Všeobecné volby ve Spojeném království 1924 se konaly 29. října 1924 a díky diskreditaci vládnoucí labouristické vlády je jasně vyhrála Konzervativní strana. Do úřadu premiéra byl po volbách podruhé povolán konzervativec Stanley Baldwin.
Pozadí
Předchozí všeobecné volby v roce 1923 neměly jasného vítěze, všechny tři velké strany získaly podobný počet mandátů. Protože vláda Konzervativní strany nezískala důvěru, byl v lednu 1924 pověřen sestavením vlády vůdce Labouristické strany Ramsay MacDonald.
Jednalo se o první labouristickou vládu v dějinách Spojeného království a její jmenování zaskočilo i samotné labouristy. Ač mohly Konzervativní a Liberální strana sestavit koaliční kabinet, obě strany se nakonec s krátkodobou vládou dělnické strany smířily; liberálové i konzervativci chtěli získat politické body, až se ukáže, že labouristé nejsou schopni vládnout.
Politika MacDonaldova kabinetu se v mnoha ohledech vůbec nelišila od předchozích vlád. Jak přednesl premiér Dolní sněmovně, hlavní zásadou zahraniční politiky bude důvěra a bude se zakládat na principech jako jsou lidská práva a solidarita s přihlédnutím k národním zájmům. Labouristická vláda tedy ve výsledku nepřinesla žádnou revoluční změnu a dosahovala i jistých diplomatických úspěchů. Její konec nakonec způsobily vztahy se Sovětským svazem. Již na začátku roku vláda uznala jeho existenci de iure, samotná Labouristická strana ale pod MacDonaldovým vedením potírala jakýkoli náznak bolševismu ve svých řadách. Uznání SSSR poskytlo pro konzervativce a liberály příležitost k tvrdým útokům proti kabinetu. Labouristé se stali obětí špinavé kampaně, zahrnující např. Zinovjevův dopis, podvrh předstírající, že Labouristická strana chystá v Británii komunistickou revoluci. Tyto události vedly v říjnu 1924 k pádu vlády a všeobecným volbám.
Konzervativní a Liberální strana se vydaly cestou ostré kritiky labouristů a obranou před komunistickým nebezpečím; volby jasně vyhráli konzervativci se 412 křesly v Dolní sněmovně. Labouristé spadli na 151 mandátů a liberálové na pouhých 40, ve svém obvodě prohrál i liberální lídr Herbert Henry Asquith. Z antikomunistické hysterie tedy profitovali víceméně jen konzervativci. 7 křesel obsadili konstitucionalosté, tvoření některými dřívějšími poslanci za Lloyd Gergeovy koaliční, posléze národní liberály. Obávaní komunisté získali jen zlomek hlasů a jedno křeslo. Poprvé od voleb roku 1918 kandidovali v severním Irsku zástupci Sinn Féin, ale neuspěli.
Volby vynesly do úřadu konzervativní vládu Stanleyho Baldwina, která zůstala u moci celé funkční období až do všeobecných voleb v roce 1929.
Výsledky ↓ 412 151 40 12 Konzervativci Labouristé Lib O
StranaLídrMandátyHlasy Počet v % +/- Počet v % Konzervativní strana Stanley Baldwin41267,0% 1547 418 98346,8%Labouristická strana Ramsay MacDonald15124,6% 405 281 62633,3%Liberální strana Herbert Henry Asquith406,5% 1182 818 71717,8%Konstitucionalisté -71,1% 7185 075 1,2%Komunistická strana Albert Inkpin10,2% 151 176 0,2%Sinn Féin Éamon de Valera0 034 181 0,2%nezávislí -20,3% 125 206 0,2%Severoirští labouristé Sam Kyle0 021 122 0,1%Scottish Prohibition Edwin Scrymgeour10,2% 014 596 0,1%nezávislí liberálové -0 13 2410,0%nezávislí labouristé -0 01 7750,0%nezávislí unionisté -0 05170,0%irští nacionalisté T. P. O'Connor10,2% 00Nacionalista O'Connor sice nezískal ani jeden hlas, byl ale zvolen poslancem, protože ve svém volebním obvodě neměl protikandidáta.0,0%celkem-615100%-15 856 215100%
Odkazy
Externí odkazy
Poznámky
Reference
Kategorie:Volby ve Spojeném království Kategorie:Volby 1924 Kategorie:Spojené království v roce 1924