Marie Pavlovna Ruská (1890–1958)

Marie Pavlovna Ruská (Rusky: Великая Княгиня Мария Павловна; 18. dubna 1890, Petrohrad – 13. prosince 1958, Mainau), známá jako Marie Pavlovna mladší, byla vnučkou ruského cara Alexandra II. Byla také sestřenicí posledního ruského cara Mikuláše II. a prince Philipa, vévody z Edinburghu, manžela britské královny Alžběty II.

Její dětství bylo poznamenáno smrtí matky a otcovým vypovězením z Ruska, když se v roce 1902 oženil s ženou z lidu. Velkokněžna Marie a její mladší bratr Dmitrij, se kterým udržovala po celý život blízký vztah, vyrůstali v Moskvě u strýce Sergeje Alexandroviče a jeho manželky Alžběty, vnučky královny Viktorie.

V roce 1908 se Marie provdala za prince Viléma Švédského. Pár měl spolu jediného syna, prince Lennarta, vévodu ze Smålandu, pozdějšího hraběte Lennarta z Wisborgu. Manželství byl nešťastné a v roce 1914 skončilo rozvodem. Během první světové války sloužila až do pádu ruské monarchie v únoru 1917 jako zdravotní sestra. V září 1917 se během období ruské prozatímní vlády provdala za Sergeje Puťjatina. Měli spolu jednoho syna, prince Romana Sergejeviče Puťjatina, který zemřel v dětství. Pár v červenci 1918 uprchl přes Ukrajinu z revolučního Ruska.

V exilu žila Marie krátce v Bukurešti a Londýn̟, v roce 1920 se usadila v Paříži. Ve dvacátých letech otevřela Kitmir, módní ateliér, který dosáhl určitého úspěchu. V roce 1923 se rozvedla s druhým manželem a po prodeji Kitmiru v roce 1928 emigrovala do Spojených států. Zatímco žila v New Yorku, publikovala své paměti: The Education of a Princess (Vzdělání princezny) (1930) a A Princess in Exile (Princezna v exilu) (1932).

V roce 1942 se velkokněžna Marie Pavlovna přestěhovala do Argentiny, kde strávila druhou světovou válku. Do Evropy se natrvalo vrátila v roce 1949. Zemřela v Kostnici v Západním Německu v roce 1958.

Dětství vlevo|náhled|Malá Marie Pavlovna se svou matkou Alexandrou. Velkokněžna Marie Pavlovna se narodila 18. dubna 1890 v Petrohradu jako první dítě a jediná dcera velkoknížete Pavla Alexandroviče a jeho první manželky velkokněžny Alexandry Georgijevny Ruské, rozené princezny Alexandry Řecké a Dánské. Novorozeně bylo pojmenováno po své zesnulé babičce, carevně Marii Alexandrovně, a tetě a kmotře, carevně Marii Fjodorovně. Marii nebyly ani dva roky, když její matka zemřela na komplikace po porodu syna Dmitrije v roce 1891. Velkokníže Pavel byl tak zdrcen náhlou smrtí své mladé manželky, že zanedbával své dvě malé děti, o než se poté staral jejich bezdětný strýc Sergej Alexandrovič. Jakmile se emocionálně vzpamatoval, vzal si Pavel své děti zpátky. Velitel carské jezdecké stráže, velkokníže Pavel, své děti miloval, ale, jak bylo na tu dobu obvyklé, upustil od spontánních projevů náklonnosti. Marie a její bratr byli vychováváni guvernantkami a soukromými učiteli, zbožňovaný otec je však dvakrát denně navštěvoval. Vánoce a později některé letní prázdniny trávily děti se strýcem Sergejem a jeho manželkou Alžbětou. Pár vyčlenil ve svém venkovském domě Ilinskoe pro děti hernu a ložnice.

Dětství strávila Marie Pavlovna obklopená nádherou. Její rané vzpomínky zahrnovaly velkolepé paláce a líné venkovské statky obývané armádami služebnictva. Do šesti let uměla Marie špatně rusky, protože její guvernantky i nejbližší příbuzní mluvili anglicky. Později měla jinou guvernantku, slečnu Hélène, která ji učila francouzsky a zůstala s ní až do jejího sňatku. V sedmi letech odcestovala svým osobním autem doprovázena guvernantkou do Německa a Francie. O nedělích jí bylo s bratrem dovoleno hrát si s dětmi z aristokratických rodin. Vyrůstající bez matky a s častou absencí otce, vytvořili si sourozenci Marie a Dmitrij velmi blízký vztah.

Vzdělání vpravo|náhled|180px|Velkokněžna Marie Pavlovna a její bratr velkokníže Dmitrij Pavlovič V roce 1895 si začal velkokníže Pavel poměr s vdanou ženou, Olgou Valerianovnou Palejovou. Zařídil jí rozvod a v roce 1902 se s ní v zahraničí oženil. Sňatkem se dostal do sporu s Mikulášem II., který mu zakázal návrat do Ruska. Dvanáctiletá Marie a jedenáctiletý Dmitrij byli svěřeni do péče velkoknížete Sergeje a jeho manželky Alžběty, sestry carevny Alexandry. Marie s Dmitrijem strýce s tetou nesnášeli a obviňovali je z toho, že je nutí žít od otce, který je opustil. Velkokníže Sergej byl přísný a náročný, vůči dětem však oddaný a láskyplný. Marie ve svých pamětech napsala: „svým způsobem nás hluboce miloval. Rád nás měl na blízku a věnoval nám hodně času. Vždycky na nás ale žárlil. Kdyby věděl v jaké míře jsme byli oddáni našemu otci, naštvalo by ho to.“ Marie Pavlovna také uvedla, že nemůže zcela nesouhlasit s těmi, kteří si mysleli, že je velkokníže Sergej bezcitný, sobecký a krutý. Marie měla také poněkud napjatý vztah se svou tetou. Velkokněžna Alžběta měla k dětem složitý vztah, chovala se k nim chladně a vzdáleně. Dospívající Marie Pavlovna byla svou tetou, velkokněžnou Marií Georgijevnou Ruskou popsána jako „plná života a velmi veselá, inklinovala však k tvrdohlavosti a sobeckosti, a bylo obtížné s ní jednat.“

Velkokníže Sergej, generální guvernér Moskvy, byl rozporuplnou postavou. V únoru 1905 byl na něj spáchán bombový atentát, kterému podlehl. Atentátník upustil od dřívějšího útoku, protože viděl, že v kočáře byla velkokněžna Alžběta spolu s patnáctiletou Marií a jejím mladším bratrem Dmitrijem a nechtěl zabíjet ženy a děti. Po zavraždění strýce byly obě děti emocionálně zdrceny, zvláště Dmitrij. Velkokníže Pavel si nárokoval své děti do své péče, car však jmenoval jejich opatrovníkem tetu Alžbětu. Velkoknížeti Pavlovi bylo dovoleno děti navštívit, ne však se vrátit natrvalo do Ruska. Po smrti manžela začala velkokněžna Alžběta litovat špatného zacházení s dětmi a přiblížila se k nim.

První sňatek vlevo|náhled|180px|Marie Pavlovna a princ Vilém Švédský v době jejich sňatku, 1908. náhled|180px|Velkokněžna Marie Pavlovna oblečená v tradičních šatech dam u ruského carského dvora Během příštích dvou let se Mariina teta obrátila k náboženství a charitativní činnosti. Velkokněžna Alžběta plánovala odejít ode dvora a zformovat náboženský řád a rozhodla se najít manžela pro svou neteř. Krátce po Velikonocích 1907 navštívil Petrohrad princ Vilém Švédský, druhorozený syn krále Gustava V. a Viktorie Bádenské, a byl přestaven šestnáctileté Marii Pavlovně. Marie byla baculatá, zlomyslná a pyšná. Princ byl vysoký, hubený, tmavý a skvěle vypadající „s krásnýma šedýma očima“, vzpomínala Marie. Zůstal na večeři a následujícího dne Marii řekli, že si ji chce vzít. Marie pod tlakem své tety dala rychlou souhlasnou odpověď a náhle byla zasnoubená s mužem, kterého znala jen několik hodin. Oficiální zasnoubení bylo oznámeno v červnu 1907 v Petrodvorci.

Maria Pavlovna později napsala, že cítila, že ji její teta vrhla do manželství. V té době si však užívala pozornosti a toužila uprchnout z dětského pokoje. „Pak budeme moci cestovat společně,“ napsala Vilémovi po zasnoubení. „A žít tak, jak si přejeme, a přizpůsobovat se sobě. Těším se na nádherný život – život plný lásky a štěstí, přesně jak jste mi popsal ve svém posledním dopise.“

Manželství mělo pozitivní politické a diplomatické důsledky pro Rusko i Švédsko a tak s ním car Mikuláš II. souhlasil. S velkoknížetem Pavlem, otcem nevěsty, se nikdo neradil.

Z Petrodvorce Marie odjela na venkovský statek velkokněžny Alžběty v Ilinskoe u Moskvy, kam se k nim na měsíc připojil princ Vilém, než odjel do Ameriky. Mladý pár si zachoval důvěrnost prostřednictvím dopisů. Marie si namlouvala, že je zamilovaná: „Je krásné mít někoho, dokonce i daleko, kdo tě miluje víc než cokoli jiného a koho miluješ víc než všechny na Zemi“, napsala mu. V říjnu se Vilém vrátil do Ruska a připojil se k velkokněžně Marii a jejímu bratrovi Dmitrijovi, kteří představili švédského prince svému otci, velkoknížeti Pavlovi, kterému bylo dovoleno vrátit se do Ruska na svatbu své dcery, která se měla uskutečnit poté, co dívka v dubnu následujícího roku dosáhne osmnácti let. Při Vilémově odjezdu mu Marie napsala: „Miluji tě, každý den, každou hodinu víc a víc. Přála bych si, aby už byl duben, jak by to bylo krásné“. Ve svých pamětech, které napsala o více než dvacet let později učinila odlišná tvrzení: „Viléma jsem v jistém smyslu pouze využila k získání svobody“. Jak se blížil svatební den, začala mít pochybnosti a chtěla zásnuby zrušit, ale princezna Irena Hesensko-Darmstadtská, která byla na návštěvě u své sestry, velkokněžny Alžběty Fjodorovny, ji přesvědčila o opaku. Brzy se Marie Pavlovna opět nadšeně těšila na nový život. Svatba se uskutečnila v Carskoje Selu 3. května 1908; nevěstě bylo osmnáct a ženichovi dvacet čtyři let.

Švédská princezna vlevo|náhled|210 px|Vévoda a vévodkyně ze Södermanlandu. Marie Pavlovna je oblečená v tradičních švédských šatech. Po líbánkách v Německu, Itálii a Francii dorazili novomanželé do Švédska, kde na ně ve Stockholmu čekala oficiální slavnostní recepce s vlajícími státními vlajkami Ruska a Švédska. Na začátku vypadalo manželství jako zdařilé. Pár se usadil v domě na švédském venkově v provincii Södermanland. Léto trávili tam, v říjnu se vraceli do Stockholmu. Marie přidala k pěti jazykům jimiž hovořila, švédštinu, a stala se ve své nové zemi oblíbenou. Švédové cítili, že pracovala tvrději než její manžel. Velmi rád ji měl její tchán Gustav V., který ocenil její „prudkost, šarm a nekonvenčnost.“ Marie Pavlovna, ve Švédsku známá jako vévodkyně ze Södermanlandu, na podzim otěhotněla, ale rychle si uvědomila, že má s manželem málo společného. Jejich vztah byl chladný. Neměla o něj velký zájem a on o ni. Jejich jediné dítě, syn Lennart, se narodilo 8. května 1909.

Na podzim 1910 se Marie s manželem a synem přestěhovala do Oak Hill, domu, který si pro sebe nechala postavit mimo Stockholm. Marie chodila lovit, navštěvovala koňské dostihy, provozovala zimní sporty a dokonce hrála pozemní hokej v týmu své švagrové, korunní princezny Markéty z Connaughtu. Přihlásila se na uměleckou školu a chodila na hodiny malby a zpěvu. vpravo|náhled|Velkokněžna Marie Pavlovna se svým malým synem Lennartem, babičkou královnou Olgou Řeckou, prababičkou velkokněžnou Alexandrou Josifovnou Ruskou a portrétem své zemřelé matky velkokněžny Alexandry Ruské, 1909. Marie si občas hrála se svým synem, který si pamatoval, jak jí seděl na klíně, když se klouzali po schodech na velkém stříbrném podnose. Také pro Lennarta psala a ilustrovala abecední knihu, která byla vydána v roce 1912. Život u švédského dvora však Marii omezoval stejně jako život v Rusku. Její manžel měl na ní, jako námořní důstojník jen málo času. Shledala ho „chladným, plachým a lhostejným“, a když se k němu pokusila přiblížit, odešel od ní v slzách. Na konci října 1911 byl mladý pár vyslán na cestu do Jihovýchodní Asie, aby reprezentoval Švédsko na korunovaci krále Siamu. Marie měla příležitost setkat se s jinými muži. Král Vajiravudh a vévoda z Montpensier se jí začali dvořit a ona si flirt užívala. Vztah páru se ještě více ochladil. Marie manželovi řekla, že se chce rozvést. Byl zdrcen jejím rozhodnutím a prosil ji, aby dala jejich manželství ještě šanci, „ale protože z většiny našeho neúspěchu vinil mě, nepokročili jsme“, napsala Marie. náhled|vlevo|180px|Marie Pavlovna, princ Vilém a syn Lennart, 1911. Na jaře 1912 Marie přijala svého bratra Dmitrije, který přijel do Švédska, aby se zúčastnil olympijských her. Znovu se setkali v roce 1913, když Marie přijela do Ruska, aby se zúčastnila třístého výročí dynastie Romanovců. Na dvorském plese v Moskvě spolu tančili sedm tanců za sebou až car poslal štolbu, aby je oddělil.