Jarmila Mourková (26. února 1931, Praha – 28. srpna 1992, Praha) byla česká spisovatelka a literární historička. Její próza je řazena k psychologické literatuře, literárněvědné práce jsou věnovány konci 19. a začátku 20. století v české literatuře.
Život Maturovala v roce 1951 na reálném gymnáziu. V dětství Mourková onemocněla nervovou chorobou, která měla celoživotní následky. Vystudovala češtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Absolvovala v roce 1956, její závěrečná práce byla věnována Josefu Horovi. V roce 1964 získala titul kandidát věd. V roce 1967 si udělala doktorát. Poté vědecky pracovala v Literárním archivu Národního muzea (který byl posléze začleněn do Památníku národního písemnictví). Zpracovala pozůstalost Josefa Hory, Jiřího Mahena, Josefa Svatopluka Machara, Marie Majerové, Františka Xavera Šaldy, Richarda Weinera ad. V její knize Buřiči a občané z roku 1988 se objevila studie o Richardu Weinerovi, což byl v tehdejší oficiální literární vědě průlom. V roce 1989 odešla do důchodu.
Její manžel Jaromír Loužil byl rovněž kulturním historikem.
Bibliografie
Próza Lhostejnost (1963) Mlčení (1969) Lítost (1974) Darina (1993)
Studie Růžena Svobodová (1975) Josef Hora (1981) Buřiči a občané (1988)
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:České literární historičky Kategorie:České spisovatelky 20. století Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Narození 26. února Kategorie:Narození v roce 1931 Kategorie:Úmrtí 28. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1992 Kategorie:Ženy