Království Abcházie, doslova Království Abcházů (gruzínsky აფხაზთა სამეფო; apchazta samepo), známé také jako Abasgie nebo , byl středověký feudální kavkazský stát. Vznik království se datuje k roku 778, v roce 1008 bylo dynastickým spojením sjednoceno s Kartvelským královstvím, aby utvořilo nový státní útvar Gruzínské království.
Historie Abcházie byla během období Byzantské říše knížectvím. Toto knížectví leželo podél pobřeží Černého moře, kde se nachází v současné době severozápadní část Gruzie (Autonomní republika Abcházie) a dále bylo sahající severně do současného Krasnodarského kraje (Rusko). Jeho hlavním městem byla Anacopia. Abcházii vládl dědičný archón, který vládl jako byzantský místokrál. Země byla převážně křesťanská a město Pityus bylo sídlem arcibiskupa, který byl podřízen konstantinopolskému patriarchovy. Dalším abchazským biskupským sídlem byl Soteropolis.Annuario Pontificio 2013 (Libreria Editrice Vaticana, 2013, ), str. 975
Roku 735 byla proti gruzínským knížectvím zahájena velká výprava vedená arabským generálem Marvánem II. Arabové kteří pronásledovali gruzínská knížata Miriana a Archila vyrazili roku 736 do Abcházie. Úplavice a povodně v kombinaci s tvrdohlavým odporem archóna Leona I., knížectví Ibérie a Lazika přiměli útočníky k ústupu. Leon I. si vzal za ženu dceru Miriana a tím nabyl nové území Lazika (Egrisi).
náhled|upright=0.7|vlevo|Zřícenina pevnosti Anacopie Úspěšná obrana proti Arabům a nabytí nového území poskytlo abchazským knížatům dostatek moci aby si mohli od Byzantské říše vyžádat větší autonomii. K roku 778 získal Leon II. pomocí Chazarů nezávislost a tím získal titul král Abcházie a hlavní město přenesl do západogruzínského města Kutaisi. Leon rozdělil své království do osmi vévodství: Cchumi, Bedia, Gurie, Rača, Takveri, Svanetie, Argvetie a Kutatisi.<ref>Bagrationi Vachušti, The History of Egrisi, Abkhazeti or Imereti, part 1.</ref> Během jeho vlády se abchazské království nacházelo ve fázi budování státu a bylo méně aktivní v otázce šíření hranic království na východ. Po získání státní nezávislosti se hlavním problémem stala otázka církevní nezávislosti. Na počátku 9. století se abchazská církev odtrhla od Konstantinopole a uznala autoritu katolikátu Mccheta, tím se stala církevním jazykem místo řečtiny gruzínština.
Nejvíce prosperující období abchazského království bylo mezi lety 850 a 950. Král Jiří I. Abchazský (864–871) vedl výpravy na východ aby rozšířil svou říší. Králové ovládali vévodství Kartli (střední a část východní Gruzie) a tím zasahovali do záležitostí arménských a gruzínských Bagrationů. Kolem roku 908 král Konstantin III. Abchazský přenesl své hranice až k emirátu Tbilisi. Na krátkou dobu uznala svrchovanost abchazských králů i Kachetie a Heretie. Konstantin III. se také pokusil rozšířit jeho vliv nad Alanií. Král Jiří II. (923–957) dosáhl vrcholu moci a prestiže. Byl známým propagátorem pravoslaví a byl patronem gruzínské křesťanské kultury. Pomohl ustanovit křesťanství jako oficiální náboženství v Alanii. Gruzínské zdroje jej označují jako „stavitele kostelů“. Jeho nástupci nedokázali udržet sílu a integritu království. Během vlády Leona III. (957–967) ztratilo království kontrolu nad Kachetií a Heretií. Následující občanská válka a feudální vzpoury dovedly království do naprosté anarchie.
Nadvláda nad Zakavkazskem přešla k Bagrationům z Tao-Klardžetie. Roku 978 bagratidský princ Bagrat III., synovec dědice trůnu Theodosia obsadil abchazský trůn pomocí svého adoptivního otce Davida III. Bagratův původ z Bagratidské i Abchazské dynastie z něj učinil přijatelného vládce. Roku 1008 získal po smrti svého otce Gurgena titul "král Ibérie". Tak se tato dvě království sjednotila dynastickou posloupností a staly se Gruzínským královstvím.
Panovníci Tento seznam pochází od gruzínského historika Kirilla Tumanova (1913–1997). náhled|upright|vpravo|Abchazský král Bagrat II., který současně vládl Gruzii jako Bagrat III. + Panovníci Král Období vlády Dynastie Leon II. 780–828 Ačba Theodosius II. 828–855 Ačba Demetrius II. 855–864 Ačba Jiří I. 864–871 Ačba Jan 871–873 Shavliani Adarnase 887–893 Shavliani Bagrat I. 882–894 Ačba Konstantin III. 894–923 Ačba Jiří II. 923–957 Ačba Leon III. 957 – 967 Ačba Demetrius III. 967–975 Ačba Theodosius III. 975–978 Ačba Bagrat II. 978–1008 Bagrationové
Galerie
Reference
Bibliografie Graham Smith, Edward A Allworth, Vivien A Law, Annette Bohr, Andrew Wilson, Nation-Building in the Post-Soviet Borderlands: The Politics of National Identities, Cambridge University Press (10. září 1998) ) Hewitt, George, ed. (2013). The Abkhazians: A Handbook. Routledge. ) Georgiy I Mirsky, G I Mirskii, On Ruins of Empire: Ethnicity and Nationalism in the Former Soviet Union (Contributions in Political Science), Greenwood Press (30. leden 1997) ) Ronald Grigor Suny, The Making of the Georgian Nation: 2. edice (prosinec 1994), Indiana University Press, , str. 45 Robert W. Thomson (překladatel), Rewriting Caucasian History: The Medieval Armenian Adaptation of the Georgian Chronicles: The Original Georgian Texts and Armenian Adaptation (Oxford Oriental Monographs), Oxford University Press, USA (27. červen 1996) Kirill Tumanov Chronology of the Kings of Abasgia and other Problems'' // Le Muséon, 69 (1956), str. 73-90.
Externí odkazy
Contested Borders in the Caucasus Aspects of the Georgian-Abkhazian Conflict Historie gruzínského království Conflicting Narratives in Abkhazia and Georgia The Role of Historiography in the Abkhazo-Georgian Conflict History of Abkhazia. Medieval Abkhazia: 620-1221
Království Abcházie Abcházie Abcházie