byl Gottfried Hohenlohe velvyslaneckým radou v Německu, podle protokolu by se Marie Henrietta jako manželka diplomata v zahraničí musela vzdát titulu císařská a královská Výsost. Na to Hohenlohe odmítl přistoupit a v roce 1908 diplomatické služby opustil. Z manželství se narodily tři děti. Dcery Marie Alžběta (1909–1987) a Natálie Isabela (1911–1989) zůstaly neprovdané, syn Bedřich Konstantin (1913–1945) sloužil za druhé světové války v německé armádě a zemřel v zajetí na Kavkazu.
Gottfriedův starší bratr princ Konrad Hohenlohe (1863–1918) byl dvakrát rakouským ministrem vnitra (1906, 1915–1916) a v roce 1906 krátce předsedou rakouské vlády.
Tituly a ocenění Od narození užíval titul prince s nárokem na oslovení Jasnost (Durchlaucht). V roce 1891 získal hodnost c. k. komořího.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 189 dostupné online V souvislosti s diplomatickou misí do Ruska v roce 1913 obdržel titul c. k. tajného radyHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 345 dostupné online Jako velvyslanec v Německu byl k datu 3. června 1917 povýšen do hodnosti generálmajora v záloze.SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Wien, 2007; s. 73 dostupné onlineSTEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 58 dostupné online Jako voják a diplomat byl nositelem několika vyznamenání v Rakousku-Uhersku a v zahraničí.Přehled řádů a vyznamenání Gottfrida Hohenlohe in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 379 dostupné onlinePřehled řádů a vyznamenání Gottfrieda Hohenlohe in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 53 dostupné online V roce 1917 se stal rytířem Řádu zlatého rouna.LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých; (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie; Praha, 1991; s. 272
60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1907) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1918) alt=|60x60pixelů velkokříž Řádu červené orlice (Německo) alt=|60x60pixelů Řád pruské koruny II. třídy (Německo) 60x60pixelů rytíř Řádu černé orlice (Německo) 60x60pixelů Železný kříž II. třídy (Německo) alt=|60x60pixelů Řád svaté Anny III. třídy (Rusko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Petra Fridricha Ludvíka (Oldenbursko)
Odkazy
Reference
Literatura Ottův slovník naučný, díl 11.; Praha, 1898 (reprint 1997), s. 469–470 STELLNER, František: Poslední německý císař. Z německých dějin v epoše Viléma II.; Praha, 1995 471 s.
Externí odkazy
Rodokmen rodu Hohenlohe-Schillingsfürst dostupné online Gottfried Hohenlohe in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950; Wien, 1959; díl 2., s. 392 dostupné online
Gottfried Kategorie:Němečtí šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Tajní radové Kategorie:Rytíři Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Domácího a záslužného řádu vévody Petra Fridricha Ludvíka Kategorie:Rytíři Řádu černé orlice Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Železného kříže Kategorie:Narození 8. listopadu Kategorie:Narození v roce 1867 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 7. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1932 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži