náhled|250px|Hertzsprungův–Russellův diagram Hlavní posloupnost Hertzsprungova–Russellova diagramu je křivka, kolem které se nachází většina hvězd. Hvězdy umístěné v tomto pásu se nazývají hvězdy hlavní posloupnosti, nebo trpasličí hvězdy.
Tato linie je tak výrazná, protože jak spektrální typ, tak svítivost závisí na hmotnosti hvězdy, dokud spaluje vodík, což se děje po většinu „aktivního“ života hvězdy.
Při bližším pohledu je vidět, že hlavní posloupnost není přesná linie, ale je trošku rozptýlená. Existuje několik důvodů pro tuto neostrost. Hlavním důvodem je nepřesnost pozorování způsobená vzdáleností hvězd.
I při dokonale přesném pozorování by byla hlavní posloupnost rozptýlená, protože hmotnost hvězdy není jediný významný parametr. Chemické složení a stupeň vývoje hvězdy také hvězdu posouvají po hlavní posloupnosti. Dále působí blízké hvězdy, rotace, magnetické pole a další vlivy. Ve skutečnosti existují hvězdy s velmi nízkým obsahem kovů (podtrpaslíci), které leží hned pod hlavní posloupností i přesto, že spalují vodík, čímž označují spodní okraj neostrosti hlavní posloupnosti díky chemickému složení.
Astronomové někdy mluví o hlavní posloupnosti nulté éry (ZAMS). Je to počítačově vymodelovaná čára, na které se nacházejí hvězdy, které začínají vlastní vodíkovou fúzi. Jejich jas a povrchová teplota s věkem rostou. Hvězda obvykle při svém vzniku vstoupí na hlavní posloupnost a opustí ji, když začne zanikat.
Naše Slunce je v hlavní posloupnosti už 4,5 miliardy let a další 4,5 miliardy let v ní bude. Jakmile v jádru dojdou zásoby vodíku, zvětší se a stane se z něj červený obr.
Celkovou životnost hvězdy v hlavní posloupnosti lze odhadnout z její relativní hmotnosti (násobek hmotnosti Slunce):
kde M je hmotnost hvězdy a je odhadovaná životnost v hlavní posloupnosti (v letech). U nejmenších hvězd to může být přes bilión let. Nicméně pro největší hvězdy rovnice neodpovídá, neboť ty mají životnost několik miliónů let.
Příklady hvězd hlavní posloupnosti Tato tabulka ukazuje typické hodnoty pro hvězdy hlavní posloupnosti. Svítivost (L), poloměr (R) a hmotnost (M) jsou vztažené ke Slunci (☉). Skutečné parametry jednotlivých hvězd se mohou lišit o 20-30% od hodnot uvedených v tabulce.Například pro 1,1násobek hmotnosti Slunce uvádí tabulka 1,26násobek sluneční zářivosti. Při metalicitě Z=0,01 je svítivost 1,34násobek sluneční, při metallicitě Z=0,04 je svítivost 0,89násobek sluneční. Barvy v tabulce udávají přibližnou fotografickou barvu hvězdy.http://www.vendian.org/mncharity/dir3/starcolor/
+ Tabulka parametrů hvězd hlavní posloupnosti Spektrálnítřída Poloměr R/R☉ Hmotnost M/M☉ Svítivost L/L☉ Teplota povrchu (K) Příklady O2 12 100 800 000 50 000 BI 253 O6 9,8 35 180 000 38 000 Theta1 Orionis C B0 7,4 18 20 000 30 000Phi1 Orionis B5 3,8 6,5 800 16 400Pi Andromedae A A0 2,5 3,2 80 10 800Alpha Coronae Borealis A A5 1,7 2,1 20 8 620Beta Pictoris F0 1,3 1,7 6 7 240Gamma Virginis F5 1,2 1,3 2,5 6 540Eta Arietis G0 1,05 1,10 1,26 5 920Beta Comae Berenices G2 1 1 1 5 780 SlunceSlunce je typická hvězda typu G2V G5 0,93 0,93 0,79 5 610Alpha Mensae K0 0,85 0,78 0,40 5 24070 Ophiuchi A K5 0,74 0,69 0,16 4 41061 Cygni A M0 0,51 0,60 0,072 3 800Lacaille 8760 M5 0,18 0,15 0,0027 3 120EZ Aquarii A M8 0,11 0,08 0,0004 2 650Van Biesbroeck's star L1 0,09 0,07 0,00017 2 200 2MASS J0523−1403
Poznámky
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Vývoj hvězdy