Mikuláš VI. hrabě Pálffy z Erdödu (maďarsky Erdődi gróf Pálffy Miklós, německy Nikolaus Graf Pálffy von Erdöd; 1. března 1657, Bratislava – 20. února 1732 tamtéž) byl uherský šlechtic z rodu Pálffyů, od roku 1718 byl polním maršálem císařské armády www.aeiou.at Pàlffy zu Erdöd, Nikolaus VI. Graf Abruf am 3. Juli 2012 a roku 1714 se stal palatinem Maďarska.

Život a kariéra náhled|vlevo|Mikuláš Pálffy (portrét z galerie nositelů Řádu zlatého rouna v Rytířském sále zámku Kunštát) Narodil se jako syn českého kancléře Mikuláše IV. Pálffyho (1619–1679) a jeho manželky Marie Eleonory (1634–1693), rozené hraběnky z Harrachu.Karl Friedrich Benjamin Leupold, Allgemeines Adels-Archiv der österreichischen Monarchie, Band 3, S.528 Pálffyové se řadili mezi starou maďarskou šlechtu. V roce 1581 jim byl udělen titul svobodných pánů a roku 1599 se stali říšskými hrabaty.

Někteří Pálffyové dobrovolně vstupovali do císařské armády, proto se i Mikuláš rozhodl pro vojenskou dráhu a již od svých prvních úkolů se vyznamenal. V roce 1683 stanul v čele pálffyovských hajduků (pozdějších husarských pluků). Vzhledem ke svým úspěchům při obraně Vídně a následným tažením do roku 1687 mu bylo svěřeno velení nad ostřihomskou pevností.

V roce 1688 bojoval pod velením kurfiřta Maxmiliána II. Bavorského u Bělehradu, kde se svou jízdou přinutil Turky opustit první zákopy. Je zmiňován zejména v souvislosti s bitvách u Patačiny na srbské Moravě a u Niše. Za chrabrost v posledně zmíněné bitvě byl Pálffy císařem oceněn „Nejvyšším děkovným dopisem“, načež byl v roce 1690 povýšen na generálmajora a téhož roku se vyznamenal i u Bělehradu a v roce 1691 poblíž Slankamenu a v další bitvě o Petrovaradína. Poté v rychlém sledu následovala další Pálffyho povýšení:

roku 1692 na poručíka-polního maršála a velitele Košic roku 1693 byl jmenován hlavní pokladníkem Uherského království roku 1694 se stal županem a kapitánem Bratislavy v roce 1699 se stal polním zbrojmistrem v roce 1700 skutečným tajným radou roku 1701 strážcem koruny a plukovníkem císařské osobní stráže (Trabantengarde) roku 1711 nejvyšší štolba císařovny Eleonory a rytíř zlatého rouna roku 1713 uherským palatinem a roku 1718 do hodnosti generála-polního maršála.

Během této doby byl Pálffy opakovaně úspěšný v boji s Turky. Mj. také zajistil, aby maďarské jednotky byly náležitě a rychle vyzbrojeny, zajistil dostatečné zásoby proviantu a výzbroje ve vojenských skladech, a společně s kardinálem arcibiskupem kaločským hrabětem Emerichem Csákym 30. června 1722 na zasedání zemského sněmu v Bratislavě inicioval jednomyslné přijetí Pragmatické sankce.

Pálffy vedl důvěrnou korespondenci s princem Evženem Savojským o Rákócziho povstání v roce 1704. Pálffy byl od roku 1680 ženatý s Alžbětou, rozenou svobodnou paní Weichsovou, s níž založil tzv. starší Mikulášovu linii Pálffyů.

Mikuláš hrabě Pálffy z Erdödu zemřel v Bratislavě a byla pohřben v rodinné hrobce ve františkánském klášteře v Malackách.

Odkazy

Reference

Literatura Constantin von Wurzbach: Pálffy, Nikolaus (VI.). In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 21. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1870, S. 214 f. Adolf Schinzl: Nikolaus IV. Graf Pálffy v. Erdöd. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 25, Duncker & Humblot, Leipzig 1887, S. 77 f.

Externí odkazy

Heslo o palatinovi Mikuláši Pálffym v Maďarském biografickém slovníku (MEK) Széchényiho národní knihovny (maďarsky) Heslo o palatinovi Mikuláši Pálffym v Austria-Forum (v AEIOU-Österreich-Lexikon)

Mikuláš Kategorie:Uherští palatini Kategorie:Narození v roce 1657 Kategorie:Narození 1. března Kategorie:Úmrtí v roce 1732 Kategorie:Úmrtí 20. února Kategorie:Strážci uherské koruny Kategorie:Muži