Alena Valterová (1953 Praha – 2008) byla česká politička, publicistka a feministka. Krátce po politických změnách roku 1989 založila Politickou stranu žen a matek Československa, což byla první ženská politická strana na území Československa. Její literární odkaz dokládá, že byla výraznou českou myslitelkou soustavně tematizující stálou povinnost každého člověka uvádět v život ideály lidskosti.
Život Alena Valterová se narodila v květnu 1953 v Praze jako třetí dítě v rodině krejčovského dělníka. Maturitní zkoušky složila v roce 1975 na Střední ekonomické škole pro pracující. Do první mateřské dovolené vystřídala mnoho profesí – od pomocné dělnice po referentku propagace. V létě 1991 se z rodné Prahy odstěhovala na severomoravské Jesenicko. Po návratu do Prahy v roce 1994 pracovala v nadaci pro děti ze sociálně slabých rodin, do roku 1996. Poté ustoupila z veřejného života a několik let strávila péčí o staré rodiče. Převážně sama vychovávala čtyři děti. Jak je patrné z jejích vzpomínek, soustavně čelila chudobě.
Politická práce Alena Valterová založila Politickou stranu žen a matek Československa, první ženskou politickou stranu na území Československa. Strana existovala pět let.
Kandidovala do Federálního shromáždění ČSFR v roce 1992 jako nezávislá.
V letech 1994–1996 pracovala pro ČSSD.
V roce 1996 kandidovala jako nezávislá za Republikánskou unii na Šumpersku.
Své politické zkušenosti nabídla k uplatnění základní organizaci Strany zelených na Praze 7, do níž chtěla vstoupit. Byla odmítnuta.
Zapojení do feministického hnutí Alena Valterová byla jednou z několika českých ženských osobností, které byly kontaktovány mezinárodními feministickými organizacemi v letech krátce po roce 1989. Její slova o tehdejším postavení žen naší země jsou citována dobovými odbornými zahraničními periodiky.
Svou politickou a veřejnou práci věnovala Alena Valterová myšlence zlepšení postavení žen. To je dobře dokumentováno v její knize Připomínky od sporáku. Dopisy a stati 1990–1992. Zde mj. definovala původním a snadno pochopitelným způsobem český feminismus. České feministické hnutí je podle Aleny Valterové v převaze vzniklé z místních poměrů a řadí se k politickému středu. Při vědomí rozdílnosti mezi mužskou a ženskou identitou hledá cesty k dorozumění v zájmu humánnějšího uspořádání společnosti i rodiny.
Alena Valterová mluvila také v řadě veřejných diskusí na kulatých stolech proženského projektu Quo vadis, femina?odkaz na webové stránky projektu Quo vadis, femina? https://www.quovadisfemina.cz/index.php vedeného Marií Haisovou v roce 2007 a přijala pozvání veřejně promluvit na téma „Co je podle mého osobního názoru dobré pro naši zemi a kam by měla směřovat?“ na 1. Sympoziu České prezidentky. To se konalo na podzim roku 2007 a současně bylo i o posledním veřejným politickým vystoupení Aleny Valterové, neboť zanedlouho poté zesnula.
Sympozia České prezidentky byla v roce 2007 podpořena dopisem Václava Havla a v roce 2010 zdravicí Madeleine Albrightové. Spolu s Alenou Valterovou na 1. Sympoziu vystoupily Helena Illnerová, Jiřina Šiklová, Meda Mládková, Hana Marvanová a další významné české ženské osobnosti. Jejich projevy jsou součástí sborníku, který byl vydán tiskem. Sympozia České prezidentky se konala až do roku 2015 a celkem na nich vystoupilo se svými tezemi více než 40 nejvýznamnějších žen českého politického, kulturního a vědeckého života. V roce 2009 na sympoziu přednášela budoucí předsedkyně slovenské vlády a prezidentská kandidátka Iveta Radičová. Sympozia byla organizována dobrovolnicky.
Publicistika Zkušenosti se zakládáním a vedením politické strany shrnula Alena Valterová v knize s názvem Připomínky od sporáku, Dopisy a stati 1990–1992, kde ve svých přetištěných dopisech, novinových a časopiseckých článcích, rozhovorech a úvahách dokumentuje vlastní tříletou těsně polistopadovou politickou práci. Kniha je jedním z nemnoha souborných děl, podrobně dokumentujících vznik české politické práce v podmínkách obrozující se demokracie v Československu po politických změnách v roce 1989.
Ohlas života a díla Alena Valterová byla jednou z několika českých ženských osobností, jejichž myšlenky dokumentuje absolventský film „Má Vlasta“odkaz na údaje o filmu Má Vlasta: http://c-d-f.cz/filmy/ma-vlasta režisérky Hany Železné,odkaz na informace o díle režisérky Hany Železné: https://monoskop.org/Hana_%C5%BDelezn%C3%A1
http://c-d-f.cz/filmovi-tvurci/hana-zelezna z roku 2009.
Kniha Připomínky od sporáku byla v roce 2007 recenzována v časopise Krásná paní, vydávaném Žofií Kanyzovou.
Citáty V důsledcích mi jde o větší míru spravedlnosti ve společnosti obecně. Jen bych ráda zdůraznila, že děti a matky jsou složky národa, které se nemohou proti nespravedlnosti dostatečně bránit a jsou odkázány dosud na ty životní podmínky, které jim společnost vytvoří. Pokud se všechny dohromady a každá zvlášť nezasloužíme o zajištění podmínek důstojného života pro nás a naše děti, nikdo to za nás neudělá. Vždyť o našich právech, možnostech, výsledcích práce, životě i stáří i nadále rozhodují lidé, kteří o našich problémech nic nevědí a ani vědět nemohou. Nejen proto, že jsou to muži, které to nezajímá, ale proto, že jsme mužům umožnily, aby se o všední problémy života žen a dětí celá desetiletí starat nemuseli. Jak dlouho bude našim ženám trvat, než svou situaci pochopí? A v jaké míře se dokáží na vývoji společnosti podílet? Protože pokud to nedokáží, nebudou mít nejen možnost, ale ani právo stěžovat si na trpký osud poddaných. Považuji za jednu z rodičovských povinností starat se i o to, aby svět, ve kterém příští lidé budou žít, byl uspořádán humánněji. Prvním předpokladem svobodného rozhodování je základní ekonomická zajištěnost. Být feministkou znamená zabývat se něčím, co souvisí se ženami, ve snaze to zlepšit.
Reference
Literatura
Kategorie:České feministky Kategorie:Narození v roce 1953 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 2008 Kategorie:Ženy