Synergetická lingvistika (nebo také systémově-teoretická lingvistika) je subdisciplína kvantitativní lingvistiky (školy Gabriela Altmanna). Jedná se o specifický způsob vysvětlení v lingvistice, kdy je jazyk popisován jako seberegulační a sebeorganizující komplexní systém. Svým funkčně-analytickým pohledem na jazyk se vymezuje vůči strukturalismu a generativismu. Autorem přístupu a modelu je Reinhard Köhler, který jej představil roku 1986 ve své dizertační práci Zur linguistichen Synergetik: Struktur und Dynamik der Lexik.

Cíle Hlavním cílem synergetické lingvistiky je poskytnout rámec pro budování („univerzálních“) lingvistických teorií pomocí dedukce, tyto teorie testovat a vytvořit pomocí nich síť zákonů a tvrzení, které by vysvětlovaly jazykové jevy. Vzhledem k obtížnosti (až nemožnosti) vysvětlovat jevy v lingvistice pomocí kauzality, volí synergetika funkční vysvětlení. Na rozdíl od generativismu si nemyslí, že gramatická pravidla a formalismy mají explanační sílu. Podle Köhlera jsou všechny lingvistické „teorie“ pouze formalismy.

Dále se synergetická lingvistika snaží obnovit náhled na jazyk jako na současně psychologicko-sociální a biologicko-kognitivní jev (kognitivní paradigma totiž podle ní příliš vytlačilo psychologicko-sociální náhled). Jako součást kognitivních aspektů modelu Köhler zavádí hypotézu registru (sem spadá např. velikost paměti: jak dlouhou větu jsme si schopni zapamatovat a vytvořit).

Způsob popisu Hlavním axiomem synergetické lingvistiky je, že jazyk je sebeorganizující a seberegulační systém, který je udržován v rovnováze kooperativními a kompetitivními procesy. To znamená, že je speciálním typem dynamického systému. Synergetická lingvistika využívá statistiku, ale na rozdíl od generativismu se nespoléhá pouze na pravděpodobnost. Přístup je inspirován termodynamikou, kybernetikou a teorií systémů. Přestože existují i snahy o dynamický popis (Piotrowského zákon), který by reflektoval diachronní proměny lingvistických systémů, empirické testování je prováděno synchronně – na jednom konkrétním stavu jazyka. Proto jsou využívány většinou distribuční a funkční lingvistické zákony.

Synergetické modely lingvistických (nebo sémiotických systémů) obsahují tři základní typy prvků: veličiny, vně-systémové požadavky a parametry. Modely jsou zachycovány pomocí orientovaných grafů (za což je Köhler kritizován, protože vyjadřování směrů působení může být považováno za kauzalitu, přitom se má jednat o čistě nekauzální popis), které vyjadřují směr a způsob působení (pozitivní/negativní vliv). Veličiny jsou značeny pomocí obdélníků, požadavky pomocí kroužků a parametry pomocí čtverců. Model odráží vztahy mezi plány a prvky jazykové struktury. Aby mohlo dojít k empirickému ověření, jsou jednotky dobře definovány (např. „Polytextie lexikální jednotky je počet kontextů, ve kterých je používána.“).

Identifikované prvky Pro jednotlivé jazykové roviny existují jednotlivé submodely.

Úroveň fonémů Na nejnižší úrovni – fonémické – byly identifikovány veličiny délka slova, velikost inventáře (celkový počet různých fonémů) a podobnost, na ty působí ekonomizace produkčního a dekódujícího úsilí a požadavky na paměť.

Úroveň lexémů Na lexikální rovině Köhler identifikoval následující požadavky: +Přehled systémových požadavkůPožadavekPůsobení na veličinuSměrMinimalizace kódujícího úsilíPočet fonémů Polylexie − +Minimalizace dekódujícího úsilíPočet fonémů Polylexie + −Zajištění přenosu (redundance)Délka (lexému) +KódováníVelikost lexikonu +SpecifikacePolylexie −Kontextová ekonomizacePolytextie +Kontextová specifikacePolytextie −UžitíFrekvence +Minimalizace produkčního úsilíDélka (lexému) −Minimalizace velikosti inventářeVelikost lexikonu −

Úroveň syntaktická Syntaktickou rovinu Köhler začal modelovat roku 1999 a podrobně ji popsal v knize Quantitative Syntax Analysis z roku 2012. Jako centrální jednotku zvolil syntaktickou konstrukci po vzoru gramatiky frázových struktur. Požadavky uvedené kurzívou představují efekt řádových parametrů na distribuci systémových veličin.

Upozornění: následující tabulka nezachycuje všechny vztahy v modelu. +Veličiny syntaktického subsystému a požadavky na ně působícíVeličinaPožadavekDůležitost -FrekvenceUžití <- Požadavek komunikaceInformaceMinimalizace strukturní informace <– Minimalizace paměťového úsilíHloubka (vnoření)Preference větvení doprava – Minimalizace paměťového úsilí Limitace prohlubování vnoření – Minimalizace paměťového úsilíKomplexitaMaximalizace kompaktnosti – Optimální kódování Minimalizace produkčního úsilí

Hawkinsova hypotéza lidského parsovacího principu – Minimalizace paměťového úsilíMnožství strukturní informace na pozici 1Menzerath-Altmannův zákonMultifunkcionalitaOptimální kódování Minimalizace strukturní informace <- Minimalizace paměťového úsilíPoziceMaximalizace kompaktnosti – Optimální kódování Minimalizace produkčního úsilíTéma-réma -Topikalita -Velikost inventáře funkčních ekvivalentůMinimalizace velikosti inventáře – Minimalizace paměťového úsilí Minimalizace strukturní informace <- Minimalizace paměťového úsilí

Optimální kódováníVelikost inventáře kategoriíMinimalizace velikosti inventářeVelikost inventáře syntaktických konstrukcíKódování (syntaktickými prostředky) – Požadavek komunikace

Parametry Parametry jsou největším problémem modelu, protože se dosud podařilo interpretovat pouze jeden: syntetičnost v lexikálním subsystému, u ostatních není jasné, co znamenají (např. fraktálnost). Parametry vyjadřují, jakou mírou na sebe veličiny/požadavky působí.

Syntetičnost Syntetičnost lze vypočítat jako počet lexémů dělený počtem slovních forem, které mohou vygenerovat. To znamená, že čím frekventovanější je slovo, tím je kratší – ale existuje zde zpětná vazba, pročež se zavádí korekční faktor. Jako příklad lze uvést němčinu, kde je častý výskyt složenin. Čím delší potom slovo bude, tím méně synonym bude mít.

Reference

Kategorie:Lingvistické školy a směry