Kajetan Mérey de Kapos Mére ( Cajetan Mérey von Kapos-Mére) (16. ledna 1861, Vídeň – 2. února 1931, Vídeň) byl rakousko-uherský diplomat. Jako absolvent práv působil od roku 1884 ve službách rakousko-uherského ministerstva zahraničí. Vystřídal nižší diplomatické posty v Srbsku, Rumunsku, Francii nebo Turecku. Vynikl jako rakousko-uherský delegát na dvou mezinárodních konferencích v Haagu (1899, 1907), mezitím byl prvním sekčním šéfem na ministerstvu zahraničí (1904–1907). V letech 1910–1915 zastával funkci rakousko-uherského velvyslance v Itálii.Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 397 dostupné onlinePřehled diplomatických zastoupení Rakouska a Rakouska-Uherska in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 7–36 dostupné onlinedostupné online V závěru první světové války byl účastníkem mírových jednání v Brest-Litevsku (1917). Po roce 1918 žil v soukromí.
Životopis náhled|vlevo|Kajetan Mérey jako první sekční šéf na ministerstvu zahraničí (Das interessante Blatt, 1907) Pocházel ze staré uherské šlechtické rodiny připomínané od 13. století,Historie rodu Méreyů dostupné online byl synem státního úředníka Alexandra Méreye (1834–1927). Kajetan vyrůstal ve Vídni, kde absolvoval gymnázium, poté studoval na Tereziánské akademii a nakonec získal doktorát práv na Vídeňské univerzitě. Po studiích absolvoval krátkou službu v c. k. armádě a v hodnosti poručíka (1883) byl převeden do stavu záloh.Kais. Königl. Militär Schematismus 1884; Vídeň, 1883; s. 544 dostupné online V roce 1884 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí, kde působil řadu let s několika přestávkami. V letech 1885–1886 zastával nižší posty v Bělehradě a Bukurešti. Jako dvorní koncipista působil v letech 1886–1889 na ministerstvu zahraničí, kde pracoval v obchodní sekci, jako rodilý Maďar také zprostředkovával styky mezi ministerstvem a zástupci uherského zemského sněmu.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1888; Vídeň, 1888; s. 253 dostupné online</ref> V letech 1891–1893 působil v Paříži, kde získal titul legačního sekretáře, na stejné pozici pak krátce v letech 1894–1895 pobýval v Istanbulu.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 204 dostupné online V lednu 1895 byl znovu povolán do Vídně na ministerstvo zahraničí, kde byl jmenován sekčním radou, později se stal dvorním radou a ředitelem kabinetní kanceláře ministra zahraničí.Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1897; Vídeň, 1897; s. 31 dostupné online V roce 1899 se zúčastnil mírové konference v Haagu, o dva roky později byl na ministerstvu zahraničí jmenován II. sekčním šéfem s titulem vyslance.Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1902; Vídeň, 1902; s. 31 dostupné online<ref>Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1903; Vídeň, 1903; s. 241 dostupné online
V letech 1904–1907 zastával na ministerstvu zahraničí funkci prvního sekčního šéfa.Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1906; Vídeň, 1906; s. 35 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1907; Vídeň, 1907; s. 253 dostupné online V roce 1907 byl delegátem na druhé konferenci v Haagu, pro tuto příležitost získal titul mimořádného a zplnomocněného velvyslance, aby byl postaven na stejnou úroveň s dalšími zástupci zahraničních mocností. Svými současníky byl hodnocen jako schopný a obratný diplomat, i když svůj názor v otázce mezinárodního odzbrojeí podřídil postojům spojeneckého Německa. Po návratu z Haagu nastoupil roční dovolenou, která mu byla následně prodlužována, protože pro něj nebyl flek. Do aktivní služby se vrátil v březnu 1910, kdy byl jmenován rakousko-uherským velvyslancem v Itálii.Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1910; Vídeň, 1910; s. 50 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 272 dostupné online Během svého působení v Římě spojil osobní kvality bystrého úsudku, inteligence a pracovitosti s bohatou sítí kontaktů z dřívějších dob a díky tomu patřil k nejlépe informovaným osobnostem rakousko-uherské diplomatického sboru. Větší vliv měl pod dlouholetou ochranou svého patrona Aloise Lexy, po nástupu nového ministra zahraničí Berchtolda v roce 1912 byla jeho pozice již slabší. Po sarajevském atentátu se nervově zhroutil a od léta 1914 jej v Římě zastupoval Karl Macchio. Mérey setrval formálně ve funkci velvyslance v Římě do května 1915, kdy Itálie vyhlásila válku Rakousku-Uhersku. Již v roce 1914 se však vrátil do Vídně, kde byl pověřen vedením 4. oddělení na ministerstvu zahraničí.Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 41 dostupné online Jako zástupce ministerstva zahraničí byl delegátem na mírových jednáních v Brest-Litevsku (1917). Po rozpadu monarchie žil v soukromí.
Tituly a ocenění náhled|vlevo|Kajetan Mérey, fotografie z týdeníku Das interessante Blatt (Vídeň, 1910) Jako sekční šéf na ministerstvu zahraničí obdržel v roce 1904 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 221 dostupné online Během svého působení v diplomatických službách získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku a v zahraničí. Za účast na jednáních o Brestlitevském míru obdržel Válečný kříž Za občanské zásluhy I. třídy (1917). Jako jediný k tomuto řádu obdržel briliantovou dekoraci. Mimo jiné byl také držitelem nizozemské Čestné medaile pro účastníky haagské mírové konference.Přehled řádů a vyznamenání Kajetana Méreye in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1914; Vídeň, 1914; s. 51 dostupné onlinePřehled řádů a vyznamenání Kajetana Méreye in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 292 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů komtur Řádu Františka Josefa (1898) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1899) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1906) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1907)
Zahraničí 60x60pixelů Řád svaté Anny I. třídy (Rusko) 60x60pixelů Řád sv. Stanislava II. třídy (Rusko) 60x60pixelů Řád červené orlice I. třídy (Německo) 60x60pixelů Řád pruské koruny I. třídy (Německo) 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Mořice a Lazara (Itálie) 60x60pixelů velkodůstojník Řádu italské koruny (Itálie) 60x60pixelů velkokříž Řádu Karla III. (Španělsko) 60x60pixelů velkodůstojník Královského Viktoriina řádu (Spojené království) 60x60pixelů rytíř Řádu čestné legie (Francie) 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Michaela (Bavorsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko) 60x60pixelů velkokříž Řádu polární hvězdy (Švédsko) 60x60pixelů Řád dvojitého draka I. třídy (Čína) 60x60pixelů velkodůstojník Řádu siamské koruny (Siam) 60x60pixelů Řád Medžidie II. třídy (Osmanská říše) 60x60pixelů Řád Osmanie I. třídy (Osmanská říše) 60x60pixelů Řád lva a slunce I. třídy (Persie) alt=|60x60pixelů Řád posvátného pokladu II. třídy (Japonsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu etiopské hvězdy (Habeš) 60x60pixelů komandér Řádu rumunské koruny (Rumunsko) alt=|60x60pixelů velkokříž Královského řádu za občanské zásluhy (Bulharsko) 60x60pixelů Řád Takova II. třídy (Srbsko) 60x60pixelů rytířský kříž Řádu Spasitele (Řecko) 60x60pixelů Vévodský sasko-ernestinský domácí řád (Sasko-Kobursko) 60x60pixelů Řád bílého sokola (Sasko-Výmarsko) 60x60pixelů Řád Gryfa (Meklenbursko-Zvěřínsko)
Odkazy
Reference
Literatura CLARK, Christopher: Náměsíčníci. Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce (The Sleepwalkers. How Europe Went to War in 1914); Londýn, 2012 (Praha, 2014; český překlad Zdeněk Hron) 669 s. ISBN 978-80-906242-7-6 KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1 SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; 509 s. ISBN 978-80-278-0059-9 ŽUPANIČ, Jan a kolektiv: Na rozcestí. Rakousko-uherská zahraniční služba v posledních letech existence monarchie; Praha, 2010; 216 s. ISBN 978-80-86781-13-6
Externí odkazy
Kajetan Mérey in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 dostupné online Kajetan Mérey na webu Austro-Hungarian Army dostupné online Profesní biografie Kajetana Méreye na webu Rakouského státního archivu dostupné online
Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Stanislava Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Rytíři Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Kategorie:Nositelé Řádu italské koruny Kategorie:Nositelé Řádu Karla III. Kategorie:Nositelé Královského Viktoriina řádu Kategorie:Nositelé Řádu polární hvězdy Kategorie:Nositelé Řádu Medžidie Kategorie:Nositelé Řádu Osmanie Kategorie:Nositelé Řádu posvátného pokladu Kategorie:Nositelé Řádu slunce a lva Kategorie:Nositelé Řádu etiopské hvězdy Kategorie:Nositelé Řádu thajské koruny Kategorie:Nositelé Řádu dvojitého draka Kategorie:Nositelé Řádu rumunské koruny Kategorie:Nositelé Řádu Takova Kategorie:Nositelé Řádu Spasitele Kategorie:Nositelé Řádu bílého sokola Kategorie:Nositelé Řádu gryfa Kategorie:Nositelé Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Královského řádu za občanské zásluhy Kategorie:Absolventi Vídeňské univerzity Kategorie:Narození 16. ledna Kategorie:Narození v roce 1861 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 2. února Kategorie:Úmrtí v roce 1931 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži